Xboxweb

Pošuci by neměli mít přístup k nebezpečnému náčiní. A je úplně jedno, zda jde o zubní vrtačku nebo hvězdný koráb. Nikdy nevíte, kdy se léta mozkového výplachu střetnou s realitou a jedinec mdlého rozumu provede něco, co nejde vzít zpět. Co naplat, že si poté uvědomí destruktivnost vlastních činů, spálí všechny pomyslné mosty a začne znova. Jednou ho minulost dožene a on se opět stane neřízenou střelou emocí. Nebo že bych Naře křivdil?

To už je otázka pro vesmírnou akci Chorus, kterou přináší studio Fishlabs pod křídly vydavatelství Deep Silver. A vlastně to není zase tak jednoduchá otázka, protože svět neidentifikovatelné budoucnosti je pěkná divočina. Řeči, že lidstvo najde ve vesmíru vysněný ráj, jsou naivní jak páter věřící v boží spravedlnost. Soustavu několika kosmických seskupení rozbil boj o moc vedený fanatickým kultem Kruhu a jeho Prorokem. Velkou měrou přispěla také ústřední hrdinka Nara, když pod vedením zakalené mysli proťala chirurgickou přesností jednu z planet. Příliš pozdě si uvědomila, že naslouchá špatné straně vesmíru. Její pozdější pokání v podobě pomoci druhým osvětluje fungování střípků lidstva, které se seskupily do drobných frakcí ve snaze přežít. Kult si však nedá pokoj a připravuje plán na konečnou likvidaci bezvěrců. Nara se tak musí vrátit ke svému starému já a vykoupit duši tím, co umí nejlépe. Bojem.

Chorus se může jevit jako klasický béčkový výplach, kde hrdina najde správnou cestu díky obyvatelům utlačované osady, kterým v mlze vystřílené munice vykoupí lepší budoucnost. Jistě, někde v jádru to tam i je, ale tentokrát je příběh o nadvládě trochu sofistikovanější. Autoři si dali skutečně hodně záležet, aby hratelná postava působila lidským a uvěřitelným dojmem. Léta Prorokových přednášek se podepsala na psychice stejně jako barbarské činy konané na bezmocných. Silná ženská hrdinka se nakonec ukazuje jako křehký narušený pacient, který promlouvá sám k sobě. A ke své lodi. To, když se do příběhu zapojí bojové plavidlo Forsaken oplývající pokročilou umělou inteligencí a vlastními plány na pomstu. Proto souhlasí se spojenectvím „jednou ty mě, podruhé já tobě“, z něhož budou těžit oba.

Na dramatičnosti přidávají i vedlejší mise plné obyčejných lidí a obyčejných starostí. Dojde na mezihvězdné závody, hledání ztracených nákladů, obranu konvoje, pátrání po členech klanů, sběr surovin, a dokonce i na řízení korábů, k nimž byste ani nečekali, že se přiblížíte. Díky mnoha pohnutým osudům a několika souhvězdím jsem ochotný pozapomenout, že se valná část vedlejších aktivit opakuje. Třebaže se je tvůrci pokouší různě obměňovat, spojovat do řetězců nebo začleňovat do obsáhlejších dějových odboček. Pomáhají jim prostředí snažící se být originální a poutavá. Někde tak převládá futuristická architektura, jinde pozůstatky mimozemských ras či komplexní systémy jeskyň.

Hra není otevřeným světem v pravém slova smyslu. Sice máte volnost v plnění úkolů a objevování paměťových značek, ale nikdy se z Chorusu nestane megalomanské No Man’s Sky nebo nekonečné Elite Dangerous. Pořád jde o nezávislý titul, který si vypráví další variaci boje proti útlaku a cestování mezi galaxiemi umožňuje tehdy, až to hlavní mise uznají za vhodné. Osobně mi to nepřekáželo. Naopak chválím držení ambicí na uzdě. Nikdo nemá chuť trávit zbytečné minuty cestováním mezi úkoly nebo couráním po rozbitých základnách. Kde je zapotřebí opustit loď, nastupuje cutscéna a hotovo.

Přeci jen soustředění si šetřete jinam. Příběh by nemohl dojít konce, kdyby se ke slovu nedostaly výkruty, drifty nulovou gravitací, ochranné štíty a zbraně s nekonečnou municí. Přijměte mou dobře míněnou radu a než se vám navrátí „Forsa“, držte se hlavních misí. Základní bojová stíhačka je pouze taková mřenka na rozjezd. Na pochopení ovládání, seznámení se s nepřáteli a otestování zbraní. Až Forsaken přináší lepší manévrovatelnost, dodatečné útočné možnosti a speciální síly vzniklé z prastarých rituálů. Díky tomu dostávají akční pasáže rychlejší spád, větší dravost a vy se těšíte, až potkáte další piráty nebo nepřátelskou jednotku s vystrčenými růžky.

Z obyčejných a trochu monotónních střetů se stane mezigalaktický Top Gun střihnutý Star Wars, kde je každá sestřelená loď hodna oslav. Ne, že by bylo stíhání protivníků tak náročné. Ovládání je vcelku jednoduché a když si zvyknete na volbu přepínání zbraní středovým křížem a mírné omezení v pohybu (loď nemá vertikální motory), dostáváte univerzální stroj na likvidaci. A tak jsou protivníci vždy v masivní přesile a hladoví jak lovečtí psi. Pohled třetí osoby jsem chvíli zatracoval a smutně hledal přepnutí do kokpitu. Nakonec by to byl hodně špatný nápad, protože členitost vesmíru a rychlost akce mají velké nároky na pozornost. „Kde je? Kam letěl? Kdo mi tluče na záď? A proč ho hergot nemůžu chytit?“ Často kladené otázky měly jasnou odpověď, která se mému umu nelíbila. Přitom stačí jen zenový klid a trocha taktiky.

Stíhačka je vybavena pulzními kulomety, laserem, raketami a opravným dronem. Zdravím piloty Hvězdných válek a dávám za pravdu, že to bohatě stačí. Při kontaktních střetech skutečně není čas na zaměřování řízených střel a podobné ptákoviny. „Jsi v mířidle? Končíš.“ Spolehlivá politika útoku, která nemá prostor přeběhnout k pacifismu. Jen se občas modifikuje dle toho, zda se cíl hýbe nebo je statický s vyšší palebnou silou jako totemy a střílný. Když už jsou štíty slabé jak jablečná slupka, odkaz mimozemských sil může vyvolat maskovací bouři, smrtelný paprsek nebo skok v prostoru za zadek nepřítele. Jako celek je boj kompaktní, zábavný a navzdory menší variabilitě nepřátel vydrží táhnout hratelnost až do konce.

Co však postrádám, je větší využití hangáru. Dovednosti, jakožto vlastnosti zbraní, se modifikují a upgradují používáním. To rozhodně není špatný přístup, protože stále se tu a tam objeví silnější zbraň ke koupi nebo jako odměna. Nicméně při pečlivém průzkumu prostředí je obnos kreditů tak velký, že ani revize zbraní a vylepšení ochranných plátů výrazně nesníží nasbírané úspory. Forsaken, jako takový, modifikovat nejde, o postavě ani nemluvě, a tak tu vlastně chybí cosi, jako personalizace nebo alespoň malý strom nebo alespoň keříček RPG prvků. Nemusí být všude, říkáte. Souhlasím. Ale pak to chce do průzkumu světa zapojit jinou motivační komoditu než kredity. I vesmírný hledač pokladů, jako já, musí přiznat, že po čase jsou získané kredity spíš důvodem šklebit tlamu než dělat oslavné grimasy.

Jelikož jde o čistou příběhovku, ostatní režimy jsou pasé. Zmínit mohu režim focení, kterému dobře slouží grafika. Ani nevím proč, ale od vesmírného dobrodružství se nejspíš automaticky očekává kvalitní pokoukání. Chorus je na tvůrčí možnosti pěkný a ostudu rozhodně nedělá ani v rámci žánrové konkurence. Dokonce i vrcholný model generace konzolí One, natož pak Series, dostal dva režimy zobrazení, z nichž jeden pomáhá snímkům za sekundu a druhý obrazu. V obou případech běží hra dobře, protože většinu technických problémů odstranil day one patch. Možná by někomu zalichotilo víc částicových efektů, více kosmických objektů a nevím co ještě, ale dle mé optiky vizuálu nic nechybí. Přesto bych rád vyzdvihnul a pochválil soundtrack, jehož tóny by se neztratily ani v mnohem větším projektu. Krásně dokresluje atmosféru, éterické vokály evokují nekonečné vesmírné dálky. A když se blíží nebezpečí, hudba to dá důrazně najevo.