RECENZE: Taxi Life: A City Driving Simulator

Autor: p.a.c.o Publikováno: 13.3.2024, 13:10

Publikováno: 13.3.2024, 13:10

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 3281 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Taxikář je ten týpek, co pro nás zajede v jakoukoliv denní nebo noční hodinu a za patřičný obnos nás zaveze, kam se nám jenom zamane. Jeho život je jedno velké dobrodružství, protože nikdy neví, na koho narazí, takže to musí umět nejen s volantem, ale taky s lidma. Ano, občas se v Praze stane, že si nějakému chudákovi turistovi řekne o jednou takovou částku, než by bylo správné, ale jinak je to jistě poctivé řemeslo.

Jeho nástrahy se pokouší zpracovat Taxi Life: A City Driving Simulator, který se řadí po bok dalších simulátorů jako byl ten strojvedoucího nebo kuchaře. V obou zmíněných případech šlo o velice zdařilé kousky, které byly zajímavé a také velice dobře hratelné. Simulátor taxíku si ukrojil dost velké sousto, protože se rozhodl 1:1 zpracovat kus Barcelony (dohromady 460 km silnic), kam se vydáme budovat své taxikářské impérium.

Na začátek se nám dostane do ruky bílý taxík, který nemá podobou daleko k tomu z filmu Taxi. Podoba je však čistě náhodná, protože ani jedno auto ve hře není licencované. Všechno jsou to bezejmenné plechovky pro přepravu osob. Naším úkolem je vozit nejrůznější cestující a rozvíjet svou firmu. To obnáší nakupování dalších aut, přijímání zaměstnanců a přidělování lokalit, kde a v jakou hodinu se mají vyskytovat. Management firmy je velice snadný a nepřináší žádné zajímavosti. Jednou za čas do něj člověk vleze, něco udělá a pak se vrátí zpět za volant, protože přesně tam se odehrává to hlavní, co nás zde čeká.

Ani nevím, z jaké strany se do hratelnosti pustit, protože ani z jedné to není žádná hitparáda. Hned v tréninku, kdy jsem zkoušel dělat blbosti se mi povedlo bugnout tutoriál, protože jsem najel na kužel, auto se na něm zaseklo a nešlo pokračovat dál. Hra vůbec nepočítá s tím, že by se auto z nějakého důvodu mohlo dostat do vzduchu nebo být jinak provozu neschopné, takže jsem něco jako restart auta hledal marně. Musel jsem tedy udělat restart a kus projet znovu. Nicméně díky tomu jsem pak k dalšímu hraní přistupoval více obezřetně.

Zákazníci totiž velice přísně hodnotí naši jízdu a na základě spokojenosti se odvíjí velikost spropitného. A netřeba dodávat, že všichni samozřejmě chceme co největší. Je tedy třeba dodržovat předpisy, dávat směrovky a dávat pozor na chodce a ostatní řidiče. Zajímavým prvkem měla být možnost klábosit s některými pasažéry, ale možnosti jsou nejen omezené, ale také divné. Třeba když se vás někdo zeptá, jak se vám jezdí po městě a vy máte možnost dát odpověď: „Doprava stojí za ho*no“ a „Co se sakra staráš“. Nevím, který chytrák to vymýšlel, ale je jasné, že ani jedna odpověď není taková, aby byl zákazník spokojen, takže je lepší mlčet a nic nepokazit. Není to při rozhovorech pravidlo, ale těchto situací není úplně málo. Navíc občas je komunikace důležitá při speciálních zakázkách, kdy po vás zákazník chce, ať jedete rychle nehledě na pokuty nebo abyste se naopak co nejvíc drželi předpisů. Tyhle mise jsou opravdu těžké, ale ne tak kvůli zadání, jako kvůli ostatním řidičům.

Jednou z největších bolestí téhle hry jsou řidiči řízení umělou inteligencí. Jezdí totiž jako úplní dementi, co nemají problém to do vás na červené napálit, takže nejen že to hra bere jako nehodu, ale zároveň vás můžou hodit na procházejícího chodce, což má za následek tučnou peněžní penalizaci, ale také automatické ukončení aktuální zakázky. Další skvělou věcí je, že tihle řidiči v pohodě jedou na červenou, nedávají přednost a třeba taky umí blikat doprava, aby zatočili do leva. Aby toho nebylo málo, ani design silnici není úplně dobrý a častokrát se mi stalo, že jsem musel zatočit někam, kam se vlastně nesmělo (třeba na křižovatce jsem musel doprava, ale šipky na silnici jenom rovně a doleva), ale navigaci se přece neodporuje To všechno je smrtící koktejl debilnosti, který na silnici potkat rozhodně nechcete a nedej bože ještě plnit nějaké zakázky.

A když už okolní řidiči alespoň trochu spolupracují, máme tady chodce. Ti sice přechází na přechodech, ale kolikrát jsou za dodávkou, takže nejsou vidět, díky čemuž je bouračka na světě. Nebo vám jich hra u přechodu vygeneruje třeba deset, takže člověk čeká jak trubka, než všichni přejdou. Své sebevražedné sklony pak potvrzují také na semaforech, kde pro ně červená rozhodně není zeď. Třešničkou na dortu byla situace, kdy auto řízené AI vjelo na přechod, kde zastavilo. Přes přechod šel týpek, co do auta narazil, otočil se a šel zpátky. Jenže algoritmus hlásal „přecházíš“ takže se zase otočil a šel to zkusit znovu se stejným výsledkem. No neměl jsem na to nervy, vzal jsem to přes chodník, kde naštěstí bylo místo a jel dál, protože jinak bych tam stál asi doteď.

Většinu hry jsem tak nadával na řidiče nebo chodce a ve stresu jsem se snažil předvídat, kdo mi kde skočí pod auto nebo vjede do cesty. Tohle je zkrátka průser a nevím, proč někdo dělá takovou hru, když neumí programovat dění kolem. A to se přitom autoři chvástají, jak dělali realistické simulátory. Ty asi ale byly pro armádu, kde je fuk, když tanku vjede auto do cesty. A nebo dělali nějaké simulátory Hummeru, co jezdí uprostřed pouště a nikdo široko daleko není.

Hru nezachraňuje ani Barcelona, kde můžeme objevovat zdejší památky nebo graffiti, díky čemuž dostaneme bonusové dovednostní body. Její zpracování není špatné, ale rozhodně jsme dneska zvyklí na jiné věci. Je to celé takové neostré a kromě památek je město zkrátka dost podobné a celkově hrozně málo detailní. Co však pochválím, jsou náhodné události objevující se na trase. Kdyby AI fungovalo lépe, člověk by si je užil o dost víc, ale i tak aspoň nějaké plus.

Úplně už jsem taky zapomněl na to, že dřív se auta před námi objevovala a za námi zase mizela. Taxi Life mi to hrdě připomenul, ovšem není to nic ke chválení. Stejně tak se „krásně“ dokreslují textury a doskakují nejrůznější objekty. Modely aut docela ujdou, ale u postav je to horší. Navíc ty lidi, co nabíráte, tak na chodníku vypadají úplně jinak než pak v autě. Na druhou stranu se naši cestující alespoň liší od ostatních chodů, kterých jsou ve hře jednom dva modely, cože je dost smutné, když vám po přechodě jdou tři stejní lidé za sebou. Ano, jsou to detaily, ale pokud si hrajeme na simulátor, jsou to právě detaily, co rozhodují.

Řízení nebylo špatné, ale za simulátor bych ho rozhodně neoznačil. Je to takové arkáda, kdy auta dobře brzdí, když zastavíte na nulu tak pořád jedou a zatáčejí skoro do pravého úhlu. Ani jsem neměl potřebu auta moc měnit, protože člověk se beztak snaží dodržovat předpisy, hlavně rychlost a na ježdění třicítkou po historickém centru žádné extra žihadlo není třeba. Když už jsem u těch aut, ta se dají v garáži vylepšovat a upravovat jejich vzhledem a stejně tak jde opravovat poškození, dotankovat nebo auto umýt. Co mě ale překvapilo je fakt, že v garáží nejde měnit prázdná pneumatika. To se musí dělat jenom na pumpě a nikde jinde, což mi přijde minimálně zvláštní.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Asi jste pochopili, že koupit si Taxi Life nemá cenu, pokud nemáte nějakou obsesi v sebepoškozování. Tahle hra je i zadarmo drahá, natož za plnou cenu. Vývojáři sice mají přinést updaty, ale ty jistě nezmění chování aut, chodců, dneska už ne úplně pohlednou grafiku a nudnou hratelnost. A přitom to mohla být taková pěkná odpočinková a pohodová hra s přepravou pasažérů. No nic, za volantem se sice nepije, ale jdu si dát panáka, abych na tenhle počin co nejdřív zapomněl.
21. 05. 2024 • Lukáš Urban0

VIDEO/RECENZE: Senua’s Saga: Hellblade II

Senua, válečnice s piktským rodokmenem, se vrací, aby zaplnila lačný hlad po xboxové exkluzivní tvorbě a ztrestala každého, kdo by pochyboval o jejím poslání, psychickém stavu či ostří jejího meče. A řeže se vskutku sveřepě.

»
20. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: System Shock

Ač se to nezdá, herní průmysl toho má za sebou už dost, a i když jste v něm třeba několik desítek let, stejně se může objevit kousek z dávné historie, o kterém každý mluví, znáte z něj nejrůznější meme nebo další věci, ale na vlastní kůži jste ho nehráli. Ono taky upřímně, kdo by si v dnešní době dobrovolně na velké obrazovce chtěl „užívat“ třeba 30 let starou hru, byť je sebekvalitnější. Ano, máme...

»
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»