RECENZE: The Division 2 – Warlords of New York

Autor: p.a.c.o Publikováno: 9.3.2020, 17:05

Publikováno: 9.3.2020, 17:05

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2661 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Nepřehlédnutelným znakem dnešní herní doby je dodatečný obsah. Tytam jsou doby, kdy nám vývojáři naservírovali všechno, co měli v úmyslu při vydání hry a my tak hned dostali ucelený zážitek. Internetová doba vývojářům umožnila oslovit hráče i po vydání hry, kdy nejen že přinesou další herní zážitek, ale ještě na tom něco vydělají. To si pak kupujeme všechny možné Season Passy a věříme, že s nimi už se dostaneme ke všemu, co vývojáři dodají. Jak ukazují poslední hry, nemusí tomu tak být.

Kdyby byla soutěž ve vydávání dodatečného obsahu, Ubisoft by se jistě umístil velice vysoko. Nejlepším příkladem je R6 a jejich roční passy na všechno možné. Někdy se stane, že dokonce tato rozšíření přijdou do redakce a nějaký chudák je následně musí nějakým způsobem ohodnotit. Není snad těžšího úkolu, protože po celou dobu hraní vám v hlavě hlásek říká: „Tohle už mohli udělat do původní hry ne…“ nebo „Stojí tento dodatečný obsah opravdu za peníze navíc?“. A ne jinak je tomu v případě DLC pro The Division 2 s názvem Warlords of New York.

Aby vývojáři můj hlásek v hlavě podpořili ještě více, nesnažili se ani vymýšlet nové prostředí. Co na tom, že Amerika je opravdu velká země, když nové rozšíření zasadili tam, kde se odehrával první díl, do New Yorku. Tam se rozhodl rozprostřít svou sféru vlivu bývalý člen Divize Aaron Keener a nebyl by to Ubisoft, aby zase trochu nevykradl sám sebe. Po vzoru Far Cry a Ghost Recon Wildlands je město pod kontrolou čtyř Keenerových kumpánů a jenom přes jejich likvidaci se dostaneme k pomyslné hlavě celé organizace.

Jelikož se jedná o bývalé vojáky Divize, každý z pomyslných bossů na nás vyrukuje s nějakou extra dovedností, ale dostat se k němu je vždycky stejná cesta. Takže čtyřikrát budeme putovat po městě, čtyřkrát nahánět bosse a nakonec s nimi čtyřikrát bojovat. Odměnou nám bude daná dovednost každého z nich, jíž následně budeme moct doplnit svou výbavu. Přiznám se, že nové DLC mi nepřišlo jako nějaká velká výzva, až tedy na souboje s bossy, u kterých se člověk někdy zapotí. To platí pro sólo hraní, jelikož v kooperaci je hra opravdovou procházkou. Od herního stylu se pak odvíjí i herní doba kampaně, kterou prolétnete za nějaké čtyři hodiny v kooperaci nebo šest hodin sólo. Záleží také na tom, jak moc se budete kochat prostředím.

Design úrovní, budov a zařízení, kterými budeme procházet, se povedl a taková podzemní demolice vrtné soupravy nebo návštěva věznice jsou okamžiky, které jsem si užil a budu na ně nějakou chvíli jistě vzpomínat. Dokonce šli vývojáři tak daleko, že daly pár nepřátel na relativně nečekaná místa a tak došlo i na drobná překvapení a akčnější pasáže. Jinak se ale všechno drží klasického vzoru a zásadní změny v hratelnosti se nekonají.

Jak jsem již zmínil, mapa je rozdělena na čtyři části, ale sama o sobě moc veliká není, protože nabízí jenom malou část New Yorku. Kdo si město pamatuje z prvního dílu, hned na první pohled si všimne toho, že čas přinesl do města více nepořádku. Oproti Washingtonu mi chyběl sníh, na který si člověk hodně rychle zvykne a vypadá ve městě krásně, ale to už spíše věc vkusu. Kdo se chce vydat do nových misí, měl by mít level 30 a úroveň světa 5, ale není to nutné, jelikož v případě, že jste se tak daleko nedostali, hra vás naboostuje a můžete klidně hrát. Jenom pamatujte, že zpátky do Washingtonu se nedostanete dříve, než Keener pozná spravedlnost.

Mimo nového města a misí se dočkáme přepracovaného systému vybavení a také zbraní. Všechno bylo lehce zjednodušeno a nově vybavení nemá tolik atributů, jako tomu bylo dříve. Nyní je důležitý level vybavení a schopnost vylepšit nějaký herní aspekt. U zbraní stále najdeme klasický trojboj poškození, kadence a náboje, ale ne vždy je zbraň s větším poškozením nutně lepší, než ta s menším. Nicméně v konečném důsledku mi zdejší zbraně přišly neskutečně smrtící a zejména brokovnice jsou opravdovou továrnou na vdovy. Sluší se zmínit, že maximální level postav byl zvýšen a všichni tak nově můžeme dosáhnout až na úroveň 40.  Kdo doufal, že se na nové mapě vydá dobývat Dark Zone, toho musím zklamat, protože DLC novou zónu nenabídne.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Warlords of New York je pěkným rozšířením, u kterého si však stále nedokáži obhájit relativně vysokou cenu. Herní doba není moc dlouhá, mapa města mohla být větší a souboje s bossy podstatně rozmanitější. Navíc tohle všechno mělo být součástí Year 1 obsahu, který za více peněž vlastně nic nepřinesl a hráče ve výsledku nalákal na koupi lepších edic zbytečně. Raději počkejte na slevu, již je toto DLC rozhodně hodné.
12. 08. 2022 • HusekD0

RECENZE: Endling: Extinction is Forever

Naše planeta je jedinečné místo, plné krásných míst, rostlin, nerostů a živočichů. Lidé byli a do jisté míry pořád jsou velmi sebestřední a proto se k těmto darům nechovali s patřičnou úctou a opatrností. Naštěstí jsme s postupem času prozřeli a začali dělat spoustu věcí jinak. Ochraňujeme ohrožená zvířata, obnovujeme zdejší lesy, čistíme okolní prostředí od našich odpadků atd. Představte si nyní ale realitu, ve které by byli lidé neustále...

»
09. 08. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Two Point Campus

Klasické tycoony jsou součástí herních žánrů již pěknou řádku let a byť už nejsou tak rozšířené, jako tomu bylo dříve, stále sem tam vyjde nějaký nový kousek. Před čtyřmi lety jsme se dočkali znovuzrození legendy tohoto žánru z nemocničního prostředí, kde nejsou tak úplně běžní pacienti. Two Point Game tehdy nabídli svou verzi Theme Hospital prezentovanou hrou Two Point Hospital. Při jejím hraní jsem se rozpomněl na staré dobré časy a...

»
26. 07. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders Worldslayer

Při hraní her si velice často vzpomenu na první Mizery a hlášku „Everybody wants to by like Mike“. U Outriders a jim podobným především ve spojitosti s live service konceptem, kdy je komunita udržována u hry pomocí pravidelných událostí, nových aktualizací a dodatečného obsahu. A zde by se přeneseně dalo říct, že každý by chtěl být jako Destiny nebo The Division, ale jen vyvoleným se to podaří. A dnes už bezpečně...

»
19. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: As Dusk Falls

Jestli něco adventurním nadšencům na Xboxu schází, pak jsou to hry od Davida Cage a jeho studia Quantic Dream. Ačkoli si jeho oceňovaná adventura Fahrenheit našla cestu na první Xbox, na ostatní tituly jako Heavy Rain či Detroit: Become Human si mohou majitelé konzole z Redmondu nechat zajít chuť. Částečnou náplastí jsou hry od studií Supermassive Games (série Dark Pictures Anthology) a Don’t Nod (Life is Strange), avšak kreativní vizi...

»
13. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: A Memoir Blue

Hry nemusí být jen o kosení celého zástupu nepřátel, snahy o dosažení co nejlepšího času na závodním okruhu nebo stvoření nepřemožitelného reka, který spasí celý jeden virtuální svět. Především indie vývojáři se nebojí s relativně mladým médiem experimentovat a přinášet neobvyklé zážitky, jež vás i po závěrečných titulcích nenechají v dobrém slova smyslu vydechnout.

»
11. 07. 2022 • Lukáš Urban0

RECENZE: Fobia – St. Dinfna Hotel

Jsou různí lidé a různé fóbie. Někdo se bojí, že uvízne ve výtahu, jiného chytá panika při pohledu na osminohá neštěstí s pavučinou u zádi a další nejde spát, aniž by nerozsvítil i v kumbálu. Ve své podstatě, každý se něčeho bojí. Každý má skrytou achillovu patu a každý je občas vystaven nepříjemnému vnějšímu vlivu, po němž se o něj pokouší studený pot. Já se s přibývajícími zářezy na herní pažbě začínám bát,...

»
11. 07. 2022 • Michael Chrobok0

Trochu jiná RECENZE: Dreamfall Chapters

Při brouzdání po archivu Xboxwebu mě poměrně překvapilo, že v něm chybí recenze na Dreamfall Chapters. Třetí hra adventurní série navazuje na ikonické hry The Longest Journey a Dreamfall: The Longest Journey, které jsou zcela po právu zapsány zlatým písmem do herní historie. Recenzovat přibližně pět let starý počin (záleží, zda počítáte vydání první epizody, nebo „final cut“ verze) od norského studia Red Threat Games a jejího ředitele Ragnara Tørnquista...

»
07. 07. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 22

Letošní sezóna je zatím velice zajímavá, a ještě zajímavější je aféra s poskakováním. Tedy ne přímo sezóny jako takové, ale nových formulí, které zformovaly opravdu velké změny v pravidlech. Někteří jezdci s tím mají problém, stěžují si na bolesti zad a další věcí, které je třeba řešit. Přeci jenom jde o zdraví, a to máme všichni jenom jedno. Na druhou stranu nová pravidla přinesla přepracovaný design vozů, který se opravdu povedl a...

»