
Recenze: Train Life: A Railway Simulator
Milovníci železnice si letos přijdou opravdu na své. Po zajímavém Train Sim World 3 jsme měli možnost vyzkoušet další železniční hru, která kromě jízdy nabídne i trochu manažérských prvků.
Celý koncept je velmi zajímavý, a tak nějak se otírá nebo se doslova podobá EuroTruck Simulátoru, akorát kola vyměníte za koleje. To srovnání se nabízí, ale ETS má za sebou opravdu dlouhou cestu a pokud pak půjdete do detailů, tak tvůrci Train Life budou muset ještě máknout, ale pamatujete si ještě ETS nebo ATS na začátku?
Train Life hned na startu nabízí opravdu velkou mapu, která samozřejmě vybízí k rozšíření. Sice zde najdete i města z reality, ale jejich umístění je spíše symbolické, a to platí i o dominantách, což jsou v této hře nádraží nebo unikátní budovy, kolem kterých projíždíte. Autoři se snažili připravit opravdu věrohodné prostředí a budovy. Takže při příjezdu do Prahy na Hlavním nádraží jsem měl pocit, že to tam znám. Dle snímků se pak třeba povedl Londýn nebo Mnichov, kde je podobnost obrovská.
Když už jsme u té Prahy, tak i pohled z mostu na řeku vám může evokovat vzpomínky na realitu. Pražský hrad nemůže chybět, ale je na dost podivném místě. Tím nechci autory nějak hanit, spíše naopak, snažili se a myslím, že se jim to povedlo.

Když jsme u té grafiky, tak celkově to vypadá hodně pěkně a už jsem to zmiňoval jinde, že tyto hry dříve trpěly právě svojí nekvalitní grafikou, která znemožňovala oslovit široké publikum. Train Life vám nabídne celodenní režim s rozmary počasí, a to velmi příjemným zpracováním. Sám jsem se několikrát přistihnul, že jsem se těšil, až už skončí noc a já se s východem slunce přiřítím do cílové zastávky. Hra nabízí několik pohledů při jízdě, takže se můžete kochat z kabiny nebo vše dělat z „nadhledu“.
Abyste se do hry dostali, tak vám autoři připravili poměrně dlouhý tutoriál, který vás provede všemi aspekty hry. Samozřejmě základ je, že usednete do lokomotivy, kterou dokážete ovládat a s nákladem dorazíte do cíle. Jak jsem ale nastínil v úvodu, tak je zde manažérský mód, který je vlastně hlavním pilířem hry, jelikož hra neobsahuje multiplayer, tak to bude vše čistě na vašich bedrech a manažérských schopnostech.
Po skončení tutoriálu na vás čeká založení společnosti. K dispozici dostanete starý model lokomotivy, kterou můžete vylepšit anebo si rovnou šetřit na novější modely. Co mě potěšilo je množství úprav, které dokážete na lokomotivách udělat. Některé jsou čistě kosmetické, když si vystajlujete vzhled kabiny přidáním nějaké osobní věci nebo naopak nakoupíte lepší motory. Následně si zvolíte město, kde bude vaše centrála. Ke každému městu jsou pak přidružena místa s produkcí, jako jsou továrny, lesy, pily atd.. Mezi městy vozíte lidi a poštu, což spadá pod osobní dopravu a nákladní zajištuje dopravu mezi těžbou, zpracováním a produkcí. Projděte si mapu, kde to pro vás bude s ohledem na očekávané zaměření ideální. Pro našince asi budou nejzajímavější Praha, Brno nebo Ostrava.

Začít vydělávat můžete na začátku dvěma způsoby. Vezmete první kšefty s vaší lokomotivou nebo budete plnit předem dané scénáře s vozidly zadavatelů. Osobně doporučuji vyzkoušet obě varianty a pozor, vaše lokomotiva se dost ničí a potřebuje doplňovat palivo a nejsou to úplně zanedbatelné částky.
Jak bude hra pokračovat zjistíte, že kromě vylepšování lokomotiv, můžete vylepšovat i kvalitu měst. Za dovednostní body tak můžete vylepšit počet zakázek nebo produkovaných surovin, což se hned odrazí v potřebě více vagonů nebo častější nakládky.
Najednou zjistíte, že už to nestíháte vše odvážet a je potřeba koupit další vlak, pro který můžete najmout strojvůdce, který se bude o vaši mašinku a svěřené úkoly starat co nejlépe. Strojvůdci se vám levelují a i na začátku už si vybíráte od úplných začátečníků po profíky od čehož se odráží jejich gáže. Časem bych si zde dovedl představit multiplayer, ale AI je dobrý zaměstnanec 🙂
V neposlední řadě levelujete i sám sebe.
Impérium může vzkvétat a tím i počet vašich lokomotiv. Autoři do hry přidávají licencované stroje, takže milovníci si přijdou na své. Zakázky jsou různorodé a bude spíš na vás, co chcete vozit. Osobně moc nemusím osobní dopravu, takže jsem jí vyzkoušel a následně se přesunul k nákladní dopravě.

A jak se to vlastně hraje?
Stále se bavíme o tom, že tato hra je z kategorie „simulátor“, takže je opravdu určena cílové skupině. Pokud po hodině jízdy z bodu A do bodu B, řeknete, že se nic neděje, tak máte pravdu, ale s tím u podobné hry musíte počítat. Vaším primárním cílem, je dodržet signalizaci na trati, komunikovat s centrálou a žádat o povolení průjezdů, rychlost a případně zareagovat na nestandardní situace, jako je zvěř na trati nebo vlak na vaší koleji.
Co mě ovšem trápilo byl mrtvý svět okolo. I ty největší města nebo nádraží jsou prázdná. Během jízdy třeba potkáte jeden vlak za hodinu, když přijedete na největší nádraží v Evropě, tak tam nestojí nikde žádný jiný vlak. Nakládání nebo nastupování nemá žádné animace, a to hratelnosti a zábavnosti strašně škodí. Pokud by se povedlo autorům hru trošku probudit, bylo by to hned lepší a prostor tam na to určitě je.
Samotné ovládání je pak velmi intuitivní a dostal jsem ho do ruky hned na rozdíl třeba od Train Sim World 3. Samozřejmě, pokud chcete být víc realistický, nemusíte mačkat předdefinovaná tlačítka, ale pěkně v pohledu z kabiny vše ovládat. Sám jsem střídal obě možnosti a každá má něco do sebe a nechám čistě na vás, pro kterou se rozhodnete.

Zatím poměrně pozitivní hodnocení dostane první negativní zářez a nechápu, že tohle autoři neřeší, jelikož po čase to bylo frustrující, že bych asi zvážil tu hru hrát dlouhodobě, přestože mě jízda a manažér baví. Asi se ptáte, co mě tak nadzvedlo, tak odpověď je plánování tras. To že se v jiných hrách člověk trápí s nutností ovládat výhybky a nastavovat trasy naprosto chápu, a i zde bych si to klidně dělal sám. Hra vám nabídne vždy ideální cestu, což je v pořádku, dokonce vám řekne, že jedete na místo nakládky, pokud na daném nádraží máte více výhybek a tratí, tak mě to nikdy nenavedlo na tu správnou. Vždy pak následuje couvání, přehazování výhybek ručně a hledání. Pokud přejdu, že podobné chování asi neodpovídá žádnému simulátoru a je to tedy „blbost“ a tak je to strašně časově náročné. Přitom máte k dispozici mapu i detail nádraží, ale vy si proste na konkrétní trať nemůžete kliknout. Ještě mě napadlo, jestli to není třeba chyba konzolové verze, ale po shlédnutí několika streamů napříč platformami, tak tento jev trápil dost lidí. Pokud dělám něco špatně, budu velmi rád, za vaše postřehy a klidně pak bodové hodnocení opravím i s omluvou.
Verdikt
Velmi kvalitní hra, která by se dala přirovnat k ETS na kolejích. Zábavně udělaný manažérský mód, obrovská mapa a licencované stroje. To vše ve velmi pěkné grafice s intuitivním ovládáním a bohužel jedním výraznějším problémem, který se snad brzo vyřeší, ale v tuto chvíli tu hru strašně sráží.| obrovská mapa | plánovaní tras |
| licence | nelogické uhýbání z cesty, absence multiplayeru |
| manažérský mód | |
| intuitivní ovládání |
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.





























