RECENZE: Bridge Constructor Portal

Autor: p.a.c.o Publikováno: 28.2.2018, 8:00

Publikováno: 28.2.2018, 8:00

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1666 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Mosty jsou nedílnou součástí naší civilizace skoro od samého počátku, protože přecházet velké i menší toky bylo důležité. Ani v moderní společnosti se tato potřeba nijak nezmenšila, spíše naopak. Mostů se staví stále více a je jedno, jestli jsou součástí dálnice, nebo pomáhají cyklistům snáze překonávat vzdálenosti. Ve virtuálním světě se stavěním mostů hráči zabývají rádi zejména proto, že se dají vytvářet nejrůznorodější konstrukce bez rizika, že by někdo skutečně přišel k úhoně.

Bridge Constructor je v tomto oboru sázkou na jistotu a je přitom jedno, jestli hrajete na velké platformě nebo cestou do práce na mobilu. Na Xbox One nyní dorazila reinkarnace, která stavění mostů propojila se skvělou sérií Portal od Valve a výsledný mix nám servíruje. Přenesme se tedy portálem do první zkušební místnosti Aperture Science, kde budeme muset ukázat své dovednosti a důvtip.

Je to jako se ponořit do starého známého světa, jelikož stylizace a všechno kolem je prostě Portal a to včetně vtipu, jaký sérii provází od jejího vzniku. Pokud se chcete dostat ke stavění mostů, je třeba na začátku správně odpovědět, proč zrovna vy byste měli dostat důvěru a stát se hlavním architektem ve společnosti Aperture. Jo a taky budete tázání, co uděláte v případě, když dostanete citron. Budou-li vaše odpovědi shledány jako správné, dostanete svou kancelář, první počítat (není ale zapnutý do zásuvky, protože kabel si musíte zasloužit) a hurá na první sadu úkolů. Příběh není nijak složitý, za úspěchy získáte nové vybavení a budete postupovat kariérním žebříčkem vzhůru.

Plněním úkolů je zde myšleno stavění mostů, ale jelikož jsme ve světě Portal, bude to v rámci zkušebních místností, kde na nás čeká celá řada překážek a výzev. Naší průvodkyní nemůže být nikdo jiný, než svérázná GLADoS, s níž si užijeme legraci, navíc je namluvena stejným hlasem, jako v původní hře, takže všechno je mile povědomé a zábavné, jako v Portalu. Zkušebních místností nás čeká rovných 60, takže o nějakou tu zábavu by mělo být postaráno. Po jejich pokoření je můžete zkusit dohrát znovu s levnější variantou mostů nebo se všemi vozidly na druhé straně. Nějaký sandbox nebo další výzvy bohužel chybí.

Stavění mostů samo o sobě není nijak překvapivé, prostě musíte překlenout nějakou díru v prostoru a sluší se zmínit, že všemocný trojúhelník dokáže vaši konstrukci spolehlivě udržet i zde. Ve spojení s Portalem ale hra dostává zajímavý nádech a místy se šílené nápady ukáží ve výsledku jako ty nejlepší. Už jenom fakt, že přes most dostáváte vysokozdvižné vozíky, naznačuje, že tady to nebude tak, jako vždy. Postupem času se objevují zrychlovací nebo skákací gely, koule energie, kostky se srdíčky a také nezbytné turety.

Výběr materiálů pro stavbu není moc rozmanitý. K dispozici je pouze železo, nebo lana pro zavěšení. Dále dostanete nějaké ty pevné body k uchycení a pak už je to jenom na vás a vaší fantazii, jak se k danému problému postavíte. V první fázi je třeba postavit cestu pro jeden vozík, a když se všechno podaří, nastupuje jejich konvoj. V závislosti na úrovni mohou být 3 nebo třeba 20 a asi není třeba dodávat, že až konvoj pořádně prověří nosnost našich řešení, která se v mém případě ne vždy ukázala jako vhodná a tam kde jeden vozík v pohodě přejel, kolona neměla sebemenší šanci.

Náročnost jednotlivých úrovní postupně roste, ale není to pravidlem. Co musím pochválit, je variabilita při řešení úkolů, kdy jedna cesta k cíli je naznačena, ovšem není problém jít i vlastní cestou. Mosty totiž reagují na prostředí, díky čemuž můžete oporu postavit i tam, kde není žádný fixní bod. V tom případě je třeba počítat s tím, že si most může nějak „sednout“ a pružit, to samé platí i pro lana, takže ano, můžete postavit šíleně komplikované zavěšené mosty na zavěšených mostech. Herní mechaniky si člověk osvojí velice rychle a obtížnost úrovní není vůbec přehnaná.  Jejich pokoření dodává skvělý pocit zadostiučinění a to je asi to hlavní, oč by mělo jít.

Herní doba se těžko počítá, jelikož záleží na herním stylu každého stavitele. Hračičkové jako já si mohou užívat třeba i přes deset hodin, protože úrovně k hraní vysloveně vybízejí a to i opakovanému. Není však problém hrát čistě prakticky, což herní dobu nepatrně zkrátí. Potěšující je grafická stylizace, která si bere to nejlepší z Portalu a to včetně zpracování jednotlivých místností. Využití licence tak zde má své místo a dle mého se toho vývojáři zhostili velice dobře.

Ještě pár řádků věnuji ovládání, přeci jenom budovatelské strategie jsou specifické a gamepad není nejvhodnější ovládací prvek pro tento typ her. Jako celek působí ovládání dobře, i když má svá úskalí. Předně ovládání levou páčku není tak přesné, jako pohyb myši, takže umístění prvků ne vždy dopadlo dle mých představ. To samé platí i pro automatický úchop objektů k sobě, což také funguje v závislosti na citu a trochu také přesnosti, čehož následkem bylo občasné zřícení konstrukce. Jak jsem ale již zmínil, s trochou cviku zvládnete dělat přesně to, co bude třeba.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Bridge Constructor Portal je výbornou záležitosti, která přináší oblíbené prostředí Portalu a kombinuje ho s oblíbeným stavěním mostů. Těchto her není na konzole tolik, a i proto jsem rád, že v tomto případě na nás nebylo zapomenuto. Hru jsem si moc užil, a jestli rádi budujete v podobném duchu, budete se jistě bavit také.
  • Lukáš Kaňka

    Tak nevím jestli nekoupit verzi na android raději než na konzoli. Je za polovic a můžu hrát kdekoliv.

26. 03. 2019 • lindros88cze3

RECENZE: Sekiro: Shadows Die Twice

Každá nová hra od japonských mistrů z FromSoftware je velmi očekávanou záležitostí. Ani ne tak pro hru samotnou, ale jestli bude zapadat mezi ostatní hry studia a jestli poskytne hráčům stejnou výzvu a uspokojení jako předchozí hry. V případě Sekiro: Shadows Die Twice je odpověď jasné ano, i když nějaké výtky se vždycky najdou. Především se jedná o pokrok oproti předchozím hrám studia, a to navzdory skutečnosti, že se drží osvědčeného receptu,...

»
23. 03. 2019 • chaosteorycz7

Recenze: Tom Clancy’s The Division 2

Bílý dům, to majestátné sídlo nejmocnějšího muže světa, toho zažil už dost. Stal se terčem britských vojsk, což vedlo k rozsáhlému požáru a následné rekonstrukci. Byl svědkem slavnostních inaugurací, válečných porad, krizových schůzí, historických milníků a také nějaké té avantýry. Co nestihnul ve skutečném světě, to napravili dychtiví spisovatelé a lační scénáristé. Už si ani nepamatuji, kolikrát americká ikona vybuchla a kolikrát ji obsadily invazní jednotky. Na něco si stačil lidských...

»
19. 03. 2019 • CryLineT2

Recenze: One Piece: World Seeker

Piráti nemusí mít vždy odstrašující jména a vzhled zanedbaného uživatele sociálních služeb. Jsou kultury, kde pohled na korzára připomíná návrat do dětství. Cestu zpět do let, kdy jsme s chlapci ze sousedství blbnuli v polích rostlého obilí. Na hlavě slaměný klobouk, v koutku stéblo a na sobě otrhané oblečení s krátkým střihem. To je vizuální vizitka kapitána Luffyho, hrdého vůdce Slamáků a hlavního hrdiny mangy One Piece.

»
16. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: LEGO Movie 2 Videogame

Skládání kostiček je nejen velice uklidňující, ale také zábavný způsob, jak v sobě probudit tvořivého ducha. Stavět můžeme buď podle nějakého plánku, nebo ještě lépe, podle vlastní chuti a představivosti. Kreativní jedinci si navíc v dnešní době mohou vybrat, zda se chtějí „zapotit“ při fyzickém skládání kostiček, nebo všechny své vize a fantazie otisknout do virtuálního světa. Fyzické stavění dokáže velice dobře zprostředkovat legendární stavebnice LEGO, jež má přesah i do virtuálního...

»
09. 03. 2019 • chaosteorycz8

Recenze: Devil May Cry 5

Není úplně jasné, jak se tyto dvě osobnosti potkaly. Natož, co je spojilo do jedné dějové linie, ve které jsou démoni lovným artiklem, lidé obyčejnými návnadami a svět obrovskou oborou. Možná si za to Alighieri může sám, neměl se ve své Komedii tak bratříčkovat s peklem. A ještě do toho tahat ženskou, co by buzolu světem zatracenců. A pátý římský císař? Ten by si ubytování ve vroucím kotli zasloužil krutostí, před...

»
05. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: DiRT Rally 2.0

Automobilismus je nedílnou součástí naší společnosti a spousta lidí si bez auta nedokáže svůj život ani představit. Je přitom jedno, jestli je to strejda s baretem ve Fábii, nebo týpek za volantem silného BMW. Potkat některého z nich na silnici je denní výzvou a zkouškou našich nervů. Na jednoho se nadává, druhého by člověk vyzval k závodu nebo opuštění volantu. Ať máte na silnici výbušnější povahu nebo řídíte v klidu, jedno je jisté....

»
02. 03. 2019 • lindros88cze4

RECENZE: Trials Rising

Série Trials, kterou lze kvalifikovat jako fyzikální plošinovku s motorkami, se po pětileté pauze vrací, aby nám naservírovala další návykovou jízdu, ale i frustrující zážitky, na které jste už asi zvyklí. Ačkoliv je Trials Rising již šestou hrou této značky, je nejspíše i tou nejvhodnější pro nováčky, o čemž si ale ještě napíšeme.

»
27. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Degrees of Separation

Není snad většího protikladu, než tepla a zimy. Sluníčko, příjemné počasí, sezení na zahrádce. Všechny tyhle aktivity si umíme dost dobře představit a spousta z nás se na ně těší. I zima má rozhodně něco do sebe. Nemyslím teď plískanice, hnusný šedý sníh ve městě a teploty kolem nuly. V té správné zimě je všude krásná sněhová pokrývka, teploty pod nulou, ale sluníčko mají společné, byť je pravda, že v zimním období si...

»