Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Autor: chaosteorycz Publikováno: 10.4.2019, 12:51

Publikováno: 10.4.2019, 12:51

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2051 článků

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

Před sedmi léty přinesl třetí díl hned několik nových prvků. Vedle již zmíněných to byly například první řiditelné lodě nebo simulované počasí, které se nebálo mlhy, deště a sněhu. Odstartovala se éra titulů z období amerických dějin, završila se pouť Desmonda Milese, a to vše pod dohledem nového enginu. Někdo říká, že Assassin’s Creed III patří mezi nejslabší díly, nicméně prodeje říkají pravý opak. Podle nich se bavíme o třinácti milionech prodaných kopií a jasném místu na bedně v závodě o nejúspěšnější díl. Vlastně je s podivem, že remaster přišel až teď.

Tedy minulý rok. Remasterovaný balík třetího dílu, dodatku The Tyranny of King Washington a portu Liberation, byl součástí vrcholné edice Odyssey. Ale dobře víme, jak to s podobnými remasterovanými bonusy bývá, tudíž fanouškům dřívějšího pojetí značky stačilo pár měsíců počkat. Celý obsah čerpá především z druhé poloviny 18. století. To znamená přítomnost hned několika stěžejních momentů, které vedly k revoluci a pozdějšímu vyhlášení nezávislosti. Pro hrdinu trojky, potomka indiánky a Brita, jde však pouze o pozadí, na jehož základech probíhá osobní cesta za pomstou.

Na opačné straně Spojených států operuje Aveline v handheldovém Liberation. Spin-off s první ženskou hrdinkou, který se dostal na klasické konzole až s verzí HD, obsáhl ještě tematiku otroctví. Prostředí Louisiany opět nabídlo širokou rozmanitost lokací a zapojilo do děje převleky. Hratelnost se díky tomu obměnila a kontrast mezi Aveline a indiánem Connorem získal ostřejší hrany. Důležité je, že ačkoliv jsou oba Assassíni ze stejné éry a totožného roku výroby, působí zcela odlišně. A to i v případě, bavíme-li se o provedené modernizaci.

Všechny díly z období kolonizace běží na první generaci enginu AnvilNext. Ubisoft u něj setrval pouze dva roky a pak přešel na jeho druhou generaci. Teoreticky by tak neměl být problém, aby se obsah remasteru graficky přiblížil posledním dílům. Ano blíží se, ale setkání nehrozí. Co na vzhledu upoutá jako první, je nový systém nasvícení a renderování. Obraz má jasnější barvy, lépe pracuje s kontrastem a celou kompozici prodává v učesanějším dojmu. Při letmém pohledu remaster dobře klame tělem, nicméně přišel o část atmosféry. Všudypřítomná čistota nechtěně podkopává chmurnější momenty, které originál dokázal vykreslit mimo město.

Nové stíny jsou ovšem parádní. Ostré jak lokty vyhazovače v nočním podniku a ochotné obejmout i ten sebemenší objekt. Dobrým prezentačním materiálem jsou stébla trávy, na nichž se stíny vlní až s fotorealistickou přesností. Aby také ne, když lokace posílily o hustější začlenění modelů. Bohatší stromy, tráva, keře mimo města, více zbytečností kolem lidských příbytků. Kde to bylo možné, aplikovali vývojáři textury s vysokým rozlišením. Při hraní za Connora můžete lehce odhadnout „funkční stěny“ právě podle textur. Ty s možností vertikálního pohybu jsou uvěřitelnější než ostatní.

Péčí plastického chirurga prošly modely postav. Jejich nové alternace pozbyly většinu ostrých hran, což je zřetelné při scénách s detaily. Místy se vylepšení lehce minula účinkem. Barevné korekce obličeje Aveline připomínají špatně nalíčenou Dorotu a jiskřivé oči Charlese Leeho mě budou ve spánku děsit víc než ješitný úsměv topiče Kruegera. Naštěstí jde o ojedinělé nuance, jejichž pamětihodnost garantuje právě omezená četnost. Z grafického hlediska mám vlastně jen jeden problém, avšak podstatný.

Textury jsou nové nebo alespoň vylepšené, ale v případě Assassin’s Creed III jsou materiály hodně zkreslené. Rozdíl mezi látkami oblečení je tak nepatrný, že jen s velkou dávkou fantazie rozeznáte kůži od bavlny či pytle na brambory. To samé platí pro budovy, jejichž stavební materiál upomínají jen povrchové mapy. Přitom Liberation je o škuner napřed a navzdory podobnému základu, reflektuje materiály mnohem lépe. Vlhké dřevěnky pěkně odráží slunce a zabijácká výstroj ženské ochránkyně práv hýří krejčovskou kreativitou. Možná za to může menší svět anebo fakt, že Liberation už jednou modernizací prošel.

V oblasti celkového chodu pomohl remaster především snímkům. Frekvence je jistější jak na Xboxu One X, tak na obyčejné „jedničce“, kde limit nepadá pod hranici třiceti snímků za sekundu při rozlišení 1080. Na staré chyby se ale příliš nehledělo. Chování umělé inteligence bývá podivné a když vám náhodně neskáče do cesty, zapomene se v nekonečném bludném kruhu. Naskriptované trasy ne vždy drží předepsaný plán, a tak jste občas svědky skutečně komických situací. Beze změn zůstal i automatický systém krytí, který ze srdce nemám rád. Jednoduché přistoupení k rohu nebo aktivování stealth prvků je díky tomu zbytečně zkomplikováno a generuje nechtěné chyby. Závěrem pak jeden pohřeb. Nebožtíkem se stala česká lokalizace, která není dostupná ani pro jednu část remasterovaného balíku. Nejde o to, že by dialogy byly složité, spíše naopak. Ale proč zase chybí ve výčtu jazyků mateřština, když v původním zpracování byla.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Remaster nedokáže dostát obsahu a revoluci nepřináší. Na to by ostatně potřeboval zabrousit do kategorie remaků, kde teď vládnou spíše asijští tvůrci. Na druhou stranu za adekvátní sumu nabízí omlazený návrat v čase, který je možná důležitější, než si myslíte. Co bylo kdysi premiérou, je nyní standardem. A nemusí jít nutně jen o značku Assassin’s Creed. Ubisoft dokázal manipulaci s historií vždy prodat důstojně, aniž by se hráč nudil nebo vztekle trhal encyklopedie dějepisu. Proto zamrzí, že se kolonizace nedokázala zbavit starých chyb, které poukazují, že za novějším divadlem jsou ti samí herci. Jen tentokrát ani v jednom případě neumí česky.
  • Jaroslav Houdek

    Pár recenzi remasteru jsem už dneska přečetl a tahle mi připadá zatím nejlepší. Dík.

  • Marek Polách

    včera jsem zjistil že to mám v ready to install rámci Season passu:)..ale co si pamatuju tak češtinu pro AC3 dělal Playman pro zvýšení prodejů a byla myslím jen na disk verzích. tak bůhví komu ta licence patří, třeba se ubi nechtělo platit:)

    • Jan Malý

      já měl AC3 v games with gold a tam čeština byla jestli si to dobře pamatuju.

  • TichoDePrahe73

    Výborná recenze. AC3 byl nejslabší díl série, jediný, který jsem ani nedohrál a remaster mu zdá se spíše uškodil. To je těch 7/10 ještě milosrdných.

22. 04. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Road Redemption

Hráči rádi vzpomínají na staré dobré klasiky, které přinesly nějakou tu zajímavou herní mechaniku. Spousta z těchto her by byla velice zajímavých i pro dnešní hráče, protože moc nezestárly, nebo by jim stačilo jenom trochu, aby odpovídaly dnešním standardům. I proto je pro dnešní vývojáře lákavá představa toho, že vezmou starou hru a pokusí se na ní postavit svou herní budoucnost. Bohužel ne vždy to dobře dopadne.

»
21. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
05. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Far: Lone Sails

Prý, že cesta je cíl. Oblíbené klišé, které se hodí mezi pysky každému, kdo hledal v obyčejné hře významový nebo existencionální přesah, třebaže měl děj jasně vypsaný přímo před očima. Inside, Black the Fall, Limbo, Rime, Abzu, Unravel a desítky dalších. Na oko umělecká díla, jejichž jasné poselství se vypráví mezi řádky, zatímco ústřední postava absolvuje osudovou pouť plnou překážek. Jednou je skrytým motivem politika, jindy smysl života, velice často...

»