Recenze: Pillars of Eternity II: Deadfire – Ultimate Edition
Publikováno: 28.1.2020, 15:15
Přiřazené štítky
deadfire obsidian pillars of eternity 2 recenze review rpg ultimate edition xbox xbox one
Sociální sítě
O autorovi
Lukáš Urban
Je autorem 3436 článků
Možná celá řada z vás nechápala, proč Microsoft koupil studio, které je většinu života věrné jedinému žánru. Nebo jste si kladli otázku, proč by měl Xbox chtít tvůrce, kteří na první díl Pillars of Eternity museli vybírat na Kickstarteru. A pokud vám nestačila odpověď v podobě The Outer Worlds, je tu jasná tutovka v podobě Ultimate edice druhého dílu Pillars of Eternity. Izometrická RPG je přesně tím titulem, u něhož vývojáři sázejí jedno eso za druhým, aniž by se hráči zmohli na jediné slovo.
U tak propracovaného titulu se špatně hledá jediný aspekt, který se dá označit za klíčový. Deadfire mě ale nejvíce překvapil systémy soubojů. Nejsou tu jen zmiňované tahy, potyčky v reálném čase nebo lodní bitvy. Celá řada peripetií se dá řešit jen statistikami a psaným příběhem. Od průzkumu prostředí, přes likvidaci pastí, až k průniku mezi nepřítele a tichou likvidaci. Potřebné dovednosti signalizuje ikonka a level. Pak záleží na vás, zda v partě hrdinů najdete někoho dostatečně schopného. Někdy se selhání obejde bez trestu, jindy si budete drbat hlavu, proč jste nevybrali někoho jiného.
Titul samozřejmě nemá češtinu, což bude pro mnohé problém. Textu je hodně a velice často jsou volby osudové. Neexistuje jediné správné řešení. Pro diplomaty je výhra podání ruky se sokem. Pro válečníky naopak sokova ruka uťatá. Jak se stohodinovou kampaní protlučete, je plně na vás. Jen pozor na obtížnost a váš level. Úkoly nejsou označeny lebkami pro zábavu a lehce se vám může stát, že váš postup zhatí boss, na kterého nemáte.
Verdikt
RPG od mistrů žánru má kouzlo oslovit i hrdinstvím nepolíbené. Skvěle se hraje, nešetří výpravou a volnost je její druhé jméno. Navzdory komplexnosti nezapomněla bavit. Za to vděčí žánrové věrnosti, obsáhlým soubojům a námořní tematice. Po stopách boha Eothase tak půjdete dravě, jak pes po uzeném. Jedinou výraznou chybou je tak poněkud náladová optimalizace, která se podepisuje na laxnosti ovládacího kruhu po každém načtení a na občasných chybách v animacích.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
