Recenze: DmC Devil May Cry: Definitive Edition

Autor: Josef Brožek Publikováno: 15.3.2015, 15:48

Publikováno: 15.3.2015, 15:48

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 748 článků

Dante. Dante je zpět. Dante je zpět po druhé. Dante je zpět po třetí. Dante je zpět po čtvrté. Dante je zpět po páté. Asi tak nějak začínala většina celosvětových recenzí série Devil May Cry, a tak abychom nenarušili trend… Dante je zpět ve Full HD a 60FPS, se všemi DLC se stejnou porcí zábavy jako před pár lety v Definitivní edici. Snad je opravdu definitivní a nemají autoři v plánu na budoucí generaci konzolí dělat edici definitivně definitivní. Ach jo, je to tu zas…

O vydávání relativně nedávno vyšlých her jsme se už párkrát na těchto řádcích rozčilovali, nicméně znovu na rozlitým mlékem plakat nebudeme a přejdeme rovnou k věci. Považujete-li se za fanoušky DMC a čirou náhodou jste vydání DmC: Devil May Cry propásli (jakože ne), máte teď skvělou příležitost to napravit a naopak, pokud jste žádný díl nehráli, poslední DMC není špatnou volbou udělat ve své knihovničce příjemnou změnu.

Jak je zvykem, definitivní, HD, ultimátní a vůbec takové ty kompletní edice, krom vylepšené grafiky nic nového nepřináší a za slůvkem „definitivní“ se tak akorát skrývají všechna doposud vydaná DLC, a tak s hrou dostanete ještě nějaké ty balíčky skinů, zbraní a jedno velké DLC se singleplayerovou kampaní. Singleplayerovou jsme vlastně ani psát nemuseli, pač zde multiplayer nenajdete.

DmCDE_screens_01

Jediné co najdete, bude vaše vlastní historie, tedy hlavního hrdiny. Dozvíte se něco o své rodině a tak trošku se ji v příběhu s nadsázkou za doprovodu metalové hudby pomstíte, jelikož se až na zemřelou matku celá obrátila proti vám a přidala na stranu zla, což vy odmítáte, a tak na vás neustále posílá démony se snahou vás zničit. Jenže i přestože nejste špatní jste synem démona, a tak vaši chuť po pomstě nemůže nic lépe ukojit jako hack and slash kosení tisíce a tisíce nepřátel zakončené vždy nějakým tím tuhým bossem. K tomu vám poslouží tři odlišné a upgradovatelné zbraně spolu s několika lehce naučitelných komb. K čemuž ještě možno vylepšovat i pistole na dálku s nekonečným počtem nábojů a bez přebíjení. Dále jsou ty ještě dva typy speciálních háků, které jsou spíše jen pomocné, při pohybu světem, nebo k manipulování s démony. Celkově se však počet zbraní ze tří do konce hry zvýší až na osm unikátních.

image

Krom zbraní samo sebou můžete i lehce potunit svojí postavu a pomocí nasbíraných duší můžete zakoupit i doplnění života nebo lebky pro respawnovaní. Jelikož jde o japonskou hru, nelze čekat nic pro másla, a tak kromě 3 základních obtížností a čtyřech odemykatelných je zde pouze omezený počet respawnutí, a to podle obtížnosti například v těch jednodušších právě využíváte lebky k oživení na místě úmrtí, avšak jich můžete nést jen omezené množství, takže doporučujeme i čas od času místo sbírání i dokupovat. Celková herní doba je navíc natažena o několik speciálních módů a naopak zkrácena turbo módem, který když zapnete, zrychlí hru o 20%. No nám to zas taková změna nepřišla…

O technické stránce asi nemá moc cenu hovořit, ale máme drobné výtky. Přišlo nám totiž jako pěst na oko, když se nám měnil vzhled postavy během jinak plynule přecházejících videosekvencích. Část z nich totiž absolutně ignoruje váš prvotně zvolený skin, a tak jednou máte třeba vlasy hnědé, ačkoliv máte zvolený vzhled s bílými vlasy.

image

Celkem dvacet misí plus dalších šest v DLC a s hromadou tajných levelů nám za tisícovku přišla docela solidní cena. Komu by to snad nestačilo, pro něj tu je nový mód Vergil’s Bloody Palace, kde máte možnost se prodrat přes tunu nepřátel a bossů postupně až do šedesátého, finálního patra s postupně zvyšující se obtížností z Nephilim přes Son of Sparda až do Vergil Must Die, kdy na každou spadá dvacet úrovní. Nicméně jsme si za Danteho i jen po pár letech klidně znovu rádi zahráli, byť jsme se v novém, zmiňovaném módu moc nezahřáli. Přece jen jsme vyšli ze cviku. A v tamním světě démonů, to nechce jen zručnost, ale i notnou dávku trpělivosti. Kterou už taky nemáme.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

"Dante je zpět" v hezčí, ostřejší a rychlejší verzi navíc se všemi DLC a novým módem a za slušnou cenu. Pokud jste hráli, nemá snad smysl kupovat znovu. Zkrátka a dobře "definitivní edice".
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»