Recenze: 11-11: Memories Retold

Autor: chaosteorycz Publikováno: 8.11.2018, 12:34

Publikováno: 8.11.2018, 12:34

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1983 článků

Přestože je nám každý rok prostřednictvím médií připomínáno, že první světová válka nebyla karneval v Riu a že jedno pokračování stačilo, hráči neustále touží vyrážet na fronty. Zde hrdinství bagatelizují na pouhou soutěž v rychlejší střelbě a přesnějším oku, aniž by si často uvědomovali, že jejich vrstevníci pokládali život navzdory přesvědčení, navzdory osobním sympatiím. Naštěstí herní svět není jen Call of Duty nebo Battlefield, ale také nezávislá tvorba, která tyto příběhy vypráví uměleckou formou.

Pár kapitolami do nekonečné kroniky hrdinství přispívá nově titul 11-11: Memories Retold, u něhož skutečně na první pohled zaujme neotřelé grafické zpracování. Vývojáři vsadili na olejomalbu s výraznými tahy štětce, a ačkoliv se to nemusí zdát, vytvořili nádherně detailní svět, kde kterýkoliv záběr může sloužit jako obraz patřící nad žhnoucí krb. Postavám nechybí jasná mimika obličeje a událostem punc výjimečnosti. A i když se proti sobě vrhají znepřátelená vojska západní fronty, vizuál chrání duše padlých vojáků malebným štítem. Jako by se snažil zmírnit hrůzy, kterými si dotyční prošli během života. „Tak to mě čeká artový bolehlav“, říkáte si, když recenzi začínám zpracováním. Říkám ne, čeká vás příběh o normálních lidech, kteří válčit vlastně ani nechtěli.

Letopočet přelistoval zpět na rok 1916. Do konce války zbývají dva roky, což sice nikdo neví, ale všichni tuší, že zlom musí přijít už brzy. Západní fronta se po krvavém střetu francouzských a německých vojsk stala nehybnou barikádou, kde ani jedna strana neměla dostatek vlastních sil, aby učinila rozhodující úder. Do této situace vyráží dvě odlišné postavy. První je Kanaďan Harry. Ten si žije poklidný život v ateliéru, kde vedle focení okukuje dceru majitele. Náklonost je sice vzájemná, ale víte co, lépe se žádá o ruku s frčkami než holým zadkem. Tak přijímá nabídku zasloužilého majora a vrací se s ním jako dvorní fotograf na bojiště. Pitomec se nechal opít sladkými řečičkami, ve kterých jeho úkol vyznívá jako fotografický výlet do Krušných hor.

Druhá část příběhové linie patří Kurtovi, německému strojaři, pracujícímu na stavbě vzducholodí. Probíhající válka by ho možná ani příliš nevzrušovala, nicméně má na frontě syna. Když jednoho dne přijde zpráva, že jeho jednotka byla pravděpodobně celá rozprášena, dobrovolně vstupuje do služby. Manžel a otec malé dcerky je odhodlaný zjistit pravdu o osudu syna stůj, co stůj. Bez ohledu na fakt, že se sám může stát pouhým jménem na provizorním náhrobku. Kdyby tušil, jak moc ho bude doma zbytek rodiny potřebovat, možná by nikam nešel.

Oba příběhy se vyprávějí společně a vám už je po pár minutách jasné, že se Kurt s Harrym dříve či později střetnou. Jelikož ani jeden vlastně bojovat nechce, je lehce předvídatelné, jak se zlomový okamžik odehraje. Víc vám toho z děje nepovím. Je totiž srdcem té překrásné skořápky a hybnou silou hratelnosti. Zárukou kvality budiž tvůrčí tým Aardman. Jeho ředitel, stojící za skvělými Valiant Hearts, pomáhal studiu DigixArt. A zkušená ruka je na výsledku znát. 11-11 dokáže vtáhnout citlivě dávkovaným příběhem a překvapit zajímavými kombinacemi. Volby možná nejsou tak důsledné, jak by náročnější hráč čekal, ale atraktivitě to neubírá.

Kdyby vzpomínky na konec války byly filmem, podezříval bych vydavatele, že byl ve střižně až příliš horlivý s nůžkami. Krátká herní doba je prokletí obdobných her, tudíž ji akceptuji, ale nemůžu se zbavit dojmu, že místy něco chybí. Pár scén existuje jen proto, že by monology a dopisy hrdinů nedávaly smysl. Jsou kraťoučké a téměř nic v nich neděláte. Jindy se skáče v ději až příliš daleko bez jakéhokoliv dovětku. Celé dějství pod zemí je odbaveno až příliš rychle, přestože mělo potenciál rozkreslit postavy mnohem víc. Místo toho nabízí paralelu války ze zvířecí říše, která je tak prvoplánová, až je vlastně dokonalá. Dvojice živočichů se pak aktivně podílí na ději, což může, zejména u kočky, dohnat k slzám.

Nevím, zda to byl záměr nebo jde pouze o můj problém, ale Harry je strašně nesympatická postava. Už jen jeho pohnutky, kvůli kterým šel do války, ve mně vyvolávaly odpor. Než dojde ke střetu s Kurtem, chová se jako patolízal, jehož přínos je nulový. Tvůrci se snaží v jeho případě o charakterový přerod, kdy se z vychcánka hledajícího nejlehčí cestu k úspěchu, vyklube válečný hrdina. Nepůsobí to na mě a kdyby chytil zbloudilou hned při vylodění v Evropě, vůbec by mi to nevadilo. S Kurtem jsem se naopak sžil okamžitě a primárně jsem šel za jeho osudy.

Adventura občas oživí vyprávění logickou hádankou, volbami a všudypřítomnými dokumenty, z nichž se můžete dočíst něco víc o okolním dění. Není toho moc, ale ani málo. Na první dohrání pravděpodobně nenajdete všechny listiny, protože bývají i v místech, kam nemáte sebemenší důvod jít. Při podzemní části dojde i na kooperaci mezi postavami, kdy jsem přemýšlel, že by titulu slušel koncept představený ve hře A Way Out. Takto je ovládání jen na vás a na přepínání mezi postavami.

Jelikož z technického hlediska není hře co vytknout, pochválím skvělý dabing. Jeho kvalitám se může rovnat pouze grafické zpracování, neboť se na něm podíleli nám dobře známí herci. Role Harryho se zhostil Elijah Wood, který se jako dabér předvedl už ve snímku Happy Feet. Pro některé z vás bude navěky hobitem z Pána prstenů, přestože s přehledem zvládá role v dramatech, komediích či thrillerech. Druhému hrdinovi propůjčil hlas Sebastian Koch, kterého často vídáme v pozicích padouchů. V posledních letech jste si ho mohli všimnout také ve filmech Dánská dívka, Most špiónů nebo Mlha v srpnu. Vývojářům patří dík za respektování jazykových bariér, na nichž postavili i některé pasáže hry.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Až sundáte opuchlý ukazováček ze spouště multiplayerových stříleček, dejte mu odpočinout u poutavého příběhu dvou mužů, které svedla dohromady první světová válka. Poznáte skutečné hrdiny konfliktu, do něhož šli s rozdílnými pohnutkami. Dohled zkušeného vývojáře je znatelný, nicméně ne všemocný. Těch pár dějových trhlin přesto nedokáže rozškubat audiovizuální celistvost, která dělá z Memories Retold ojedinělou hru.
19. 03. 2019 • CryLineT2

Recenze: One Piece: World Seeker

Piráti nemusí mít vždy odstrašující jména a vzhled zanedbaného uživatele sociálních služeb. Jsou kultury, kde pohled na korzára připomíná návrat do dětství. Cestu zpět do let, kdy jsme s chlapci ze sousedství blbnuli v polích rostlého obilí. Na hlavě slaměný klobouk, v koutku stéblo a na sobě otrhané oblečení s krátkým střihem. To je vizuální vizitka kapitána Luffyho, hrdého vůdce Slamáků a hlavního hrdiny mangy One Piece.

»
16. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: LEGO Movie 2 Videogame

Skládání kostiček je nejen velice uklidňující, ale také zábavný způsob, jak v sobě probudit tvořivého ducha. Stavět můžeme buď podle nějakého plánku, nebo ještě lépe, podle vlastní chuti a představivosti. Kreativní jedinci si navíc v dnešní době mohou vybrat, zda se chtějí „zapotit“ při fyzickém skládání kostiček, nebo všechny své vize a fantazie otisknout do virtuálního světa. Fyzické stavění dokáže velice dobře zprostředkovat legendární stavebnice LEGO, jež má přesah i do virtuálního...

»
09. 03. 2019 • chaosteorycz8

Recenze: Devil May Cry 5

Není úplně jasné, jak se tyto dvě osobnosti potkaly. Natož, co je spojilo do jedné dějové linie, ve které jsou démoni lovným artiklem, lidé obyčejnými návnadami a svět obrovskou oborou. Možná si za to Alighieri může sám, neměl se ve své Komedii tak bratříčkovat s peklem. A ještě do toho tahat ženskou, co by buzolu světem zatracenců. A pátý římský císař? Ten by si ubytování ve vroucím kotli zasloužil krutostí, před...

»
05. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: DiRT Rally 2.0

Automobilismus je nedílnou součástí naší společnosti a spousta lidí si bez auta nedokáže svůj život ani představit. Je přitom jedno, jestli je to strejda s baretem ve Fábii, nebo týpek za volantem silného BMW. Potkat některého z nich na silnici je denní výzvou a zkouškou našich nervů. Na jednoho se nadává, druhého by člověk vyzval k závodu nebo opuštění volantu. Ať máte na silnici výbušnější povahu nebo řídíte v klidu, jedno je jisté....

»
02. 03. 2019 • lindros88cze4

RECENZE: Trials Rising

Série Trials, kterou lze kvalifikovat jako fyzikální plošinovku s motorkami, se po pětileté pauze vrací, aby nám naservírovala další návykovou jízdu, ale i frustrující zážitky, na které jste už asi zvyklí. Ačkoliv je Trials Rising již šestou hrou této značky, je nejspíše i tou nejvhodnější pro nováčky, o čemž si ale ještě napíšeme.

»
27. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Degrees of Separation

Není snad většího protikladu, než tepla a zimy. Sluníčko, příjemné počasí, sezení na zahrádce. Všechny tyhle aktivity si umíme dost dobře představit a spousta z nás se na ně těší. I zima má rozhodně něco do sebe. Nemyslím teď plískanice, hnusný šedý sníh ve městě a teploty kolem nuly. V té správné zimě je všude krásná sněhová pokrývka, teploty pod nulou, ale sluníčko mají společné, byť je pravda, že v zimním období si...

»
22. 02. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Yonder: The Cloud Catcher Chronicles

Herní svět to nemá snadné a stále o své místo na slunci musí bojovat. Jde hlavně o morální dilemata jako nahota či násilí, s nimiž už se filmový a hudební průmysl vypořádal, ale u her tomu tak prozatím není. I po těch letech je nám pořád předhazováno, že hry jsou násilné, sexistické a kdo víc co ještě a že z hráčů vyrůstají agresivní asociální jedinci, což samozřejmě není pravda. Většina hráčů v mainstreamu...

»
17. 02. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Jump Force

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

»