
RECENZE: Park Beyond
Postavit si vlastní zábavní park není jen legrace, ale také pořádná řehole. Oba aspekty skvěle propojila legenda žánru Rollercoaster Tycoon, která je právem na piedestalu manažerských her s tematikou zábavního parku. Duchovní nástupce Planet Coaster ukázal, že i moderní zpracování nemusí být nutně k horšímu, a nyní se o pozornost přihlásil také Park Beyond.
Ten na to, na rozdíl od své konkurence, jde trochu jinak. Ladění správné ceny za jednotlivé atrakce či sodovku nechává za sebou a do popředí dává stavění mnohdy až šílených horských drah, které se do značné míry nemusí řídit něčím tak nudným, jako je gravitace či fyzikální zákony. Když vám z manažera zábavního parku vypadne onen prvek managementu, bude hra o to zábavnější?
Odpověď je paradoxně složitější, než by se mohlo zdát. Už úvodní tutorial vás pořádně navnadí na zběsilé stavění horských drah, a byť je vysvětlování a ovládání hry lehce kostrbaté, časem si na něj zvyknete. Bezstarostné období zkoušení nových zákrut a šíleností ovšem brzy skončí a vy jste postaveni před několik příběhových misí, které už dávají hře jasnější rámec. V nich sice máte iluzi kontroly nad tím, co a jak budete dělat, nicméně na nějakou větší kreativitu jako v úvodu raději zapomeňte. Čeká vás tak soubor úkolů, kdy jednou musíte dodržet časový limit, jindy uspokojit konkrétní počet návštěvníků a občas pro změnu postavit konkrétní počet některých atrakcí či budov.

Větší míra kreativity vás čeká ve volném režimu. Tady už kromě samotného stavění atrakcí máte veškerý vývoj zábavního parku ve vlastní režii, a to včetně managementu. Ten se sestává z uspokojování tří různých druhů návštěvníků – rodin, teenagerů a dospělých, přičemž každý z nich má jiné touhy a potřeby. Co ale všichni potřebují, jsou lavičky a odpadkové koše, bez kterých se vám i slušně rozjetý park dokáže hodně rychle zhroutit. Management je redukován na pouhé tři veličiny, tedy spokojenost návštěvníků, atraktivita parku a výnosnost. Fanoušci tabulek a detailních statistik budou notně zklamaní, avšak propracovanější systém nepotěší ani ty, kteří Excel z duše nenávidí. Právě management totiž tycoonovkám propůjčuje onu zábavnou hloubku, která dokáže přikovat nejednoho hráče na dlouhé hodinky k obrazovce.
Pokud jde o zjednodušování managementu, zde hra odvádí práci jen tak napůl. Každé vylepšení atrakce stojí další peníze za údržbu, cenu za vstupenky ale musíte změnit ručně. V případě stánků mají vaši návštěvníci více možností výběru, pro vás to ovšem znamená ruční nastavení ceny u každé položky zvlášť. Jakmile potřebujete vykrýt ztráty z investice do drahé horské dráhy například tím, že ve všech stáncích zvednete ceny, čeká vás opravdu hodně cenových úprav.
Ten zábavnější prvek hratelnosti je nicméně stavění různých atrakcí a horských drah, kdy vám Park Beyond klade jen minimum překážek. Můžete se jak držet při zemi a stavět realistické atrakce, nebo se téměř doslova utrhnout ze řetězu a postavit šílenosti, které popírají gravitaci i zdravý rozum. Střílení lidí z děla či antigravitační vozíky jsou jen malou ukázkou toho, že Park Beyond se rozhodně nebere vážně. Terénní omezení zde prakticky neexistuje, stejně tak je zajímavá možnost přidání pozadí a dekorací dle vaší libosti, včetně stánků s občerstvením. Vyzdobit si můžete atrakce také v rámci tematických bloků, například ve stylu westernu či renesance.
To s sebou ale na druhou stranu nese poměrně překvapivé nedostatky. Jednak je možností, jak si skutečně tematicky přizpůsobit celý park, poměrně málo. Zklamáním je také fakt, že piplání se s dekorováním jednotlivých horských drah přinese radost pouze vám, nikoli však vašim návštěvníkům. Z herního hlediska tak nedává příliš smysl stavět na krásu, neboť ji stejně oceníte pouze vy. Z detailů zamrzí například i to, že návštěvníci se striktně drží svých vymezených cest a odmítají z nich ustoupit. Jakmile tedy umístíte lavičku do prostoru a nenalepíte ji těsně k cestě, jednoduše ji nebudou využívat. Ani v případě stavění vlastní dráhy vás hra příliš nemotivuje k tomu, abyste byli nadmíru kreativní – nudné dráhy, které mají ovšem podle herních statistik vysokou zábavnost a výnosnost, se vám jednoduše vyplatí stavět více.

Park Beyond vzalo skvělý nápad s kreativním stavěním horských drah, kterému podřídila prakticky úplně vše. Management parku, který do značné míry u podobných her tvoří poctivý základ zábavné hratelnosti, je zde osekán na nezbytné minimum, čímž hře zůstalo jen to budování atrakcí. Jenže v jejich případě hra dojíždí právě na omezený manažerský režim, který vás nutí stavět ekonomicky výhodné dráhy, jež ale naopak nebudou příliš kreativní. Jakmile se rozhodnete tento fakt ignorovat, velmi rychle vám dojdou peníze a vy můžete začít úplně od znova.
Osm herních misí a sandbox s vlastními podmínkami vítězství je to jediné, co za cenu hry dostanete. Různých map je sice dostatek, ale nemají de facto žádný vliv na hratelnost a ani se v jejich případě nemění roční období či počasí, což už uměl i stařičký Rollercoaster Tycoon. Ačkoli je samotné stavění zábavné, až příliš rychle se vám hra omrzí a spadne do šedého průměru, kde vás prakticky nic nebude motivovat k tomu, abyste stavěli nové parky stále znovu.
Verdikt
Park Beyond se rozhodlo vsadit všechno na zábavné stavění horských drah, které popírají fyzikální zákony. Bohužel potlačený management parku a herní mechaniky vás nutí k přesnému opaku. Své zábavné momenty jistě Park Beyond má, králi v podobě Rollercoaster Tycoon se ovšem ani vzdáleně nepřibližuje.Pestré prostředí | Management vás nutí stavět nudné dráhy |
Minimální omezení pro stavbu horských drah | Příběhových misí je žalostně málo |
přístupná hratelnost | Kostrbaté ovládání |

RECENZE: Mortal Kombat 1
Značka Mortal Kombat je tu s námi už přes třicet let a za tuto dobu jsme se dočkali celkem 26 titulů, které vycházely na všechny důležité systémy. Samotný počátek najdeme u klasických arkádových automatů, kam Mortal Kombat dorazil v roce 1992. Rok poté došlo k převedení na domácí konzole a díky tomu se rozjela nesmrtelná série sahající až do dnešní doby. Mortal Kombat nebyl první velkou bojovkou a vývojáři z...

Recenze: Ad Infinitum
Až po návštěvě specializovaného odborníka zjistíte, že noční můry, ve kterých vás pronásleduje obří propiska a deformovaná písmena se snaží ukončit vaše bytí, je pouze výsledkem špatného vstupu na základní školu. Usazení vedle Tondy Vomáčky přineslo nekontrolovatelnou ztrátu učebních pomůcek, a to zejména písmenek, která končila všude možně, jen ne v pevných deskách z domova. Takže nikoliv, nejste blázni, jen jste toho parchanta měli majznout přezůvkou po tlamě a teď by se...

RECENZE: The Crew Motorfest
Arkádové závodění má minimálně na platformě Xbox jasného krále, kterým je Forza Horizon. Její zatím poslední 5 díl už sice nebyl tak převratný, jako třeba ten druhý nebo třetí, ale i tak jsou to stále skvělé závody. Konkurence však nespí a nabízí hned dvě další série – Test Drive a The Crew. Zajímavé na tom je, že například Test Drive Unlimited 2 dělalo studio Eden Games, jehož tři původní zakladatelé...

RECENZE: Starfield
Letošní rok už přinesl hráčům spoustu zajímavých titulů, ale největší očekávání patřilo bezesporu novému RPG od společnosti Bethesda Game Studios, pod názvem Starfield. Od prvního představení na veletrhu E3 uběhlo dlouhých pět let a my se konečně můžeme ponořit do prozkoumávání tajuplného vesmíru. Bethesda patří v tomto žánru mezi má nejoblíbenější herní studia a doposud jsem nevynechal jediný jejich titul. Proto není velkým překvapením, že jsem Starfield bedlivě sledoval a...

Recenze: Trine 5: A Clockwork Conspiracy
Když se potkají kouzelník, rytíř a zlodějka, je zaděláno na pořádný mejdan. Magie teče proudem, odvaha poklonkuje nasbíraným úspěchům a jedna kapsa si nemůže být jista, zda zůstane na konci večera plná. Vlastně by z toho byl počátek fajn RPG záležitosti, kde může jeden z úkolů skončit mezidruhovým dobrodružstvím plným citů. Jenže tohle je Trine, což znamená, že hranice mezi dobrem a zlem nemá příliš pevné základy a že setkání hrdinů rozhodně...

RECENZE: Moving Out 2
Kooperativní hry jsou super. Sednete si na gauč vedle sebe, otevřete si pivo, víno, limonádu, zkrátka co máte rádi a pustíte se do hraní. Výběr je v dnešní době opravdu velký, takže není problém spolupracovat nebo si vzájemně škodit. Co se herní náplně týče, můžeme hrát různé adventury – tímto zdravím skvělou vztahovou terapii It Takes Two – nebo postřehovky typu Ovecrcooked.

RECENZE: Stray Gods: The Roleplaying Musical
Hned na úvod se musím k něčemu přiznat: nesnáším muzikály. Ať už jde o divadelní klasiky či moderní pohádky od Disneyho, jakmile se začne zpívat, beru nohy na ramena. Přesto jsem měl během oznámení hry Stray Gods zvláštní pocit, který mě ke hře z nějakého důvodu táhnul, a já měl chuť si ji vyzkoušet. A musím říct, že mě prvotina od Summerfall Studios naprosto okouzlila a změnila můj pohled na...

RECENZE: Under The Waves
Více jak 71% zemského povrchu pokrývá voda a většinu z toho tvoří moře nebo oceány. Zajímavé na tom je, že jich máme prozkoumáno jenom opravdu málo. Celá řada z nich je totiž tak hluboká, že máme problém se tam kvůli tlaku a dalším vlivům pořádně dostat. Díky tomu si můžeme jenom představovat, co všechno se ukrývá pod hladinou, a to je skvělý materiál na nejrůznější tvorbu, hry nevyjímaje.