RECENZE: Gungrave G.O.R.E

Autor: Michael Chrobok Publikováno: 22.11.2022, 11:00

Publikováno: 22.11.2022, 11:00

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 4 článků

Jakmile se objevila příležitost k recenzi hry Gungrave G.O.R.E, nemohl jsem si ji nechat ujít. Ostatně první hra tohoto jména mi před lety dala přezdívku, přičemž od té doby se dočkala pouze jednoho pokračování, taktéž na PS2 (VR verzi, která dopadla velmi špatně jak u hráčů, tak u kritiků, raději ani zmiňovat nebudu). Co vedlo autory nyní, v roce 2022, probudit hlavního hrdinu Gravea z mrtvých a má jeho cesta opět to správné tempo a hlavně smysl?

Tu a tam si s původními hrami neodpustím mírné srovnání, především proto, že Gungrave G.O.R.E se snaží oživit žánr, který aktuálně nepatří mezi ty nejpopulárnější. Současná reinkarnace přitom vehementně sází na nostalgii, a to jak grafickým zpracováním, tak svými mechanikami.

Začnu nejprve příběhem. Ten v sérii Gungrave nikdy nehrál až tak velkou roli, nicméně zájemci mohli strávit delší čas u stejnojmenného anime, které poskytuje dodatečný vhled do událostí. V rámci Gungrave G.O.R.E ale příběh nejede na druhé koleji, ale s bídou na čtvrté. Všechny podstatné události vám v krátkém sestřihu freneticky vyjmenuje jedna z vašich společnic jménem Quartz. Ve stručnosti – Grave ve spolupráci se skupinou El-Al Canhel vedenou známou postavou z minulých her Mikou Asagi bojuje proti rozšířené droze jménem SEED a všem, kteří si na ní chtějí namastit kapsu. V Gungrave G.O.R.E je to hlavně Raven Clan a jejich čtyři hlavní bossové Ganpo Essex, Turonty, Big Wushen a Yensen. Víc toho v podstatě vědět nepotřebujete.

U kolegyně Quartz se musím chvíli zastavit. Ta vám totiž během celé hry neustále dává rady a má vás celou hrou provázet. Já ji ovšem prakticky okamžitě začal nenávidět, neboť mi snad ani jednou nedala užitečnou radu a místo Quartz by se měla spíše jmenovat Captain Obvious – její hlášky typu „pozor, před tebou jsou nepřátelé“ nebo „za tebou se objevili další nepřátelé“ jsou mi platné, asi jako mrtvému zimník. Třešničkou na dortu jsou její otázky, zda je Grave v pořádku. Vzhledem k tomu, že hlavní protagonista během hry ani jednou nepromluví, smysl otázky nechápu. Přitom když se mi podaří zemřít, Quartz tuto skutečnost samozřejmě ví.

Troufnu si říct, že první Gungrave by s přimhouřenýma očima díky své výrazné stylizaci obstál i dnes. Navazující druhý díl od této stylizace částečně odstoupil a nejnovější přírůstek G.O.R.E navazuje spíše na něj a bohužel to není ku prospěchu věci. Grafická stránka je veskrze průměrná, nezapamatovatelná a ničím vás výrazně neosloví. Kdyby titul vyšel na minulou generaci konzolí, byl bych v hodnocení jistě shovívavější, ale vzhledem k tomu, jaké možnosti má Xbox Series X, je grafika podprůměrná. To samé lze říci i o level designu, který stále sází na lineární strukturu, avšak snaží se trochu více některé lokality otevřít. Bohužel je z nich až příliš patrné, že boční chodby slouží pouze pro spawnování nepřátel, což se dnes už nenosí.

Pestrost nepřátel musím pochválit, nicméně ani přes jejich různé charakteristiky s nimi nebudete mít výraznější potíže. Na grázly se štítem platí několik úderů rakví na zádech, nepřátelům házící granáty pak stačí rychle uskočit. Zklamáním jsou střelci s raketomety, u kterých vás hra navádí, abyste jejich projektily útokem na blízko odrazili zpět k nim. V praxi je poměrně obtížné se útokem na blízko do rakety trefit, navíc rádius jejich výbuchu je tak nízký, že jsem toho ani jednou nevyužil. Mnohem rychlejší je o pár kroků ustoupit z dráhy letu a nepřítele jednoduše zastřelit.

Hra vás navádí, abyste mimo tradičních bodů Beats sbírali také stylové body Art. Ve frenetické přestřelce je ale vcelku obtížné myslet na popravování nepřátel zblízka, takže sbírat body za styl se vám příliš chtít nebude. S Beats je to jednodušší, avšak udržet počítadlo neustále v chodu je kvůli slabšímu level designu těžší a v efektivních přestřelkách brání také jistá těžkopádnost hlavního hrdiny. Ten byl sice těžkopádný vždycky, avšak jakmile došlo na akci, uměl Grave spustit zábavný koncert. Aktuální tanec smrti nepřipomíná dřívější dynamický tanec, ale spíše pomalý ploužák. To má bohužel negativní dopad na zábavnost. Podobně na tom jsou i příležitostné quick-time eventy, které jsou zbytečné a spíše hráče otravují.

Gungrave G.O.R.E zachovávají tradiční úrovňovou strukturu, přičemž vývojáři z Iggymob se snažili udělat každou z nich maximálně pestrou a odlišnou. Bohužel se u některých z nich příliš netrefili do vkusu, kupříkladu u úrovně odehrávající se na jedoucím vlaku. Většina z nich ale vypadá relativně dobře a neměl jsem pocit ze zbytečného opakování a recyklace. Po konci každé úrovně dostanete hodnocení a můžete je opakovat a pokusit se dosáhnout lepšího hodnocení. Za získané body si můžete nakupovat další schopnosti, především co se týče těch speciálních. Ačkoli se jedná o dobrou myšlenku, původní hra si vystačila se čtyřmi a troufnu si říci, že i vy zůstanete u několika svých oblíbených.

Hudební a zvukový zážitek je v Gungrave G.O.R.E hraje opět spíše na notu průměrnosti. Zvuky zbraní a nepřítel nejsou úplně špatné, ale na zadek se z nich neposadíte. Hudba příležitostně spustí mix elektroniky a tvrdého rocku, což je na jednu stranu kombinace, která podobnému typu her sedí, avšak tvůrci si s ním příliš nevyhráli a místo zapamatovatelné kulisy opět stvořili průměr. Opomenout nesmím ani cutscény, které se na můj vkus objevují až příliš často a slušel by jim větší švih, propracovanost a především obsah – ukončit úroveň se dá jistě mnohem stylověji než prostým odchodem Gravea do dveří.

Hodnotit Gungrave G.O.R.E není zrovna jednoduchý úkol. Hra do značné míry hraje na nostalgickou strunu všem, kteří v dobách PlayStationu 2 hráli první a druhý díl. Vývojáři z korejského studia Iggymob se po dlouhé pauze snaží tuto značku oživit, ovšem zvolili si nepříliš šťastný způsob. Co fungovalo na hráče dříve, dnes už nikoho příliš nezaujme. Ačkoli jsem do značné míry zatížen pozitivní nostalgií, v tomto případě se bohužel nemám čeho chytnout a musím být ke Gungrave G.O.R.E přísný. Kdyby alespoň oprášený koncept fungoval a byl zábavný, šlo by jej hodnotit více než jen průměrnou známkou, se kterou nepohne ani fakt, že si hru můžete vyzkoušet v předplatném Game Pass. Titul ale v moderní době nemá příliš munice, se kterou by obstál v tvrdé konkurenci.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Gungrave G.O.R.E se snaží oživit starou značku a vsází při tom na notnou dávku nostalgie. Co fungovalo na začátku tisíciletí ale dnešního hráče bohužel sotva zaujme. Ačkoli hra spoustu věcí nedělá vyloženě špatně, víc než jen na šedý průměr to ale nestačí.
Nostalgie z oživené značkyZastaralá a nudná hratelnost
Možnost opakovaného hraníNové přídavky příliš dobře nefungují
Jednoduchý systém odemykání nových schopnostíPrůměrné grafické zpracování
Variabilita prostředí i nepřátelTuctový příběh bez špetky inovace
Nepřesvědčivý zvukový doprovod
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»