Recenze: Evil Inside

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 14.5.2021, 8:18

Publikováno: 14.5.2021, 8:18

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3326 článků

Mít k něčemu dispozice neznamená, že budu v dané kategorii automaticky hvězdou. Pokud mi příroda do kalhot nadělí hasák antického boha, bude bez filmů pro dospělé jen překážkou pro krejčího. Vytříbené chuťové pohárky ze mě nečiní dalšího Šéfa v akci, ale spíš náruživého žrouta, před nímž se ukrývá i freon lednice. A záliba pro horory nutně nevede k úspěchu na poli tvůrčí činnosti, pokud tedy mám větší ambice než obšlehnutí práce někoho druhého.

Přitom stačilo naladit tuzemskou televizní stanici a ze všech případů majora Zemana vybrat Studnu. Vhodné zpracování Brůny mohlo přiblížit český venkov zahraničním turistům a zároveň poukázat na víceúčelové využití sběrny na vody. Místo toho se však JanduSoft rozhodl adaptovat vlastní příběh. V něm je za oběť žena dvou dětí, kterou její choť poslal na onen svět ostrým expresem. V opuštěném domě tak zůstává cvrček v postýlce a dospívající Mark, který cítí morální povinnost nasadit dospělé boty a postarat se o sourozence. Zároveň by rád věděl, co se skutečně stalo. Proto se uchyluje ke spiritistické tabulce v domnění, že máti je sdílná i ve fázi rozkladu. A toho večera…

… do jímky hororového žánru padl další exkrement. Tentokrát za něj ale vděčím i tak trochu elitě ve své branži. Když Kojima a Del Toro vytvořili ukázku na psychologický horor P. T., který následně Konami odstřelilo jak zmrzačeného psa, nejspíš netušili, kolik následovníků jejich počin dostane. Z depresivních chodeb domu se stal malý kult, jehož fanatičtí následovníci ztratili soudnost a v domnění, že se stali nevolenými mesiáši, dělají ostudu jak sobě, tak žánru, který má už tak brakovou pověst. Čest výjimkám. Visage dokázala koncept vytěžit do obsáhlého příběhu, kde dům sloužil pouze jako rozcestí příběhů. Jenže Evil Inside se nehne z několika metrů čtverečních. Navíc nutí je procházet stále dokola.

Nebudu vypisovat, jak efektivně je možné naložit s prostory nemovitostí. Pusťte si první Outlast, Layers of Fear, Observer nebo už zmíněnou Visage. Vše je pouze o fantazii a zdi nemusí být hranicí, ale jen branou do dalších světů. To se k autorům, jejichž práce nestojí ani za peníze na oběd od armády spásy, nesjpíš nedoneslo. Celý děj postavili na deseti kolech, během kterých se zas a znova chodí stejným prostorem. Ano, jednou se otevřou dveře koupelny, podruhé dětského pokoje a potřetí se možná podívám na schodiště. Pro lepší zpestření vypadne elektřina nebo spadne lustr. Skutečně jsem se bál. Ovšem toho, že budu muset sterilním domem projít ještě jednou. A pak zase. A ještě.

I takto pitomě laděný koncept by šlo vhodně využít. Třeba pro vyprávění, pro proměnlivou interakci s prostředím, pro variabilní hádanky a pro desatero z kroniky o strašení. Hádám… ne, troufám si tvrdit, že průměrný fanoušek hororů by během zastřihování nosních chloupků vymyslel nespočet variací, jak zužitkovat vybavení kuchyně, hračky v dětském pokoji, zastavené hodiny v hale a kulečníkový stůl v garáži. Evil Inside nenabízí ANI JEDEN. Místo toho každý průchod použije jeden „jump scare“, který byl principem otravný už v době, kdy Hitchcock neměl dvě brady. Doporučení autorů, že hraní je lepší se sluchátky, absolutně ignorujte. Během vyskakovacích lekaček se zvyšuje úroveň hlasitosti nad únosnou míru. Primitivní snaha vytrhnout z nudy a nastupujícího mikrospánku jen usvědčuje autory z neschopnosti a zárodky atmosféry definitivně pohřbívá pod nánosem stereotypu.

Vyjma závěru, kdy dokonce musím použít oba triggery najednou, je na průchod zapotřebí jen směrových páček a tlačítka „A“. Děkuji, že byl můj ovladač ušetřen přehnaného opotřebení součástek, ale skutečně rád bych si otevřel zásuvku, prozkoumal lednici, posunul o dvacet centimetrů tágo… nic? Za tvůrce mlčky odpovídá technická kvalita hry, která se může pochlubit jen velmi hrubými modely a řadou textur, za něž by se styděl i id Software v době svých začátků. Prošpikovat titul skripty a dát jim hrany sovětského lidového vozu, chce buď odvahu nebo kapačkami dopovaný flegmatismus.

Na druhou stranu obdivuji, jak prázdnou hru lze dnes prodávat. Jakmile se začaly sypat achievementy co pár minut, bylo jasné, že titul neoplývá enormní délkou. Ale necelých 50 minut? A to jsem se snažil každé kolo znovu vše oběhnout a otevřít. Jít pouze za předvídatelným dějem, a nemít úmyslně zpomalenou postavu, je reálná herní doba poloviční. Suma 369 kachen sice není jmění irského skřeta, ale pořád jde o částku, za níž v rozvojových zemích zažijete chvíle něhy, a ještě si odvezete exotickou diagnózu pro svého lékaře. Tudíž její utracení za „demo“ je v rozporu se zdravím rozumem.

2
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Nejděsivějším na celém Evil Inside je skutečnost, že si možná najde své fanoušky. Jestli i vás naláká mistrně poskládaný trailer, tak vězte, že jde o výtah z celé hry a nic jiného už vás nečeká. Naopak se připravte na nejnudnější procházku v daném žánru, která nemá absolutně nic, čím by mohla oslovit. A pokud hledáte snadný terč achievementů, raději si na měsíc předplaťte Game Pass.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»