Xboxweb.cz

Přiznám se bez mučení – původní Syberii jsem nikdy nehrál, a i když jsem se do tohoto velkého restu chtěl vždy pustit, klasické pojetí adventur mi příliš nevoní. Poslední přídavek do série s podtitulem The World Before mě ale pozitivně překvapil a já si jeho hraní velmi užil, tudíž jsem uvítal možnost vyzkoušet nedávno vydaný remaster první hry ze série od zesnulého Benoît Sokala.

Hodnotit de facto 23 let starou hru je trochu ošemetné a nerad bych se zaměřil jen na popis technické stránky a změn. Pokusím se tedy na titul podívat očima hráče, který původní titul nikdy nehrál, a zda má z jeho pohledu smysl se do první Syberie pouštět. Ostatně věrní hráči originálu patrně nemají o čem přemýšlet.

Nejprve bych se rád zaměřil na pozitiva, která jsou ovšem zásluhou původního týmu vývojářů. Tou největší předností je pochopitelně příběh, který ani po letech neztratil nic ze svého kouzla a stále umí vtáhnout do děje. Opět se tedy můžete vžít do kůže Kate Walker, která má v alpském městečku Valadilene za úkol dohlédnout na podpis kupní smlouvy na tamní továrnu na hračky a automatony, avšak zásahem osudu se nakonec vydá hledat ztraceného dědice Hanse Vorlaberga až do bájné Sybérie, společně s automatonem Oskarem. Stejně je na tom i stylizace, jež se Sokalovi povedla na jedničku.

Jinak tomu není ani v případě hudebního a zvukového doprovodu. Výjimkou není ani povedený český překlad a také původní dabing, jenž ani po letech neztratil nic ze svého kouzla. Byť v případě zvuku se dopustilo studio Virtuallyz Gaming, které stojí za remasterem, prvního velkého přešlapu.

Prakticky hned po spuštění mě nepříjemně překvapila skutečnost, že titul má posunutý zvuk. Při běžném hraní na to sice částečně zapomenete, ale během cutscén si toho zase povšimnete. Vzhledem k tomu, že hra začíná pochodem animatronů a jeden z nich hraje na bubínek, praští vás tahle skutečnost do očí hned v prvních minutách hry. Je až s podivem, že tenhle bug vývojáři doposud neodstranili a rozhodně jim neslouží ke cti. K filmečům bych měl ještě jednu poznámku – netuším, proč se studio rozhodlo nechat ty původní a nepředělat je do moderního hávu, ale v kontextu celé hry působí zbytečně jako pěst na oko.

Co prošlo změnou, je hratelnost, jež je nově přizpůsobena i pro moderní periferie a také pro gamepad. Samotné ovládání je nicméně trochu kostrbaté a vývojáři remasteru se mohli přeci jen o něco více snažit, alespoň pokud jde o úhly statické kamery, jež ve 3D prostředí umí občas zvolit úhel, který vám zrovna dvakrát nepomůže. I výběr předmětů je velmi toporný a ani pohyb hlavní hrdinky není tak plynulý, jak je dnes již standardem. Práce s inventářem by si také zasloužila větší péči. O to větší překvapení je to vzhledem k tomu, že hra je remasterem jen na papíře a ve skutečnosti se jedná spíše o remake, neboť vývojáři hru kompletně předělali do Unity.

Ačkoli v paměti veteránů první Syberie vypadala vždy takto dobře, studio Virtuallyz Gaming výrazně přepracovalo prostředí. To už není statické, ale kompletně ve 3D a vypadá opravdu dobře, dokonce máte na výběr ze dvou grafických nastavení, které je viditelné. Byť tady nechápu, proč nemůže mít více jak dvě dekády stará hra kvalitní textury a 60 fps zároveň.

Vizuální kvalita potěší alespoň na pohled, protože jakmile se budete chtít ve světě trochu více porozhlédnout, narazíte velmi rychle na limity z původní hry. Kde v rámci klasické adventury dává omezení smysl, je to bohužel ve 3D světě přesně naopak. Možná až příliš často tak budete při průzkumu narážet na neviditelné bariéry, které vás rychle otráví a aktivně odradí od průzkumu okolí. A to je pro žánr adventur, který je postavený na zvědavosti hráčů, silný handicap.

Vývojáři do hry zasáhli více co se týče obtížnosti a nabízí hned dvě možnosti, přičemž fanoušci původního titulu si mohou nechat obtížnost hádanek na stejné úrovni jako v originále a noví hráči se naopak mohou lehce nechat vodit za ručičku, což kvituji s povděkem. V tomto případě také studio Virtuallyz Gaming zasáhlo nad rámec remasteru a do hry přidalo i nové hádanky, takže se ani staří harcovníci série nebudou nudit. Obtížnost hádanek je částečně poplatná době a v některých případech umí solidně potrápit, nicméně po většinu času není problém přijít na správné řešení.

Právě v tomto ohledu vývojáři do původních mechanik sahali v řadě případů možná až moc. Zatímco úbytek backtrakingu nelze než pochválit, naopak až přílišné zjednodušení některých překážek v mnoha situacích působí až jako urážka hráčovy inteligence, obzvláště pokud jste dobře obeznámení s původní podobou hry. Designové zkratky sice příjemně zkracují hratelnost, ale v některých případech narušují plynulý pocit ze hry, třeba když původní dabing se zkratkou nepočítal a vývojáři jej museli střihnout, což vede ke vzniku nelogických situací.

Výsledek působí dojmem, že se vývojáři nemohli rozhodnout, zda chtějí jen obyčejný remaster, nebo se naopak pustit do vod remaku. Finální mix se proto příliš nepovedl a bohužel se nedostalo ani na pořádné testování, což titulu uškodilo ve finále možná nejvíce. Pokud ale na vychytání blech studio zapracuje, mohlo by se jednat o důstojnou poctu originálu. V současném stavu jsem ale na vážkách, zda titul doporučit, ať už veteránům série, či novým hráčům. Těch drobných nedostatků, které přehlušují i pozitiva, je zkrátka příliš, byť světlé stránky hře pochopitelně také nechybí.

Jestli byl dobrý nápad svěřit remaster Syberie francouzskému studiu Virtuallyz Gaming, které čítá něco málo přes dvě desítky lidí a na svém kontě nemá žádný výrazný hit (zaměřuje se především na VR tituly), nechám na vašem zvážení. Za mě si ale vývojáři ukousli možná trochu větší sousto, než zvládli sežvýkat.