RECENZE: Submerged: Hidden Depths

Autor: p.a.c.o Publikováno: 10.3.2022, 7:44

Publikováno: 10.3.2022, 7:44

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 3263 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Boj dobra se zlem je asi nejvděčnějším tématem, které si pro svoji hru můžete vybrat. Dá se totiž pojmout mnoha způsoby. Klasické nacisty snadno vystřídají zombíci, nebo vetřelci z vesmíru. A když nechcete jmenovat nikoho konkrétního, stačí hrdiny postavit proti temnotě. Ta následně může představovat problémy lidstva, alkoholismus nebo třeba deprese. I taková vážná témata se dají herně zpracovávat a mohou být zajímavá.

A stejně, jako se opakuje boj dobra se zlem, jsem stále i já nepoučitelný, co se výběru her týče. Už kolikrát jsem si říkal, že se na hru nebudu moc těšit na základě pěkného traileru a krátkých záběrů z hraní, což se mi samozřejmě zase vymstilo. Na druhou stranu Submerged bych asi nakonec pro recenzi vybral tak jako tak, protože to prostě vypadalo na zajímavý počin. Jak jsem posléze zjistil, Submerged: Hidden Depths je sequelem k původnímu dílu z roku 2015.

Na moře a do zatopených měst se vrací Miku a její mladší bratr Taku. Jejich cíl je více než zřejmý, protože nejrůznější místa napadla tajemná temná Masa, která brání městům v rozkvětu a to doslova. Miku naštěstí umí jádra Masy uzdravit svým dotekem, což po vložení na správné místo porazí její temnou část a všechno zase rozkvete do krásy. Nic však není černobílé, takže část negativní energie zanechá na Miku stopu. Její bratr Taka v příběhu slouží jako řidič lodě, se kterou budou opět prozkoumávat poměrně rozlehlý svět.

Příběh samotný není komplikovaný, popisuje příchod sourozenců do města, jejich boj proti zlu a také hledání domova. Všude kam přijdou jsou sice nejdříve vítání, ale poté, co Miku odhalí svoji schopnost, jsou i s bratrem je z vesnic vyhnáni. Hra si většinou vystačí beze slov, i když pár textů se v ní objeví. Sice nejsou přeloženy do češtiny, ale to by nemělo vadit, protože zdejší angličtina není moc komplikovaná. Odhalit hlavní příběh je snadné, ovšem získat všechny deníky pro dovysvětlení už tak snadné není. Některé se dají najít v příběhových částech, ale zbytek je rozesetý po zbytku světa.

Jeho prozkoumávání, kromě sběratelských věcí, nic praktického nepřináší. Tedy pardón, dají se najít části pro vylepšení naší lodi, přesněji tedy jejího zrychlení. To se sice hodí, pokud máte v plánu prozkoumávat všechna zákoutí mapy světa, ale určitě doporučuji používat spíš rychlé cestování. Velikost herní plochy mi nicméně přišla zbytečná, protože je prázdný, nevýrazný a opravdu ani vyhlídkové věže nebo pozůstatky lidské činnosti mě nemotivovali k jeho prozkoumávání.

A bohužel, ani hlavní herní náplň není nic zábavného. Ve výsledku to funguje tak, že přijedeme k místu, kde je ukryté jádro čekající na uzdravení. Vyskočíme z lodě, občas si lodí pomůžeme přisunout nějakou lávku nebo pomocí háku shodit nějaký most a pak už jenom šplháme, šmejdíme po úrovni a postupujeme dál. Sem tam se objeví triviální puzzle, kde je třeba něco posunout nebo oběhnout, a to je celé. Jednotlivé úrovně si jsou podobné co do designu tak uspořádání, takže s každou další se nuda násobí.

Kdo bude mít ze hry radost, jsou děti. Miku ani její bratr nemohou zemřít, nikam spadnout nebo někam nedoskočit. Většinou stačí jenom běžet a naši hrdinové se automaticky chytají, přeskakují nebo šplhají jak v Assassin’s Creed, jenom s tím rozdílem, že od hráče kromě držení směrové páčky není vyžadována žádná další interakce. Zároveň se v celém světě nenacházejí žádní nepřátelé, takže ani žádné potenciální násilí. Zvířata, která na své cestě potkáme, jsou jenom kulisy a další sběratelská věc. Ani dotváření atmosféry se jim moc nedaří.

Celkovou hratelnost tak charakterizuje jedno slovo – nuda. Kdo trpí nespavostí, měl by si Submerged pořídit. U hraní totiž usínala nejen manželka, která se hru snažila sledovat, ale i já, a to se mi u hraní snad ještě nikdy nestalo. Na začátku to bylo sice zajímavé, ale s narůstajícím stereotypem, monotónní hudbou a nevýrazným prostředím únava sílila. Naštěstí jsem hlavní příběh dojel za necelých pět hodin a dosbírání zbytku věcí zabralo další hodinu, takže utrpení byl docela rychle konec.

Zmínil jsem nevýrazné prostředí, které tvoří buď město a jeho mrakodrapy, nebo moře. Sem tam narazíme na zajímavější část, ale i ta se postupně změní v mrakodrap. Jednotlivé budovy jsou si také podobné, takže level design určitě pochválit nejde. Stejně tak je rozporuplná grafická stránka. Na jednu stranu jsou úrovně a postavy příjemně detailní, ale jejich načítání trvá, textury doskakují a při své krátké pouti světem jsem našel několik míst, kde se moje postava zasekala a nemohla se hnout dál. Naštěstí savy jsou na každém kroku, takže to nebyl zásadní problém, ale spíš „jenom“ pěkně otravná věc.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Výsledek bych označil za průměrnou hru, která nepřináší žádný převratný zážitek a hráčům nemá co nabídnout. Jedinou skupinkou, která by Submerged: Hidden Depths mohla ocenit, jsou děti. Pro ně je přívětivá, nenásilná a nejspíš i líbivá. Ovšem, aby byla úplně ideální, chybí ji česká lokalizace. Ani tato varianta tak není úplně ideální, ostatně jako celá hra.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»