RECENZE: Cook, Serve, Delicious! 2!!

Autor: p.a.c.o Publikováno: 8.6.2019, 11:51

Publikováno: 8.6.2019, 11:51

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1988 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Ne jenom hraním, živ je člověk. Abychom mohli spokojeně hrát, je dobré se předtím pěkně najíst, protože jinak se musí odbíhat a shánět něco k snědku. Člověk se ale poté nemůže plně soustředit na hraní a přichází o dokonalé a duchaplné herní zážitky. Hry se v posledních letech věnují lecjakým činnostem běžného života a ani vaření jídla nechybí. Následující hru jsem si na recenzi vybral hlavně proto, že podobný styl mám moc rád, ale zatím jsem je hrál převážně na mobilní platformě.

Připadlo mi proto jako dobrý nápad vyzkoušet tento styl her i na velké herní platformě. Výsledkem toho je recenze na Cook, Serve, Delicious! 2, což je typický zástupce žánru kosmeticky upravuji svůj lokál a do lidí cpu, co se do nich jenom vejde. Výběr jídel je velice pestrý od burgrů, přes ryby, smažené všechno možné až po vafle a zmrzlinu. Škoda, že všechno je virtuální, ale zase díky tomu nemám aktuálně metrák a moje židle mě ještě unese.

Co se příběhu týče, žádný hollywoodský trhák se nekoná a vlastně ani v tomto případě není potřeba. Prostě máme restauraci v mrakodrapu a budeme se pod hlavičkou nejrůznějších fastfoodů (samozřejmě smyšlených) snažit z ní udělat továrnu na peníze. Jak jsem zmínil, čeká nás vaření, ale také věci spojené s provozem takového podniku. Čištění záchodů, vynášení odpadků, líčení pastiček na myši a šváby nebo údržba stroje na nápoje. To všechno jsou činnosti, které musí provozovatel bistra zvládnout. Hlavně nezapomenout na řádnou hygienu milé děti, aby úředníci měli radost. Mytí rukou a desinfekce jsou základ!

Když jsem rozjel první úkol, málem jsem si na gamepadu zlomil všechny prsty. Asi tak nějak bych ve zkratce popsal můj první dojem a snahu o co nejlepší skóre. Přeci jenom nemám před sebou dotykový displej, ale všechny úkony se dějí přes tlačítka, jejich kombinace a výběrová menu. Chvilku mi tak trvalo, než jsem přišel na všechny zákonitosti, a i po několika hodinách nemám pocit, že bych měl nad hrou převahu. Je to stále výzva a hon za tím, neudělat zbytečnou chyby, ale prostě se náhodným překlikům a špatně zvolným přílohám nemohu vyhnout. O to více však těší každá správně předaná objednávka.

Přitom myšlenka a celé rozvržení rozhraní dává smysl. Vlevo jsou objednávky, nahoře se dají předpřipravit nejrůznější věci a po rozevření hlavní „skládacího“ panelu děláte jídla a přidáváte ingredience dle přání zákazníků. Bohužel ty už se musí proklikávat, kdy v jednom výběru jsou třeba housky, po dalším stisku se objeví salámy a po dalším majonézy, omáčky a tak dále. Je pravda, že ingrediencí je spousta, což bude asi ten hlavní důvod, proč je všechno řešené tak, jak nakonec je. Možná kdyby tvůrci trochu ubrali, bylo by ovládání přívětivější. Největší chaos do mé přípravy vnášejí jídla, u nichž je třeba chvilku počkat, než budou hotová, ale zákazníkům ho klidně můžete naservírovat ještě nedodělané. Nechci, aby to vyznělo jako chyba, jenom že se občas můžeme ukliknout a rázem servírujeme něco, co bychom nechtěli.

Příjemným překvapením pro mě je možnost vařit kooperativně na jedné konzoli. Není ani potřeba rozdělené obrazovky, prostě má každý hráč v nabídce jinou barvu, takže je na první pohled vidět, kde se zrovna kdo nachází a co dělá. V kooperačním režimu je hra podstatně přívětivější, jelikož ve dvou se to lépe táhne, a byť i tak se v kuchyni budeme mít co otáčet (na rozdíl od Ovecooked si však v kuchyni nebudeme fyzicky překážet při obíhání plotny), je o něco více času na jednotlivé úkoly. Cook, Serve, Delicious! 2 bych tak viděl jako ideální oddechovku pro dva než se u této hry trápit sám samotinký.

Grafická stránka je taková klasika u tohoto typu her, o kterou ve výsledku ani tolik nejde. Všechno je hezky kreslené, jídla by sice mohla být trochu více rozdílná na pohled, ale to už jsem opravdu velký hnidopich. Hudební doprovod mi udělal radost, protože zde hraje tak správná fastfood muzika. Úrovní je neskutečná záplava, takže si vychutnáme různě složitá jídla, ale tematicky zařazená k nabídce jednotlivých vývařoven. Kdo se bude chtít prokousat přes všechny úrovně, může si zavařit i na pár desítek hodin.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Nakonec se ukázalo, že vaření jídla je příjemná kratochvíle i na velké platformě. Bohužel komfort z ovládání není takový, jako u dotykového displeje v případě mobilního telefonu, ale to se dalo tak nějak čekat. Nicméně v kooperaci se jedná o skvělou alternativu k výbornému Overcooked nabízející desítky hodin hraní.
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»
10. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mafia III: Definitive Edition

Hodnotit zpětně titul není tak jednoduché. Obzvláště, pokud je všeobecně na pranýři už od dob, kdy se objevily první informace a videa. Od vydání se utvořil všeobecný názor, který můžu buď potvrdit nebo se vydat na válečnou stezku za popřením. Bohužel mi chybí moment překvapení, který má suplovat dodatečný obsah. K němu se dostali asi jen ti, kterým základ nevadil a hru si užili. Z toho vyplývá, že jsem na každý pád...

»
07. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Mortal Kombat 11: Aftermath Kollection

Jsou tituly, které se při vydání nevyplatí kupovat. Ne proto, že jsou v horším stavu než české památky, ale proto, že je čeká ještě velký kus obsahu. Přitom nutně nemusí jít o poloprázdné projekty, u nichž jsou pozdější dodatky součást obchodní strategie. Svou specifickou úlohu zde mají právě bojovky. Ať už Tekken, Soulcalibur nebo Mortal Kombat, vždy vyjdou v dostatečném základu, aby později přiložily pod kotel. Poslední jmenovaný se teď po roce...

»