Xboxweb.cz

Stejně jako je sám o sobě populární žánr sci-fi, těší se velké oblibě myšlenka zničení života na planetě Zemi tak, jak ho známe. Některým tvůrcům stačí pouhá revoluce ve vnímání našeho žití a světa kolem nás, zatímco jiní se uchýlí k naprosté eliminaci modré planety a zbytky mohutné populace pošlou vstříc vesmírným tajům. Dnes recenzovaný survival The Solus Project sice patří do kategorie druhé, ale to mu nebrání s vámi započít existenční hru plnou otazníků.

Podle našeho kalendáře se píše zhruba polovina 22. století. Země už existuje pouze v příbězích a zbytky lidstva se seskupily ve vesmírných lodích kdesi u Pluta. Zásoby mizí stejně rychle jako naděje na lepší budoucnost, což vede k záchrannému programu Solus Project. Jeho jménem se několik odvážných vydává do vesmíru hledat místo pro život a vy jste jedním či jednou (výběr je na vás) z nich. Když už konečně objevíte nadějně vyhlížející planetu, vaše loď Solus 3 náhlými okolnostmi zaniká v explozi a vy se ocitáte na jejím povrchu. Vítejte na Gliese-6143-C, zdánlivě opuštěném místě, které se na příštích několik dní, týdnů, možná měsíců stane vaším domovem.

Tímto úvodem hra otevírá svou náruč a určuje hlavní dějovou linku. V té musíte nasbírat základní informace o planetě a kontaktovat přeživší, jenž už ve vesmíru nemají příliš času. Zatímco první část úkolu nepředstavuje příliš práce, druhá se stává hybnou silou zbytku hry, protože k poslání zprávy je nutné zprovoznit vysílač. Ten je, jak jinak, v otřesném stavu a součástky potřebné k jeho opravě jsou rozesety kam jen dohlédnete a ještě kus dál. Mohlo by se tedy zdát, že hra je jen o přesunu na předem určená místa a sběru šrotu na opravu ještě většího, ale myslet si to by bylo velkou chybou. Tvůrci totiž na pozadí připravili něco, co hře přidává na hloubce.

Teprva až když začnete věnovat pozornost každému náhrobku, odkazu, textu či malbě na zdech, objevíte ten skutečný důvod, proč se zaujetím trávit hodiny přežíváním v místech, jenž křičí beznadějí na každém kroku. Chci se vyvarovat spoilerům, a tak jen prozradím, že historie Gliese-6143-C je mnohem bohatší než se z počátku zdá a tak, jak se dostáváte blíže hlavnímu cíli, začnou vyvěrat pochybnosti o správnosti celé mise. Ba co víc, vaše postava není první posádka, co planetu našla a i její příběh, který je vyprávěn poznámkami, deníky a fotkami, vnáší do děje svůj díl. Z tohoto důvodu nedoporučuji hru kupovat hráčům bez alespoň základní znalosti angličtiny. Na rozdíl od PC verze, konzolová neobsahuje české titulky.

Klíčem k úspěšné záchraně lidstva je vaše přežití. Aby se tak stalo, je třeba hlídat základní potřeby, kterými jsou jídlo, pití, spánek, zdraví a tělesná teplota. Hlad a žízeň pomohou zahnat zdroje nacházející se křížem krážem po okolí, ale zdraví je úzce spjaté s teplotou a pravidelným spánkem. Teoreticky si můžete na dobrou noc ustlat kdekoliv, ale prakticky se při nerozvážném místě vystavujete nebezpečí smrti. Venku vás během dřímot může zastihnout ohnivé překvapení z nebes, popřípadě nepřízeň počasí či jiná katastrofa. Mnohem jistější je kupříkladu jeskyně, kde teplo může obstarat oheň a spánek přeruší maximálně zemětřesení. V obou případech doporučuji nezaspávat s prázdným žaludkem a slinou na jazyku, už by jste se nemuseli probudit.

Může to znít složitě, ale když si na nastavená pravidla zvyknete, máte z poloviny vyhráno, obzvláště když stav všech zmíněných potřeb kontroluje kapesní počítač Wilson, bez kterého ve hře nedáte ani ránu. Nejen, že vám prozradí co vám chybí/přebývá, ale slouží jako komunikátor, nahrávací zařízení, čtečka, předpověď počasí nebo kapesní překladatel. Hbitě vám připomene další bod cesty, stejně jako zobrazí úrovně jednotlivých schopností. Ty se mimochodem během hraní vylepšují sbíráním relikvií a vzácných předmětů. Přestože občas bývají rozměrnější, nezapočítávají se do vašeho inventáře. Proč o tom vůbec mluvím? Inu, jste kosmonaut a ne pojízdná kantýna, což znamená, že počet držených věcí je velmi omezený a pokud nenajdete batohy rozšiřující množství volných míst, moc věcí k usnadnění postupu nepoberete. Nehledě na fakt, že nezbytnou součástí hraní je i crafting.

Aby jste našli nejen je, musíte planetu prozkoumávat, což podle mě patří spolu s příběhem mezi to nejlepší, co hra nabízí. Od prvních minut v předběžném přístupu jsem byl ztracen a prostředí si mě absolutně získalo. Ať už jde o barvy, rozložení jednotlivých lokací či jejich design, jako by se autoři naprosto přesně trefili do mých představ. Stejně dobře jsem si užil pobyt venku, kde jsem se několikrát přistihl, jak bezúčelně zírám na horizont, když mrazivá noc pozvolna střídá den, jako bloudění tísnivými, depresivními jeskyněmi. Ať už jste venku nebo v uzavřeném prostoru, hra neustále drží atmosféru, kterou nastolí v prvních minutách. Občas naopak opratě ještě přitáhne a vydá se směrem k hororu. Musím uznat, že upřený zrak několika postav už dlouho nebyl tak nepříjemný.

Jestli patříte k fanouškům sci-fi, co mají něco načteno a nasledováno stejně jak já, budou na vás během hraní pokukovat nepřiznané inspirace. Zejména pak umění H. R. Gigera tak, jak ho známe z vetřelčí série, jakoby se po celou dobu tvorby nenápadně motalo pod tvůrčí ruce. Když v jeskyni naleznete zkamenělá vejce pod lehkým nasvícením, jen těžko v nich nevidíte památné scény z prvního Vetřelce. Povědomě pak působí i napájené chrámové klenby či vzhled mlýna spolu s rybím monstrem, ze kterých biomechanické prvky přímo čiší. Zda-li to byl záměr nebo moje žánrová obsese dosáhla patologických rozměrů objektivně neposoudím. Co ovšem zhodnotit mohu, je vysoký počet hrobek a skrytých prostor, které jsou kdykoliv připraveny vystavit vás bloudění a zákeřným pastem. U těch náročnějších dokonce naleznete i varování. Prosím neberte ho na lehkou váhu, bloudit 90 minut v jeskyni bez dostatečných zásob není nejlepší způsob, jak bojovat za záchranu lidstva.

Nastolit obtížnost dle vaší libosti pomůže zajímavě řešené nastavení. The Solus Project se snaží vyjít vstříc nejen rozdílně zdatným hráčům, ale také různě založeným. Pokud si hru chcete vychutnat jako nenáročnou oddechovou záležitost, popřípadě si hrát na archeologa, snížíte násobitele obtížnosti na minimum, zapnete kompletní HUD a se zpomalenějším denním cyklem vyrazíte na výlet. V opačném případě, kdy toužíte po frustrujícím boji o přežití, vypnete veškeré podpůrné prvky a násobitele osolíte co to dá. Výsledkem je postava spalující rychleji než parní lokomotiva, zdroje snížené na minimum a planeta nerudná jak dělník před výplatou.

Pravidelným návštěvníkem skličující planety jsem byl od vstupu hry do předběžného přístupu Game Preview a pokud jste zaznamenali první dojmy, velice jsem chválil její bezproblémový chod. S tím, jak autoři přidávali další části hry, se stabilita zhoršovala, což se dalo i očekávat. Více jak měsíční zpožděné plné konzolové verze (PC verze byla hotova 7. června) jsem pak bral jako čas, nutný k vyladění všech much. Inu, některé masařky se zabít nepodařilo. Kolísavé snímkování se nepovedlo úplně vymýtit a narazil jsem na něj jen u velkých jeskyních prostor. Na delší načítání by se dalo zvyknout. Přeci jen minuta a půl není zase tak moc a když neumíráte každých 5 minut, dá se to akceptovat. To by ovšem platilo v případě, kdyby ještě několik sekund po načtení nenabíhaly textury. Samotná grafika vytvořená technologií Unreal Engine 4 pak vypadá na indie poměry velice dobře a hanbu neudělá ani zvuková stránka hry.