RECENZE: Twelve Minutes

Autor: Michael Chrobok Publikováno: 30.8.2021, 8:41

Publikováno: 30.8.2021, 8:41

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 5 článků

Point-and-click adventuře Twelve Minutes se povedlo zaujmout herní svět už před svým vydáním. Ostatně kombinace dříve populárního žánru, principu časové smyčky a hvězdného hereckého obsazení v podobě Daisy Ridley, Jamese McAvoye a Willema Dafoea nezní vůbec špatně. Hra z pera Luíse Antónia a vydavatele Annapurna Interactive, které má na svém kontě řadu povedených indie záležitostí jako Outer Wilds, Gone Home či Journey, taktéž vypadá jako recept na úspěch. Jak to nakonec celé dopadlo?

První zastávkou je ovládání. Žánr point-and-click adventur zažil svůj největší rozkvět v době, kdy myš byla standardní herní periferií. Luís António se nicméně rozhodl, že ovládací schéma zachová také pro konzole, což má k pohodlnosti, kterou se pyšní gamepad, velmi daleko. Limitující je to nejen pro pohyb, ale také pro interakci s předměty. Obzvláště v časovém presu, na kterém je Twelve Minutes postaveno, utrousíte směrem k ovládání nejedno ošklivé slovo.

Grafická stránka hry taktéž příliš nenadchne. Od malého titulu by fotorealistickou grafiku čekal jen blázen, nicméně zajímavá a neotřelá stylizace by hře výrazněji prospěla. Twelve Minutes je totiž z hlediska grafiky nemastná neslaná – po pár dnech vám v mysli nezůstane jediná scéna, kterou byste si bez větších potíží vybavili na první dobrou. Ani animace na tom nejsou nejlépe a pohyby postav jsou vyloženě toporné.

To by až tak nevadilo, kdyby za hrou stál dobrý příběh. Vzhledem k tomu, že se jedná o příběhovou adventuru, pokusím se příběh hodnotit bez spoilerů. Pomineme-li fakt, že časová smyčka není zrovna originální koncept, nemusí to nutně znamenat propadák. Příběh nicméně trpí na logické díry a šokující zvraty, které slouží pouze proto, aby šokovaly. Vícero možných konců rozhodně nepřispívá k ucelenému zážitku, a pokud si vylosujete jeden z těch horších konců, zůstane vám po Twelve Minutes nepříjemná pachuť. Vyznění příběhu nepomáhá ani to, že se s postavami nemáte příliš času sžít a vytvořit si k nim vztah. Závěrečné rozuzlení příběhu vás spíše než šokované zanechá emočně prázdné, s mírným pocitem uspokojení z toho, že už je konec. Třeba by pomohlo něco tak základního, jako je pojmenování postav, či mnohem větší vhled do jejich minulosti a současnosti i mimo příběh.

Překvapivou slabinou jsou dialogy, na kterých hra stojí. Postavy mnohdy nereagují na předchozí dotazy a jsou vám schopny některá fakta říci jednou ve vášnivém rozhořčení a po druhé s ledovým klidem a melancholií v hlase. Když k tomu přidáte nemožnost navázat logicky smysluplným dialogem, místo kterého se váš protějšek zvedne a naštvaně odkráčí z bytu, zcela jistě vám na obličeji vyvstane udivený výraz. K tomu se váže také dabing postav – hollywoodští herci přece musí být zárukou kvality, ne? Bohužel dabing hru nejenže nezachraňuje, ale je jedním z největších minusů. Pokud byste neznali jména herců, pravděpodobně by vás nenapadlo, že se jedná o slavná jména. Z jejich výkonů doslova čiší snaha odbýt si to co nejrychleji a shrábnout snadno vydělané peníze. Ani se jim příliš nedivím, vzhledem ke kvalitě scénáře.

Samotná hratelnost vás nejprve vtáhne svým příjemným retro nádechem, kdy první časové smyčky objevujete, na co všechno lze kliknout a co všechno lze kombinovat. Poměrně záhy ale narazíte na zákysy, které si staří harcovníci dobře pamatují z titulů jako Broken Sword, Indiana Jones či Monkey Island. Dobře nastavené tempo hry je v tu chvíli rozbito na tisíce střepů, které se Twelve Minutes už nepodaří dobře slepit dohromady. Koncept časové smyčky, která vám dá 10 minut na vykonání všech potřebných úkonů, než se objeví postava všemocného “policisty”, se začne záhy přejídat. Ačkoli se to nezdá, tak smyčka je poměrně dlouhá a neustálé opakování ji subjektivně o dost protáhne.

Hledat pozitiva na titulu Twelve Minutes není snadný úkol. Hra totiž selhává v oblastech, které jsou stěžejní nejen pro žánr, ale také pro tento titul. I přes všechnu kritiku si přesto myslím, že Twelve Minutes stojí za vyzkoušení, minimálně pokud jste předplatitelem Game Passu, ve kterém titul najdete. Hrou lze proletět za zhruba 5 hodin, což je rozumná časová investice vzhledem k zážitku, který titul poskytne.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

I přes veškerou kritiku a nedostatky stojí za to adventuru Twelve Minutes alespoň vyzkoušet. Jedná se totiž o jednu z těch her, na kterou si názor musíte vytvořit sami. Herní doba zhruba 5 hodin a dostupnost v rámci Game Passu je ideální kombinace, kterou jistě zvládne každý, koho Twelve Minutes byť jen trochu zaujala.
09. 06. 2026 • Mirek Rangl0

RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight

Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.

»
14. 05. 2026 • Michael Chrobok0

RECENZE: Forza Horizon 6

Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....

»
29. 04. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: Mouse: P.I. For Hire

Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.

»
27. 04. 2026 • Lukáš Urban0

Recenze: Screamer

Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...

»
10. 04. 2026 • Lukáš Urban0

RECENZE: People of Note

Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...

»
06. 04. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: Crimson Desert

První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.

»
11. 03. 2026 • Lukáš Urban0

(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem

Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...

»
05. 03. 2026 • Jiří Majer0

RECENZE: Ride 6

Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.

»