Xboxweb.cz

Stejně jako v reálném světě, i ten herní podléhá nějakým trendům, které nejen tvoří, ale také vrací zpátky do hry. Nemám teď však na mysli nějaké remaky nebo remastery, ale půjčování značek z filmového průmyslu. Někdo si totiž všiml, že jsou Šmlouvé docela v kurzu a nečekaně zjistil, že děti si taky rády hrají, takže proč přenechávat všechnu pozornost Tlapkové patrole a neukrojit si kousek z tohoto lákavého koláče.

Pokud pomineme letošní odbočku na závodní okruhy ve formě Smurfs Karts, tak před dvěma lety jsme se vydali uzdravovat trávu a bojovat s příšerami do šmoulí vesničky a jejího přilehlého okolí v Misi Zlobýl. A právě na toto dobrodružství navazuje druhý díl s podtitulkem Vězen zeleného kamene.

Stejně jako první díl, i tento disponuje českým překladem, ovšem aby si ho děti mohli užít, musejí už umět číst. Jde totiž o překlad formou titulků, takže nejmenší hráči budou potřebovat někoho, kdo je do děje zasvětí, a i dál jim s ním pomůže. A jelikož opakování je matka moudrosti, musím opět říct, že to není špatné, ale pokud chce nějaká hra zaujmout dětské hráče, měla by nabídnout kompletní lokalizaci. Vzhledem k aktuální situaci se však něčeho takového v dohledné době asi nedočkáme.

Co se samotného překladu týče, jeho formální stránka je v pořádku, nejsou v něm překlepy nebo nějaké divnotvary. Jediné, co mi trochu vadilo, byl fakt, že některá jména ze šmoulího světa jsou trochu jiná, než si pamatuju, ale je možné, že časem došlo k jejich úpravě. Nebylo to však nic, co by nějakým zásadním způsobem ovlivňovalo můj herní zážitek, natož našeho malého hráče. Je třeba také říct, že doporučený věk 7+ od PEGI je adekvátní domu, co se děje na obrazovce. Ano, hrát samozřejmě můžou i mladší, ale jistý druh zručnosti je vyžadován. Nejde ani tak o samotné prozkoumávání světa, ale o skákací nebo bojové pasáže, které mohou být poměrně náročné i na nejlehčí obtížnost.

Ve šmloulích rukou se objevuje nový vynález – šmoulomixér. Ten sestrojil Kutil a díky němu se ve vesnici žije o něco lépe. Nicméně nějaká vylepšení by ještě snesl, a tak se čtveřice šmoulů Kutil, Koumák, Buřina a Truhlík (Nešika) vydává na výpravu do příbytku jejich úhlavního nepřítele Gargamela. Ten vlastní zvláštní zelený kámen, s jehož pomocí chce Kutil vylepšit dovednosti mixéru. To se sice podaří, ale manipulací s kamenem dojde k propuštění tajemného stvoření jménem Stolas, který začne dělat neplechu a je tedy třeba ho s pomocí zmíněných šmloulů a Gargamela dostat zpět do kamene. Dohrání zabere nějakých 7-8 hodin, což je tak akorát, protože příběh jinak žádné převratné momenty nebo něco zajímavého nenabídne. Ve výsledku je tu hlavně proto, aby něco spojovalo jednotlivé kapitoly až po samotné finále.

Oproti předchozímu dílu tu ale máme odlišný herní koncept, který mi přijde mířený spíše na větší hráče. Po poměrně nenáročném uzdravování trávy a průchodech po šmoulí vesnici a jejím okolí, se tentokrát vydáme do nejrůznějších světů skrze portály vytvořené Stolasem. V nich po něm budeme pátrat a zároveň je zbavovat krystalů, které zde parazitují.

Hra je více lineární a nabízí skákací a bojové části po vzoru arén. V nich se musíme vypořádat s určitým počtem krystalozvířat. Ta umějí nejrůznější kousky – jsou různě rychlá nebo velká, střílejí po nás, umějí létat a další věci. Najdou se také souboje s bossy, což samo o sobě značí, že si poradí zdatnější hráči. Musím se přiznat, že některé skákací části nebyly úplně snadné a někdy jsem potřeboval i víc jak jeden pokus pro jejich překonání. Abych ale nenechal všechnu vinu u sebe, troufnu si tvrdit, že jejich design není úplně dobrý, protože často jsem pohořel jenom na neznalosti dané mechaniky, takže smrt byla vlastně důležitá k poznání toho, jak daná část funguje. To ale za mě není ta správná cesta, jakou by se měli vývojáři ubírat.

Jinak mi tento lineárnější systém sedí o něco víc, než otevřenější světy a myslím si, že jasnou cestu k cíli skrze všechny ty portály ocení také menší hráči. Navíc hra přidává nejrůznější výzvy, které nejen že z nás při hraní dostanou to nejlepší, ale díky postupně se zlepšujícím dovednostem našeho šmoulomixéru a dovednostem postav, se do nich budeme vracet. Je totiž dané, kolik nepřátel máme za daný čas porazit a to samozřejmě s lepší výbavou zvládneme lépe. Výzvy jsou super zpestřením, kde můžeme nepřátelům ukázal, jak to umíme vyšmoulit.

Naše nová zbraň umí nejrůznější kousky jako třeba přitahovat nebo naopak odstřelovat předměty, kdy její dovednosti se dají zlepšovat v rámci několika úrovní. Dojde také na speciální dovednosti vlastní pro každý typ munice a tři speciální útoky. Je proto dobré pečlivě likvidovat hnízda krystalů a žádný penízek nenechat utéct, protože při vylepšování se rozhodně hodí.

Co se grafického zpracování týče, hra vychází z předešlého dílu. Jednotlivé lokace jsou pěkně zpracované, ale nečekejte žádné přenádherné scenérie. Technicky je hra zejména účelná a nevyhnuly se jí problémy jako místy opravdu škaredé textury nebo problikávající stíny. Naštěstí hra nepadá a celkově funguje velice dobře, což je pro cílovou skupinu přeci jenom nejdůležitější.

Druhý díl tak přináší jinou hratelnost než jeho předchůdce a ve výsledku bych řekl, že cílí na o něco starší publikum. Tomu dokáže nabídnout o dost větší výzvu a s tím související pocit zadostiučinění a také hloubku některých mechanik. Příběh sice ničím neohromí, ale jako pojivo mezi jednotlivými světy a portály funguje dobře. Navíc před nás staví opravdu silnou hlavní postavu. Jako start do větších her tak poslouží Šmoulové více než dobře, a to i navzdory několika drobnostem.