Recenze King Arthur: Knight’s Tale

Publikováno: 8.3.2024, 14:00

Sociální sítě

O autorovi

DandyCZE

DandyCZE

Je autorem 240 článků

Další tahovka v mých rukách je tady. Možná dost z vás napadne, že tento název už někde slyšeli a já vám budu muset dát za pravdu. Hra totiž vyšla už v roce 2020 na PC a měla velmi dobré recenze.

S poměrně slušným odstupem aktuálně zamířila na naše konzole. Je tedy nejvyšší čas se vydat na dobrodružství do zničeného světa Kamelotu, kde nebudete vládnout mečem Artuše, ale Mordreda. Všichni známe legendární příběh o králi Artušovi a jeho rytířích kulatého stolu, ale studio NeocoreGames vzalo tento klasický příběh a dalo mu zcela novou podobu, která je temná, morbidní a zrádná. Jste sir Mordred, černý rytíř z předchozích příběhů a nepřítel krále Artuše. Pomocí temné síly pustošíte zemi, a nakonec se s králem Artušem utkáte na život a na smrt. Krále Artuše zabijete, ale v posledním dechu nakonec zabije i on vás. Náš příběh začíná ve chvíli, kdy zjistíte, že oba žijete a je potřeba zjistit, co se stalo.

Za vaším vzkříšením je Paní jezera, která nás vyšle na drsnou cestu na jejímž konci stojí poražení Artuše. Ten je totiž zkažený zlem a vaše role se tak nějak prohazují.  Postupem času narazíte na další členy Kulatého stolu, kteří vám většinou pomohou a někdy se k vám dokonce přidají. Cílem všech je vyčistit Avalon od zla, které prostupuje všemi jeho kouty. Občas jsem si říkal, proč to jako Mordred vlastně mám chtít. Ale nechal jsem se unést autory a už tuhle myšlenku dál nepřiživoval.

Jak jsem zmínil, tak další postavy budete potkávat během své osvoboditelské cesty. Kromě toho, že se k vám připojí vám budou zajišťovat i vedlejší mise, které nijak nepostrádají na kvalitě. Kromě toho všichni členové vaší družiny mají své vyznání a né vždy budou všichni souhlasit s vaším rozhodnutím. Běžně budete rozhodovat, jestli někomu pomoci na cestě za vykoupením, nebo budete ignorovat brutalitu jiného, a to vše jen proto, abyste si udrželi jeho věrnost?

Takto postupujete příběhem, na jehož konci není konec :-). Tedy nemusí být, odemkne se vám totiž endgame, která nabídne nové výzvy, nové bossy a tím pádem náročnější úkoly. Aby pohled do tohoto světa a loru byl kompletní, tak vás čeká opravdu bohatá encyklopedie, že po jejím přelouskání budete znalci světa Avalonu a hned si půjdete pustit nějaké filmové zpracování Krále Artuše.

Příběh jsme si nastínili, ale jak se to vlastně hraje? Někdo to přirovnává k X-COMu, ale za mě to moc nesedí. Je zde totiž velký důraz na vaše hrdiny, RPG prvky, plánování misí a minimum stavění. Spíše bych to přirovnal ke hře Gears Tactics. Na základní mapě vidíte váš hrad, kde samozřejmě najdete místnost včetně kulatého stolu, tréninkové místnosti, čarodějnickou věž, obchodníky, nemocnici a modlitebnu. Vše ale musí vznikat tak nějak postupně a k tomu jsou potřeba zdroje, které získáte plněním misí, zkoumáním map a hledáním truhel s poklady. Odemykání a vylepšování budov vám umožní nakupovat nové vybavení, léčit rytíře, nastavovat tituly pro bonusy a další. Je to vlastně docela víc zapojené, než jsem čekal, protože jsem se neustále snažil přijít na další nejlepší vylepšení. Chci další slot v hospici, abych mohl léčit své rytíře, když se zraní, nebo přidat další slot, kde mohou moji rytíři také získávat zkušenosti? Zpočátku budete mít problém přijít na to, co nejlépe vylepšit, ačkoli s postupem kampaní budete postupně odemykat další a další vylepšení.

Když máte vše postaveno, rytíře vybavené, tak se můžete vrhnout na herní mapu, kde se vám ukážou možné bitvy. Rovnou vidíte jejich obtížnost a po prozkoumání detailů mise zjistíte odměny a bližší informace o nepřátelích. Je na vás, v jakém pořadí si budete tyto scénáře vybírat. Kromě hraných bitev se vám budou po mapě objevovat i mini úkoly. Ty nejsou hratelné, ale pouze so zvolíte, jak je chcete vyřešit. Často jsou to mise typu, že jeden z vašich hrdinů má jít něco vyřešit a vy získáte buď jeho loajalitu nebo nějaké zlato či zkušenost. Hrdina se při plnění úkolů stane na jeden či více tahů pro vás nedostupným. Tato minihra je příjemným zpestřením.

Ale zpět k hlavním bitvám. Po zvolení nějaké mise se hra přepne do real-time chození po mapě. Vaším cílem je splnit zadání, ale často na mapě najdete další NPC postavy a další úkoly. Mapy nejsou nijak velké, a i s bitvou či více boji, projedete jednu mapu v horizontu 20-40 minut. Samozřejmě záleží na obtížnosti a jak často budete loudovat. V klíčových pasážích ale na ukládání zapomeňte! Jakmile narazíte na nepřítele hra se přepne do tahového režimu, kdy si budete moci vše dobře naplánovat a využít dovedností rytířů, které jste vzali s sebou. Osobně jsem rád skupinu měnil a objevoval všechny dovednosti, ale jde to hrát defacto s jedním setem, ale je to pak trošku nuda. Do bitvy vás to hodí náhodně a jde se rovnou na to, výjimkou jsou klíčové bitvy, kde vám hra bojiště ohraničí a vy se na začátku boje můžete strategicky rozmístit.

Samotné ovládání boje už je klasické hexové bojování. Každá postava má určitý počet akčních bodů, z kterých čerpá na pohyb a dovednosti. Jak se vaše postavy zlepšují získávají i nové dovednosti. Na vás bude správně utrácet body, jelikož dovedností bude hodně, ale bodů na akci hrozně málo. Budete řešit, jestli jít do čelního střetu, nebo využívat naopak obrany a hlídky (overwatch). Prostě těch možností je spousta, a to je jenom dobře, u hry jsem se ani na chvíli nenudil a vlastně do konce hry jsem stále něco objevoval.

Hra nabídne i několik úrovní obtížnosti a já jsem vyzkoušel primárně střední a těžkou, kdy střední je opravdu na pohodlné procházení. Při těžké už jsem obsadil nějaké to místo ve vaší hrobce, kam se vám padlí hrdinové ukládají. Hrdinů je dost, ale je potřeba je postupně trénovat, aby vám při smrti klíčového nevznikla díra, ono se totiž na nepřátele na levelu 8 s 5 blbě útočí.

Vše dokresluje poutavá grafika, která sice není nijak ostrá a prostě dechberoucí, ale plně zapadá do konceptu hry. Vše umocňuje nádherná hudba a celkově zvuková kulisa v které když promluví perfektně nadabované postavy, tak vám běhá mráz po zádech. Abych jenom nechválí, tak mi dost vadilo ovládání kamery, které autoři chtěli jistě udělat takto nepříjemné a věřili, že to je pro hru dobrá volba, ale mě to upřímně dost štvalo. Bohužel kdo nevyzkouší, tak nepochopí. Pokusím se vám natočit dojmy na XKO TV, ale víte, jak to mám s časem :-).

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Naprosto úžasná hexotahovka z prostředí, které mě zajímá a příběh, který jsem opravdu hltal. Hra, ke které jsem sednul a za večer, noc a drsné ráno odehrál 2/3 hry (dle autorů je hratelnost na 40-50 hodin). Celkový depresivní vzhled hry vám doslova prosvětluje hratelnost a strategické možnosti s RPG prvky. Kdo máte rád tahovky, tak tohle nesmíte minout. Skvělá práce od NeocoreGames
příběhpráce s kamerou
atmosféra
variabilita bojů a dovedností
21. 05. 2024 • Lukáš Urban0

VIDEO/RECENZE: Senua’s Saga: Hellblade II

Senua, válečnice s piktským rodokmenem, se vrací, aby zaplnila lačný hlad po xboxové exkluzivní tvorbě a ztrestala každého, kdo by pochyboval o jejím poslání, psychickém stavu či ostří jejího meče. A řeže se vskutku sveřepě.

»
20. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: System Shock

Ač se to nezdá, herní průmysl toho má za sebou už dost, a i když jste v něm třeba několik desítek let, stejně se může objevit kousek z dávné historie, o kterém každý mluví, znáte z něj nejrůznější meme nebo další věci, ale na vlastní kůži jste ho nehráli. Ono taky upřímně, kdo by si v dnešní době dobrovolně na velké obrazovce chtěl „užívat“ třeba 30 let starou hru, byť je sebekvalitnější. Ano, máme...

»
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»