Xboxweb.cz

Co mě na hrách nejvíce fascinuje, je možnost prožít nejrůznější příběhy na nejrůznějších místech světa, a to nejen toho našeho. Jednou bojujeme proti nákaze z vesmíru, pak proti teroristům, zažíváme různé alternativní budoucnosti či minulosti, nebo jenom prozkoumáváme okolí a lidi v něm. Nejlepším žánrem, který se na vyprávění příběhu vždycky soustředil, byly, a ještě stále jsou, klasické adventury. Bohužel na konzolích se tento žánr tak úplně neprosazuje, takže jeho příznivci musejí být rádi za každý pokus.

Proto mi udělalo velkou radost oznámení adventury s velice krásným a dobře vyslovitelným názvem Trüberbrook. Videa lákala na hezky udělanou grafikou, s níž si tvůrci opravdu vyhráli, protože použili metodu fotogrammetrie. Ta spočívá ve skutečném vymodelování daných kulis, které jsou následně převedeny do hry. Našince by pak mohl těšit fakt, že hra je lokalizovaná do naší mateřštiny formou titulků, což by mělo napomoci ještě lepšímu ponoření do příběhu.

Hlavní roli v něm tentokráte převezme kvantový fyzik Hans Tannhouser, který si sice žádnou loterii nevsadil, ale i tak vyhrál pobyt zdarma v městečku Trüberbrook. Vyzbrojen svou prací a diktafonem pro vzkazy své manželce vyráží na toto bohem zapomenuté místo kdesi v Německu roku 1967. Už jenom okolnosti výhry dávají tušit, že to všechno nebude tak snadné a první noc, kdy našeho vědátora okrade tajemný cizinec zanechávající slizovou stopu, to jenom potvrzují. Začíná honba za odhalením totožnosti tajemného cizince a podivných událostí, které se v městečku staly a dovedly ho až tam, kde se nachází dnes.

Takhle když si to po sobě čtu, tak příběh nevypadá vůbec špatně, byť to není žádná objevná scénáristická perla. Čím to tedy je, že jsem se u hraní moc nebavil a hrál skoro z povinnosti? Asi tím, že hra je sice správně „ukecaná“, jak se na pořádnou adventuru sluší a patří, ale prostě to není ono. Postav při své cestě za poznáním potkáme celou řadu a některé jsou i zábavné nebo něčím vyčnívají na zbytkem „křoví“. Bohužel těch dobrých postav moc není, takže většinou jenom hodíte řeč čistě z povinnosti, protože dialogy posouvají děj dále. Je škoda, že si tvůrci na tvorbě postav nedali více záležet, jelikož na těch pár výborně napsaných je vidět, že by hra mohla být podstatně zábavnější a nápaditější. Nechybí zde ani různé popkulturní odkazy nebo opravdu vtipné a záživné momenty. Zbytek postav jsou jenom nudný kompars, s nímž by se člověk bavit nechtěl, ale musí.

Dalším úskalím jsou zmíněné dialogy navázané na hratelnost. Je totiž dost otravné někam běžet, tam něco udělat a pak se zase vrátit zpátky, abyste díky rozhovoru dostaly předmět, s nímž běžíte zase někam jinam. Ani taktika toho, že s některými postavami musíte prostě vyčerpat všechny možnosti k dialogu, aby se dějový osud posunul dál, není správná, protože jsem se často ptal na věci, co mi byly jasné anebo sem neměl zájem je zjišťovat. Nakonec toho všeho špatného se najde pár rozhovorů, které je třeba opakovat, aby se jednou dotazovaný nad vámi smiloval a konečně vám dal, co je potřeba.

Kdo má rád hádanky, jež jsou neodmyslitelně spjaty s tímto herním žánrem, ať nad Trüberbrook ani neuvažuje. Opravdových hádanek je jenom pár a když se objeví, moc velkou výzvu nepředstavují. Nejtěžší na celé hře je nutnost najít všechny potřebné předměty, kdy některé jsou opravdu malé i na velké televizi. Naštěstí se stiskem tlačítka dají ukázat aktivní předměty na obrazovce, což je často jedinou možností, jak se posunout dál. Logické řešení práce s předměty vývojáři asi zapomněli v šuplíku, protože něco takového budete hledat marně. Metoda „všechno na všechno“ je sice účinná, ale rozhodně to není výsada a ozdoba kvalitních adventur. K tomu se sebrané předměty změní po přidání do inventáře ve zjednodušené obrázky, s nimiž navíc nejde nic dělat. Inventář je statickou lištou bez nějaké větší interakce a o kombinaci předmětů v něm si můžeme nechat jenom zdát.

Jelikož se hra odehrává v městečku a jeho přilehlém okolí, které budete brázdit sem a tam, velice rychle se všechny obrazovky okoukají. A že vás hra honí od čerta k ďáblu asi netřeba zdůrazňovat. Co může při cestování trochu pomoci je mapka pro rychlé cestování. Bohužel se k ní hráči dostanou až ve druhé polovině hry, když už jsou odhalené všechny lokality, a to už je tak trochu pozdě. Pochválit musím grafiku samotnou, která je opravdu pěkná. Zejména prostředí městečka, lesíky nebo bažiny. Trochu mi neseděl styl provedení postav a hlavní hrdina mi přišel víc než nesympatický, ale to bude spíš můj osobní problém než něco, co by mělo vadit každému.

Co ale každému vadit bude je ovládání. Obecně není snadné udělat pěkné ovládání adventury pro gamepad a tady všechno skončilo tak na půl cesty. Přiřadit pravé páčce vlastnosti a pohyb kurzoru po obrazovce je pěkné řešení, stejně tak jednotlivé akce a používání předmětů. Oproti tomu je zde otřesný pohyb s postavou po světě, a to zejména v případech, kdy s Hansem chceme jít někam sami. Neustálé se zasekávání o překážky, špatná orientace v prostoru a schody. Tohle všechno láme Hansovi při pohybu světem vaz. Největší utrpení jsem si prožil v části, kdy musíte po náhodně udělaném schodišti sejít do sklepa a tam něco udělat. Jít to jednou (nahoru a dolů), ještě bych to přežil, ale tři cesty málem stály život můj gamepad a myslím si, že děti od sousedů se možná naučily nějakou novou nadávku.

Vpřed touto hrůzou mě tak nakonec poháněl chtíč mít to už všechno za sebou. Vývojáři mi naštěstí vyšli docela vstříc, protože na objevení a vyjasnění všech záhad Trüberbrooku mi stačilo necelých šest hodin. Normálně bych naspal, že to na adventuru není, kdo ví jak dobrý výkon, ale v tomto případě jsem byl rád, že je utrpení u konce. Tady zkrátka ani česká lokalizace nic nezachrání, byť je společně s grafikou a ozvučením jedním z důvodů, proč hra dostala alespoň tolik, kolik ukazuje finální skóre.