Recenze: Song of Iron

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 3.9.2021, 9:08

Publikováno: 3.9.2021, 9:08

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3197 článků

„Lid přepadli, vesnici vypálili a protějšek zabili. Obraťte kroky své a pospěšte z tohoto kraje, kde smrt číhá na každém kroku.“ Podobným způsobem by ústřední postava mohla varovat každého, kdo se odváží, natáhne ruku po gamepadu a pomůže ji sjednat nápravu brutálních činů. V době, místech a legendách, kde se msta stává nejlepším přítelem, tepe další titul do severských mytologií, aby z run vykřesal dalšího hrdinu. Nebo hrdinku. To záleží, zda při šplhání dáváte přednost mužnému funění nebo ženskému povzdechu.

Sever planety je sice malebný, ale je otázkou, zda potřebuje další nervově labilní bojovnici, dobyvatele dávných ostrovů a kůží obalené válečníky, před nimiž není žádná truhla, špajzka a sukně v bezpečí. Studio Resting Relic myslí, že ano a z řad nezávislých her vystupuje s projektem Song of Iron. A jak název napovídá, velkou úlohu sehrají zbraně, jejichž spotřeba se rovná letákům před volební kampaní. Děj se s tím totiž nemaže a přes krátký flashback v samém úvodu pouští hřmotnou postavu do světa násilí, magie a legend. Přitom si pomáhá oblíbeným vizuálem, který, pakliže je vytvořen s citem a nápaditostí, umí prodat i počítání blech ve psím útulku.

A funguje i tentokrát. I když originalita a nápaditost mají po pár tuplácích, pořád se rádi kocháte rozdílnými perspektivami prostředí, které se mění s počtem naběhaných metrů. Aby se hrdina dostal až do Chrámu bohů, kde naivně očekává nezištnou pomoc, čekají ho rozmanitá prostředí. Chvíli si dopřává koupele v jarní říčce a chrobáků v zelených loukách, aby o pár desítek minut později mrznul jak nanuk ve vánici a místo lámání kostí odlamoval rampouchy z nosu. Designéři tahají jedno rozmanité prostředí za druhým a minimálně opticky tlačí děj neustále kupředu. Aby změny prostředí nebyly příliš okaté, občas se proběhnete jeskyní nebo dobrovolně prchnete z boje, což vede opět ke změně biomu. Tenhle přístup se mi ale příliš nepozdává. Absolutně se k premise nehodí, neboť kdyby rozumnější vzal kramle, celá hra by byla svým způsobem blbost. Navíc titul se neobtěžuje alespoň naznačit, že do toho hromotluka řežete zbytečně a jediným řešením je zahození cti. A vybavení.

Tím se přímo dostávám k soubojovému systému, který chytře využívá dobové zasazení. Romantický vztah k oblíbené sekeře se zde nenosí, protože zbraně jsou něco jako munice. Létají vzduchem, padají z ruky opotřebením a střídají se v zápalu roztržených torz a naseknutých končetin. Zatím, co ve střílečce nemůžu nutnost střídání pušek ani vystát, tady se přímo rochním v kupě hrubě nabroušeného železa. K mání jsou jak meče, zmíněné sekery a kupříkladu kopí, tak šípy. Jejich využití je poměrně zásadní v mnoha bojích, proto se mi nelíbí hůře zpracované míření. Směr šípu se velice špatně odhaduje a opora v odezvě ovladače není dostatečná. Spousta výstřelů je tak především pocitových nebo jednoduše vystřelíte před sebe a tref koho tref.

Samotný soubojový systém je založený na výdrži. Bez úbytku vytrvalosti nedojde na běh, blok, krytí, úskok a ostatně ani na ránu zbraní. Stamina je naštěstí velice velkorysá a musí se na vás sesypat skutečně velké množství nepřítel, aby hrdina dýchal jak mašina z první republiky. Většina soubojů se dá rozumně rozvrhnout tak, aby vždy zbyl dostatek prostoru pro automatické doplnění všech atributů. To se týká i případu bossů, jejichž obtížnost se postupně zvyšuje. Jenže koncept pohledu z boku příliš nepřeje časté změně vybavení. Respektive vzdálenost od obrazovky, kvůli které se zbraně překrývají a vy často sáhnete po úplně něčem jiném, než jste chtěli. Tím se bortí dynamika soubojů, která už tak má drobné mezery v návaznosti pohybů.

Co by to bylo za mytologii, kdyby tam nebyly předměty s nadpřirozenou silou a božstvo, u něhož není jisté, zda pomáhá nebo škodí. V tomto ohledu jde o standardní „Souboj Titánů“ a získané nadstandardní vybavení pomáhá v boji a při překonávání překážek. Ačkoliv se to nemusí zdát, plošinovkové prvky jsou hojně zastoupeny, tudíž neustále někam skáčete a šplháte. Opět, ač nerad, musím tepat do laxního zpracování dlouhých přeskoků. Design světa nechává mnoho překážek v částečném zákrytu, a tak jen stylem pokus-omyl pokračujete místy, která by jiná hra odbyla za pár vteřin. Jak otravné to může být, pocítíte, až potřetí spadnete do jeskyně, odkud nevede zrovna nejkratší cesta. Také logické části mají své místo, ale jsou primitivní a lehce řešitelné.

Přes všechny připomínky má Song of Iron „kouzlo“, kterým si vás získá. A to navzdory zbytečně častým checkpointům, fádnímu soundtracku a dialogům omezeným pouze na pár textových oken. Nebudu tvrdit, že nejsem trochu zklamaný. Ukázky na mě nejspíš zapůsobily až příliš a výsledný produkt jednoduše nenaplnil očekávání. A to nemluvím o mechanikách, které si vyloženě protiřečí. Automatické doplňování zdraví a výdrže platí i pro moc používat magické předměty. Tu ovšem doplňují i runy, jejichž zastoupení se nedá nazvat jinak než velice četné. Na jednu stranu tak hra budí dojem, že vám nedá nic zadarmo. Při delším hraní však zjistíte, že je poměrně jednoduchá a berličkami pomáhá až příliš. Navíc ji s klidem proběhnete za dvě hodinky.

Pakliže nebudete moc chápat finální hodnocení, které je s ohledem na počet nedostatků poněkud vysoké, pak za to hra vděčí zhruba posledním dvaceti minutám. Zvrat připravený autory zapříčinil, že jsem se sám sebe ptal: „co to kruci má být?“ Mytologie je svým způsobem postavena na hlavu a vysvětlena stylem, u něhož si milovníci filmu možná vzpomenou na Predátory. Ano, z historické fantasy legendy se stane regulérní sci-fi a titulky přijdou v době, kdy vlastně vše začíná.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Další z řad mytologických her ze severu, kde se hrdina po ztrátě všeho milované pouští na stezku pomsty a krve. Vizuální stránka tentokrát hraje prim a vší atmosférou táhne kupředu fantaskní děj, diskutabilní souboje a nedotažené herní mechaniky. A to vstříc velkolepému finále, kde logika bouchne do stolu a vytasí se s neočekávaným zakončením. Škoda, že titul nechává otevřená až příliš velká vrata, kterými už nejspíš nikdo nepůjde. Potenciál na větší univerzum je velký a Song of Iron tak vyzní jako pilot k něčemu daleko obsáhlejšímu.
27. 09. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: XIII

Herní průmysl prožívá zajímavé období. Na jednu stranu se mu neskutečně daří, co se financí týče. Zisky rostou, prodeje her také a stejně tak se zvětšuje herní komunita. Na druhou stranu je stále častější, že v době vydání hry dostaneme nedodělaný produkt, na kterém vývojáři musejí minimálně další rok pracovat, abychom dostali očekávanou kvalitu. A k tomu je tady záplava nejrůznějších remaků. Už jsem si říkal, že tato mánie bude mít sestupnou...

»
22. 09. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Destroy All Humans! 2 – Reprobed

Co se stane s mimozemšťanem po invazi na Zemi? Jestli hádáte, že si dopřeje dovolenou jako doživotní zákazník resortu Oblast 51, tak se pěkně pletete. Jeho novým domovem se stal Bílý dům, odkud je obdivován celou Amerikou. To lehce rozladilo Sovětský svaz, který se bojí, že se lehkovážnost Američanů může rozšířit do celého světa, včetně sibiřské oblasti. Ničí tak mimozemskou základnu na oběžné dráze a s ní i kariéru netradičního prezidenta. Nechá...

»
20. 09. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Hobo: Tough Life

Už jsem si myslel, že simulátory všeho možného mají to nejlepší za sebou, ale evidentně jejich trend stále sílí. A když už si člověk myslí, že ho nic nepřekvapí, objeví se simulátor bezdomovce. Ke cti vývojářů však musím dodat, že jejich projekt, kterému budou věnovány následující řádky, je ve vývoji již nějaký ten pátek, kdy si svou premiéru odbyl na PC platformě v roce 2017. Zde sklidil velice solidní úspěch a...

»
07. 09. 2022 • HusekD0

RECENZE: Steelrising

Studio Spiders je tu s námi již řadu let. Za dobu své existence jsme se od nich dočkali opravdu pestré nabídky her. První titul vydali v roce 2009 a jednalo se o předělávku velmi povedené adventury ze světa Sherlocka Holmese, se kterým jsme se vydali po stopách Jacka Rozparovače na Xboxu 360. Svojí vlastní tvorbu započali až v roce 2011, kdy nám představili akční RPG Faery: Legends of Avalon. Titul...

»
05. 09. 2022 • DandyCZE0

RECENZE: F1 Manager 2022

Svět Formule 1 v minulých dnech nabídl novou hru z tohoto prostředí. Pokud se těšíte na další zavodní klon, tak jste vedle. Tentokrát usednete do manažerského křesla a budete se snažit vytvořit dokonalou závodní stáj, která se stane postrachem pro konkurenci.

»
22. 08. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Saints Row

Co dělat, když máte zavedenou sérii, které s každým dílem dochází víc a víc dech? Máte hned několik možností. Buď nechat sérii sérií a vrhnete se na nějakou novou značku. Další možností je pokračovat v dojení, dokud hráči nepřijdou na to, že vlastně hrají pořád to samé (a že jim to občas trvá docela dlouho) a jako poslední možnost bych viděl taktiku pár let počkat, až se na všechno tak trochu pozapomene...

»
16. 08. 2022 • HusekD0

RECENZE: Way of the Hunter

Dnešní hráči mají k dispozici nepřeberné množství titulů a žánrů. Trh by se mohl zdát přeplněný, bez sebemenšího prostoru pro nové vývojáře. To ovšem neplatí pro všechny. V případě loveckých simulátorů jsme do této doby byli odkázáni pouze na theHunter: Call of the Wild, jenž si po několik let udržoval téměř bezkonkurenční prvenství. To se ale v následujících měsících může rychle změnit, protože se objevilo nové slovenské vývojářské studio pod...

»
12. 08. 2022 • HusekD0

RECENZE: Endling: Extinction is Forever

Naše planeta je jedinečné místo, plné krásných míst, rostlin, nerostů a živočichů. Lidé byli a do jisté míry pořád jsou velmi sebestřední a proto se k těmto darům nechovali s patřičnou úctou a opatrností. Naštěstí jsme s postupem času prozřeli a začali dělat spoustu věcí jinak. Ochraňujeme ohrožená zvířata, obnovujeme zdejší lesy, čistíme okolní prostředí od našich odpadků atd. Představte si nyní ale realitu, ve které by byli lidé neustále...

»