Xboxweb.cz

Závodní simulátory a teď myslím ty opravdové, u kterých se vy musíte podřídit hře, nikoliv ona vám, jsou potrava pro masochisty. Pouze oni dokáží ocenit tvrdé rány zklamání, když se snaží dostat krásce pod spodničku. Poslední místo v tabulce pro ně není důvodem, říci hře sbohem, ale motivací pozvednou hráčské já na další úroveň. A když těsně před cílem zmaří medaile omšelý patník, jen pronesou tichou modlitbičku směrem k zemi a restartují celý závod. Pro ně to není jen zábava, ale výzva.

A já skálopevně věřím, že pro vývojáře s vizitkami Kylotonn Racing Games bylo výzvou už jen rozhodnutí, že se zaměří na velice specifickou skupinku hráčů. Hned z kraje si totiž řekněme, že oficiální hra šampionátu International Isle of Man TT Race nechce přednostně potěšit hráče, ale fanoušky 110 let starých závodů. Ti vám na život domácího mazlíčka odpřísáhnou, že náročnější a nebezpečnější událost nenajdete. A nejspíš budou mít pravdu, protože na šedesátikilometrové trati už je přes 250 pomyslných křížků. Jen ročník 1970 si vzal hned šest lidských životů. Ostrav Man je železnou zkouškou závodníkovi psychiky, řidičských schopností a dovedností servisních techniků a nemá kousek soucitu.

Není divu, že se na vývoji podílel mnohonásobný šampion John McGuinness. Tentokrát tu není jen marketingovou tváří, která kryje záda nepoučitelnému týmu, ale aktivně přispíval skutečnému dojmu ze závodů. Už během úvodního seznámení s jízdním modelem a ovládáním o tom dostáváte jasný důkaz. Přes to všechno můj první závod připomínal vědeckou simulaci o dopadu Newtonových zákonů na tělo opouštějící sedadlo motorky. Tolik naražených zad, vykloubených ramen a fraktur po čelních nárazech… to by nezvládnul ani superhrdina, natož nebohý člověk z masa a kostí. Že by hra v továrním nastavením jela na simulaci?

Ba ne. Asistenti jsou v zapnuté poloze. Dokonce v té pokročilejší. Ačkoliv mám ráda, když, navzdory pomocným prvkům, model řízení smrdí určitou dávkou reálnosti, tady je to možná až moc. TT Isle of Man chce být stůj co stůj náročný, a to i v rámci arkádovitější části. Akcelerace musí přicházet postupně, pohyby s motorkou nesmějí být trhané a na brzdy se rozhodně nesahá v zatáčce. Obrubníky jsou zakázaná zóna, horizont místenkou na ARO a ostré změny směru dobrým důvodem, proč chvíli posedět na asfaltu. Pohyby jezdce na motocyklu jsou vždy stejně rychlé, takže se pěkně projevuje váha. Když se řízení konečně přizpůsobíte, lahodí jízda nejen vašim smyslům, ale také oku.

Mám ale i negativní dojmy a nejsou spojeny s tím, že jen příležitostně dojedu první. Při chycení nerovnosti v malé rychlosti jde motorka až příliš lehce do vzduchu. Její váha se snad v tu chvíli rovná pouťovému balonku. Spokojená nejsem ani s ostrými výjezdy ze zatáček. I když s určitostí vím, že jsem se plynu sotva dotknula, motorka mi doslova ustřelí pod zadkem. Ráda bych si nastavila citlivost ovládání, ale možnost chybí. Takto mám občas problém najít jízdní „limit“ a radši se držím trochu zpátky. Celkový dojem z jízdy je přesto fantastický. Jen málokteré závody dají dohromady tak vyváženou kombinaci napětí, adrenalinu a emocí.

V nabídce hry toho příliš není. Vedle dominantní kampaně se krčí obligátní rychlé režimy a hra více hráčů. Ta probíhá jak online, tak lokálně na jedné konzoli. V takovém případě nejedou všichni účastníci najednou, nýbrž postupně, což je i jeden z režimů kariéry. Na oficiální trati se startuje s rozestupy nebo hromadně, což platí v případě přidaných okruhů. Já se lépe cítila při první variantě, protože hromadné starty vedou často k pádům. Umělá inteligence není příliš vybíravá a s existencí hráče si vrásky nedělá. Buď tedy rychle staňte na čele závodu nebo si chvilku počkejte, až se skupinka rozdělí na menší kusy. Závody jsou dlouhé, takže s minimem pádů si první závodníky určitě chytíte.

Kariéra má dvě kategorie motocyklů a přirozeně ta lepší je i dražší. Cesta k ní vede přes standardní závody a sponzorské události, kde úspěch znamená nejen finanční injekci, ale také slevu na modely dané společnosti. Tvůrci nepochopitelně zapracovali i jakýsi systém fanoušků, který mi tu přijde naprosto zbytečný a nevyužitý. Totéž bych pak řekla i o správě týmu. K vlastnímu jezdci, jehož nelze nijak upravovat, náleží zázemí s přehledně vedenými financemi. Zde správa začíná a končí. Ovlivnit ji mohou jen výkony na trati, nic víc. Návrhář uživatelského rozhraní si asi řekl, že ho má nějaké chudé a tímhle chtěl patrně zaplnit díry. Problém mám i s nevýrazným a trochu zmatečným kalendářem (seznam událostí). Když pominu strašný zvuk doprovázející potvrzení akce, chybí mu lepší informovanost a grafické odlišení od zbytku nabídky.

U studia Kylotonn kluci z redakce pravidelně chválí audiovizuální zpracování. Mně nezbyde patrně nic jiného než se k nim přidat. S podporou 4K na nejsilnějším Xboxu, je grafika v tomto středním proudu opravdu moc pěkná. Detailně přenesená kopie skutečné tratě uchvacuje úseky, které střídají letní atmosféru s podzimní. Jsou pestré a co je nejdůležitější, působí reálný dojmem. Ať už se ručička rychloměru plouží na hranici povolené rychlosti nebo létá k limitu motorky, vždy se cítíte jak pták letící krajinou. Decentní práce světla, s dobře provedenou optimalizací, nepouští ke slovu nedostatky, které by kazily pocit z rychlosti. Jen dvakrát či třikrát konzole špatně načetla textury, díky čemu dostala motorka růžová řídítka nebo výfuk. Příkladná je i práce zvuku umocňující extrémnost šampionátu Isle of Man TT.

Někoho možná bude zajímat přímé srovnání s hrami od Milestone, který, asi jako jediný, má ještě v repertoáru jednu stopu. Pro, alespoň částečné, porovnání jsem vyzkoušela Monster Energy Supercross a rozdíl je znát hned po prvních minutách. Po stránce sebeprezentace, atmosféry a jízdního modelu je TT Isle of Man někde jinde. Na druhou stranu se mi ale líbily možnosti úpravy jezdce s motorkou. Je to asi detail, ale i pohyby závodníkova těla působí v motocrossu o něco přirozeněji. Toť ale vše.