Recenze: Overwatch
Blizzard je vydavatelem a vývojářem v něčem naprosto unikátním. Dokáže naprosto přesně vycítit, co hráči chtějí a chtít by mohli, vytvořit hru a i přestože si to všichni představovali úplně jinak, Blizzard řekne: „Takhle jste to chtěli a takhle je to správně“. My zhypnotizované ovečky pak lezeme po čtyřech a ze země sníme úplně všechno, co nám předhodí a náležitě to pochválíme i přesto, že to mohlo být třeba slanější. Blizzard má prostě talent, skvělé nápady a za každým výrobkem je vidět pořádný kus řemeslné práce. Přesně proto se všechny jejich hry hrají už léta letoucí a jejich popularita snad nikdy neupadne, a to proto, že se zároveň umí o své hry v budoucnu skvěle starat. Warcraft se už hraje jedenáct let, Starcraft ještě déle, Diablo je legenda se všemi třemi díly, Hearoes of The Storm se pomalu ale jistě koření na eSport scéně, Hearthstone se z mobilních zařízení asi nedostane nikdy a jejich nová střílečka Overwatch vypadá, že se bude hrát taky hodně dlouho. Proč? Protože Blizzard.
Na Overwatch jsme se těšili už od prvního oznámení. Ačkoliv byl takovou tichou vodou, postupem času se dostal až na reklamní výřezy Facebooku, Youtube, a dokonce i do těch letáků, co nám pořád pošťačky cpou do schránky. Overwatch prostě nastavil laťku ještě o něco výš, než ji před lety nastavil Team Fortress a následně i Team Fortress 2, který staví především na svém infantilním humoru. Overwatch chce být jeho nástupcem a obnovit zašlou slávu hero FPS multiplayerových stříleček. No a dámy a pánové, přesně to se Overwatch taky povedlo.
Ačkoliv se může zdát, že Overwatch konkuruje Battleborn, jenž jsme recenzovali nedávno, tak se nenechte zmýlit. Battleborn se snaží vytvořit FPS mobu a i přestože zde najdete přes dvacet hratelných postav, tak se hraje do čista jinak, než Overwatch. Overwatch totiž vychází přímo z konceptu Team Fortress, a tak zde najdete útočné postavy, obranné postavy, těžkotonážní postavy a postavy, které podporují ostatní členy týmu.
Postav je celkem 21. Šest pro útok, šest pro obranu, pět těžkotonážních, které drží předsunutou linii a čtyři podpůrné. Každá třída má svoji důležitou úlohu a tak není dobré stavět tým pouze z jedné z nich. Složení týmu je dost důležité, a tak většinou ty nejlepší postavy berou ti první zúčastnění a zbytek se musí přizpůsobit, protože pokud by brali jen jednu skupinu, nebo snad úplně stejnou postavu, šance na výru se snižují. Je tedy taky důležité sledovat situaci vybraných postav v průběhu hry, protože na rozdíl od takového Battleborn, zde lze měnit postavy během hry.
Každá postava má svoje vlastní, speciální schopnosti a svou zbraň (někdy i s alternativní střelbou), plus jednu ultimátní schopnost, která se nabíjí postupem hraní, přičemž rychlost nabíjení ultimátní schopnosti je možné urychlit zabíjením, případně pomáháním spojencům. Na druhou stranu, pokud nikoho nezabijete, ultimátní schopnost vám pár killů po nabití zajistí. Postavy se od sebe dost liší, ovšem s jistotou, že každá si svého konzumenta vždy najde. Nezdá se nám však, že by všechny byly tak nějak na stejné úrovni. Některé jsou silnější a některé slabší – celkově, ale je fakt, že každá taky vyžaduje potřebnou dávku skillu. Mezitím, co taková Trace je pro másla, není zas tak moc zábavná, ale killy rozdává jak na běžícím páse, tak Genjsi se svými samurajskými meči je úplně jiná sranda, bohužel na úkor jeho vysoké obtížnosti vyžadující strategii, správné načasování a rychlost, kterou samozřejmě oproti Trace moc nemá. Víceméně ale můžeme říct, že nás postavy bavily úplně všechny.
Zahrajete si celkem na 12 mapách, a to hned ve čtyřech klasických módech – King of the Hill (control point, přetahování o body), Payload (escort), Capture (assault, kde hráči zabírají bod na mapě a protistrana se jim v tom snaží zabránit) a Hybrid (kombinace Payload a Capture). Zajímavější ale je Brawl režim namísto kompetitivního proti hráčům nebo botům. Podobnou věc jistě znají hráči Tawern Brawlu, kdy každý týden přijde nové utkání se speciálním nastavením a pravidly. To samé vás čeká každý týden v Brawl módu v Overwatch. Můžou se zvětšit životy, zmenšit mapy, zmizet zbraně, speciální schopnosti, no zkrátka, možnosti Blizzardu jsou neomezené.
Každou postavu lze upravovat. Pro každou se ve hře nachází nemálo oblečků, přičemž bychom více ocenili, kdyby byly členité a daly se přizpůsobovat. Poté taunty, jak se vysmát protivníkovi při kameře po zabití, spreje, kterými lze nesprejovat vlastní logo na zeď během hry, hlasy postav a tak dále. Veškeré vybavení získáváte buď achievmenty, anebo otevíráním bedýnek získaných za dosažení nějakého bodu, nebo navýšením levelu svého účtu. Bedínky samozřejmě také možno dokoupit na Xbox Store za reálné peníze. Dvojice beden vyjde na šedesát korun, přičemž platí množstevní sleva při koupi více.
Mapy jsou veselé převážně barevné a skvěle designované. Co taky od Blizzardu jiného čekat. Ovšem k rychlosti hry bychom kvitovali méně smrtelných propastí, protože je pak nutné dávat větší pozor, kam šlapete, a to obzvlášť u těch nejrychlejších postav s teleportací. Je možné nastavit si i vlastní hru, pozvat přátele a utkat se s nimi v až 6v6. Více bychom sice uvítali více hráčů, ovšem rozumíme, že vzhledem k tomu, že mapy nejsou úplně největší, a to proto, aby nezpomalovaly tempo hry, tak bylo nutné maximum postav trošku zredukovat. Navíc přece jen tvůrci mají záměr dostat hru i na profesionální utkání, v čemž by jim větší počet hráčů mohl jakýmkoliv způsobem bránit.
Grafické zpracování je roztomilé, barevné, až komiksové nebo rovnou vypadající jako Disney pohádky, jak jsme už kdysi prohlásili. Někomu se to může zdát dětinské, ovšem dovolíme si nesouhlasit. Stejný grafický styl před X lety zvolili autoři Team Fortress 2 a dodnes hra svým vzhledem nezestárla. Takže je to spíš kvůli zábavnosti, neokoukanosti a technologické trvanlivosti. To samé platí pro hudbu a zvuky, které také zní jak z Disney pohádky, ale baví jak malé tak dospělé. Dokonce jsme se dozvěděli, že zvuk při trefení nepřítele je upraveným zvukem otevřeného piva nebo limonády. Vtipné, že?
Čekali jsme, čekali jsme dlouho a dostali jsme přesně to, co jsme chtěli. Nástupce Team Fortress 2, který jej konečně sesadil z trůnu a ještě nám ho dodal v plné parádě na konzole. Vše funguje jak má, s technickými chybami jsme se až na jednu nesetkali (nejde nastavit rozlišení HUD), čekal na nás příjemný a přehledný tutoriál, postav je převelice, map taky, módy jsou zábavné, design taky, a protože Blizzard známe, tak se můžeme těšit v budoucnu i na spoustu nových updatu a nového obsahu, takže ji věstíme dlouholetou budoucnost. Na hře je hrozně cítit, že není Free to Play a za ty peníze jste dostali opravdu pořádnou porci kvalitní zábavy, která se vás dále nesnaží „rejžovat“, a tak to má být. Na hře je ale především cítit, že ji s něhou dělal právě Blizzard, který nás dokonce přesvědčil, že umí dělat hry i na konzole, a to i přesto, že vyhledal pomoc Bungie. Proč to říkáme? Protože Blizzard… Blizzard je králem videoher.
Verdikt
Overwatch je právoplatným nástupcem krále hero multiplayerových stříleček, Team Fortress 2, a to s ještě větším obsahem a větším výběrem postav. Vytvořil ho Blizzard. Co chcete ještě vědět více?RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle
Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?
RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024
Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...
RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...