
RECENZE: Twelve Minutes
Point-and-click adventuře Twelve Minutes se povedlo zaujmout herní svět už před svým vydáním. Ostatně kombinace dříve populárního žánru, principu časové smyčky a hvězdného hereckého obsazení v podobě Daisy Ridley, Jamese McAvoye a Willema Dafoea nezní vůbec špatně. Hra z pera Luíse Antónia a vydavatele Annapurna Interactive, které má na svém kontě řadu povedených indie záležitostí jako Outer Wilds, Gone Home či Journey, taktéž vypadá jako recept na úspěch. Jak to nakonec celé dopadlo?

První zastávkou je ovládání. Žánr point-and-click adventur zažil svůj největší rozkvět v době, kdy myš byla standardní herní periferií. Luís António se nicméně rozhodl, že ovládací schéma zachová také pro konzole, což má k pohodlnosti, kterou se pyšní gamepad, velmi daleko. Limitující je to nejen pro pohyb, ale také pro interakci s předměty. Obzvláště v časovém presu, na kterém je Twelve Minutes postaveno, utrousíte směrem k ovládání nejedno ošklivé slovo.

Grafická stránka hry taktéž příliš nenadchne. Od malého titulu by fotorealistickou grafiku čekal jen blázen, nicméně zajímavá a neotřelá stylizace by hře výrazněji prospěla. Twelve Minutes je totiž z hlediska grafiky nemastná neslaná – po pár dnech vám v mysli nezůstane jediná scéna, kterou byste si bez větších potíží vybavili na první dobrou. Ani animace na tom nejsou nejlépe a pohyby postav jsou vyloženě toporné.

To by až tak nevadilo, kdyby za hrou stál dobrý příběh. Vzhledem k tomu, že se jedná o příběhovou adventuru, pokusím se příběh hodnotit bez spoilerů. Pomineme-li fakt, že časová smyčka není zrovna originální koncept, nemusí to nutně znamenat propadák. Příběh nicméně trpí na logické díry a šokující zvraty, které slouží pouze proto, aby šokovaly. Vícero možných konců rozhodně nepřispívá k ucelenému zážitku, a pokud si vylosujete jeden z těch horších konců, zůstane vám po Twelve Minutes nepříjemná pachuť. Vyznění příběhu nepomáhá ani to, že se s postavami nemáte příliš času sžít a vytvořit si k nim vztah. Závěrečné rozuzlení příběhu vás spíše než šokované zanechá emočně prázdné, s mírným pocitem uspokojení z toho, že už je konec. Třeba by pomohlo něco tak základního, jako je pojmenování postav, či mnohem větší vhled do jejich minulosti a současnosti i mimo příběh.
Překvapivou slabinou jsou dialogy, na kterých hra stojí. Postavy mnohdy nereagují na předchozí dotazy a jsou vám schopny některá fakta říci jednou ve vášnivém rozhořčení a po druhé s ledovým klidem a melancholií v hlase. Když k tomu přidáte nemožnost navázat logicky smysluplným dialogem, místo kterého se váš protějšek zvedne a naštvaně odkráčí z bytu, zcela jistě vám na obličeji vyvstane udivený výraz. K tomu se váže také dabing postav – hollywoodští herci přece musí být zárukou kvality, ne? Bohužel dabing hru nejenže nezachraňuje, ale je jedním z největších minusů. Pokud byste neznali jména herců, pravděpodobně by vás nenapadlo, že se jedná o slavná jména. Z jejich výkonů doslova čiší snaha odbýt si to co nejrychleji a shrábnout snadno vydělané peníze. Ani se jim příliš nedivím, vzhledem ke kvalitě scénáře.

Samotná hratelnost vás nejprve vtáhne svým příjemným retro nádechem, kdy první časové smyčky objevujete, na co všechno lze kliknout a co všechno lze kombinovat. Poměrně záhy ale narazíte na zákysy, které si staří harcovníci dobře pamatují z titulů jako Broken Sword, Indiana Jones či Monkey Island. Dobře nastavené tempo hry je v tu chvíli rozbito na tisíce střepů, které se Twelve Minutes už nepodaří dobře slepit dohromady. Koncept časové smyčky, která vám dá 10 minut na vykonání všech potřebných úkonů, než se objeví postava všemocného “policisty”, se začne záhy přejídat. Ačkoli se to nezdá, tak smyčka je poměrně dlouhá a neustálé opakování ji subjektivně o dost protáhne.

Hledat pozitiva na titulu Twelve Minutes není snadný úkol. Hra totiž selhává v oblastech, které jsou stěžejní nejen pro žánr, ale také pro tento titul. I přes všechnu kritiku si přesto myslím, že Twelve Minutes stojí za vyzkoušení, minimálně pokud jste předplatitelem Game Passu, ve kterém titul najdete. Hrou lze proletět za zhruba 5 hodin, což je rozumná časová investice vzhledem k zážitku, který titul poskytne.
Verdikt
I přes veškerou kritiku a nedostatky stojí za to adventuru Twelve Minutes alespoň vyzkoušet. Jedná se totiž o jednu z těch her, na kterou si názor musíte vytvořit sami. Herní doba zhruba 5 hodin a dostupnost v rámci Game Passu je ideální kombinace, kterou jistě zvládne každý, koho Twelve Minutes byť jen trochu zaujala.
RECENZE: Ace Combat 8: Wings of Theve
Leteckých her v posledních letech nevychází tolik jako dříve a u těch arkádových je nabídka ještě menší. Série Ace Combat si díky tomu drží poměrně výjimečnou pozici. Nejde o simulátor, ve kterém by člověk půl hodiny studoval přístrojovou desku a následně zjistil, že zapomněl nastartovat jeden z motorů. Vybereme si letadlo, pověsíme pod něj absurdní množství raket a vydáme se zachránit svět.
RECENZE: Forever Ago
Stáří není jednoduchá disciplína, obzvláště pak ve chvíli, kdy vám na věčnost odejde vaše životní láska. V takové chvíli můžete velmi snadno propadnout depresím a ztratit chuť do života, případně se můžete vydat na jednu velkou pouť současností vstříc nostalgické minulosti. Pro druhou variantu se rozhodl Alfred, hlavní hrdina příběhové adventury Forever Ago z dílny studia Third Shift, které spadá pod známé vydavatelství Annapurna Interactive. Právě jméno vydavatele kovaným hráčům...
RECENZE: Star Wars: Galactic Racer
Fanoušci univerza Star Wars mají v posledních letech bez nadsázky žně. Titulů, které hráče vezmou do předaleké galaxie, je stále více a více, přičemž se nezaměřují jen na mnohdy ohrané a místy vyčpělé klání mezi dobrem a zlem, tedy rytíři Jedi a sithskými lordy. I díky popularitě seriálů, jako je Andor, nám herní světy ukazují i jiné stránky světa Hvězdných válek a často se také snaží oživit dříve populární herní...
Recenze: CONTROL Resonant
„Remedy pustilo paranormální nákazu z kanceláře do ulic Manhattanu, vyměnilo pistoli za živé kladivo a do služby povolalo Dylana Fadena. Výsledkem je nádherné, odvážné a místy zbytečně rozbředlé pokračování, které se nebojí ztratit kontrolu. Někdy bohužel i nad sebou samým.“ Když vás státní úřad sedm let drží pod zámkem, provádí na vás experimenty a po probuzení suše oznámí, že se ztratila vaše sestra, zpravidla následuje nástup právníka, příjezd televizního štábu...
RECENZE: Lawn Mowing Simulator 2
Podzim pomalu klepe na zahrady, takže je na čase začít všechno připravovat na zimu. Poslední sečení trávy, úklid listí nebo zastřihávání stromů patří aktuálně mezi nejběžnější kratochvíle každého zahrádkáře. Ne všichni máme štěstí na vlastní zahrady, ale jistě se najdou tací, co by chtěli podobné chvíle zažít alespoň virtuálně.
Recenze NHL 27
EA Sports NHL 27 dorazilo na XBOX Series X/S (bez dostupnosti na XBOX One) s příslibem, že konečně po letech přešlapování na místě přinese revoluci, kterou fanoušci virtuálního hokeje tak zoufale vyžadují. Vývojáři z EA Vancouver před vydáním lákali na kompletně překopanou prezentaci, návrat komunitou vymodleného režimu a hlubší integraci taktických prvků. Jak už to ale u každoročních sportovních sérií bývá, realita na ledě bývá občas o něco komplikovanější než...
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.


























