Xboxweb.cz

Na úvod jedno velké poděkování. Vám vše, kteří jste děti nevzali do zoo, protože poslední peníze zůstaly v kostelní pokladničce. I těm, jejichž dovolená vedla do Mekky namísto letní destinace u Středozemního moře. Nezapomínám ani na artritické jedince, kteří přes úmornou bolest klečí pravidelně na koberci a chorý hřbet ohýbají na svatou stranu. No a vy, jejichž dobrota skončila v komůrce s otcem představeným, všechna čest vašim padlým ideálům. A dalším padlým věcem.

On se totiž skutečně stal zázrak. Na konzole dorazil nový simulátor a rozhodně nejde o další pitomost z nouze. Chápu, že se někomu pozdává hrát za připečený toust nebo kozu s mozkovou disfunkcí, ale někteří z nás berou žánr trochu víc vážně. Podobně jako studio Red Dot Games. To se kdysi mezi prvními chopilo živnosti automechanika, aby fanouškům umazaných montérek zprostředkovalo opravu vozů z pohodlí domova. Postupem let se ze značky stala poměrně úspěšná série, která na PC nabízí i celou řadu licencovaných aut.

Konzolová verze sice nemá číslo, ale vychází z posledního ročníku 2018 a ve své podstatě kopíruje Silver Plus edici z počítačů. Díky tomu získáte téměř padesát aut, mezi kterými nechybí Mazda a Jeep. Součástek je víc než tisíc a dílna postupně může obsáhnout lakovnu, několik pracovišť, vlastní sklad, parkoviště, opravnu dílů nebo místo pro testování podvozku. V okolí pak najdete testovací polygon, terénní trať, závodní okruh, šrotiště, aukční dům a nespočet stodol s díly a auty. Jenže k využití všech možností je třeba se dopracovat.

Kariéra pro jednoho hráče je jediným režimem. Naštěstí se dělí ještě na varianty s tutoriálem, hardcore přístupem a sandboxem. Poslední dvě možnosti volte jen tehdy, máte-li auta prolezlá od výfuku k sání. Ostatně motorismem nepolíbení by hru pořizovat neměli. Jestli vzduchový filtr hledáte v kufru, palivo lijete do motoru a olej doplňujete na blondýnu, není hra pro vás. Tutoriál je velmi skromný a stěží s ním pochopíte systém hry. Natož pak fungování a seskupení všech mechanismů v autě.

Tím neříkám, že je Car Mechanic Simulator výuční zkouška. Soustavy tvořící vnitřnosti vozu jsou zjednodušené. Elektroinstalace a s ní spojené věci se vůbec neřeší. Veškerá pozornost se obrací na mechanické věci a ani při nich nevládne naprostá důslednost. Z kapalin se například mění jen olej a nikoho nezajímá, že jsou brzdy kompletně po výměně a že za maskou má své místo nový chladič. Tyto a další prvky chybí patrně účelně, nikoliv kvůli tvůrčí laxnosti. Dílů už je takhle až dost a občas má kamera co dělat, aby našla optimální pozici. S tím souvisí drobná chyba interakce. Nahodile má hra problémy s detekcí odnímatelných součástek. Zahlásí, že je díl přístupné z jiného místa, ačkoliv jste přesně v něm.

Naštěstí je ovládání gamepadem vyřešeno hodně dobře. Hra jako taková má dvě nabídky přes „Y“. Pokud je kurzor na autě, volby se týkají vozu. Jakmile se podíváte bokem, stejné tlačítko vyvolává obecnou nabídku hry. Dobře se na to zvyká, a ještě lépe se to používá. Práce samotná funguje v režimu demontáže a montáže. V prvním stavu se díly zvýrazňují na základě dostupnosti. Siluety dílů se pak objevují při montáži. S principem jsem nikdy neměl problém. Můžete sice někam zapomenout dát těsnění, ale to už je problém vaší nepozornosti.

Opotřebení dílů využívá barevnou paletu. Zelená značí dobrou kondici, červená šmejd na vyhození. Vděčným pomocníkem je rentgenový náhled, který auto svlékne z kastle a ukáže součástky ve zjištěné kondici. U zakázky s průvodním listem díky tomu okamžitě vidíte, co se musí opravit. Pro objednávky „koupil jsem káru kámo a vona nejede“, musíte sami prostřednictvím testů a zařízení specifikovat rozsah oprav. Zakázka vám pouze prozradí, kolik částí zbývá objevit. Nové díly pak nemusí být vždy nové. Méně majetní zákazníci vystačí s opotřebenými kusy z vašeho skladu nebo šroťáku.

Abych řekl pravdu, až sem je to fajn. Ovládání sedne a nápln hry splňuje očekávání. Kampaň však naráží na několik zádrhelů. Dobře odvedené zakázky zvyšují renomé a přinášejí body vylepšení. Aby se z kutlochu Ládi automekánika stal servis na úrovni, je zapotřebí hodně zakázek. Bohužel tak poměrně brzy děláte totožné opravy. Sice na jiných modelech, ale rozdíly v součástkách upřímně nebývají tak velké. Při špatném výběru dokonce narazíte na problém, k jehož řešení je zapotřebí dovednost, kterou ještě nemáte. Pak auto rozebíráte jak Tatar jen proto, abyste závadu objevili jinde a náhodou.

Nutné martýrium je později vykoupeno vlastními vozy. To je přesně ten moment, kdy hru miluji. Ten pocit, že z rezatého vraku děláte krásku předváděcích akcí, je skvělý. Motor opravit? Ale kdeže. Prostě si postavíte nový, protože to umíte, a to hrabání ve starých Daciích, Hondách a amerikách vám něco dalo. Nablýskanou káru poladíte dle svých představ, neboť cizí si do křápu hrabat nedá a pak vyrazíte na aukci. A tam proděláte i umaštěný klíč. Ale i to je život ranhojiče automobilových duší. Když to neděláte pro peníze, tak pro tu lásku k benzínovému monstru.

Ačkoliv mám tu hru vlastně rád, rozhodně se neotočím v případě nedostatků zády. Nelíbí se mi až příliš zjednodušené odebírání dílů karosérie. Nikoho by nezabilo přidat pár šroubů dveřím, kapotě nebo víku kufru. Hlavně, že kvůli sundání gumy musíte na příslušný nástroj. Ba co víc, myslelo se také na vyvážení. Na jedné straně smysl pro detail, na druhé lehce lajdácký přístup. Ovšem to je nic ve srovnání s výjezdem mimo garáž. To už není simulátor mechanika, to je žákovský projekt ugandské školy herního vývoje.

Jasně, že to přeháním, ale rozdíl vás kopne jak nadrbaná kobyla. Kde se v dílně bavíme o detailech, tam venkovní zpracování atakuje s bídou podprůměr. Pohledy z interiérů posunují hru do dob, kdy bylo lepší sousedovi rozebrat stodvacítku než se věnovat hraní. Horší trůn pro řidiče má snad jen MudRunner. Fyzika jízdy je ovšem klenot. V Kingdom Come by výtečně posloužila pro závody trakařů. Argument, že ve hře o jízdu přeci nejde, nemá šanci uspět. U neurčitých zakázek musí auto ven, tudíž se s tím hnusem otravujete častěji, než je zdrávo. Zvučnou tečku přináší projev motoru, při jehož nahrání patrně zemřelo mnoho koček. Pouze jejich zavření do socialistického vysavače značky ETA mohlo vyprodukovat podobný výsledek.

Raději zpátky do dílny. Tam grafika odpovídá možnostem autorů. Uhrančivá není, na to jí chybí lepší vyhlazování, pečlivější práce se světlem a detailnější textury. Řekl bych, že je dostačující a v určitých, velmi specifických případech, i lehce líbivá. Překvapením je soundtrack. Na pracovním stole najdete rádio s osmi stanicemi, které se kupodivu dají poslouchat. Osobně sice preferuji k podobným hrám vlastní výběr z placených služeb, ale tentokrát jsem si vystačil. Jestli se nakonec dostanu až k obrovskému servisu netuším. Zatím mám nakročeno. Ale rozhodně se ke hře budu vracet, protože dokáže vždy zabavit. Někdy na pár minut, jindy na hodiny.