RECENZE: Hue

Autor: p.a.c.o Publikováno: 29.8.2016, 17:13

Publikováno: 29.8.2016, 17:13

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 3263 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Červená se, line záře … Jen růžová to může být … Modrá je dobrá … Zkrátka barvy jsou všude kolem nás. Bez barev by byl svět smutný a nudný. Stejně tak pokud bychom měli jen jednu barvu. Naštěstí je v našem světě spousta barev a také spousta odstínů. Proto mohou děti i dospělí kreslit pastelkami, můžeme mít doma různobarevné stěny, když se oblékáme, měli bychom se dívat i na barvy jaké nosíme. Když jsme byli malí, častokrát jsme určitě slyšeli, že přece na bílý papír nemůžeme malovat bílou pastelkou, protože to nebude vidět.

A právě o barvách je nová hra Hue od společnosti Fiddlesticks. Ocitáme se ve světě, kde všichni vnímají svět jen v odstínech šedé. Anne je specialistka na teorii barev a vytvoří prsten, který odhaluje barevnost světa – celkem osm různých barev. Anne však po rvačce s výzkumným asistentem mizí do barevné prázdnoty. My se proto jako Hue, její syn, vydáváme do světa a pomocí matčina záhadného kruhu se učíme vnímat barevnost světa.  Příběh jako podkreslení hratelnosti plní svůj účel dobře, akorát zapomeňte na nějaké předělové animace a podobné věci. Celý příběh je vyprávěn v průběhu hry, kdy získáváte obálky s dopisy od matky.

Screenshot_Hue_Colourblind_2

Svět se sice z počátku šedivý a nudný, ale netrvá dlouho a najdeme první barevný fragment. K nim postupně přibývají další, až se kruh uzavře a my můžeme používat všech osm barev. Jednotlivé fragmenty jsou důležité pro změnu herního pozadí, kterým procházíme a díky tomu překonáváme překážky. Není tak žádný problém, když nám blokuje cestu modrá zeď – prostě na prstenu navolíme modrou barvu a tradá, zeď mizí a my tak můžeme projít. Ovšem měnit prostředí se dá pouze v případě, že nestojíme na barevné překážce.

Změna barvy pozadí nám však předměty pouze neskrývá, ale také odkrývá. Pokud máme třeba žluté pozadí a barvu změníme na jinou, můžeme v tu ránu objevit skryté žluté předměty. Při procházením světem nám však různé kostky na cestě pouze nepřekáží, ale naopak nám mohou mnohdy i pomoci. Nemůžeme někam vylézt či nedosáhneme na žebřík? Žádný problém. Bednu přisuneme a je to. Z počátku je procházení jednoduché, stačí jednoduše změnit pozadí a hurá dál. Postupně s přibývajícími barvami se však obtížnost mění a tak je nutné projít barevným bludištěm, vyskákat po bednách dost vysoko, nebo se vyhýbat padajícím barevným balvanům. Mohu vám zaručit, že umřít není velké problém a najdou se místa, která napoprvé jen tak neprojdete, což dává hře docela solidní obtížnost. Na druhou stranu se dá vše vyřešit, takže nějaký větší zákys v polootevřeném světě nehrozí.

Screenshot_Hue_Colourblind_1

Prožitek ze hry doplňuje i jednoduchá grafika, kde základní prostředí jako budovy, lodě nebo jeskyně  je černé a barva místa, kudy se dá pohybovat, se mění v závislosti na našich potřebách. Dobrý herní zážitek dotváří příjemná hudba. Ovládání je jednoduché a intuitivní, takže se ho snadno naučíte. V praxi to však žádná procházka nebude, hlavně ve skákacích částech. Zde musíte vyskočit, za letu změnit barvu a správně přistát.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Hue je indie hra o barvách, která staví na „ztrácení se“ na stejnobarevném pozadí. Jednoduché ovládání, různost jednotlivých částí a rozmanitá obtížnost dodává hře příjemnou hratelnost. Pokud máte rádi skákání a překonávání překážek trochu jinak mohu vám tuto hru vřele doporučit.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»