Xboxweb.cz

Gamepad jako univerzální ovladač všech her je nedílnou součástí herní konzole. A to už od dob, kdy připomínal spíš dálkové ovládání a značka Xbox byla hudbou budoucnosti. Ale nutně to neznamená, že není k mání lepší varianta, která vaši oblíbenou hru prodá v úplně jiném světle. V reálnějším a možná i pohodlnějším, čímž se okamžitě dostávám především k simulátorům. A rozhodně není náhodou, že v době vydání Microsoft Flight Simulatoru pro konzole Xbox Series X/S testuji periferii T.Flight Hotas One.

Ve své podstatě nejde o velkou novinku, protože letecké vybavení vyšlo již dříve a plně podporuje hry jako Elite Dangerous, War Thunder, Ace Combat 7 a Star Wars Squadrons. Proto ostatně jeho design vychází z kokpitu stíhacích letounů a nabízí jeden knipl a páku ovládající plyn. To mu však nebrání, aby se stal vhodným kandidátem na příslušenství pro Microsoft Flight Simulator, který ostatně na PC podporuje už od jeho vydání. A nebudu sám, kdo vám ho s klidem doporučí.

Doba je zlá, balíky se musí kontrolovat před otevřením…

Začneme od začátku, tedy kontrolou balíku. Pakliže jste si vybrali ke koupi eshop, svěřte zásilku po dodání zkušenému čmuchalovi. A jestli vyjádří k balení vřelý vztah, máte vyhráno. Po vybalení na vás čeká dvoudílné příslušenství, skromný manuál a přívodní USB kabel. T.Flight Hotas One nemá dodatečné napájení adaptérem a vystačí si jen s jednou přípojkou. V zadní části se nachází přepínač Xbox/PC (na něj nezapomínejte) a vstup pro připojení pedálů, které se prodávají zvlášť. Nicméně k mání bude i kit je obsahující.

Konstrukce
Produkt je celý plastový, což odpovídá jeho ceně. Nejsou tu pogumované části nebo jinak zpracovaný povrch. Pár gumových špuntů je jen na spodní části, aby periferie neklouzala. Na omak možná může ovladač působit „obyčejně“, ale zato dostatečně bytelně, pro zvládání hrubšího zacházení. Však je dělaný na stíhačky, takže dopravní letadla jsou pro něj jako nic. Obě části jsou spojeny kabelem, který se v případě spojení smotá do základny a oba kusy se zajistí dvěma šrouby. Prosím vás, dobře si rozmyslete, jak chcete zařízení používat. Moje milné vyhodnocení vedlo ke spojení a následné separaci, přičemž u obojího jsem vypotil limonádu ze základní školy. Kabel je měřený na mikrony a při smotání nemá takřka žádnou vůli. A bylo opravdu náročné ho správně umístit, a přitom ho neodrbat nebo si neservat nehty.

Joystick určený pro praváky má všechna tlačítka situována kolem palce a ukazováčku. Zbytek ruky dobře obejme ergonomickou páku a hřbet ruky sedne na připravený výstupek. Prsty dosáhnou všude akorát, aniž bych měl nepříjemný pocit. Manipulace je příjemná. Knipl má středně velký odpor, který je intenzivnější v krajních polohách. A to přitom dovoluje i mírnou rotaci kolem své osy. Páka plynu je vybavena zepředu tlačítky A, B, X, Y. Další dvojice tlačítek je vzadu napravo, přičemž zbývající prostor vyplňuje kolébka, na kterou přesně sednou bříška prstů. Jelikož moje levá ruka je skutečně levá, chvíli mi trvalo nalezení optimální polohy. Zejména přední čtveřice tlačítek jako by byla dělána spíš na dětské ruce. Ale vše je o cviku v palci, a i tento drobný problém si nakonec sednul.

Co si však úplně nesedlo, byl pohyb páky ovládající tah motoru. Dráha pohybu má tři pevnější body, kde ovládání tuhne či dosedne, a to v krajních polohách a na 50 %. Zbytek jde na můj vkus až příliš lehce. Ano, u akčního létání je rychlý pohyb plynu nutností, ale u klidného poletování po světě je možná malinko na obtíž. Na adresu přesnosti nemůžu říct nic špatného, protože sebemenší pohyb se okamžitě promítá do hry. Jde čistě o pocit a fakt, že těsně před zmíněnými třemi body může mít páka tendenci do pozice sama skočit. Což se mi během používání stalo asi dvakrát až třikrát.

Zbytek ovladače vyplňují tři tlačítka známá z každého Xbox ovladače, která jsou na pravé části periferie. Další tři tlačítka našla místo blízko levé páky. Dohromady dostatek ovládacích prvků, aby létání bylo pozvednuto na nový level. Před samotným usednutím do domácího kokpitu ještě doporučuji pořádně umístit příslušenství. Kabel spojující obě části není tak dlouhý, abyste mohli letovou soupravu pohodlně umístit vedle vaší postavy. Pokud nejste dítě nebo osoba postižená titěrným vzrůstem. Je znát, že knipl patří před vás.

V praxi
Jak už bylo řečeno, zařízení jsem testoval na konzolové novince. Připojení, stejně jako detekce, proběhlo v pořádku. Na konzoli v úplném (pozor na přepínač), na PC může vzniknout problém s aktuálností firmwaru, ale to sem nepatří a řeší to návod na stránkách výrobce. Pohyb po nabídce hry je lepší gamepadem. Přeci jen Hotas One nemá směrový dpad a není dělaný na brouzdání po menu. V nabídce nastavení se pro příslušenství vytvoří profil, s jehož defaultním přednastavením můžete bez obav vyrazit do oblak.

Horní část řídící páky plní funkci otáčení kamery, pohledu na nejbližší cíl a ovládá mimo jiné i brzdy. Páka plynu, mimo svůj primární účel, pak pojme „parkovací brzdu“, podvozek, vyvažování letadla, směrové kormidlo a samozřejmě klapky. Na toto rozvržení se dá v pohodě zvyknout, ale dle libosti ho lze přizpůsobit, což jsem udělal i já, když jsem změnil umístění vyvažovacího tandemu. Na každý pád, kdybyste zapomněli rozložení ovládání, hra vám ho při zapnuté notifikaci ráda připomene.

Přepínání pohledů hrotem na kniplu.

„Pro začátek trocha skromnosti.“ Říkám si natěšený na let a sahám po jednomotoráku na zelené louce vedle Mostu. Už jen realita, že přidáváte tah skutečnou pákou, vyvolává malý pocit štěstí. Když se pak poprvé odlepíte od země mírným zatáhnutím kniplu, i pouhý příležitostný virtuální letec uzná, že s tímhle bude cestování po světě mnohem, ale mnohem příjemnější. Zadní kolébkou lehce upravuji směr, ve vyhlídkové výšce ubírám tah a za pomoci občasné stabilizace létám s lehkostí papírové draka.

Přesně tohle mi na tradičním gamepadu chybělo. Nikdy se mi nepodařilo jeho pomocí nastavit vše tak, abych se nábal otočit na psa, aniž bych riskoval odklon od kurzu. Nebo to dalo hodně práce. S T.Flight Hotas One to jde takřka samo. A to i při nastavení plné simulace hry. Všechny ovládací prvky jsou neskutečně citlivé a komfortu řídící páky? Toho páčka na Xbox ovladači nikdy nedosáhne. Profil mého letu už neopisuje teplotní graf uprostřed léta, ale připomíná klidnou hladinu vody. Třeba takovou, jakou právě vidím na mosteckých jezerech. Nadšený jsem ani nepřistál a okamžitě přešel na dopravní letoun s parkováním na egyptském letišti. U něj mi při startu poprvé vzplanula myšlenka na malý odpor plynové páky, ale je to jediné, co můžu vytknout.

Reakce hry na regulaci tahu.

Zhruba po hodině jsem přistoupil k přistání. Dalšímu škraloupu mé pilotní kariéry, jehož statistiky ukázkových dosedů nejsou hodny prezentace. Najednou není boční vítr takovým problémem. Jako by mi ovladač četl myšlenky a dělá přesně to, co po něm chci. Kolébka páky reguluje směr během zpomalování a ve stejnou chvíli nastavuji klapky a vysunuji podvozek. Přitom držím přímí směr s klidem diplomovaného jogína. Nevím, proč to takhle nešlo vždy, ale asi poprvé jsem si přistání skutečně vychutnal. A tak není divu, že jsem šel plnit přistávací výzvy.

V průběhu jednoho týdne jsem se pravidelně vracel do vzduchu a zkoušel různé kombinace počasí, strojů a světových míst. Někde Hotas One padl jako ulitý, jinde „jen“ vylepšil pocit z řízení a pomohl k tomu, že jsem v oblacích strávil mnohem víc času, než bych vydržel s ovladačem. Také jsem zjistil, že k němu přistupuji rozdílně s ohledem na zvolený pohled. Z kokpitu je pocit simulace opravdu věrný, a přestože je mi to k ničemu, pořád mám tendenci kroutit hlavou do stran při změně směru. Velice se mi líbí hrot na kniplu, s nímž se přepíná mezi přístroji uvnitř kokpitu a upravuje vzdálenost pohledu. Externí kamera naopak přináší pocit, že obsluhuji letadélko na dálkové ovládání. Jde o takový vyhlídkový režim, který zvolíte, když se chcete kochat přírodou, a ne samotným létáním. Tady hrot dokáže pouze přepnutí pohledu ve čtyřech osách, což na kochání není ideální.

Citlivost defaultního nastavení joysticku.

Příslušenství nemá force feedback, páka plynu jde příliš lehce a spojovací kabel by mohl být delší. A to jak v rozloženém, tak složeném stavu. Ale to je jediné, co se dá vytknout periferii za dva tisíce korun. Za cenu nižší, než stojí prémiový gamepad, nabízí Thrustmaster povedené ovládací zařízení, které má skromný obal, ale kvalitní vnitřek. Nižší cena se promítla na místech, kde to většinou nebolí a kde není ohrožený požitek z hraní. Navíc je dobře skladný, a to bez ohledu na stav složení a připojené pedály. Zkoušel jsem ho u televize na konferenčním stole, chvíli sloužil i na stolku u monitoru a vždy jsem mu našel ideální pozici. Navíc v základně příslušenství jsou připraveny otvory pro namontování na playseat, což potěší náročnější hráče s větším místem na hraní. Ano, na trhu se jistě objeví reálnější, nápaditější a lepší periférie určené k simulaci cestovního létání. Nejspíš ale budou mít velký problém zachovat rozumný poměr ceny ku zpracování a dojmu z hraní. Tady je na té správné míře, kdy si nedostatků všimnete, ale nikterak vás neomezují.