Recenze: Bloodstained: Ritual of the Night

Publikováno: 9.7.2019, 8:53

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 36 článků

Když se pánům zachce moci, musí nastoupit dívka. I testosteron se musí udržovat v rozumné míře. Na západ od nás by taková hrdinka tasila pistole. Dle moderních norem střízlivě oblečená. Nevyzývavá, cudná, s křesťanským základem a diplomem z univerzity. Evropská měřítka by ji přisoudila exotický vzhled a těžké dětství. Ctící vlastní tradice zvládá bodné zbraně a hýří důvtipem.

Miriam se naštěstí zrodila v Japonsku. Je vším, jen ne prototypem feministické slečny. Bujné poprsí ukrývá v úzkém korzetu. Nohy naopak neukrývá vůbec, protože minisukně dává na odiv četná tetování. Mezi bojem zvládá svůdné pózy a v jejích očích by se ztratil i kompas. Leč prvoplánově sexy, nezapomíná pilně studovat. Výtečná bojovnice, zručná alchymistka. Takový prototyp moderní rytířky, kterou postihla kletba. S přáteli za zády vyráží zúčtovat s osudem a starým přítelem. To on stojí za vypuštěním démonů. Netvorů, toužících ovládnout svět a vyhubit lidstvo.

Hra studia ArtPlay a producenta jménem Koji Igarashi je důvod, proč mám ráda japonské hry. Tu přestylizovanou směs žánrů. Obrovský mix prvků a nápadů. Naditý pytel, z něhož by Santa Claus mohl nadělovat ještě na prvního máje. Jen o samotné Miriam můžete sepsat kroniku. Začínala by jejím sirotčím dětstvím? Nebo až nástupem do cechu alchymistického? Ne. Možná až experimentem. Po něm její tělo začalo nabírat krystalickou strukturu. Až se jednoho dne sama stane krystalem.

Osobní motiv je jen jednou částí příběhu. Dokonce tou menší. Tempo akčnímu žánru metroidvania udává spiknutí. Je 19. století a průmyslová revoluce vytrhává lid z nadvlády mágů. Cech nejmocnějších je sám v rozkolu. Jedni chtějí mocensky vládnout dál, jiní touží po svobodě pro lid. Následují nepovedené rituály a vraždy ve vlastních řadách. O deset let později je už vesnička Arvantville epicentrem zla. Svět je na okraji propasti. A došel k ní i bez krysaře.

Děj se vyvíjí až do posledních minut. Kdo byl přítel, může se stát sokem. Mentor nerovná se spřízněné duši a prokletí lehce v dar promění se. Ještě budete litovat každé jedné knihy, kterou minete. Já alespoň litovala. Díky nim se Miriam učí speciální útoky, ale také dějiny. Vesničky, postav či cechu. V nejlepším se má přestat, a tak dost už příběhu. Ještě si začnete myslet, že je Ritual of the Night jedno velké užvaněné sezení. Což rozhodně není.

Producent Koji Igarashi. Záruka, že kvalitní příběh doprovází neméně kvalitní hratelnost. Někdo ví, jiným napoví internet. Před pěti léty tento nadaný umělec opustil Konami, v němž stvořil Castlevanii. V herním průmyslu je legendou. Jeho akční série o démonech postavila základy celému žánru. Dodnes se vývojáři zaklínají úctou ke Castlevanii, jakožto k němu samotnému. Ale Koji je jen jeden. A Bloodstained z jeho talentu těží měrou vrchovatou.

Delší hry trpí nerovnoměrným tempem. Na horskou dráhu, na níž pocit blaženosti střídá nuda, jsme někdy v životě dostali volné vstupenky všichni. Ritual of the Night ale takový není. Jakmile se Miriam probudí a vyrazí na palubu, hra se chytí dravého rytmu. První boss přichází brzy. Pánové ho jistě ocení, dámy možná zachvátí lehká závist. Hanbatá medúza je takové přestřižení pásky. Nebo ještě lépe, výstřel signalizující start závodu.

Fantazie autorů nezná hranic. Co chvíli představují nové nepřátele, zbraně, speciální dovednosti. Pamatujete ještě hrdinčino prokletí? Krystaly? O šesti barvách? Jejich pomocí se vstřebávají duše démonů, dokud Miriam nepohltí protivníka celého. Nebo jeho zbraň. Netrvá dlouho a můžete povolávat žáby, kočky, netopýry, krysy nebo celé menší netvory. Přírodní elementy eskalují do ohnivých bariér, větrných smrští a vodní bestií. Ovládání šípů, střeliva, telekineze. Další a další přicházejí, až ztratíte pojem o vlastních možnostech.

Zbraně a vybavení. Další část akční složky. Další veletrh rozmanitosti a nekonečné kombinatoriky. Najít lze jen to, co nejde vyrobit. Skladba vybavení je téměř nekonečná. Spojenci jsou vždy k ruce, aby nový arzenál prodali, vyrobili nebo vylepšili. Materiálu je dost, fantazie ještě víc, nepřátel nepočítaně. Heslo „můžete být vším, čím chcete“, není daleko od pravdy. Vylepšení zbraní zvyšuje statistiky. Vylepšení krystalů upravuje účinnost a vizuálně zvelebuje použití. Lehce však pochybuji o nutnosti přítomnosti obchodnice. Ta ženština nikdy neměla pořádný kus vybavení. Hodila se jen na prodej přebytků a zásoby zdraví. Mnohem užitečnější je pomstychtivá vesnička. Vy plníte její seznam mrtvých, ona obdarovává vzácnými předměty.

Potěšila přítomnost jednoduchého editoru postavy. Vizážista pro století 19. není špatný. Co nezmůže on, obstará výměna oblečení a doplňků. S estetickým aspektem můžete zohlednit funkční využití. Že se hra neomrzí, zajišťují souboje. Že se neokouká má na povel herní mapa. Spolu s grafikou. Hrad s přilehlou vsí není velký. Je gigantický. Gotické prostory, podhradí, sklepení, jeskyně, velkolepé strojovny, obrovské síně, ruiny, zahrady, vodní příkopy. Abych všechny vyjmenovala, potřebovala bych notes. Prostředí jsou osobitá a designově rozličná. Nejradši mám místnost pro ukládání. Jde z ní strach a krása zároveň.

To platí pro velkou část nepřátel. Na jedné straně mohou jít okamžitě zaskakovat do hororu. Přeci jen, jsou to démoni. Zároveň jim nablýskaná grafika propůjčuje až pohádkový vzhled. Zpracování v 2,5D perspektivě nahrává epickým momentům a výrazným grafickým efektům. Z výtvarného ztvárnění je cítit ruční kresba, manga, vliv amerických animovaných filmů a silná komiksová stylizace. Výsledek se přenáší do pohybu i animací. Hudební doprovod nevyjímaje. Sám by prozradil původ hry. Chvíli zní středověk, chvíli syntetizátory a za moment se děsíte, že nastoupí metal.

Japonské tituly mají tendenci školit. Naši trpělivost a odhodlání. Rády nastavují laťky vysoko. Vyžívají se v nekonečném opakování náročných úseků. Bloodstained naštěstí není Dark Souls. Základní obtížnost mi vyhovovala akorát. Bossové jsou nároční na několik opakování. Přesně trefují hranici výzvy a otrávení z vlastní neschopnosti. Párkrát jsem se sice naštvala, hru přesto nikdy vzteky nevypnula. Pro zkušenější hráče, což je v porovnání se mnou každý, má nabídka ještě dvě vyšší obtížnosti.

Při koupi vás možná zaskočí cena. V žánru patří rozhodně k vyšším, ale. S Miriam strávíte hezkých patnáct hodin. Při poctivém průchodu mnohem víc. Během této doby pravděpodobně vyzkoušíte jen část schopností. Neobjevíte všechna zákoutí, minete některé dokumenty. Tak proč si podruhé nevzít parťáka. Hra vedle 4K rozlišení podporuje lokální multiplayer. Ve dvou si možná troufnete na vyšší obtížnost. Nebo vyzkoušíte jeden z bonusových režimů (Boss Rush, New Game Plus, Classic, Roquelike)? Volba je pouze na vás.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Další děvče, co se nebojí zbraní. A další skvělá hra, kde se démonům vystavují místenky do pekla. Miriam hrdinně napravuje chyby cechu alchymistického, které vedly až k vypuštění těch nejobávanějších přízraků a příšer. Nebojuje jen s nimi. Postavit se musí také vlastnímu osudu, dávnému příteli a pletichám mocných. Pro fanoušky klasické Castlevanie nutná součást sbírky. Pro ostatní velice dobře vyvážená hra se sympatickou hrdinkou. Být více logických částí, je Ritual of the Night dokonalý.
12. 09. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: NBA 2K20

Témat, o kterých se před recenzí může člověk zmínit je celá řada, a hlavně díky nim se dá krásně natáhnout celý text. Dnes se proto budeme věnovat pojmu bezedný koš, protože by se dal označit za klíčové slovo následující recenze. Kdo si znechuceně odplivl v domnění, že následující řádky se budou věnovat nějakému marketingovému programu pro bezdomovce, může zůstat v klidu. Spojení bezedný koš má i velice seriózní význam pro aktivitu mající...

»
11. 09. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Monster Hunter World: Iceborne

Reálný lov asi nebude příliš zábavný. Se zbraní pochybné minulosti a pověsti stopujete něco, k čemu se musí vystavit doklad. Navíc v určeném období a lokalitě. To často obnáší výpravy v nepohodlnou dobu. Nebo s nepohodlnými kolegy. Pak si ještě musíte dávat pozor, aby ten paroháč byl skutečně jelen, a ne soused Olda. A proto je tu Monster Hunter World. Když dostane spoluhráč po kebuli půltunovým mečem, řeší to omluva. Na lov si jdete,...

»
10. 09. 2019 • tonyskate2

RECENZE: GreedFall

Tento týden nám francouzské vydavatelství naservíruje další zajímavý titul v podobě akční RPG GreedFall od studia Spiders. Mediální masáž před vydáním byla pěkně rozjetá a řekli bychom, že i úspěšná, protože jsme se na tento titul docela těšili. Jestli ovšem půjde v úspěšných stopách dobrodružné akce o krysím moru, která vyšla taktéž pod Focus Home, to se dozvíte v naší recenzi.

»
08. 09. 2019 • CryLineT14

Recenze: WRC 8

Jak se vrací školáci do lavic, začíná příval herních novinek. Do těch letošních opět zasahuje WRC, aby zaplnil místo odloženého pokračování hry GRIP. Jenže. I když mám závody ráda, nejsem tou pravou na jejich kritizování. Můj pohled je až příliš obyčejný, což mi bylo nejednou připomenuto. Nebudu tedy zdejší návštěvníky hladit proti srsti. Můj pohled konfrontuji s Lukášem Urbanem. Členem redakce, jehož znalosti závodních her jsou nejširší.

»
04. 09. 2019 • p.a.c.o22

RECENZE: Gears 5

Správnej akční hrdina do toho jde naplno, nehledě na důsledky. V případě akční hry musí krev stříkat na všechny strany, trupy se pořádně půlit a nepřátelé umírat v bolestech. Tak nějak by měla vypadat opravdová akční záležitost a je škoda, že akční hry posledních let tak trochu vyměkly. Ti tam jsou hrdinní gerojové trousící jednu drsnou hlášku za druhou, kouřící doutníky a dorážející na dívky. Do her se nám vkrádá stále více...

»
03. 09. 2019 • Lukáš Urban16

Recenze: Blair Witch

Zeptejte se mě o půlnoci na oblíbené hororové studio a určitě řeknu Bloober Team. Poláci si za poslední roky našli čitelný styl, který je rozpoznatelný a mně sedí. Z trouchnivějícího domu postavili uměleckou galerii, hnusným panelákem vzdali poctu Blade Runnerovi a liduprázdné kajuty dotáhly na Broadway. Tak co asi udělají s legendou Blair Witch? S kultem, který na přelomu tisíciletí přepsal hororovou kroniku a umetl cestičku found footage žánru. Stane se hluboký les...

»
01. 09. 2019 • CryLineT8

Recenze: Control

Vyslovím Max, vy odpovíte Payne. Zazní Alan, odezvou je Wake. A ke Quantum už ani nedojde, protože mě zahltí Break. Zmíněné hry nespojuje jen souzvučné zakončení názvů, ale především zrod. Za ním stojí finské studio Remedy. Komunitě, pro kterou je dnešní text určen, není třeba opisovat historická fakta. Vizionářský tým masově rozšířil zpomalení času. Bloudění s baterkou povýšil na hororové drama. Z hraných momentů udělal nedílnou součást vyprávění a myšlenkou změnil minulost....

»
28. 08. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: The Dark Pictures Anthology – Man of Medan

Hamlet se mlčenlivého přítele ptal, zda být či nebýt. Zda holobyt nebo blahobyt a jestli Pán prstenů nebo Hobit. A „čo robiť“, když to nejde skloubit. Nebo něco podobného. Má mysl je buranský prototyp modelu Ohnuté vidle, tudíž si kladu mnohem prostší otázku: hrát nebo sledovat? Vyhraje ovladač od televize nebo od konzole? Supermassive Games říkají, že mohou vyhrát obě varianty a jako důkaz servírují interaktivní hororovou sérii The Dark...

»