
Recenze: Overwatch
Blizzard je vydavatelem a vývojářem v něčem naprosto unikátním. Dokáže naprosto přesně vycítit, co hráči chtějí a chtít by mohli, vytvořit hru a i přestože si to všichni představovali úplně jinak, Blizzard řekne: „Takhle jste to chtěli a takhle je to správně“. My zhypnotizované ovečky pak lezeme po čtyřech a ze země sníme úplně všechno, co nám předhodí a náležitě to pochválíme i přesto, že to mohlo být třeba slanější. Blizzard má prostě talent, skvělé nápady a za každým výrobkem je vidět pořádný kus řemeslné práce. Přesně proto se všechny jejich hry hrají už léta letoucí a jejich popularita snad nikdy neupadne, a to proto, že se zároveň umí o své hry v budoucnu skvěle starat. Warcraft se už hraje jedenáct let, Starcraft ještě déle, Diablo je legenda se všemi třemi díly, Hearoes of The Storm se pomalu ale jistě koření na eSport scéně, Hearthstone se z mobilních zařízení asi nedostane nikdy a jejich nová střílečka Overwatch vypadá, že se bude hrát taky hodně dlouho. Proč? Protože Blizzard.

Na Overwatch jsme se těšili už od prvního oznámení. Ačkoliv byl takovou tichou vodou, postupem času se dostal až na reklamní výřezy Facebooku, Youtube, a dokonce i do těch letáků, co nám pořád pošťačky cpou do schránky. Overwatch prostě nastavil laťku ještě o něco výš, než ji před lety nastavil Team Fortress a následně i Team Fortress 2, který staví především na svém infantilním humoru. Overwatch chce být jeho nástupcem a obnovit zašlou slávu hero FPS multiplayerových stříleček. No a dámy a pánové, přesně to se Overwatch taky povedlo.
Ačkoliv se může zdát, že Overwatch konkuruje Battleborn, jenž jsme recenzovali nedávno, tak se nenechte zmýlit. Battleborn se snaží vytvořit FPS mobu a i přestože zde najdete přes dvacet hratelných postav, tak se hraje do čista jinak, než Overwatch. Overwatch totiž vychází přímo z konceptu Team Fortress, a tak zde najdete útočné postavy, obranné postavy, těžkotonážní postavy a postavy, které podporují ostatní členy týmu.

Postav je celkem 21. Šest pro útok, šest pro obranu, pět těžkotonážních, které drží předsunutou linii a čtyři podpůrné. Každá třída má svoji důležitou úlohu a tak není dobré stavět tým pouze z jedné z nich. Složení týmu je dost důležité, a tak většinou ty nejlepší postavy berou ti první zúčastnění a zbytek se musí přizpůsobit, protože pokud by brali jen jednu skupinu, nebo snad úplně stejnou postavu, šance na výru se snižují. Je tedy taky důležité sledovat situaci vybraných postav v průběhu hry, protože na rozdíl od takového Battleborn, zde lze měnit postavy během hry.
Každá postava má svoje vlastní, speciální schopnosti a svou zbraň (někdy i s alternativní střelbou), plus jednu ultimátní schopnost, která se nabíjí postupem hraní, přičemž rychlost nabíjení ultimátní schopnosti je možné urychlit zabíjením, případně pomáháním spojencům. Na druhou stranu, pokud nikoho nezabijete, ultimátní schopnost vám pár killů po nabití zajistí. Postavy se od sebe dost liší, ovšem s jistotou, že každá si svého konzumenta vždy najde. Nezdá se nám však, že by všechny byly tak nějak na stejné úrovni. Některé jsou silnější a některé slabší – celkově, ale je fakt, že každá taky vyžaduje potřebnou dávku skillu. Mezitím, co taková Trace je pro másla, není zas tak moc zábavná, ale killy rozdává jak na běžícím páse, tak Genjsi se svými samurajskými meči je úplně jiná sranda, bohužel na úkor jeho vysoké obtížnosti vyžadující strategii, správné načasování a rychlost, kterou samozřejmě oproti Trace moc nemá. Víceméně ale můžeme říct, že nás postavy bavily úplně všechny.

Zahrajete si celkem na 12 mapách, a to hned ve čtyřech klasických módech – King of the Hill (control point, přetahování o body), Payload (escort), Capture (assault, kde hráči zabírají bod na mapě a protistrana se jim v tom snaží zabránit) a Hybrid (kombinace Payload a Capture). Zajímavější ale je Brawl režim namísto kompetitivního proti hráčům nebo botům. Podobnou věc jistě znají hráči Tawern Brawlu, kdy každý týden přijde nové utkání se speciálním nastavením a pravidly. To samé vás čeká každý týden v Brawl módu v Overwatch. Můžou se zvětšit životy, zmenšit mapy, zmizet zbraně, speciální schopnosti, no zkrátka, možnosti Blizzardu jsou neomezené.
Každou postavu lze upravovat. Pro každou se ve hře nachází nemálo oblečků, přičemž bychom více ocenili, kdyby byly členité a daly se přizpůsobovat. Poté taunty, jak se vysmát protivníkovi při kameře po zabití, spreje, kterými lze nesprejovat vlastní logo na zeď během hry, hlasy postav a tak dále. Veškeré vybavení získáváte buď achievmenty, anebo otevíráním bedýnek získaných za dosažení nějakého bodu, nebo navýšením levelu svého účtu. Bedínky samozřejmě také možno dokoupit na Xbox Store za reálné peníze. Dvojice beden vyjde na šedesát korun, přičemž platí množstevní sleva při koupi více.

Mapy jsou veselé převážně barevné a skvěle designované. Co taky od Blizzardu jiného čekat. Ovšem k rychlosti hry bychom kvitovali méně smrtelných propastí, protože je pak nutné dávat větší pozor, kam šlapete, a to obzvlášť u těch nejrychlejších postav s teleportací. Je možné nastavit si i vlastní hru, pozvat přátele a utkat se s nimi v až 6v6. Více bychom sice uvítali více hráčů, ovšem rozumíme, že vzhledem k tomu, že mapy nejsou úplně největší, a to proto, aby nezpomalovaly tempo hry, tak bylo nutné maximum postav trošku zredukovat. Navíc přece jen tvůrci mají záměr dostat hru i na profesionální utkání, v čemž by jim větší počet hráčů mohl jakýmkoliv způsobem bránit.

Grafické zpracování je roztomilé, barevné, až komiksové nebo rovnou vypadající jako Disney pohádky, jak jsme už kdysi prohlásili. Někomu se to může zdát dětinské, ovšem dovolíme si nesouhlasit. Stejný grafický styl před X lety zvolili autoři Team Fortress 2 a dodnes hra svým vzhledem nezestárla. Takže je to spíš kvůli zábavnosti, neokoukanosti a technologické trvanlivosti. To samé platí pro hudbu a zvuky, které také zní jak z Disney pohádky, ale baví jak malé tak dospělé. Dokonce jsme se dozvěděli, že zvuk při trefení nepřítele je upraveným zvukem otevřeného piva nebo limonády. Vtipné, že?
Čekali jsme, čekali jsme dlouho a dostali jsme přesně to, co jsme chtěli. Nástupce Team Fortress 2, který jej konečně sesadil z trůnu a ještě nám ho dodal v plné parádě na konzole. Vše funguje jak má, s technickými chybami jsme se až na jednu nesetkali (nejde nastavit rozlišení HUD), čekal na nás příjemný a přehledný tutoriál, postav je převelice, map taky, módy jsou zábavné, design taky, a protože Blizzard známe, tak se můžeme těšit v budoucnu i na spoustu nových updatu a nového obsahu, takže ji věstíme dlouholetou budoucnost. Na hře je hrozně cítit, že není Free to Play a za ty peníze jste dostali opravdu pořádnou porci kvalitní zábavy, která se vás dále nesnaží „rejžovat“, a tak to má být. Na hře je ale především cítit, že ji s něhou dělal právě Blizzard, který nás dokonce přesvědčil, že umí dělat hry i na konzole, a to i přesto, že vyhledal pomoc Bungie. Proč to říkáme? Protože Blizzard… Blizzard je králem videoher.
Verdikt
Overwatch je právoplatným nástupcem krále hero multiplayerových stříleček, Team Fortress 2, a to s ještě větším obsahem a větším výběrem postav. Vytvořil ho Blizzard. Co chcete ještě vědět více?
RECENZE: Ace Combat 8: Wings of Theve
Leteckých her v posledních letech nevychází tolik jako dříve a u těch arkádových je nabídka ještě menší. Série Ace Combat si díky tomu drží poměrně výjimečnou pozici. Nejde o simulátor, ve kterém by člověk půl hodiny studoval přístrojovou desku a následně zjistil, že zapomněl nastartovat jeden z motorů. Vybereme si letadlo, pověsíme pod něj absurdní množství raket a vydáme se zachránit svět.
RECENZE: Forever Ago
Stáří není jednoduchá disciplína, obzvláště pak ve chvíli, kdy vám na věčnost odejde vaše životní láska. V takové chvíli můžete velmi snadno propadnout depresím a ztratit chuť do života, případně se můžete vydat na jednu velkou pouť současností vstříc nostalgické minulosti. Pro druhou variantu se rozhodl Alfred, hlavní hrdina příběhové adventury Forever Ago z dílny studia Third Shift, které spadá pod známé vydavatelství Annapurna Interactive. Právě jméno vydavatele kovaným hráčům...
RECENZE: Star Wars: Galactic Racer
Fanoušci univerza Star Wars mají v posledních letech bez nadsázky žně. Titulů, které hráče vezmou do předaleké galaxie, je stále více a více, přičemž se nezaměřují jen na mnohdy ohrané a místy vyčpělé klání mezi dobrem a zlem, tedy rytíři Jedi a sithskými lordy. I díky popularitě seriálů, jako je Andor, nám herní světy ukazují i jiné stránky světa Hvězdných válek a často se také snaží oživit dříve populární herní...
Recenze: CONTROL Resonant
„Remedy pustilo paranormální nákazu z kanceláře do ulic Manhattanu, vyměnilo pistoli za živé kladivo a do služby povolalo Dylana Fadena. Výsledkem je nádherné, odvážné a místy zbytečně rozbředlé pokračování, které se nebojí ztratit kontrolu. Někdy bohužel i nad sebou samým.“ Když vás státní úřad sedm let drží pod zámkem, provádí na vás experimenty a po probuzení suše oznámí, že se ztratila vaše sestra, zpravidla následuje nástup právníka, příjezd televizního štábu...
RECENZE: Lawn Mowing Simulator 2
Podzim pomalu klepe na zahrady, takže je na čase začít všechno připravovat na zimu. Poslední sečení trávy, úklid listí nebo zastřihávání stromů patří aktuálně mezi nejběžnější kratochvíle každého zahrádkáře. Ne všichni máme štěstí na vlastní zahrady, ale jistě se najdou tací, co by chtěli podobné chvíle zažít alespoň virtuálně.
Recenze NHL 27
EA Sports NHL 27 dorazilo na XBOX Series X/S (bez dostupnosti na XBOX One) s příslibem, že konečně po letech přešlapování na místě přinese revoluci, kterou fanoušci virtuálního hokeje tak zoufale vyžadují. Vývojáři z EA Vancouver před vydáním lákali na kompletně překopanou prezentaci, návrat komunitou vymodleného režimu a hlubší integraci taktických prvků. Jak už to ale u každoročních sportovních sérií bývá, realita na ledě bývá občas o něco komplikovanější než...
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.


























