Recenze: The Dark Pictures Anthology: The Devil in Me

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 29.12.2022, 18:15

Publikováno: 29.12.2022, 18:15

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3218 článků

Hororová série The Dark Pictures Anthology vstoupila do své poloviny. Respektive zakončuje první sezónu, která je dostupná v rámci dvou generací konzol. The Devil in Me je tak malým velkým finále, které vás má posadit na zadek a možná i pomoc s rozhodováním, jestli ten „next gen“ skutečně už pořídit nebo ne. Dobrou zprávou je, že autoři ze Supermassive Games si dali záležet, aby byl nejnovější příspěvek do kurátorovi sbírky dostatečně progresivní a jiný. Čehož si všimnete hned s prvními minutami příběhu.

Tentokrát se nehraje na nadpřirozeno, démony a halucinace, ale do popředí se dostává staré dobré lidské zlo, jehož zrod se datuje do 30. let minulého století. Tehdy se americká justice musela vypořádat s vrahem H.H. Holmesem, na jehož kontě byl rekordní počet zabití, přičemž celá řada z nich byla spojována s prostředím hotelu. O mnoho let později se do stejných míst vydává skupina nadšených dokumentaristů, aby oživila zabijáckou legendu a připsala si nějaké ty kariérní úspěchy. Toho času ještě netuší, že zdánlivá životní příležitost je vlastně pozvánkou na jatka, kde oni sami figurují jako dobytek na porážku.

Myslím, že není spoilerem, když ve spojitosti s The Devil In Me vzpomenu filmy jako SAW, Dům voskových figurín, Sběratel nebo Krvavá lázeň. Ke všem podobným slasherům se titul nenápadně odkazuje, přičemž si buduje vlastní atmosféru všudypřítomného zla, které zná budovu jako své boty. Jakmile skupinka hrdinů obsadí nemovitost, jsou sázky na přežití v rukách ďábelského bookmakera. Jistě, opět tu jsou předtuchy, rozhodnutí a dialogy s jejichž pomocí lze smrt částečně korigovat, ale to neznamená, že dokumentaristé nebudou muset v závěru vypsat konkurz na nové kolegy.

Herní schéma The Dark Pictures Anthology buď máte rádi nebo nesnášíte. Pro jedny jde o parádní interaktivní film, pro druhé o bezduché klikání na gamepadu. Obě strany by tedy měly vědět, že tentokrát se hratelnost posunula výrazným krokem k „běžným hrám“. Postavy mají větší volnost pohybu. Kamera není fixována „na parádu“, ale dovoluje libovolný pohled kolem. Oproti prvním dílům přibyly prvky jako krytí, či plně funkční a originální inventář pro každou postavu. Ten má důležitou roli a ve spojení s průzkumem prostředí může pořádně zamíchat karty. Obecně se dá říct, že studio přestalo dělat z hráčů diváky a plně je vyslalo na dráhu hororové adventury se vším, co k ní patří.

Z pohledu hratelnosti zvedám oba palce a gratuluji k opuštění zajetých kolejí a vstupu mezi větší konkurenci. Teď totiž ještě víc záleží na dobrém příběhu, strašidelném oparu a prvotřídní grafice. První část si lze odškrtnout. Třebaže nejde o umělecká díla, v mezích hororu, či thrilleru, jde o solidní práci, kde nikdo nemá nic jisté. Díky větší volnosti se dokonce natáhla herní doba, která u vyložených dobrodruhů může vzhlížet i k deseti hodinám. Že jsem si během hraní několikrát vzpomněl na zlatou éru značek Resident Evil a Silent Hill budiž tvůrcům k plusu. Zbývající atributy úspěchu se dostaly na tenký led. Zda se budete u stopování dávného vraha bát, je pouze na vaší míře otrlosti. Z důvodu větší volnosti se vytratily řízené děsy a zůstaly pouze lekačky během cutscén. Ty pro milovníka hororů představují jen prvoplánovou snahu o zvednutí adrenalinu a ve většině případů se naprosto minou účinkem. V případě aktuálního tématu to příliš nevadí, ale neumím si představit, že by stejným způsobem fungovala loď duchů nebo město čarodějnic.

Grafice bych se rád věnoval samostatně. Budeme-li se bavit o dialozích, kde dochází maximálně k volbě odpovědi, pak jde o špičku série. Rozdíl mezi čtyři roky starým debutem a nynějším dílem je viditelný a je sympatické sledovat, jak se technologie posouvá každým rokem dál. Kus poctivé práce odvedli také dabéři, jejichž výkon je bezpečně nejlepší ze všech dílů. Místy se technologie snímání obličeje a zvuk doplňují natolik, že hru začnete vnímat jako reálný film. Jenže titul má i druhou, hranou stranu. Tady si dovolím tvrdit, že jde naopak o to nejhorší, co vývojáři předvedli. Nepředrenderované cutscény zaspaly generaci a například limuzína přijíždějící do sídla by zasloužila pomník za ohavnost. Pohled postav místy hledí až voskovým dojmem a celá řada animací působí toporně, protože dříve nebyla kvůli statické kameře vidět. Jistě, je třeba dělat kompromisy, když každý rok vychází nová kapitola antologie, ale to neznamená, že výkyvy grafiky budou tak výrazné.

Závěrem část, která se téměř nezměnila. QTE sekvence se postupem dílů ladily tak, aby byly sice náročné, ale zároveň méně stresující. Jsou tak lépe načasované, přesně reagují s ovladačem a jejich kadence je lépe rozvržená do celé hry. Nadále i platí, že jedno zahrání je málo. Ať už přistoupíte k partě přátel jako samaritáni nebo zlotřilí hajzlíci, vždy je fajn vyzkoušet si i druhou stranu mince, a tak poznat dopad určitých rozhodnutí. Že jsou indicie občas nejasné, patří k trademarku značky. Přece byste nechtěli po smrti, aby vám vykecala úplně všechno.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

První sezóna The Dark Pictures Anthology končí ve velkém stylu jako pocta osmdesátkovým slasherům. Přestože žánr jako takový patří mezi brak, hra drží standard předešlých dílů a servíruje postupnou likvidaci postav jako promyšlenou šachovou partii, kde je poslední tah vždy na vás. Jako dílčí kus je pak The Devil in Me největším odklonem od původního konceptu Supermassive Games, a konečně vám dává pocit, že jste součástí děje i jinak než rozhodnutími. Škoda ztráty hororové atmosféry, za což možná může i téma látky. Za co už však nemůže, je nerovnoměrná kvalita vizuálního zpracování, které buď potřebuje víc času nebo zbavení se závaží v podobě minulé generace konzol. Na každý pád, pro majitele předešlých dílů povinná součást sbírky, která si za poslední čtyři roky vyšlapala vlastní cestu.
02. 01. 2023 • Lukáš Urban0

Recenze: Resident Evil Village Gold Edition

Hodnotit značku jakou je Resident Evil, to je jako kritizovat Monu Lisu, že je příliš baculatá, že kouká jak můra a že její dekolt nemá co nabídnout. Prostě se to nedělá nebo to jde hodně ztěžka, protože jde o kus historie. O etalon specifické části umění, který vyšlapal cestu novému a dodal punc starému. A třebaže Capcom není da Vinci, má v držení legendu survival hororů, kterou se podařilo v sedmém díle...

»
31. 12. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: High On Life

Animovaný seriál pro dospělé Rick a Morty vzal před pár lety stanici Adult Swim útokem a poměrně záhy si nekonvenční humor vědátorského alkoholika Ricka a jeho pubertálního vnuka Mortyho získal srdce diváků po celém světě. Proč začínám recenzi střílečky High on Life shrnutím animáku? Protože mají společného více, než se na první pohled zdá. Nejambicióznější projekt studia Squanch Games má totiž na svědomí Justin Roiland, který je právě spoluautorem zmíněného...

»
30. 12. 2022 • HusekD0

RECENZE: The Last Oricru

Pokaždé, když se v naší malé zemičce objeví nové vývojářské studio, tak se jedná o velkou událost a téměř okamžitě si získá naší pozornost. O pražském studiu Gold Knights jsme poprvé slyšeli přibližně před čtyřmi lety, kdy nám představili připravované souls-like RPG pod názvem Lost Hero. Vývojáři se ve svém projektu inspirovali u kolegů z From Software, což jim ale neměl nikdo za zlé. Základy souls žánru využívá dnes nepřeberné...

»
28. 12. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Marvel’s Midnight Suns

Taktických tahových strategií ve stylu legendárního XCOMu se v poslední době vyrojilo poměrně dost, nicméně pokaždé, když se nějaký titul objeví, je chtě nechtě srovnáván s nekorunovaným králem žánru. Když ale přijdou samotní autoři legendy s tím, že se pokusí posunout ověřené mechaniky někam dále, a navíc to všechno naroubují na jeden z nejpopulárnějších fiktivních světů všech dob, vzbudí tím velká očekávání.

»
16. 12. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Firefighting Simulator – The Squad

Stát se hrdinným hasičem bylo snem nejednoho chlapce nebo dívky. Vidina toho, jak bojujeme s plameny, vytahujeme z nich nebohé oběti a ve volné chvíli zachraňujeme koťátka ze stromů, je poměrně lákavá. Až v pozdějším věku člověk zjistí, že hasič většinu času pomáhá u autonehod či jiných neštěstí, kde by se jedinci se slabším žaludkem nejspíš neměli vyskytovat. A k tomu je tu celá řada dalších kratochvílí, která prostě není tak zábavná, jak...

»
14. 12. 2022 • DandyCZE0

RECENZE: Mount & Blade II: Bannerlord

Vítejte ve světě, kdy nad slovem vládne dobře nabroušené ostří. Svět Calradie vám nabízí opravdu stovky hodin v zajímavé hře, kde si snad vyzkoušíte všechny herní žánry. Calradie byla velká říše, ale po válce zde vzniká mnoho jiných národů a kultur. Pokud čekáte, že se ujmete jedné z nich a stanete se nejslavnějším, tak se hodně pletete. Naopak vám čumí sláma z bot, vaše brnění, tedy spíše kusy látky potřísněné bahnem vás moc...

»
12. 12. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE Syberia: The World Before

V žánru klasických point and click adventur je v posledních letech poměrně ticho, což ovšem neznamená, že by tento žánr kompletně upadl v zapomnění. Ostatně mezi adventurami najdeme spoustu klenotů, na které hráči nedají dopustit, jako je třeba legendární Monkey Island či Broken Sword. K těmto ikonám žánru lze bezesporu připočítat také počin od francouzského studia Microïds známý jako Syberia.

»
11. 12. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: The Callisto Protocol

Zima dorazila, dny se zkrátily, a to znamená jediné. Nastal ideální čas pro dohrávání restů, které se nám za ten uplynulý kalendářní rok nahromadily. A to stále ještě nekončí příliv letošních novinek, kam patří i jeden nástupce hororové legendy. Až mě překvapilo, kolik hororových her a filmů nakonec vychází ve vánočním období, které bývá označováno jako čas klidu a míru. Možná je to ale fajn protiklad právě k tomu a není...

»