Xboxweb.cz

Hororová série The Dark Pictures Anthology vstoupila do své poloviny. Respektive zakončuje první sezónu, která je dostupná v rámci dvou generací konzol. The Devil in Me je tak malým velkým finále, které vás má posadit na zadek a možná i pomoc s rozhodováním, jestli ten „next gen“ skutečně už pořídit nebo ne. Dobrou zprávou je, že autoři ze Supermassive Games si dali záležet, aby byl nejnovější příspěvek do kurátorovi sbírky dostatečně progresivní a jiný. Čehož si všimnete hned s prvními minutami příběhu.

Tentokrát se nehraje na nadpřirozeno, démony a halucinace, ale do popředí se dostává staré dobré lidské zlo, jehož zrod se datuje do 30. let minulého století. Tehdy se americká justice musela vypořádat s vrahem H.H. Holmesem, na jehož kontě byl rekordní počet zabití, přičemž celá řada z nich byla spojována s prostředím hotelu. O mnoho let později se do stejných míst vydává skupina nadšených dokumentaristů, aby oživila zabijáckou legendu a připsala si nějaké ty kariérní úspěchy. Toho času ještě netuší, že zdánlivá životní příležitost je vlastně pozvánkou na jatka, kde oni sami figurují jako dobytek na porážku.

Myslím, že není spoilerem, když ve spojitosti s The Devil In Me vzpomenu filmy jako SAW, Dům voskových figurín, Sběratel nebo Krvavá lázeň. Ke všem podobným slasherům se titul nenápadně odkazuje, přičemž si buduje vlastní atmosféru všudypřítomného zla, které zná budovu jako své boty. Jakmile skupinka hrdinů obsadí nemovitost, jsou sázky na přežití v rukách ďábelského bookmakera. Jistě, opět tu jsou předtuchy, rozhodnutí a dialogy s jejichž pomocí lze smrt částečně korigovat, ale to neznamená, že dokumentaristé nebudou muset v závěru vypsat konkurz na nové kolegy.

Herní schéma The Dark Pictures Anthology buď máte rádi nebo nesnášíte. Pro jedny jde o parádní interaktivní film, pro druhé o bezduché klikání na gamepadu. Obě strany by tedy měly vědět, že tentokrát se hratelnost posunula výrazným krokem k „běžným hrám“. Postavy mají větší volnost pohybu. Kamera není fixována „na parádu“, ale dovoluje libovolný pohled kolem. Oproti prvním dílům přibyly prvky jako krytí, či plně funkční a originální inventář pro každou postavu. Ten má důležitou roli a ve spojení s průzkumem prostředí může pořádně zamíchat karty. Obecně se dá říct, že studio přestalo dělat z hráčů diváky a plně je vyslalo na dráhu hororové adventury se vším, co k ní patří.

Z pohledu hratelnosti zvedám oba palce a gratuluji k opuštění zajetých kolejí a vstupu mezi větší konkurenci. Teď totiž ještě víc záleží na dobrém příběhu, strašidelném oparu a prvotřídní grafice. První část si lze odškrtnout. Třebaže nejde o umělecká díla, v mezích hororu, či thrilleru, jde o solidní práci, kde nikdo nemá nic jisté. Díky větší volnosti se dokonce natáhla herní doba, která u vyložených dobrodruhů může vzhlížet i k deseti hodinám. Že jsem si během hraní několikrát vzpomněl na zlatou éru značek Resident Evil a Silent Hill budiž tvůrcům k plusu. Zbývající atributy úspěchu se dostaly na tenký led. Zda se budete u stopování dávného vraha bát, je pouze na vaší míře otrlosti. Z důvodu větší volnosti se vytratily řízené děsy a zůstaly pouze lekačky během cutscén. Ty pro milovníka hororů představují jen prvoplánovou snahu o zvednutí adrenalinu a ve většině případů se naprosto minou účinkem. V případě aktuálního tématu to příliš nevadí, ale neumím si představit, že by stejným způsobem fungovala loď duchů nebo město čarodějnic.

Grafice bych se rád věnoval samostatně. Budeme-li se bavit o dialozích, kde dochází maximálně k volbě odpovědi, pak jde o špičku série. Rozdíl mezi čtyři roky starým debutem a nynějším dílem je viditelný a je sympatické sledovat, jak se technologie posouvá každým rokem dál. Kus poctivé práce odvedli také dabéři, jejichž výkon je bezpečně nejlepší ze všech dílů. Místy se technologie snímání obličeje a zvuk doplňují natolik, že hru začnete vnímat jako reálný film. Jenže titul má i druhou, hranou stranu. Tady si dovolím tvrdit, že jde naopak o to nejhorší, co vývojáři předvedli. Nepředrenderované cutscény zaspaly generaci a například limuzína přijíždějící do sídla by zasloužila pomník za ohavnost. Pohled postav místy hledí až voskovým dojmem a celá řada animací působí toporně, protože dříve nebyla kvůli statické kameře vidět. Jistě, je třeba dělat kompromisy, když každý rok vychází nová kapitola antologie, ale to neznamená, že výkyvy grafiky budou tak výrazné.

Závěrem část, která se téměř nezměnila. QTE sekvence se postupem dílů ladily tak, aby byly sice náročné, ale zároveň méně stresující. Jsou tak lépe načasované, přesně reagují s ovladačem a jejich kadence je lépe rozvržená do celé hry. Nadále i platí, že jedno zahrání je málo. Ať už přistoupíte k partě přátel jako samaritáni nebo zlotřilí hajzlíci, vždy je fajn vyzkoušet si i druhou stranu mince, a tak poznat dopad určitých rozhodnutí. Že jsou indicie občas nejasné, patří k trademarku značky. Přece byste nechtěli po smrti, aby vám vykecala úplně všechno.