
Recenze: SnowRunner
Úspěšných kampaní na Kickstarteru už jste nejspíš viděli víc než nahých ženských hrudníků. V dnešní době uspěje kde kdo. Ale málokdo to dotáhne k dlouhodobě nejprodávanější hře na Steamu. A ještě méně projektů se dočká nehynoucí obliby komunity a dvou pokračování. Co bylo kdysi Spintires s obrovským potenciálem, přichází dnes jako SnowRunner s velkým očekáváním a odhodláním posunout terénní simulaci novým směrem. A i když se nakonec hranice moc neposouvají, v rámci jejich prostoru se jede na maximum.
Jak hra vypadá teď, po obsahové stránce, je pouhý začátek. Brzy by i konzolová verze měla dostat podporu modifikací. Jak moc komunitní obsah ovlivní pozdější hratelnost, teď těžko říct. Kreativci dostanou možnost přidávat auta, herní nástroje jako třeba rádia, kamery nebo navigace a také celé mapy. Otázkou zůstává, jak husté síto vývojáři na modifikace vezmou. Občas se komunitní tvorba stane jen dobrým obratem v marketingové komunikaci a občas pomůže hru držet na živu dlouhá léta. I když v tom si předešlý MudRunner vystačil sám.
Když se objeví ve hře chyby, jsou buď kosmetického rázu nebo je už znáte z minula. A hratelnosti neškodí. Je ale jedna věc, kterou někteří hráči budou nesnášet, a tou je zkratka NAT. Jestli ji nemáte v otevřeném stavu a toužíte hrát v kooperaci, pak máte problém. Nejen, že se do multiplayeru nepřipojíte, ale nemůže vás pozvat ani ten, jehož NAT je v pořádku. Titul vás totiž automaticky z online kooperace vyhostí. Tudíž si dobře rozmyslete, kterou část chcete primárně hrát. Mimochodem společné hraní využívá garáž kampaně. Přesněji modely, které jsou v ní uskladněny. Nikoliv jen zaparkovány.
Verdikt
Na začátku bylo hodně slibů. Někde uprostřed hodně očekávání, a nakonec je tu hodně spokojenosti. SnowRunner nastolil vlastní autonomii v žánru, kde vlastně nemá přímou konkurenci. Na jednoduchém principu terénního brouzdání vystavěl velkou kampaň, která má jasná pravidla. Objevuj a budeš odměněn, zní z každého kilometru, kdy se garáž začíná prohýbat pod vahou nových aut a vybavení. Pořád tu jsou drobné nelogičnosti, nad kterými zakroutíte hlavou. Ale tentokrát vám ani v nejmenším nekazí pocit z hraní.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.























