Xboxweb.cz

Kdo nechtěl mít v devadesátých letech vlastního „Johnnyho Pětku“, byl buď stále ještě pouhou součástí genetického materiálu nebo měl v občance příliš mnoho roků, aby to přiznal. Sympatický robot, kterého zásah blesku přivedl k životu, postupně objevoval lidský svět, a přitom získával informace o své minulosti. A podobný osud má i Tyler, malý robůtek, jehož příběh začíná roku 1955. Shodou okolností za vše opět může nepříznivé počasí.

Zde podobnost víceméně končí. Tyler nepřipomíná velkého bráchu od čistícího stroje z filmu Wall-E. Spíš by mohl být vzdáleným příbuzným Marvina ze Stopařova průvodce po Galaxii. Jen v miniaturní podobě, kterou by zdatný kapsář zcizil rychlostí blesku. Jak podtitul napovídá, Tyler není jediným samohybem v domě. Majitel nemovitosti byl velice šikovný a tvorbou malých postaviček doslova žil. Jenže jednoho dne zmizel. Možná uběhlo pět let, ale možná ještě víc. Na Tylerovi je, aby zjistil, co se vlastně stalo, a přitom zůstal naživu.

V prvních minutách se zdá, že malý celek Reversed Interactive připravil další emocionální ždímačku, vezoucí se na vlně skvělé plošinovky Unravel. Atmosféra je ponurá, technické nákresy robůtků připomínají dávnější přítomnost lidské bytosti a v přítmí osminohé bestie snovají příbytky. Vlastně už jen čekáte, kdy se objeví flashbacky a začnou vyprávět pohádku tisíce a jednoho šroubku. A ono nic. Tyler: Model 005 je sice trojrozměrnou plošinovkou, ale děj je spíše doplňkem. Scénář mu nenadělil velkou hloubku a autoři v něm kličkují jak opilý cestář na namrzlé silnici. Mnohem větší důraz je přisouzen logickému uvažování a jednoduchým survival prvkům.

Hlavní hrdina potřebuje dostatek kyseliny do akumulátoru a světlo. První simuluje zdraví, druhé energii čerpanou prostřednictvím solárního panelu v přední části hlavy. Příbytek působí jak dům zasažený hurikánem. Zabedněná okna propouští jen zlomky slunečního světla a nebýt petrolejových lamp, mohl by Tyler trávit čas maximálně sledováním poletujícího listí. Tím máte nalajnovaný základ každé úrovně: zorientovat se v prostoru, nalézt lampy a zajistit si tak svobodu pro plnění úkolů. Bohužel už tato rutina odhalí nejslabší článek hry, kterým je ovládání.

Od dob, co se plošinovky vydaly do třetího rozměru, válčí hráči se špatnou orientací v prostoru, nezbednou kamerou, jalovou interakcí nebo otravným soubojovým systémem. Jakmile se všechny nešvary spojí dohromady, nezachrání hru ani animace od Pixaru orazítkovaná samotným Mickey Mousem. Tyler není zlý ve všech zmíněných částech. Například kamera je ukázkově poslušná a nikdy se nestalo, že bych měl zakrytý výhled. A to i v případě, že jsem se popelil v knihovně. Malé Hitchcockovo drama přichází ve všem ostatním. Od přírody se považuji za trpělivého člověka, ale po dvou hodinách hraní jsem byl vytočený jak ropná soustava. Mít po ruce voodoo panenku, bude připomínat dikobraze. To přísahám.

Robot má relativní svobodu, tudíž má-li k tomu příležitost, může skákat, šplhat, ručkovat nebo běhat po zdi. Jenže ten malý sabotér nechce. Z hran objektů má tendenci padat a co je nejhorší, chytání je záležitost náhody. Jednou se chytí, čtyřikrát ne. Vy to přitom nemáte šanci ovlivnit, neboť máte k dispozici jen směrovou páčku a tlačítko pro skok. To reaguje někdy na jeden dotyk, jindy na dva a ve vzácných případech vás ignoruje úplně. Když máte před sebou jen výškový výstup, ještě nacházíte zbytky shovívavosti. Pokud ale překonáváte dálkové překážky ve výškách a těsně před cílem spadnete, chuť rozdupat Tylera dřeváky je nesmírná.

Jako naschvál zaručeně spadnete do líhně hmyzích nepřátel. Postřiku chtivý protivníci nejsou příliš velkým problémem, protože postavička má ve výbavě i zbraň. Že se s ní ohání těžkopádně, je už věc druhá. Hra sice označí zneškodňované nebezpečí, ale z důvodu horšího ovládání a špatné viditelnosti nemáte přehled, na jakou stranu se Tyler ohání. A to je obsah obohacený o tower defense režim. K němu vede cesta přes speciální platformy s primitivní logickou hádankou. Ochrany věží nemám v oblibě ani v rovině samostatné produkce, tudíž tady už vůbec ne. Vlny hmyzáků připomínají pásovou výrobu v rozvojové zemi a pobíhání mezi nimi zmateného revizora v noční lince hromadné dopravy.

Okamžitě však musím autorům pochválit dětinskost, se kterou se snaží z primitivní zápletky a strohých interiérů vydolovat maximum. Vyjma úkolů, spojených s postupem hrou, jsou v úrovních rozesety desítky předmětů, které slouží k vizuální úpravě robota. Možná si řeknete, že je to pitomost. Kdo potřebuje, aby nějaký neustále vybitý prototyp nosil helmu, křídla, stylové tenisky nebo boxerské rukavice? Říkám, že každý. Je to smutné, ale sběr kosmetických vylepšení je na celé hře tím nejlepším. Navzdory všem mínusům, všem stupidním dialogům a všem rotujícím questům, je Tyler sympatická postavička, které ty doplňky vyloženě přejete. Modifikace kompletního vzhledu bývají navíc spojeny s vyřešením hádanky, a tak se z vedlejší nabídky hry brzy stane ústřední motiv hraní.

Jelikož cena hry odpovídá nezávislé tvorbě malého celku, bolí amatérské zpracování trochu méně. Přesto jsou personalizace, lehký závan RPG prvků a ponuřejší atmosféra tím jediným, co stojí za slova chvály. V době, kdy o plošinovky není nouze, a ty levné vychází téměř každý týden, zapadne Tyler: Model 005 jak Němec do zákopu. Titulky můžou prozrazovat třeba třikrát, že vývoj proběhl za přispění bezplatných nástrojů, ale to nevylučuje kvalitní technické zpracování.