
RECENZE: The Division 2 – Warlords of New York
Nepřehlédnutelným znakem dnešní herní doby je dodatečný obsah. Tytam jsou doby, kdy nám vývojáři naservírovali všechno, co měli v úmyslu při vydání hry a my tak hned dostali ucelený zážitek. Internetová doba vývojářům umožnila oslovit hráče i po vydání hry, kdy nejen že přinesou další herní zážitek, ale ještě na tom něco vydělají. To si pak kupujeme všechny možné Season Passy a věříme, že s nimi už se dostaneme ke všemu, co vývojáři dodají. Jak ukazují poslední hry, nemusí tomu tak být.
Kdyby byla soutěž ve vydávání dodatečného obsahu, Ubisoft by se jistě umístil velice vysoko. Nejlepším příkladem je R6 a jejich roční passy na všechno možné. Někdy se stane, že dokonce tato rozšíření přijdou do redakce a nějaký chudák je následně musí nějakým způsobem ohodnotit. Není snad těžšího úkolu, protože po celou dobu hraní vám v hlavě hlásek říká: „Tohle už mohli udělat do původní hry ne…“ nebo „Stojí tento dodatečný obsah opravdu za peníze navíc?“. A ne jinak je tomu v případě DLC pro The Division 2 s názvem Warlords of New York.

Aby vývojáři můj hlásek v hlavě podpořili ještě více, nesnažili se ani vymýšlet nové prostředí. Co na tom, že Amerika je opravdu velká země, když nové rozšíření zasadili tam, kde se odehrával první díl, do New Yorku. Tam se rozhodl rozprostřít svou sféru vlivu bývalý člen Divize Aaron Keener a nebyl by to Ubisoft, aby zase trochu nevykradl sám sebe. Po vzoru Far Cry a Ghost Recon Wildlands je město pod kontrolou čtyř Keenerových kumpánů a jenom přes jejich likvidaci se dostaneme k pomyslné hlavě celé organizace.
Jelikož se jedná o bývalé vojáky Divize, každý z pomyslných bossů na nás vyrukuje s nějakou extra dovedností, ale dostat se k němu je vždycky stejná cesta. Takže čtyřikrát budeme putovat po městě, čtyřkrát nahánět bosse a nakonec s nimi čtyřikrát bojovat. Odměnou nám bude daná dovednost každého z nich, jíž následně budeme moct doplnit svou výbavu. Přiznám se, že nové DLC mi nepřišlo jako nějaká velká výzva, až tedy na souboje s bossy, u kterých se člověk někdy zapotí. To platí pro sólo hraní, jelikož v kooperaci je hra opravdovou procházkou. Od herního stylu se pak odvíjí i herní doba kampaně, kterou prolétnete za nějaké čtyři hodiny v kooperaci nebo šest hodin sólo. Záleží také na tom, jak moc se budete kochat prostředím.
Design úrovní, budov a zařízení, kterými budeme procházet, se povedl a taková podzemní demolice vrtné soupravy nebo návštěva věznice jsou okamžiky, které jsem si užil a budu na ně nějakou chvíli jistě vzpomínat. Dokonce šli vývojáři tak daleko, že daly pár nepřátel na relativně nečekaná místa a tak došlo i na drobná překvapení a akčnější pasáže. Jinak se ale všechno drží klasického vzoru a zásadní změny v hratelnosti se nekonají.
Jak jsem již zmínil, mapa je rozdělena na čtyři části, ale sama o sobě moc veliká není, protože nabízí jenom malou část New Yorku. Kdo si město pamatuje z prvního dílu, hned na první pohled si všimne toho, že čas přinesl do města více nepořádku. Oproti Washingtonu mi chyběl sníh, na který si člověk hodně rychle zvykne a vypadá ve městě krásně, ale to už spíše věc vkusu. Kdo se chce vydat do nových misí, měl by mít level 30 a úroveň světa 5, ale není to nutné, jelikož v případě, že jste se tak daleko nedostali, hra vás naboostuje a můžete klidně hrát. Jenom pamatujte, že zpátky do Washingtonu se nedostanete dříve, než Keener pozná spravedlnost.

Mimo nového města a misí se dočkáme přepracovaného systému vybavení a také zbraní. Všechno bylo lehce zjednodušeno a nově vybavení nemá tolik atributů, jako tomu bylo dříve. Nyní je důležitý level vybavení a schopnost vylepšit nějaký herní aspekt. U zbraní stále najdeme klasický trojboj poškození, kadence a náboje, ale ne vždy je zbraň s větším poškozením nutně lepší, než ta s menším. Nicméně v konečném důsledku mi zdejší zbraně přišly neskutečně smrtící a zejména brokovnice jsou opravdovou továrnou na vdovy. Sluší se zmínit, že maximální level postav byl zvýšen a všichni tak nově můžeme dosáhnout až na úroveň 40. Kdo doufal, že se na nové mapě vydá dobývat Dark Zone, toho musím zklamat, protože DLC novou zónu nenabídne.
Verdikt
Warlords of New York je pěkným rozšířením, u kterého si však stále nedokáži obhájit relativně vysokou cenu. Herní doba není moc dlouhá, mapa města mohla být větší a souboje s bossy podstatně rozmanitější. Navíc tohle všechno mělo být součástí Year 1 obsahu, který za více peněž vlastně nic nepřinesl a hráče ve výsledku nalákal na koupi lepších edic zbytečně. Raději počkejte na slevu, již je toto DLC rozhodně hodné.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
























