
RECENZE: The Elder Scrolls: Online pro Xbox One
Přiznáme se, že poslední dobou začínáme být z RPG docela unavení. Před měsícem ještě navíc přišel Zaklínač, kterého hrajeme do dnes, a tak není divu, že jsme z příchodu nejnovějšího The Elder Scrolls nebyli zas tak nadšení. Naštěstí měla hra v názvu slovo Online, a tak jsme rozhodli, že mu tu šanci dáme a trošku chvilku se s tím porveme. Z chvilky se rázem stalo pár dní a doteď nám vrtá hlavou, co nás vlastně u té hry tak drží, když nic originálního neskýtá. No? Co že to tedy je?

Masivní multiplayerové online RPG! Což dělá z TESO druhou fantasy MMORPG hru na Xboxu hned po nedávném Neverwinter, které není takřka vůbec jiné od TESO, ale přesto ani zdaleka ne tak zábavné jakým Online Elder Scrolls je. Nevíme, čím to je. Přestože po sociální stránce funguje TESO dokonale – tvoření party, přidávání do přátel, voice chat v blízkém okolí na vytvořeném channelu nebo v guildě, zprávy a tak dále a tak dále – vy hráče ve hře prakticky nepotřebujete. Ano, až vaše srdíčko zatouží po dungeonu se složenou partou z tanka, dmgera a healera, budete vyhledávat tlačítko pro složení party s vybranou rolí a naportováním rovnou do dungeonu, ovšem ta největší zábava spočívá ve hraní s kamarády. Avšak jinak se spoluhráči stávají spíše náhodnou pomůckou k plnění questů.
Díky bohu za pestré questy, který nekopírují jen starou a nudnou šablonu – přines, zabij, dojdi, ale naopak se snaží být originální zajímavé a nestereotypní, a to i přesto, že jich je opravdu kvantum. Valstně máme tolik questů, že nevíme, který dřív splnit. K tomu nás každý další úkol tahá přes rozlehlou mapu dál a dál a my se tak musíme přes pomocníka rychlého cestování vracet zpět. No, a pokud to nejde, máme svého koně, jenž nás doveze kamkoliv kromě vody, tam musíme po svých. Právě při plnění úkolů nás překvapilo, jak rychle se respawnují potvory, navíc kolikrát stačí jedna rána, a když potvoru dodělá, spoluhráči přesto máte, co z něj potřebujete. Nejvíc nás ale překvapilo, když už jsme u těch hráčů, jak velké množství jich na serveru najdete. Hra je má totiž servery jen dva, a to pro Evropu a Severní Ameriku, což z TES dělá bezednou studnici života.
Leveluje se celkově pomalu, za což tedy nejspíš může rozlehlost úkolů, čili pro vás každý level a bod dovednosti je cenný. Ty si každý level rozdělíte mezi životy manu a výdrž, kterou spotřebovává bušení do nepřítele nebo běh a následně také do jednoduchého „stromu“ dovedností, jež ovlivňuje třída, kterou jste si na začátku hry spolu s rasou a aliancí zvolili. Aliance je především o PVP, protože s kámošem z jiné dungeon jít nemůžete, ovšem ve stejné guildě ano. Jinak strom dovedností spočívá především v aktivních abilitách doplněných těmi pasivními, které víceméně, můžete „zakoupit“ za bod dovednosti jen jednou a některý sem tam i vylepšit. Nicméně si mohli autoři dát na stromu více záležet a udělat takový, na jaký jsme byli zvyklý třeba ve Skyrimu. Na druhou stranu v závěru je kouzel a schopností docela přehršel, ale využít jich můžete vždy jen pět a jednu ultimátní, co odemknete až po dosažení určitého levelu.
Sbírání výzbroje asi nikoho nevytrhne, akorát upozorníme, že při krádeži věcí a to především vybavení, které pak obléknete, nedoporučujeme se moc zdržovat ve městě, stráže vás uvidí, zadrží a ve většině případě i zabijí a kořist seberou. Tedy jen tu nakradenou. Přesto je zajímavé, jak často kolikrát narazíte na docela slušné kousky, jídlo a spotřební materiál v batohu nevidí, čili jestli vás u toho nikdo nenačape, kraďte ve velkém, na profese to budete potřebovat. Tradičně se můžete naučit profese všechny od kovařinu, přes písemnictví, až po alchymii, kam samo sebou sbíráte suroviny i legální cestou na vašich cestách.

Achivementy, peti, úpravy postavy, úpravy zbroje, ingame obchod, vcelku koukatelná grafika, jsou pak jen maličkostí, která touhu po dalším dobrodružstvím jenom umocňuje. Bohužel, TESO není bez chybný, a protože jsme pořádní chlapi (dobře, ale chlapi jsme), tak se problémům stavíme čelem. Tedy tak, že se vám tu teď vyvztekáme, co bylo a je špatně. Tou první věcí, je totální absence komplexního smysluplného a vlastně i poutavého příběhu. Postavy blekotají o čemsi, co nemůže dávat nefanouškovi TES absolutně žádný smysl, úvodní příběhový tutoriál poví leda tak kuloví, a tak se ze storyline stane pouho pouhá omáčka pro ty, co se v Elder Scrolls vyznají, baví je a rádi by se dozvěděli i něco víc. Zkrátka takovou omáčku. Díly the Elder Scrolls jsme sice hráli všechny, leč se neřadíme mezi fanoušky, takže i my jsme veškeré rozhovory po několika tupých dialozích jednoduše přeskakovali a možnost volby? Ale jděte.

A ta druhá věc? Zabugovanost, bugy kam se podíváš. To že se každou chvilku někde sekneme, že musíme přelognout postavu, to bychom zvládli, ale když vám zmizí všechna NPC, že musíte vypnout celou hru, to už nás docela otravovalo, byť největší bombou se stalo zaseknutí celé konzole. Naštěstí jen jednou. Těch chyb není málo a o vtipných a momentů k rozčílení bylo tolik, že bychom mohli vydat beletrii a možná by to byl i bestseller. Akorát to říkáme neradi. TESO jsme si i přes hořký začátek oblíbili a nějakou dobu u něj ještě skejsnem, protože takhle chytlavé MMORPG na konzoli jsme si nezahráli, ani nepamatujeme. Jo vlastně Destiny. No, k tomu se máme v plánu zase vrátit, ale to je docela jiný šálek kávy. Ani po recenzi nevíte, do čeho jdete? Zkuste Neverwinter. Že je to málo? Kupte The Elder Scrolls: Online.
Verdikt
Nepříliš rozsáhlá recenze na vcelku obyčejné RPG s bezvadně provedenými online prvky a přespříliš vysokou návykovostí. Snad nás za tu délku vydavatel nezadupe, ale všechno co potřebujete a znáte ve hře je, a tak netřeba více slov. Na PC mezi velkými MMORPG zaniká, ovšem na konzolích chytá The Elder Scrolls: Online druhý dech.
Recenze: Project Motor Racing
Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme. Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....
Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection
Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.
RECENZE: Syberia Remastered
Přiznám se bez mučení – původní Syberii jsem nikdy nehrál, a i když jsem se do tohoto velkého restu chtěl vždy pustit, klasické pojetí adventur mi příliš nevoní. Poslední přídavek do série s podtitulem The World Before mě ale pozitivně překvapil a já si jeho hraní velmi užil, tudíž jsem uvítal možnost vyzkoušet nedávno vydaný remaster první hry ze série od zesnulého Benoît Sokala.
RECENZE: Call of Duty: Black Ops 7
Série Call of Duty je synonymem pro rychlou akci, filmové kampaně a multiplayer, který dokáže pohltit na desítky hodin. Každý nový díl přichází s obrovským očekáváním – zvlášť Black Ops, které se v minulosti pyšnily silnými příběhy a ikonickými postavami. Black Ops 7 měl být dalším velkým krokem, ale realita je jiná: zatímco multiplayer drží sérii nad vodou, kampaň se stala největším zklamáním v historii.
Recenze: Rennsport
Rennsport na Xbox Series X|S je ambiciózní simulátor, který zatím hledá svou ideální stopu.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...



























