Recenze: Darksiders III: Keepers of the Void

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 22.7.2019, 17:31

Publikováno: 22.7.2019, 17:31

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2413 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Poté, co Fury porazila všechny smrtelné hříchy a odvrátila svět od pětisté padesáté druhé apokalypsy, mohla se vydat klidně na dovolenou. Využít své získané dovednosti a opékat si zbroj v jícnu sopky, v obklopení blesků chránit deštný prales nebo s ledově chladným výrazem opečovávat medvědy za polárním kruhem. Ale to válečnice nedělají. Raději berou nabídku od kostnatého individua a mění se na Laru Croft.

Třetí díl Darksiders už jeden dodatek dostal. The Crucible byl primárně zaměřen na boj, čemuž odpovídalo arénové zpracování. Keepers of the Void jdou cestou opačnou a cílí na překážky a logické řešení hádanek. Což je skvělé, protože v základní hře je tato část herních mechanizmů hodně osekaná. Pořádně se dostane ke slovu snad až v poslední třetině, kdy využíváte všechny získané elementy k otevírání bran a posouvání krychlí. A to je žalostně málo.

Vulgrim vás tentokrát zatáhne do plovoucího bludiště čtvercového charakteru. Jediným pevným bodem je střed, z něhož vedou čtyři cesty pro čtyři elementy. Vaším úkolem je využít, co už znáte a za pomoci speciálních sil přetvářet plošiny tak, abyste se dostali k jednomu z menších bossů. Cesty se otevírají postupně, tudíž nehrozí zabloudění či nesprávné řešení překážky. Tento princip dobře využívají zvedající se obtížnosti. V první čtvrtině manipulujete jen s ohněm, ale už v druhé je třeba zapojit blesky. A tak dále, až v poslední části předvádíte kouzelnickou show z Las Vegas.

Klíčem k pohybu herního světa jsou koule vložené v příslušném portálu. Ty reagují na elementy rozdílně. Jeden něco posune, druhý přidá vzduchový vír, další vertikální pohyb. První část proběhnete za dvacet minut. Poslední už zabere víc jak čtyřicet minut. Ne proto, že je větší, ale plošiny jsou natolik komplikované, že vyžadují větší soustředění a řešení v několika krocích. Musím říct, že se mi skládání cest opravdu líbí. Sice občas na řešení zíráte jak pes na novou boudu, ale vždy se k němu doberete, aniž byste rušili sousedy hlasitým nadáváním.

Postupně se přidávají další obtíže, jejichž řešení sice kopíruje to minulé, ale za jiných podmínek a v jiném prostředí. Nedostatek nápadů se tak lehce schová za širokou variabilitu možností Fury. Horkokrevná divoženka má po cestě i četné protivníky, ale mají to marné. Jelikož se do DLC dostanete až po nabytí všech dovedností, je vaše úroveň dostatečně pokročilá, aby démoni končili urychleně tlamou k zemi. Obsahově mám na rozšíření vlastně jen jednu námitku, třebaže hodně důraznou.

Dohromady vás čeká pět bossů. Čtyři ukončují jednotlivé průchody, pátý je capo di tutti capi. Tak se přirozeně očekává, že na něm necháte nervy a tlačítka ovladače. A ono nic. Čtyři vrátní, jak jsem si kamenné hromotluky přejmenoval, padají až příliš lehce. Sice se snaží bojovat elementy, ale jsou příliš obyčejní, nezajímavý a po jejich poražení nedorazila radost. Kde se zasekla nevím, ale získané nové zbraně jsem dostal s lehkostí sexuálního turisty léčícího si pohlavní chorobu. Finální šéf je o něco tužší a snaží se, budiž. Přesto je designově hodně sterilní a oproti základní hře jakoby bez jiskry. Se skonem ze sebe vysype nové brnění, které Fury opravdu sluší.

V ideálním světě, kde jednorožci spásají duhovou trávu i se spícími opilci, by tedy dodatek byl skvělý. Sice se slabším závěrem, ale hratelně osvěžující. Leč nežijeme na takovém místě a tituly vytvářejí studia jako Gunfire Games. Experti na slovo vzatí, jejichž sebedestrukční sklony překonávají všechna očekávání. Poté, co od vydání zlepšili grafickou úroveň hry, přidali původní bojový styl, který se do nového konceptu absolutně nehodí, přikročili k sebepoškozování.

Aktuálně jsou Keepers of the Void hratelní jen za velice specifických podmínek. Jedinci, kteří se vinou vývojářů k DLC dostali ještě před vydáním, končí v druhé části bludiště. Plošiny se totiž neposouvají, ale úplně ztrácí. Hraní po vydání zase končí předčasně v poslední části, kde obdobně špatně reagují plošiny s vertikálním postupem. Za chybou nejspíš stojí špatná kompatibilita nového obsahu se starou uloženou pozicí. Jakmile jsem totiž založil save nový a hru odehrál do potřebného bodu, dodatek bez problémů fungoval. Díky opětovnému hraní jsem si ovšem všimnul chyb, které dřív ve hře nebyly.

Načítání je snad ještě delší, než bývalo. Titul po něm často ztrácí počty snímků a je dýchavičný na textury. Všimnout si můžete ruchů ve zvuku, kdy se dostavuje cosi jako praskání desky. Velice špatně teď funguje Vulgrim a poslední checkpoint. Že jsem byl vrácen na špatnou pozici bych přežil. Že jsem párkrát skončil zaseknutý v objektu, už ne. Při vstupu do arény s finálním bossem vypadává skript, takže jste nuceni spadnou do lávy, aby naskočil. A moje nejoblíbenější: pády do dashboardu a přehřívání konzole. Vůbec poprvé se Xbox One X vypnul, aby, podle hlášky na obrazovce, zabránil poškození zařízení, neboť nestačil chladit.

Tedy drazí vývojáři, děkuji. Rád jsem si zahrál hru znovu, abych se mohl dopracovat k dodatku, který je opravdu pěkný. Jen prosím příště lepší bossy a vynechání těch adrenalinových zážitků. Až budu chtít pokoušet vlastní hranice, svléknu se, vyválím se v medu a půjdu obecně pohoršovat nějakého medvěda do nespecifikovaného přírodního parku.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Fury zahodila bojovou kuráž a vytáhla dobrodružný charakter a důvtip. Keepers of the Void sice obsahují démony, ale díky jejich začlenění a obtížnosti jsou jen zpestřením logické pouti plné hádanek. Plovoucí překážková dráha je pěkně navržená, vhodně využívá dovednosti hlavní hrdinky a příjemně protahuje základní hru. DLC bohužel dosti pošramotilo základní hru, a tak je bezpečně hratelné jen s čistou uloženou pozicí. Technické zpracování tak dostává ránu na solar, která ho stojí lepší hodnocení.
  • klidas

    ten s tym medvedom bol dobry 🙂

12. 11. 2019 • CryLineT6

Recenze: Bee Simulator

Jako malá jsem chtěla být ledasčím. A lampička dětského pokojíčku byla svědkem, že zvířata nezůstala bokem. Ale včely mezi má přání nepatřily. I když jsem přímo milovala strašpytla Vilíka a rozvernou Máju, život jejich skutečných předobrazů mě nezajímal. Neproháněly se savanou jako lvice. Neskákaly ve vlnách jako delfíni. A už vůbec nekroužily výšinami jako orel. Místo toho létaly po loukách. Hromadily pyl, aby jim výsledek nakonec sebral člověk nebo vetřelec...

»
24. 10. 2019 • Lukáš Urban9

Recenze: The Outer Worlds

Sedím tu, žvejkám flákotu z raptidona a čučím na bandu dělníků, co rozhazuje výplatu v kartách. Vezměte jed, že se nakonec pozabíjejí, protože ten vlevo fixluje, až se mu z pazour práší. Ale je tu docela klid. Na to, abych dal dohromady pár řádků, kterým stejně nikdo neuvěří. Ale kdo ví, co bude zítra. Halcyon je stabilní jak vytuhlá mrtvola a gauneři z velkých korporací na něm hodují jak supi. Snad měla Nyoka pravdu...

»
20. 10. 2019 • CryLineT0

Recenze: Stranded Sails: Explorers of the Cursed Islands

Přijměte pozvání od studia Lemonbomb, které z přístavu kočíruje průzkumnou loď. Kocábku se sympatickou posádkou. A samozřejmě také s vámi, co by potomkem kapitána a vrchním důstojníkem. Jen se příliš nenechte unést modravou dálí. Počasí nemá chuť řídit se předpovědí a brzy nabídne zamračenou tvář. Takovou, po jejímž pohledu končí plachetnice roztříštěná o skaliska ostrovů. A jak jste skončili vy? Váš otec? A vaše posádka? To už vám poví malinký titul Stranded...

»
14. 10. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Frostpunk: Console Edition

Zimu mám moc rád hned z několika důvodů. Předně není horko a člověk se může přiobléct, když teplota klesá. A pak se v případě dostatku sněhu dají provozovat zimní sporty nebo nejrůznější venkovní aktivity. Poslední dobou, zejména ve městech, však zimy stojí pěkně za prd a užívat si krásnou, čistou bílou pokrývku se poštěstí spíše na horách. Prý to má na svědomí globální oteplování, takže si těch krásných zim budeme asi užívat...

»
12. 10. 2019 • p.a.c.o10

RECENZE: GRID

Závody jsou hodně vděčným tématem pro herní zpracování. Ještě aby ne, když závodění obecně je skvělá zábava a kdo by nechtěl vyhrát, že? Navíc máme rádi rychlá a krásná auta, na která většinou zálibně koukáme, protože k jejich řízení se dostaneme hodně zřídka a na skutečném závodním okruhu ještě méně. Vývojáři to asi vidí stejně, takže nabídka je v tomto žánru opravdu pestrá a bohatá.

»
08. 10. 2019 • Lukáš Urban21

Recenze: Tom Clancy’s Ghost Recon Breakpoint

*Recenzi doplňují nalezené zápisky z deníku ztraceného „ducha“ (vřelý dík směřuje k Luk83). Asi za každým selháním v lidské historii stojí prvotní příčina.  Ta má zpravidla jméno, nad kterým rudneme během čtení v novinových sloupcích. Také má obličej, na jehož podobiznu si rádi flusneme, kdykoliv ji vidíme. A co pak teprve osobnost podléhající společenskému zavržení. Však ten bídák si zaslouží vyřadit jak ojetý diesel. My potřebujeme jasného viníka. Hmatatelný kus masa, který...

»
07. 10. 2019 • CryLineT5

Recenze: Trine 4 The Nightmare Prince

Za devatero močály a devatero zahradami leží škola kouzel. Daleko má do Bradavic. Ještě dále do bydliště Saxany. Za zdmi majestátného hradu sbírá zkušenosti namyšlený princ Selius. Přesvědčen, že může přistoupit učivu nejstarších, jal se magické knihy nejsilnější. Bránu zla však otevřel a s vlky v patách k lesu prchnul. To příležitost pro hrdiny tří řemesel je.

»
01. 10. 2019 • CryLineT0

Recenze: Code Vein

Pohled na upíry se neustále mění. Dramatické romány z nich udělaly noční netvory. Listy komiksů neohrožené hrdiny. A moderní kultura romantický opus pro dospívající. Mění se také charakteristické prvky. Už není potřeba rakve na přespání. A denní světlo nutně nemusí znamenat kremaci. Krev a touha po ní však zůstávají. Co když ale opojný lektvar jednou dojde?

»