RECENZE: Crysis Remastered Trilogy

Autor: p.a.c.o Publikováno: 27.10.2021, 7:09

Publikováno: 27.10.2021, 7:09

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 3262 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Není to tak dávno, co jsme se všichni pozastavovali nad tím, kam že ten herní svět spěje. Byl to samí remaster nebo remake, novou značku či alespoň pokračování série, aby člověk pohledal. Tento trend vůbec nezeslábl, spíš právě naopak. Jedním z těch, kdo naskočil do toho vlaku, byl německý Crytek se svou oceňovanou sérií Crysis. Remaster prvního dílu vyšel před více než rokem a že by si u hráčů vydobyl nějakou dobrou pozici se říct nedá.

Vývojáři však svoje snahy o návrat nevzdali a s odstupem nám servírují vylepšenou kompletní trilogii, což je možná ještě o něco lákavější nabídka než jenom samostatný první díl. Výhodou je, že s přípravou druhého a třetího dílu měli relativně dostatek čas i na opravu toho prvního, takže kdo si počkal, měl by dostat odladěnější zážitek. Pojďme se tedy podívat, zda remaster trilogie Crysis dopadl lépl, jak ten samostatného původního dílu.

První věcí, která by nás mohla přimět k utrácení je česká lokalizace. Ta nakonec obsadila všechny tři díly, což je více než skvělá zpráva. Navíc nejsou přeloženy jenom příběhové titulky, ale také menu a kompletní rozhraní našich obleků, takže člověk nenarazí na text, který by nebyl přeložený. Kdyby ke svým hrám takto přistupovali všichni vývojáři, zavládl by v zemích českých klid a harmonie. Tím spíš, že se bavíme o remasteru starší hry.

A nyní už hurá na první díl. Asi nebudu shrnovat, že příběh je o korejských vojácích, nanoobleku a mimozemšťanech, to si kdyžtak může každý najít sám. Raději bych se zaměřil na technickou a grafickou stránku hry. Předesílám, že původní remaster jsem nehrál, ale to by nemuselo tolik vadit. Díky tomu jsem ke hře přistupoval bez nějakých předsudků a netrvalo to ani moc dlouho, abych se dočkal prvního pádu. Naneštěstí nakonec zůstalo jenom u něj, takže v tomto ohledu nastalo jisté zlepšení. Sem tam někde stále vypadne textura a když koukám skrze „dalekohled“, stále problikává voda.

Jinak ale všechno funguje a překvapilo mě, jak dobře původní Crysis vypadá. Na to, že jde o hru z roku 2007, má stále hodně dobrou destrukci prostředí, takže je radost posílat chatrče k zemi. A po těch letech jsem úplně zapomněl na to, že se rotačním kulometem na střeše auta dá udělat pěkný průsmyk pokácením palem. Další chybkou z původní verze remasteru, která byla opravena je reakce prostředí na pohyb nepřátel. To znamená, že když k nám nepřátelé běží skrze vegetaci, je vidět její pohyb tak, jak tomu bylo dříve.

Samozřejmě najdou se místa, která jsou slabší (skelná voda nebo menší detaily textur), ale je třeba mít na paměti, že jde stále o remaster původní hry. Řekl bych, že se ze hry povedlo vývojářům po technické stránku vyždímat maximum. Hratelnostně a příběhově je přesně taková, jak si původně pamatuji a to se všemi plusy a mínusy, což může být pro některé hráče škoda.

Dalším dílem v pořadí je ten druhý, sloužící jako sequel odehrávající se tři roky po díle prvním. Příběhově to je jeden z nejslabších dílů, ale na tom v rámci vylepšené verze samozřejmě nikdo nic neměnil. Na druhou stranu kulisy New Yorku hře moc sluší, až sem měl místy hodně velký pocit, jako bych tudy už někdy šel. A taky že šel, protože na stejném místě se odehrává i The Division 2, jenom pohled první osoby vystřídal ten ze třetí.

Crysis 2 vyšlo v roce 2011 a nutno dodat, že remaster verze vypadá skvěle i dneska. Je prostě znát, že ve svojí době to bylo technické dílo na vrcholu, takže zub času díky remasteru neměl moc prostoru k zakousnutí. Nasvětlení, množství detailů a zpracování světa jsou i dneska skvělé. Ještě více tomu pomáhá podpora HDR, i když zrovna u druhého dílu jsem mu musel trochu ubrat, aby všechno nebylo zbytečně přpálené. Ani po technické stránce jsem se nesetkal s problémy a všechno krásně a plynule fungovalo. Největším nedostatek a mírným zklamáním tak pro mě byla kvalita cut scénových filmečků. Ty jsou vzhledem ke zbytky hru skoro až kontrastně ošklivé a řekl bych, že moc kosmetické péče jim z nějakého důvodu věnováno nebylo.

A ani do třetice nebudu mít remasterovanému dílu co vytknout. Crysis 3 je skvělým a epickým zakončením sérii, který vás prostě bude bavit. Navíc je tento díl nejvíce propracovaný a také po lehce koridorovější dvojce nabízí rozlehlejší lokace a kontroverzní luk. Pod rukama vývojářů hra opět rozkvetla do krásy a vůbec byste neřekli, že hrajeme hru z roku 2013. Spousta aktuálních her by technickou stránku Crysis 3 rozhodně mohla závidět.

Společným jmenovatelem pro všechny díly trilogie jsou samozřejmě rychlejší nahrávací časy díky SSD diskům v nových konzolích. Ještě více mě ale potěšila funkce quick resume, s níž je člověk ve hře dřív než se naděje. Nejvíc problematický se tak co do technické stránky ukazuje první díl, ale oproti původní verzi je poznat, že na něm byl odveden kus práce a ty nejpalčivější problémy jsou odstraněny. Po obsahové stránce chybí vydařený díl Warhead a také veškeré multiplayerové režimy. To je ovšem pochopitelné, protože kvůli remasteru nikdo servery znovu spouštět nebude.

Kompletní trilogie Crysis je opravdu hodně lahodné sousto pro všechny milovníky kvalitních stříleček. Ani v jednom díle nenajdeme nějaký převratný příběh, ale ten je tady asi stejně důležitý, jako v pornu. Hlavní je super tempo hry, ve třetím díle plížící pasáže a k tomu i v dnešní době ohromující grafika a celková prezentace. Kdo však toužil po nějakém větším zásahu do herních mechanik jako je interface je gunplay, bude zklamán, protože nic takového se nekonalo. Je to škoda zejména u prvního dílu, který je nejstarší a tudíž působí nejvíc prkenně. I díky němu není výsledné hodnocení klidně ještě o stupínek vyšší.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Trilogie Crysis dostala kvalitní remaster a aspoň trochu dává zapomenout na nepovedený pokus s prvním dílem. I ten je rok od vydání v podstatně lepší kondici, ovšem je zde spíše jako nostalgická připomínka. Nevíce zábavy mi nabídl druhý a hlavně třetí díl, které se stále řadí po bok moderních akcí.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»