Xboxweb.cz

Sportovní hry jsou skvělé v tom, že člověk může vyzkoušet nejrůznější sporty, o kterých třeba vždycky jenom snil, kdy nic neutratí za vybavení, pronájem prostor a podobné věci. Jasně, hra se musí koupit, i když to v aktuálním případě také není tak úplně pravda. Sem tam se stane, že se do Games with Gold dostane úplná novinka hned při svém uvedení, což je právě příklad Super Mega Baseball 2. Ovšem pokud čtete recenzi později (hra je v GWG pro měsíc květen 2018), již tomu tak být nemusí.

U poslední recenze prvního dílu jsem si povzdechl, že se baseballu v ČR moc času nevěnuje a od té doby, což jsou skoro tři roky (neuvěřitelné, jak to letí), se situace nezměnila. Nicméně máme tady pokračování a já jsem dlouho přemýšlel, jak se ke hře postavit. Na jednu stranu ji i sport, který prezentuje, mám moc rád, ale na stranu druhou jsem čekal o něco více inovací. Nebudu však předbíhat a počkám si na první nadhoz.

Ten první trefil vytyčenou oblast přesně, protože nabídka módů se nám rozšířila. Exhibice a sezóna nechybí, ale přibyl mód Eliminace, což je taková variace na vyřazovací část (playoff) dle zvolených podmínek a jeden mód čistě pro multiplayer, který rozlišuje hodnocený a nehodnocený zápas. Multiplayer je zároveň největší novinkou. V původní hře bylo možné hrát na jedné konzoli, ale druhý díl konečně přináší možnost hrát skrze internet, a to buď s přáteli nebo náhodnými hráči. Nic tak již nebrání pořádným soubojům, které jsou online přeci jenom o něco akčnější než při hře na jedné konzoli. Dva hráči vedle sebe na gauči totiž vidí, kam ten druhý hází a jaký nadhoz posílá, což trochu kazí zážitek.

Co se znalosti pravidel týče, od posledně se nic nezměnilo a stále je potřeba základní znalosti toho, co na hřišti máte vlastně dělat, nebo proč se na obrazovce to či ono děje. Naštěstí povedený tutoriál zůstal v nezměněné formě zachován, takže pokud vám první díl unikl, snad se všechno během chvilky naučíte a celkově ovládání přejde hodně rychle do krve. Některé herní mechaniky byly navíc zjednodušeny, což ne všechny potěší.

Druhý nadhoz bude hodnocen nejspíš jako ball, ale já bych klidně pískl strike. Ze hry vypadl systém obsahující RPG prvky, díky nimž a trenérům bylo možné vylepšovat hráče, respektive jejich dovednosti. Od druhého pokračování nic takového neočekávejte. Hráči mají své parametry dané od začátku a tečka. Mě tato změna nevadí, protože mě stejně nebavilo řešit nějaké trenéry, vždycky jsem je jenom někam dal, abych měl pokoj. Chápu ale, že to může někomu chybět. Druhé zjednodušení se týká nadhazovačů, tedy přesněji jejich střídání. V dobrých hrách bývá zvykem, že hráč musí myslet trochu dopředu a toho kterého nadhazovače nechat nejdříve rozházet. Ani to se nekoná a každý nadhazovač je hned připraven do hry na 100%.

Žádné zásadní změny se nedějí ani při hře samotné. Ovládání zůstalo úplně stejné, což je dobře, protože už původně se hra hezky ovládala. Opravena byla hra hráčů v poli, kde již všechno krásně funguje a vždycky je hned na první pohled vidět, jakého hráče hráč ovládá a nedochází již k žádným přehmatům. Stejně tak se zachovala ona odlehčená a příjemná stylizace a smyšlené názvy týmů. Nově je však možné v obchodě nakupovat nové vzhledy nebo loga pro námi vytvořené týmy.

Třetí nadhoz je jednoznačný ball. Co se technické stránky týče, na první pohled a vlastně i na druhý hra vypadá hodně podobně, ne-li přímo stejně, jako první díl, i když byla vylepšena pro Xbox One. Bohužel však bez 4K rozlišení nebo alespoň HRD. I tak se však Super Mega Baseball 2 prezentuje moc pěkně a technická stránka rozhodně není něco, co by hru sráželo. Ani hloubka samotné hry se nezměnila a i když na první pohled působí dětsky, nabízí opravdu perfektní baseballový zážitek.