RECENZE: The Elder Scrolls: Online pro Xbox One

Autor: Josef Brožek Publikováno: 19.6.2015, 11:55

Publikováno: 19.6.2015, 11:55

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 748 článků

Přiznáme se, že poslední dobou začínáme být z RPG docela unavení. Před měsícem ještě navíc přišel Zaklínač, kterého hrajeme do dnes, a tak není divu, že jsme z příchodu nejnovějšího The Elder Scrolls nebyli zas tak nadšení. Naštěstí měla hra v názvu slovo Online, a tak jsme rozhodli, že mu tu šanci dáme a trošku chvilku se s tím porveme. Z chvilky se rázem stalo pár dní a doteď nám vrtá hlavou, co nás vlastně u té hry tak drží, když nic originálního neskýtá. No? Co že to tedy je?

Masivní multiplayerové online RPG! Což dělá z TESO druhou fantasy MMORPG hru na Xboxu hned po nedávném Neverwinter, které není takřka vůbec jiné od TESO, ale přesto ani zdaleka ne tak zábavné jakým Online Elder Scrolls je. Nevíme, čím to je. Přestože po sociální stránce funguje TESO dokonale – tvoření party, přidávání do přátel, voice chat v blízkém okolí na vytvořeném channelu nebo v guildě, zprávy a tak dále a tak dále – vy hráče ve hře prakticky nepotřebujete. Ano, až vaše srdíčko zatouží po dungeonu se složenou partou z tanka, dmgera a healera, budete vyhledávat tlačítko pro složení party s vybranou rolí a naportováním rovnou do dungeonu, ovšem ta největší zábava spočívá ve hraní s kamarády. Avšak jinak se spoluhráči stávají spíše náhodnou pomůckou k plnění questů.

Díky bohu za pestré questy, který nekopírují jen starou a nudnou šablonu – přines, zabij, dojdi, ale naopak se snaží být originální zajímavé a nestereotypní, a to i přesto, že jich je opravdu kvantum. Valstně máme tolik questů, že nevíme, který dřív splnit. K tomu nás každý další úkol tahá přes rozlehlou mapu dál a dál a my se tak musíme přes pomocníka rychlého cestování vracet zpět. No, a pokud to nejde, máme svého koně, jenž nás doveze kamkoliv kromě vody, tam musíme po svých. Právě při plnění úkolů nás překvapilo, jak rychle se respawnují potvory, navíc kolikrát stačí jedna rána, a když potvoru dodělá, spoluhráči přesto máte, co z něj potřebujete. Nejvíc nás ale překvapilo, když už jsme u těch hráčů, jak velké množství jich na serveru najdete. Hra je má totiž servery jen dva, a to pro Evropu a Severní Ameriku, což z TES dělá bezednou studnici života.

image

Leveluje se celkově pomalu, za což tedy nejspíš může rozlehlost úkolů, čili pro vás každý level a bod dovednosti je cenný. Ty si každý level rozdělíte mezi životy manu a výdrž, kterou spotřebovává bušení do nepřítele nebo běh a následně také do jednoduchého „stromu“ dovedností, jež ovlivňuje třída, kterou jste si na začátku hry spolu s rasou a aliancí zvolili. Aliance je především o PVP, protože s kámošem z jiné dungeon jít nemůžete, ovšem ve stejné guildě ano. Jinak strom dovedností spočívá především v aktivních abilitách doplněných těmi pasivními, které víceméně, můžete „zakoupit“ za bod dovednosti jen jednou a některý sem tam i vylepšit. Nicméně si mohli autoři dát na stromu více záležet a udělat takový, na jaký jsme byli zvyklý třeba ve Skyrimu. Na druhou stranu v závěru je kouzel a schopností docela přehršel, ale využít jich můžete vždy jen pět a jednu ultimátní, co odemknete až po dosažení určitého levelu.

Sbírání výzbroje asi nikoho nevytrhne, akorát upozorníme, že při krádeži věcí a to především vybavení, které pak obléknete, nedoporučujeme se moc zdržovat ve městě, stráže vás uvidí, zadrží a ve většině případě i zabijí a kořist seberou. Tedy jen tu nakradenou. Přesto je zajímavé, jak často kolikrát narazíte na docela slušné kousky, jídlo a spotřební materiál v batohu nevidí, čili jestli vás u toho nikdo nenačape, kraďte ve velkém, na profese to budete potřebovat. Tradičně se můžete naučit profese všechny od kovařinu, přes písemnictví, až po alchymii, kam samo sebou sbíráte suroviny i legální cestou na vašich cestách.

ko
Achivementy, peti, úpravy postavy, úpravy zbroje, ingame obchod, vcelku koukatelná grafika, jsou pak jen maličkostí, která touhu po dalším dobrodružstvím jenom umocňuje. Bohužel, TESO není bez chybný, a protože jsme pořádní chlapi (dobře, ale chlapi jsme), tak se problémům stavíme čelem. Tedy tak, že se vám tu teď vyvztekáme, co bylo a je špatně. Tou první věcí, je totální absence komplexního smysluplného a vlastně i poutavého příběhu. Postavy blekotají o čemsi, co nemůže dávat nefanouškovi TES absolutně žádný smysl, úvodní příběhový tutoriál poví leda tak kuloví, a tak se ze storyline stane pouho pouhá omáčka pro ty, co se v Elder Scrolls vyznají, baví je a rádi by se dozvěděli i něco víc. Zkrátka takovou omáčku. Díly the Elder Scrolls jsme sice hráli všechny, leč se neřadíme mezi fanoušky, takže i my jsme veškeré rozhovory po několika tupých dialozích jednoduše přeskakovali a možnost volby? Ale jděte.

A ta druhá věc? Zabugovanost, bugy kam se podíváš. To že se každou chvilku někde sekneme, že musíme přelognout postavu, to bychom zvládli, ale když vám zmizí všechna NPC, že musíte vypnout celou hru, to už nás docela otravovalo, byť největší bombou se stalo zaseknutí celé konzole. Naštěstí jen jednou. Těch chyb není málo a o vtipných a momentů k rozčílení bylo tolik, že bychom mohli vydat beletrii a možná by to byl i bestseller. Akorát to říkáme neradi. TESO jsme si i přes hořký začátek oblíbili a nějakou dobu u něj ještě skejsnem, protože takhle chytlavé MMORPG na konzoli jsme si nezahráli, ani nepamatujeme. Jo vlastně Destiny. No, k tomu se máme v plánu zase vrátit, ale to je docela jiný šálek kávy. Ani po recenzi nevíte, do čeho jdete? Zkuste Neverwinter. Že je to málo? Kupte The Elder Scrolls: Online.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Nepříliš rozsáhlá recenze na vcelku obyčejné RPG s bezvadně provedenými online prvky a přespříliš vysokou návykovostí. Snad nás za tu délku vydavatel nezadupe, ale všechno co potřebujete a znáte ve hře je, a tak netřeba více slov. Na PC mezi velkými MMORPG zaniká, ovšem na konzolích chytá The Elder Scrolls: Online druhý dech.
25. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Thrustmaster T.Flight Hotas One

Gamepad jako univerzální ovladač všech her je nedílnou součástí herní konzole. A to už od dob, kdy připomínal spíš dálkové ovládání a značka Xbox byla hudbou budoucnosti. Ale nutně to neznamená, že není k mání lepší varianta, která vaši oblíbenou hru prodá v úplně jiném světle. V reálnějším a možná i pohodlnějším, čímž se okamžitě dostávám především k simulátorům. A rozhodně není náhodou, že v době vydání Microsoft Flight Simulatoru pro konzole Xbox Series X/S...

»
22. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: GreedFall – Gold Edition

Pokud mají rozšíření někde smysl, je to rozhodně v žánru RPG. Tituly dělající z nás hrdiny, jejichž velikosti se nikdy nebudeme rovnat, jsou živnou půdou příběhů a neotřelých dobrodružství. Ostatně takový Zaklínač by mohl vyprávět, jak se dá základní hra natáhnou pořádnými přídavky. GreedFall studia Spiders se sice nemůže rovnat s polskou trilogií, ale před pár lety překvapil zajímavým příběhem, neprobádaným prostředím a vlastní verzí kolonizace.

»
21. 07. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 2021

Velkou novinkou letošního roku byla koupě závodních matadorů z Codemasters, které pod svá křídla pojala neméně známá společnost Electronic Arts. Codemasters se pečlivě starají o několik závodních her, kdy jednou z nejpovedenějších značek jsou jistě licencované závody Formule 1. Ty nám přináší rok co rok a my jsme zatím vždy byli s dosavadním pokrokem spokojeni. Nový ročník F1 2021 je ale první, který vychází pod hlavičkou EA, takže se jistě mnohým hráčům vkrádají...

»
29. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: HyperX ChargePlay Duo

Ačkoli se tomu nechce věřit, baterie tu jsou s námi už nějaké to století. A vzhledem k tomu, že je do nich soustředěna budoucnost nejen automobilového průmyslu, nejspíš nám ještě dlouhou dobu sloužit budou. Jde totiž o nejúčinnější zdroj mobilní energie, který se dokáže přizpůsobit použití a umožňuje relativně rychlé opětovné dobití. No, a právě ta poslední výhoda článků je v případě základního balení xboxových ovladačů trochu mimo.

»
18. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Chivalry 2

V nablýskané zbroji za srdcem krásné princezny, nehynoucí slávou v básních a půlkou království. Tak nějak idylicky jsem si vždycky představoval život ve středověku. Jak mi ukázalo Kingdom Come, tak úplně skvělé to nebylo, jelikož všechny zužovali nějaké patálie. Tím spíš, když se člověk, coby pěšák, dostal do nějaké hromadné bitvy. V herním průmyslu se pak najdou firmy specializující své hry právě na tuto soubojovou část.

»
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
08. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Necromunda: Hired Gun

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože...

»