RECENZE: LEGO The Incredibles

Autor: p.a.c.o Publikováno: 12.7.2018, 8:19

Publikováno: 12.7.2018, 8:19

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 3263 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

LEGO hry jsou stálící herní scény a oproti velkým studiím, které vydají svá pokračování jednou do roka, stihnou vydat do roka i dvě hry. Jejich šablona se většinou moc neliší, mění se akorát příběh a hrdinové, kteří se na jeho základě ve hře objevují. Skoro si až člověk říká, jestli to stále někoho baví hrát. Odpověď by byla nejspíš kladná, i když to má svá ale.

Ne jinak tomu bude i u nejnovějšího pokračování, které se rozhodlo spojit své jméno a dovednosti s rodinkou Úžasňákových. Do kin již co nevidět dorazí jejich pokračování, takže tato volba se zdá být logickou. Nebudeme chodit kolem horké kaše a rovnou si řekněme, že LEGO Incredibles nabízí klasickou zábavu, na jakou jsme u značky zvyklí. To je dobře a také špatně, protože koncept her se již drahnou dobu nezměnil.

Příběh začíná trochu zmatečně, jelikož nás na úvod čekají scény z filmového pokračování, které většina z nás ještě rozhodně neviděla, tudíž můžeme být lehce ztracení a překvapení tím, co se na obrazovce děje. Po úvodní akci se dostáváme do domu agentury, která se snaží vrátit super hrdiny zpět do běžného života, včetně naší rodiny. Co se hrdinů týče, nejvíce se do bitev zapojí matka Helen, kterou následně doplňují jednotlivý členové rodiny nebo další postavy. Nakonec příběh obsáhne oba dva filmy, a pokud se ptáte na herní dobu, 10 hodin vydrží určitě, spíš však ještě o něco déle.

Po skončení úvodu se nám otevře po vzoru předchozích her město, v němž se můžeme volně pohybovat a volit úkoly podle chuti. Mně se tento styl úplně nelíbí, protože člověk jezdí sem a tam, jízdní model je hodně arkádový, takže nějaký hlubší prožitek nečekejte, a navíc tohle všechno ježdění natahuje hratelnost a nabourává příběhové tempo hry. Sice můžete rychle skočit do další kapitoly, ale pro co nejlepší splnění je potřeba se potulovat i po městě.

Zde bojujeme se zločinem, lupiči a plníme nespočet vedlejších úkolů, abychom se ve výsledku dostali k odměně ve formě červených nebo zlatých kostiček. Ty fungují jako aktivátory jednotlivých bonusů, což mohou být násobiče skóre, nápovědy, kde jsou minikity a další. To všechno je už tak notoricky známá věc všem hráčům, že je nemůže překvapit. Stejně tak se novodobé LEGO hry oprostili od pouhého huhňání a ukazování hlavních hrdinů a příběhem nás doprovází plnohodnotný dabing.

Sbírání postaviček je taktéž nedílnou součástí každé LEGO hry, v tomto díle jich najdete přes 160. Co se mi líbilo, je otevírání pytlíčků s nimi, které opravdu pěkně vypadá. Další novinky v hratelnosti plynou ze schopností hrdinů, kdy dcerka Viollet může vytvořit svou bubliny a do ní vzít nějakou další postavu. Tato možnost kombinace schopností asi nejvíce na několika místech ozvláštňuje jinak stále stejnou hratelnost, a to samé platí i pro elastickou Helen a její protahování skrze šachty.

Kooperativní hraní dvou osob nesmí chybět, takže když se vaše dítko někde zasekne, snadno mu můžete s danou částí pomoci. Oproti předchozím dílům je kooperace řešena rozdělenou obrazovkou, ale již ne dynamicky, nýbrž permanentně, což vnímám jako velké plus, protože to funguje velice pěkně. Kdo čekal možnost online hraní, bude opět zklamán, jelikož v tomto směru se žádná změna neuskutečnila a je to otázkou, zda tomu tak někdy bude (můj osobní názor je, že nebude).

Ani grafická stránka a celkové zpracování ničím nepřekvapí, jelikož engine je stejný, město na první pohled také a mění se opravdu jenom prostředí dle filmového zadání. Těžko říct, co v tomto ohledu změnit, protože LEGO hry mají díky tomu svůj osobitý přístup k technické stránce. Naštěstí humor tolik vlastní herní sérii nechybí, za což jsem velice rád, protože bez něj by to nebylo ono. Humor dokáže potěšit jak malé, tak i velké hráče.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

LEGO Incredibles jsou přesně tím, co byste od LEGO hry čekali. Úžasňákovi sice přinesli pár změn, ale ani ty nezakryjí fakt, že se v konečném součtu jedná o další díl s velice podobným obsahem, jako posledně. Proto na lepší známku nemohou dosáhnout, i kdyby se Helen roztahovala, jak chtěla. Nicméně herní drobotině radost jistě udělají, i když češtinou nedisponují.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»