RECENZE: The Callisto Protocol

Autor: p.a.c.o Publikováno: 11.12.2022, 21:21

Publikováno: 11.12.2022, 21:21

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2839 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Zima dorazila, dny se zkrátily, a to znamená jediné. Nastal ideální čas pro dohrávání restů, které se nám za ten uplynulý kalendářní rok nahromadily. A to stále ještě nekončí příliv letošních novinek, kam patří i jeden nástupce hororové legendy. Až mě překvapilo, kolik hororových her a filmů nakonec vychází ve vánočním období, které bývá označováno jako čas klidu a míru. Možná je to ale fajn protiklad právě k tomu a není nad to si o Vánocích užít chodby plné krve a mlácení tupých nepřátel tupými předměty.

Všichni tak moc dobře víme, že bývalý kreativní šéf série Dead Space si založil vlastní studio a přichystal duchovního nástupce The Callisto Protocol. Po delší době jsem tak měl důvod se na nějakou hru těšit, protože promo materiály, videa a všechno ostatní vypadalo opravdu dobře. A musím se přiznat že i začátek hry velice mile překvapil, protože už po prvních krocích po rozpadajícím se vězeňském komplexu na jupiterově měsíci Callisto jsem si připadal jako na legendární lodi USG Ishimura.

Než se ale pilot Jacob Lee na tuto planetu dostane, musí se na své lodi, kde převáží tajemný náklad, nechat přepadnout od Dani Nakamura, která o něj také jeví evidentní zájem. Po boji o něj loď havaruje na povrchu zmíněného Callista, kde nás místní bachaři hned zpacifikují a přiřazují nám nejen číslo, ale také místo, kde bychom se po zbytek života měli vyskytovat. Naneštěstí propuká v této vězeňské kolonii neznámá nákaza, které mění zdejší osádku v nejrůznější monstra. Myslím tedy hlavně fyzicky, protože duševně jimi někteří zdejší zaměstnanci již byli.

Pak už je to taková klasika o útěku z planety, pomáhá nám spoluvězeň Elias proto, že jsme piloti a on potřebuje někoho, kdo bude řídit loď a na scénu se samozřejmě vrátí Dani, která nakonec asi nebude tak špatná, jak se možná v úvodu zdálo. Nebo taky ne. Příběh jako takový rozhodně není špatný, doplňuje ho spousta logů postav, které potkáme cestou – většinou již mrtvých. Nedá se však říct, že bych byl z příběhu nějak na větvi a časem jsem se přistihl, jak už ty logy ani nečtu a prostě jdu jenom dál, abych se snad zachránil.

Na rozdíl od Dead Space, je zdejší hratelnost podstatně pomalejší po všech stránkách. Nějakého většího střílení se dočkáme až tak ve druhé polovině hry, a i tak zde hraje hlavní roli boj pěkně zblízka. Já si na něj zvykal docela dlouho, přestože to není nijak komplikované. Mimo útok je důležité se vyhýbat nepřátelským ranám, takže prostě doleva, doprava a útok. I základní nepřátelé z počátku ustojí poměrně dost ran, takže je to takový tanec kolem sebe, ale bez nějakých úskoků a dalších věcí. Jacob navíc moc ran nevydrží a poměrně rychle si člověk prohlédne první umírací animaci. Těch mají vývojáři v zásobě opravdu hodně, což je fajn, protože než jsem na systém přišel, viděl jsme jich opravdu dost.

Pomalejší hratelnost mi moc neseděla a na rozdíl od Dead Space jsem se zde přistihnul, jak aktivně používám sprint. Než někam Jacob dojde a otočí se, no, možná i velryba mi přišla pohybově akčnější. Čekal jsem od hry více akce a tohle je spíš takové hra na přežití, kdy se člověk většinou někam táhne, prolézá klimatizací nebo dalšími šachtami, aby na něj pak někde vypadlo pár nepřátel, ty vyřešil a hurá zase dál. V honbou za dostatkem surovin na vylepšení vybavení zase musíme všude šmejdit a dupat po mrtvolách jako ti největší úchyláci, jenom aby z nich třeba možná vypadlo něco užitečného.

Byť se může zdát, že je hra otevřená, nenechte se mýlit. The Callisto Protocol je čistým koridorem, takže pokud člověk není herně slepý, lehké hádanky a puzzly nemají šanci ho zaskočit. To samé platí pro nepřátele, kteří jsou jasně naskriptovaní. Většinou si toho nevšímám a třeba takové CoD to umí dobře maskovat. Zde se však všechno děje až po tom, co člověk protne imaginární bod opravdu velice okatě a předvídatelně.

Doufal jsem, že se budu bát udělat krok, budu se bát toho, co není vidět, co mě kde překvapí, ale nakonec se ukázalo, že po stránce atmosféry mi hra přijde jako zklamání. Je sice plná krve, nepřátelé jsou správně nechutní a stejně tak jejich porcování, ale nechutnost strach nenahání. A prvoplánové lekačky, které jsou předvídatelnější než bezďák žebrající o bůra, už to nedoženou. Když se nad tím zamyslím, za celou dobu jsem se opravdu bál jenom jednou, což je na ploše nějakých 12 hodin opravdu málo. Přitom největší předností celé hry jsou zvuky, s nimiž vývojáři opět pracují skvěle a dokáží navodit to, co jsem čekal. Bohužel jak jsem zmínil, zvukovou kulisu dostatečně nedoplňuje obrazový vjem.

A spojení nevyužitý potenciál platí také pro práci s gravitační GPR rukavicí. Chybí větší volnost při práci s ní. Všechno je předem připraveno, ať jsou to ozubená kola drtící nepřátele nebo výbušné lahve umístěné vždycky tak nějak hezky po ruce. Stejně tak měnící se nepřátelé nejsou nakonec tak zajímaví, jak bylo původně prezentováno. Abyste rozuměli, někteří z nich se mohou v průběhu souboje začít nečekaně měnit. Pozná se to tak, že z nich začnou rašit malé šlahounky. Aby k přeměně nedošlo, musíme je trefit pistolí. Komu se to povede, má vyhráno, jelikož tím potvoru rovnou zabijeme. Kdo se netrefí, prohlídne si, jak dojde k přeměně a bude muset pro likvidaci vynaložit o něco více sil. Ve výsledku jsou tak měnící se nepřátelé jednodušší jak ti základní, protože jim stačí jedna rána do šlahounů a je konec.

Po grafické stránce můžeme volit ze dvou režimů – 4K a 30FPS nebo dynamické rozlišení a cílení na 60 FPS. Já si nakonec vybral kvalitu, protože mi hra přišla natolik pomalá, že mi stačilo 30 FPS. Navíc ani režim zaměřený na FPS nedokáže stabilně držet 60 FPS a dochází k propadům. Ať si vyberete jakýkoliv z nich, hra vypadá opravdu pěkně. Prostředí je detailní, nepřátelé jakbysmet, ale najdou se místa, kdy by těch detailů mohlo být více. Třeba při nejrůznějších průlezech, kdy je kamera opravdu hodně blízko a v tu chvíli je vidět, že až tolik péče se texturám nedostalo. Divně působí plápolající oheň a hrozně uměle vypadají efekty kouře. Oproti PC verzi ta pro Xbox Series fungovala relativně slušně. I když na poměry konzolí jsem zažil až nečekané množství pádů (a to i po zatím posledním updatu), problémy s obnovením hry v rámci Quick resume a nechyběly ani poklesy FPS.

Takže místo navázání na skvělý Dead Space jsme dostali pomalejší verzi, které si ze všeho dobrého od svého předchůdce bere jenom polovinu. Výsledek vás tedy buď chytí a hru si užijete na jeden zátah, a nebo se skrze vězení budete plácat a čekat na konec, když už jste to rozehráli. Škoda, že skvělou hudbu a pěknou grafiku nepodpořila zajímavější hratelnost, který by byla víc horor s nečekanými zvraty. The Callisto Procotol dělá přesně to, co by člověk čekal a těch pár lekaček atmosféru neudělá. Je otázka, zda jsem měl velké očekávání nebo jsem čekal něco jiného, ale tahle hra není to, v co jsem po všech odkazech na Dead Space doufal.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Pěkná grafika, super zvuky a pomalejší hratelnost. The Callisto Protocol není až tak úplně Dead Space, jak bylo původně slibováno. V mnoha ohledech mu je sice na první pohled skoro k nerozeznání podobná, ale jak dojde na akci nebo atmosféru, podobnost zase hodně rychle mizí. Snad víc než kdy jindy záleží na tom, zda se hra trefí do vkusu nebo nikoliv. U mě se tak nestalo a právě tomu také odpovídá výsledné hodnocení.
02. 02. 2023 • Michael Chrobok0

RECENZE: Blacksad: Under the Skin

Adventur ve stylu noirových detektivek z 50. let najdeme poměrně dostatek, avšak když k tomu přimícháte i antropomorfizovaná zvířata a stejnojmennou komiksovou předlohu od španělských autorů ​​Juana Díaze Canalese a Juanja Guarnida, máte příslib poměrně zajímavého herního zážitku. Ne všechny trumfy v kožichu sice dokázala hra Blacksad: Under the Skin proměnit, ale o tom si povíme něco až za chvíli.

»
01. 02. 2023 • p.a.c.o0

RECENZE: Dead Space remake

Horor, vesmír a střílení jsou tři věci, které jdou krásně dohromady a pokud jste někdy hráli Game Dev Tycoon, jistě se vám z této kombinace povedlo vytřískat minimálně devítková hodnocení. Ještě aby ne, když se najde celá řada her, která tato hodnocení dokázala získat i ve skutečnosti. Ovšem jak nám ukazuje prosincový počin The Callisto Protocol, ne vždy to vyjde na sto procent. A to máte v týmu člověka, který stál za...

»
01. 02. 2023 • Michael Chrobok0

RECENZE: Vampire Survivors

Jsou případy, kdy vydavatel a vývojáři aktivně propagují herní titul s tím, že se z něj zaručeně stane hra roku, přičemž často dochází ke zklamání. Naproti tomu ze skromných indie poměrů může vyrůst nečekaný hit i přes to, že se mnohdy malý tým autorů soustředí výhradně na hru. A právě tento případ je i Vampire Survivors, indie klenot jediného vývojáře Lucy Galanteho, který z prosluněné Itálie naservíroval nenápadný, avšak téměř...

»
29. 01. 2023 • DandyCZE0

Recenze: Tortuga: A Pirate’s Tale

Ahoooy Piráti! Na naše monitory a televize se dostala nová pirátská hra Tortuga: A Pirate’s Tale a my se na ni půjdeme podívat trošku z blízka.

»
02. 01. 2023 • Lukáš Urban0

Recenze: Resident Evil Village Gold Edition

Hodnotit značku jakou je Resident Evil, to je jako kritizovat Monu Lisu, že je příliš baculatá, že kouká jak můra a že její dekolt nemá co nabídnout. Prostě se to nedělá nebo to jde hodně ztěžka, protože jde o kus historie. O etalon specifické části umění, který vyšlapal cestu novému a dodal punc starému. A třebaže Capcom není da Vinci, má v držení legendu survival hororů, kterou se podařilo v sedmém díle...

»
31. 12. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: High On Life

Animovaný seriál pro dospělé Rick a Morty vzal před pár lety stanici Adult Swim útokem a poměrně záhy si nekonvenční humor vědátorského alkoholika Ricka a jeho pubertálního vnuka Mortyho získal srdce diváků po celém světě. Proč začínám recenzi střílečky High on Life shrnutím animáku? Protože mají společného více, než se na první pohled zdá. Nejambicióznější projekt studia Squanch Games má totiž na svědomí Justin Roiland, který je právě spoluautorem zmíněného...

»
30. 12. 2022 • HusekD0

RECENZE: The Last Oricru

Pokaždé, když se v naší malé zemičce objeví nové vývojářské studio, tak se jedná o velkou událost a téměř okamžitě si získá naší pozornost. O pražském studiu Gold Knights jsme poprvé slyšeli přibližně před čtyřmi lety, kdy nám představili připravované souls-like RPG pod názvem Lost Hero. Vývojáři se ve svém projektu inspirovali u kolegů z From Software, což jim ale neměl nikdo za zlé. Základy souls žánru využívá dnes nepřeberné...

»
29. 12. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: The Dark Pictures Anthology: The Devil in Me

Hororová série The Dark Pictures Anthology vstoupila do své poloviny. Respektive zakončuje první sezónu, která je dostupná v rámci dvou generací konzol. The Devil in Me je tak malým velkým finále, které vás má posadit na zadek a možná i pomoc s rozhodováním, jestli ten „next gen“ skutečně už pořídit nebo ne. Dobrou zprávou je, že autoři ze Supermassive Games si dali záležet, aby byl nejnovější příspěvek do kurátorovi sbírky dostatečně...

»