Recenze: Darksiders III: Keepers of the Void

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 22.7.2019, 17:31

Publikováno: 22.7.2019, 17:31

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2310 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Poté, co Fury porazila všechny smrtelné hříchy a odvrátila svět od pětisté padesáté druhé apokalypsy, mohla se vydat klidně na dovolenou. Využít své získané dovednosti a opékat si zbroj v jícnu sopky, v obklopení blesků chránit deštný prales nebo s ledově chladným výrazem opečovávat medvědy za polárním kruhem. Ale to válečnice nedělají. Raději berou nabídku od kostnatého individua a mění se na Laru Croft.

Třetí díl Darksiders už jeden dodatek dostal. The Crucible byl primárně zaměřen na boj, čemuž odpovídalo arénové zpracování. Keepers of the Void jdou cestou opačnou a cílí na překážky a logické řešení hádanek. Což je skvělé, protože v základní hře je tato část herních mechanizmů hodně osekaná. Pořádně se dostane ke slovu snad až v poslední třetině, kdy využíváte všechny získané elementy k otevírání bran a posouvání krychlí. A to je žalostně málo.

Vulgrim vás tentokrát zatáhne do plovoucího bludiště čtvercového charakteru. Jediným pevným bodem je střed, z něhož vedou čtyři cesty pro čtyři elementy. Vaším úkolem je využít, co už znáte a za pomoci speciálních sil přetvářet plošiny tak, abyste se dostali k jednomu z menších bossů. Cesty se otevírají postupně, tudíž nehrozí zabloudění či nesprávné řešení překážky. Tento princip dobře využívají zvedající se obtížnosti. V první čtvrtině manipulujete jen s ohněm, ale už v druhé je třeba zapojit blesky. A tak dále, až v poslední části předvádíte kouzelnickou show z Las Vegas.

Klíčem k pohybu herního světa jsou koule vložené v příslušném portálu. Ty reagují na elementy rozdílně. Jeden něco posune, druhý přidá vzduchový vír, další vertikální pohyb. První část proběhnete za dvacet minut. Poslední už zabere víc jak čtyřicet minut. Ne proto, že je větší, ale plošiny jsou natolik komplikované, že vyžadují větší soustředění a řešení v několika krocích. Musím říct, že se mi skládání cest opravdu líbí. Sice občas na řešení zíráte jak pes na novou boudu, ale vždy se k němu doberete, aniž byste rušili sousedy hlasitým nadáváním.

Postupně se přidávají další obtíže, jejichž řešení sice kopíruje to minulé, ale za jiných podmínek a v jiném prostředí. Nedostatek nápadů se tak lehce schová za širokou variabilitu možností Fury. Horkokrevná divoženka má po cestě i četné protivníky, ale mají to marné. Jelikož se do DLC dostanete až po nabytí všech dovedností, je vaše úroveň dostatečně pokročilá, aby démoni končili urychleně tlamou k zemi. Obsahově mám na rozšíření vlastně jen jednu námitku, třebaže hodně důraznou.

Dohromady vás čeká pět bossů. Čtyři ukončují jednotlivé průchody, pátý je capo di tutti capi. Tak se přirozeně očekává, že na něm necháte nervy a tlačítka ovladače. A ono nic. Čtyři vrátní, jak jsem si kamenné hromotluky přejmenoval, padají až příliš lehce. Sice se snaží bojovat elementy, ale jsou příliš obyčejní, nezajímavý a po jejich poražení nedorazila radost. Kde se zasekla nevím, ale získané nové zbraně jsem dostal s lehkostí sexuálního turisty léčícího si pohlavní chorobu. Finální šéf je o něco tužší a snaží se, budiž. Přesto je designově hodně sterilní a oproti základní hře jakoby bez jiskry. Se skonem ze sebe vysype nové brnění, které Fury opravdu sluší.

V ideálním světě, kde jednorožci spásají duhovou trávu i se spícími opilci, by tedy dodatek byl skvělý. Sice se slabším závěrem, ale hratelně osvěžující. Leč nežijeme na takovém místě a tituly vytvářejí studia jako Gunfire Games. Experti na slovo vzatí, jejichž sebedestrukční sklony překonávají všechna očekávání. Poté, co od vydání zlepšili grafickou úroveň hry, přidali původní bojový styl, který se do nového konceptu absolutně nehodí, přikročili k sebepoškozování.

Aktuálně jsou Keepers of the Void hratelní jen za velice specifických podmínek. Jedinci, kteří se vinou vývojářů k DLC dostali ještě před vydáním, končí v druhé části bludiště. Plošiny se totiž neposouvají, ale úplně ztrácí. Hraní po vydání zase končí předčasně v poslední části, kde obdobně špatně reagují plošiny s vertikálním postupem. Za chybou nejspíš stojí špatná kompatibilita nového obsahu se starou uloženou pozicí. Jakmile jsem totiž založil save nový a hru odehrál do potřebného bodu, dodatek bez problémů fungoval. Díky opětovnému hraní jsem si ovšem všimnul chyb, které dřív ve hře nebyly.

Načítání je snad ještě delší, než bývalo. Titul po něm často ztrácí počty snímků a je dýchavičný na textury. Všimnout si můžete ruchů ve zvuku, kdy se dostavuje cosi jako praskání desky. Velice špatně teď funguje Vulgrim a poslední checkpoint. Že jsem byl vrácen na špatnou pozici bych přežil. Že jsem párkrát skončil zaseknutý v objektu, už ne. Při vstupu do arény s finálním bossem vypadává skript, takže jste nuceni spadnou do lávy, aby naskočil. A moje nejoblíbenější: pády do dashboardu a přehřívání konzole. Vůbec poprvé se Xbox One X vypnul, aby, podle hlášky na obrazovce, zabránil poškození zařízení, neboť nestačil chladit.

Tedy drazí vývojáři, děkuji. Rád jsem si zahrál hru znovu, abych se mohl dopracovat k dodatku, který je opravdu pěkný. Jen prosím příště lepší bossy a vynechání těch adrenalinových zážitků. Až budu chtít pokoušet vlastní hranice, svléknu se, vyválím se v medu a půjdu obecně pohoršovat nějakého medvěda do nespecifikovaného přírodního parku.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Fury zahodila bojovou kuráž a vytáhla dobrodružný charakter a důvtip. Keepers of the Void sice obsahují démony, ale díky jejich začlenění a obtížnosti jsou jen zpestřením logické pouti plné hádanek. Plovoucí překážková dráha je pěkně navržená, vhodně využívá dovednosti hlavní hrdinky a příjemně protahuje základní hru. DLC bohužel dosti pošramotilo základní hru, a tak je bezpečně hratelné jen s čistou uloženou pozicí. Technické zpracování tak dostává ránu na solar, která ho stojí lepší hodnocení.
  • klidas

    ten s tym medvedom bol dobry 🙂

25. 08. 2019 • CryLineT0

Recenze: RAD

Vše je o šancích. Při prvních informacích zvažujete šance o koupi. Po prvním zapnutí dáváte šance jednotlivým obtížnostem. A s prvním selháním toužíte po šanci na opakování. Hry jsou celé o dalších příležitostech. Zatím, co v životě se nám jich často nedostává. Ukázkovým prototypem neustálých poučení z chyb je žánr rogue-like.

»
23. 08. 2019 • p.a.c.o11

RECENZE: Wreckfest

Nevím, jak vy, ale já mám moc rád příběhy spojené s herním vývojem. Někdy jsou to vtipné historky, jindy trochu smutnější, ale vždycky je to zajímavé čtení. Tím spíš, když daný příběh má šťastný konec, díky čemuž jsme všichni šťastni. A právě jeden takový příběh by se dal vyprávět ve spojitosti s naší dnešní recenzí. Ostatně proto je její úvod právě takový.

»
22. 08. 2019 • DandyCZE3

RECENZE: Age of Wonders: Planetfall

Další kvalitní strategie si přišla vybojovat svoje místo na konzoli Xbox. Paradoxu se na Xboxu asi hodně líbí, takže po poslední strategii Stellaris přináší do světa Xboxu i svoji žhavou novinku Age of Wonders: Planetfall, což je tahová strategie, která vám nabídne kompletní záběr na vše, co od kvalitní tahové strategie čekáte. Nejvíce lze hru přiblížit k podobným hrám, jako je série XCOM nebo Mutant Year Zero: Road to Eden. Nyní...

»
07. 08. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bear With Me: The Complete Collection

Adventury jsou něco jako starodávné božstvo. Jsou tu od nepaměti. Od dob, kdy přístroje byly schopny zaznamenávat víc než jen psaný text a data. A jednu éru dokonce s převahou udávaly herní směr. Nejde ale o žánr masový. V případě point and click kategorie se dá dokonce říct, že to nejlepší přinesla devadesátá léta. Hry jako Monkey Island, Broken Sword, Syberia nebo Grim Fandango.

»
02. 08. 2019 • Lukáš Urban4

Recenze: DOOM 3

Nejsem sám, kdo v poslední době vývojářům vyčítá, že se chovají jako obsluha tanku na dětském hřišti. V záchvatu modernizace likvidují jedny primitivní mechaniky za druhými a pak se diví, kam se vytratila hravost a zábava. Na obranu toho, co je nám svaté, vzpomínáme na tituly, které kdysi dávno vystavěly základy jednotlivých žánrů. A abych v tom nostalgii nenechal samotnou, jsem ochotný sáhnout po značce, kterou vlastně moc nemusím.

»
29. 07. 2019 • p.a.c.o3

RECENZE: Wolfenstein: Youngblood

Vždycky jsem si myslel, že herní hrdinové mají hlavní výhodu v tom, že jsou téměř nesmrtelní (co po stránce fyzické, tak slávy) a také že se jim vyhýbá jedna zásadní lidská vlastnost a to stárnutí. Někteří hrdinové, v tomto případě dokonce hrdinka, v rámci série omládli, aby se nakonec dostali do nejlepších let. Jinde si však vývojáři usmysleli, že bude fajn, když ikonický hlavní hrdina dostane pár šedin a celkově opravdu notně zestárne.

»
25. 07. 2019 • p.a.c.o9

RECENZE: FIA European Truck Racing Championship

Závody jsou skvělou podívanou. Nemám teď na mysli ty virtuální, ale skutečné. Všichni jistě známe rally, Formuli 1 nebo okruhové závody cestovních vozů. Všechno to jsou velice rychlé a dynamické soutěže, kde není o napětí nouze a zdejší závodní speciály mají ladné křivky. Na závodní okruhy se však vydávají i kamióny, které se, co do výkonu, mohou s ostatními směle měřit. Závody kamionů mě vždycky fascinovaly už jenom z toho důvodu, jak...

»
23. 07. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Redeemer – Enhanced Edition

Žil, byl Vasil, co armádu zkusil. Pech, zabíjet lidi tam musil. Takový způsob života se mu hnusil, a tak osud svůj spasil. Bolavou duši v chrámu božím hasil, když v tom kdosi klid mu zprasil. Pán chraň je, neb holé ruce a zbraň opět tasil. Bije, kope, mlátí ze všech sil. Však to je Vasil, bývalý člen utajených vojenských sil. Z informací, co nepřítel utrousil, až do podzemních laboratoří zabrousil. Zde se málem...

»