Recenze: 11-11: Memories Retold

Autor: chaosteorycz Publikováno: 8.11.2018, 12:34

Publikováno: 8.11.2018, 12:34

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2039 článků

Přestože je nám každý rok prostřednictvím médií připomínáno, že první světová válka nebyla karneval v Riu a že jedno pokračování stačilo, hráči neustále touží vyrážet na fronty. Zde hrdinství bagatelizují na pouhou soutěž v rychlejší střelbě a přesnějším oku, aniž by si často uvědomovali, že jejich vrstevníci pokládali život navzdory přesvědčení, navzdory osobním sympatiím. Naštěstí herní svět není jen Call of Duty nebo Battlefield, ale také nezávislá tvorba, která tyto příběhy vypráví uměleckou formou.

Pár kapitolami do nekonečné kroniky hrdinství přispívá nově titul 11-11: Memories Retold, u něhož skutečně na první pohled zaujme neotřelé grafické zpracování. Vývojáři vsadili na olejomalbu s výraznými tahy štětce, a ačkoliv se to nemusí zdát, vytvořili nádherně detailní svět, kde kterýkoliv záběr může sloužit jako obraz patřící nad žhnoucí krb. Postavám nechybí jasná mimika obličeje a událostem punc výjimečnosti. A i když se proti sobě vrhají znepřátelená vojska západní fronty, vizuál chrání duše padlých vojáků malebným štítem. Jako by se snažil zmírnit hrůzy, kterými si dotyční prošli během života. „Tak to mě čeká artový bolehlav“, říkáte si, když recenzi začínám zpracováním. Říkám ne, čeká vás příběh o normálních lidech, kteří válčit vlastně ani nechtěli.

Letopočet přelistoval zpět na rok 1916. Do konce války zbývají dva roky, což sice nikdo neví, ale všichni tuší, že zlom musí přijít už brzy. Západní fronta se po krvavém střetu francouzských a německých vojsk stala nehybnou barikádou, kde ani jedna strana neměla dostatek vlastních sil, aby učinila rozhodující úder. Do této situace vyráží dvě odlišné postavy. První je Kanaďan Harry. Ten si žije poklidný život v ateliéru, kde vedle focení okukuje dceru majitele. Náklonost je sice vzájemná, ale víte co, lépe se žádá o ruku s frčkami než holým zadkem. Tak přijímá nabídku zasloužilého majora a vrací se s ním jako dvorní fotograf na bojiště. Pitomec se nechal opít sladkými řečičkami, ve kterých jeho úkol vyznívá jako fotografický výlet do Krušných hor.

Druhá část příběhové linie patří Kurtovi, německému strojaři, pracujícímu na stavbě vzducholodí. Probíhající válka by ho možná ani příliš nevzrušovala, nicméně má na frontě syna. Když jednoho dne přijde zpráva, že jeho jednotka byla pravděpodobně celá rozprášena, dobrovolně vstupuje do služby. Manžel a otec malé dcerky je odhodlaný zjistit pravdu o osudu syna stůj, co stůj. Bez ohledu na fakt, že se sám může stát pouhým jménem na provizorním náhrobku. Kdyby tušil, jak moc ho bude doma zbytek rodiny potřebovat, možná by nikam nešel.

Oba příběhy se vyprávějí společně a vám už je po pár minutách jasné, že se Kurt s Harrym dříve či později střetnou. Jelikož ani jeden vlastně bojovat nechce, je lehce předvídatelné, jak se zlomový okamžik odehraje. Víc vám toho z děje nepovím. Je totiž srdcem té překrásné skořápky a hybnou silou hratelnosti. Zárukou kvality budiž tvůrčí tým Aardman. Jeho ředitel, stojící za skvělými Valiant Hearts, pomáhal studiu DigixArt. A zkušená ruka je na výsledku znát. 11-11 dokáže vtáhnout citlivě dávkovaným příběhem a překvapit zajímavými kombinacemi. Volby možná nejsou tak důsledné, jak by náročnější hráč čekal, ale atraktivitě to neubírá.

Kdyby vzpomínky na konec války byly filmem, podezříval bych vydavatele, že byl ve střižně až příliš horlivý s nůžkami. Krátká herní doba je prokletí obdobných her, tudíž ji akceptuji, ale nemůžu se zbavit dojmu, že místy něco chybí. Pár scén existuje jen proto, že by monology a dopisy hrdinů nedávaly smysl. Jsou kraťoučké a téměř nic v nich neděláte. Jindy se skáče v ději až příliš daleko bez jakéhokoliv dovětku. Celé dějství pod zemí je odbaveno až příliš rychle, přestože mělo potenciál rozkreslit postavy mnohem víc. Místo toho nabízí paralelu války ze zvířecí říše, která je tak prvoplánová, až je vlastně dokonalá. Dvojice živočichů se pak aktivně podílí na ději, což může, zejména u kočky, dohnat k slzám.

Nevím, zda to byl záměr nebo jde pouze o můj problém, ale Harry je strašně nesympatická postava. Už jen jeho pohnutky, kvůli kterým šel do války, ve mně vyvolávaly odpor. Než dojde ke střetu s Kurtem, chová se jako patolízal, jehož přínos je nulový. Tvůrci se snaží v jeho případě o charakterový přerod, kdy se z vychcánka hledajícího nejlehčí cestu k úspěchu, vyklube válečný hrdina. Nepůsobí to na mě a kdyby chytil zbloudilou hned při vylodění v Evropě, vůbec by mi to nevadilo. S Kurtem jsem se naopak sžil okamžitě a primárně jsem šel za jeho osudy.

Adventura občas oživí vyprávění logickou hádankou, volbami a všudypřítomnými dokumenty, z nichž se můžete dočíst něco víc o okolním dění. Není toho moc, ale ani málo. Na první dohrání pravděpodobně nenajdete všechny listiny, protože bývají i v místech, kam nemáte sebemenší důvod jít. Při podzemní části dojde i na kooperaci mezi postavami, kdy jsem přemýšlel, že by titulu slušel koncept představený ve hře A Way Out. Takto je ovládání jen na vás a na přepínání mezi postavami.

Jelikož z technického hlediska není hře co vytknout, pochválím skvělý dabing. Jeho kvalitám se může rovnat pouze grafické zpracování, neboť se na něm podíleli nám dobře známí herci. Role Harryho se zhostil Elijah Wood, který se jako dabér předvedl už ve snímku Happy Feet. Pro některé z vás bude navěky hobitem z Pána prstenů, přestože s přehledem zvládá role v dramatech, komediích či thrillerech. Druhému hrdinovi propůjčil hlas Sebastian Koch, kterého často vídáme v pozicích padouchů. V posledních letech jste si ho mohli všimnout také ve filmech Dánská dívka, Most špiónů nebo Mlha v srpnu. Vývojářům patří dík za respektování jazykových bariér, na nichž postavili i některé pasáže hry.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Až sundáte opuchlý ukazováček ze spouště multiplayerových stříleček, dejte mu odpočinout u poutavého příběhu dvou mužů, které svedla dohromady první světová válka. Poznáte skutečné hrdiny konfliktu, do něhož šli s rozdílnými pohnutkami. Dohled zkušeného vývojáře je znatelný, nicméně ne všemocný. Těch pár dějových trhlin přesto nedokáže rozškubat audiovizuální celistvost, která dělá z Memories Retold ojedinělou hru.
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»
05. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Far: Lone Sails

Prý, že cesta je cíl. Oblíbené klišé, které se hodí mezi pysky každému, kdo hledal v obyčejné hře významový nebo existencionální přesah, třebaže měl děj jasně vypsaný přímo před očima. Inside, Black the Fall, Limbo, Rime, Abzu, Unravel a desítky dalších. Na oko umělecká díla, jejichž jasné poselství se vypráví mezi řádky, zatímco ústřední postava absolvuje osudovou pouť plnou překážek. Jednou je skrytým motivem politika, jindy smysl života, velice často...

»
29. 03. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Generation Zero

Invaze z vesmíru může přijít kdykoli a kdo si myslí, že jsme ve Vesmíru sami, nechť v tomto sebeklamu žije i nadále. Neříkejte mi, že při velikosti toho kolem nás, kdy přesnou velikost snad ani pořádně neznáme, se život v inteligentní formě vyvinul jenom na naší krásné modré planetě. Jenom doufám, že pokud někde život je, není tak agresivní, jak se nám snaží všechny katastrofické filmy, hry a seriály namluvit. Alespoň, že v tom...

»