
Recenze: The House of Da Vinci 3
Umělec a badatel, který se pro mnohé stal synonymem renesance, měl jistě i spoustu koníčků a zálib, jejichž náplň už navždy zůstane střežena minulostí. O mnohém by možná mohly vyprávět stěny jeho příbytku, kde docházelo ke zrodu geniálních myšlenek a dalším jiným aktivitám. Peprné historky nechme bulvárním kamelotům 15. století a místo toho se věnujme třetímu výletu do světa hádanek, v němž je Leonardo průvodcem a zároveň ústředním artefaktem obdivu. A to už potřetí.

Z důvodů jednoduchých jak tah štětcem, se nedozvíte nic o evoluci v trilogii, prožité očima Giacoma, učedníka a důvěrného společníka slavného mistra. Neměl jsem tu čest hrát předešlé díly, tudíž závěr příběhu byla má premiéra s nutností si některé pasáže domyslet. Hned v prvních minutách je totiž svatostánek umění, rozumu, vědy a pokroku atakován ozbrojenými padouchy, po jejichž zásahu Leonardo prchne a ze žáka se stává detektiv stopující jednu z nejchytřejších myslí historie. To však znamená projít rekvalifikací na mnohá zaměstnání, která mají společný základ v logice.
Studio Blue Brain Games má očividně rádo hrátky s dějepisem, neboť se snaží do dobrodružného příběhu protlačit co nejvíc dobových postav a z persony legendárního vizionáře vyždímat poslední skicu, myšlenku a tezi. A jelikož máte k dispozici malý „stroj času“, případné nelogičnosti vyřeší cestování dimenzemi, které má hned několik dalších opodstatnění. Činy, způsobené v minulosti, mají vliv na herní současnost a nebavíme se jen o odstraňování překážek. Přechody mezi různými letopočty umožní najít odpovědi na zapomenuté otázky a dají nahlédnout do mysli hýbající vědou.


Rozhodně se neradujte, že si napíšete vlastní historii. Na to jsou jiné hry. The House of Da Vinci 3 je lineární jak okruh muzejní expozice a má jasně dané pokyny k postupu. Pakliže se v nějakém místě ztratíte ve svých myšlenkách, které zoufale hledají klíč k rébusu, deník a nápověda jsou na značkách, aby vnesly světlo do temnoty pomalých mozkových spojů. Titul dokončíte za všech okolností, jen to místo čtyř hodin zabere dvojnásobek. Anebo také ne, protože, světe div se, hra je kompletně v češtině. Tučný text je na místě, protože plně lokalizovaných her podobného ražení je v obchodě Xbox Store jak šafránu, a to ještě z hodně vyvanulé kuchyně. Dabing sice nemá tolik prostoru, než bych chtěl, ale české texty potěšily a skutečně pomohly v lepší orientaci mezi úkoly.


Náročnost puzzlů je dynamická a s rostoucí herní dobou nabírají hádanky víc a víc prvků. Už nestačí jen přejít mezi dvěma body a dírou v časoprostoru. Než se nadějete, taháte předměty tam a zpět, používáte informace z jiných kapitol a otvíráte již uzavřené hlavolamy. Bavilo mě to, a hodně. Kombinace herních prvků, prostředí a snahy přinášet stále něco nového gradovala „námořní plavbou“, kdy se na malý okamžik stáváte kapitánem titěrné kocábky. Závěr dává titulu hezkou tečku s připomínkou da Vinciho největšího díla a vy se pomalu můžete těšit na pana Teslu, jehož barák autoři navštíví už brzy.
Jediné, co mě na pohodové záležitosti poměrně dlouho, vlastně až do konce, hodně iritovalo, bylo ovládání. Na mobilu a PC je princip klikací adventury určitě vítán, ale na konzoli mi neustále chyběla možnost chůze. Jedna páčka usměrňuje pohled, druhá hýbe kurzorem. Nejen, že si musíte vystačit s vytyčenými pozicemi, při některých pasážích jste nuceni neustále měnit polohy jen proto, že nevidíte na řešení hádanky. Třebaže je v teoretickém zorném poli. Vývojáři měli chvályhodnou myšlenku, ale konzolová praxe je někde jinde a mou pozornost neustále mělnila nutnost činit zbytečné úkony na úkor hratelnosti a atmosféry.
Verdikt
Da Vinci má problém a vy také, protože se vám ztratil mistr a vy nevíte, kde se nachází. Honba vedená myšlenkami, vynálezy a ideologií renesanční éry poutá zajímavým pojetím historie, velkým množstvím logických úkolů, příjemným zpracováním a samozřejmě také češtinou. Ovládání by si zasloužilo pozměnit, ale rozhodně není důvodem k ignoraci titulu jako takového.
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...





























