RECENZE: PGA Tour 2K23

Autor: p.a.c.o Publikováno: 27.10.2022, 20:27

Publikováno: 27.10.2022, 20:27

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 3262 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Ač se to nemusí zdát, recenzovat golfovou hru není taková pohoda, jakou se tento sport prezentuje. Hráči jsou sice od přírody zvyklí, že musí překonávat překážky, ale jak se nějakou mechaniku naučí a dostatečně si ji osvojí, nic je na vítězné cestě už většinou nezastaví. A pak je tady golf, kdy žádný odpal není stejný a koncentrace musí být po celou dobu na nejvyšší úrovni. Každé zaváhání pak golfový bůh nekompromisně trestá odpalem do bunkru, vody nebo těsně minutým patem, kdy bych tu hokejku vzal a seřezal s ní caddyho.

Přesně tyhle pocity se ve mně opět rozjely naplno, protože dorazila PGA Tour 2K23 od Hb Studios a 2K Sports. Poslední ročník vyšel před dvěma lety, takže byl nejvyšší čas, přinést svěží vítr na již trochu zatuchlé greeny. Bohužel ten čerstvý vítr nefouká od moře, ale od nějaké skládky. Mimo jiného vzduchu totiž přináší zápach a dost často také probouzí dávící reflex.

Důvodů k tomu je hned několik. Předně mě úplně neuspokojila zdejší nabídka herních režimů. Je tu jenom kariéra, trénink, online a lokální režimy. Za velké mínus bych v tomto směru označil fakt, že bez připojení k internetu si hru moc neužijeme, protože kromě tréninku nejde hrát nic jiného, a to ani kariéra pro jednoho hráče! Co tohle jako má být? Abych si bez internetu sám nemohl hrát turnaje? Takže jsme dostali produkt, který je bez internetu tak pětinový a to je za cenu, kterou si za něj vývojáři nestydí říct, žalostně málo.

Kariéra samotná pak není úplně špatná. Začneme na turnajích nižší kategorie a když se nám bude dařit, posuneme se až do samotné PGA Tour. Ovšem je třeba počítat s tím, že licence na ty nejblyštivější a nejznámější hřiště a podniky vlastní konkurenční EA, takže je to sled méně známých hřišť a turnajů, což tomu celému ubírá na atraktivitě. Moc daleko ji neposune ani přítomnost několika hvězd v čele s Tigerem Woodsem. Co by mohlo hru zachránit je editor a tvorba hřišť. Tedy v případě, že se najde dost zapálených fanoušků, kteří v něm budou schopni nějaká známá místa připravit.

Největší novinkou jinak klasické kariéry je přidání drobného RPG systému. Díky němu můžeme naši postavu vylepšovat v každém typu hry s holí (putter, drive, železo, atd…) a stejně tak si můžeme vybrat některé z lepších holí, které dostáváme buď za dostatečný počet zkušeností nebo od našich sponzorů. Na papíře to zní sice pěkně, ale v praxi tento systém nemá zásadní vliv na hru samotnou. Kdo má skill, bude nejlepší i se základním vybavením. Takže ve výsledku jde spíše o takovou kosmetickou změnu, aby se neřeklo. Je to přitom škoda, protože nějaké hmatatelnější zlepšování našeho profíka by bylo fajn. Ostatně tohle uměl už Rory McIlroy PGA Tour v roce 2015.

Při hře samotné je stále nejdůležitějším golfovým uměním pevná ruka. Tedy v případě, že pro ovládání zvolíte levou nebo pravou analogovou páčku. Udělat kvalitní švih je hodně těžké a každý chybný pohyb končí odpalem mimo ideální zónu. Letos mi celá mechanika přišla ještě o něco těžší a prý uvěřitelnější. S tím jde ruku v ruce širší nabídka postojů pro odpaly, což se určitě hodí. Musím se přiznat, že s odpaly pomocí páček stále bojuju, a to navzdory tomu, že mi moje odpalové pohyby přijdou identické a v rámci hranic. Nicméně hra je dost často jiného názoru.

Komu se by se nedařilo, může sáhnout po novém druhu ovládání – pomocí tlačítek. Celý systém je postaven na třech klicích – prvním volíme sílu úderu, druhým a třetím umístění a směr rotace míčku. Je třeba si na něj zvyknout, ale trvá to opravdu chvíli, než se vám povede první opravdu kvalitní odpal. Kdo se nechce trápit s páčkami, je tohle ideální volba a zpřístupnění celého herního zážitku i pro běžného hráče, který si chce odpoledne odpálit pár míčků a mít ze svého snažení radost.

Ostatní prvky hry mě ale spíš otravovaly, než bavily. Předně tu máme nový komentář, který měl přinést televizní zážitek ze zápasů. No, nepřinesl. Repertoár hlášek je totiž hrozně omezený a komentátoři si to nejlepší vyplácali už během prvního turnaje. Pak se všechno už jenom opakovalo, což jak sami uznáte, moc dobrý zážitek nevytváří. Tím spíš, že dost často jsou jejich řeči zkrátka mimo.

Co se televizního zpracování týče, snaží se nám hra nabídnout drama v rámci soubojů s rivaly. To znamená, že během naší hry se nám ukazují nejrůznější prostřihy na to, jak se daří soupeřům, či kde jim jaký úder tak úplně nevyšel. Z mého pohledu by tohle bylo fajn, kdyby se prostřihy spouštěli po dohrání jamky. Tak se ale neděje, protože prostřihy se pouští v průběhu našeho hraní. To beru jako narušení tempa a soustředění se a opravdu mi tento systém nevyhovuje.

Celkovému dojmu hrozně škodí technická stránka celé hry. Jednou z nejlepších funkcí nové generace konzolí je Quick Play. Bohužel kvůli nutnosti být pořád online, se hra neustále odhlašuje a připojuje. Ne vždycky se navíc připojení podaří, takže člověk musí hru shodit a pustit znovu, čímž celé funkce Quick Play v tomto případě skoro nedává smysl.

Pak tu máme různé vychytávky jako je nefunkční rozhraní, takže nevíte, jestli odpadly dopadnou tak, jak jste si plánovaly a v tom nejlepším případě odpalování ani nefunguje. Můžete dělat všechno, ale odpalovat ne, což zase ústí v ukončení hry. A opravdu je to hodně otravné, protože se to děje poměrně často.

A když už hra chvíli funguje a my se začneme víc věnovat dění kolem, zjistíme, že graficky je hra snad ještě ošklivější, než ročník předchozí. Fairwaye jsou jenom jednolité zelené placky a to samé platí pro greeny. Chybí jim nějaké větší detaily nebo něco takového. Ještě jsou však docela ucházející oproti opravdu děsivě ošklivým modelům diváků kolem hřišť. Pak jsou tady smutné modely stromů, skrze které ale není problém prostřelit míček a ani ta voda není nic extra. Míček sice udělá žbluňk, ale jenom zvukově. Při jeho dopadu do vody se hladina ani nehne.

Takže tu máme golf, který se pěkně hraje, dokáže být dostatečnou výzvou a vybízí k neustálému zlepšování. To je ovšem hodně málo, když ta omáčka kolem celkový dojem spíš kazí. Škoda, že RPG systém a systém sponzorů, kteří nám nabízejí svou přízeň na základě našich výkonů, není více propracovaný, protože tohle by mohla být zábava. Zapracovat by to rozhodně chtělo na technické stránce, zrušit povinnost být při hraní kariéry online a aspoň opravit ty největší technické nedostatky, kvůli kterým se nedá hrát. Není toho málo a rozhodně doporučuji s koupí počkat buď do doby, než bude hra aspoň v 50% slevě anebo do doby, než svůj nový golf konečně vydají EA Sports.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Pokračování, které svého předchůdce rozhodně nepřeskakuje. Spíš to vypadá na jízdu z kopce bez brzd. Herní mechaniky jsou sice fajn, ale zbytek za moc nestojí. A rozhodně si takhle nepředstavuju hru pro nové generace konzolí, protože i na Xbox 360 vypadala ta hřiště líp. Uvidíme, jak na tenhle výtvor odpoví EA a jejich golf. 2K Sports mají totiž docela vysoký handicap.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»