RECENZE: Dead Ahead: Zombie Warfare

Autor: p.a.c.o Publikováno: 15.4.2018, 11:15

Publikováno: 15.4.2018, 11:15

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1508 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Na zombíky ve hrách jsme si již zvykli a to, co vypadalo jako chvilkový trend, se přetavilo v regulérní herní postavy. No postavy, prostě zombíci jsou ve hrách stále přítomní, ať se to mnohým líbí nebo ne. Většinou je likvidujeme v nekonečných zástupech na tisíce způsobů a svou troškou do tohoto mlýna přispívají i vývojáři z Mobirate, kteří na velkou platformu přinášejí malou hru.

Dead Ahead: Zombie Warfare je na první pohled hrou na mobil, která si nějakým záhadným způsobem našla cestu na Xbox. Nečekejte nějaký rozmáchlý příběh a skvělé příběhové animace. S vaší partou hrdinů si potřebujete klestit cestu skrze svět zamořený celou škálou nemrtvých nepřátel. Ti nám vždycky po nějakém úseku dokáží postavit do cesty zátaras, který je třeba zlikvidovat.

V tuto chvíli vstupujeme do hry my, jelikož naším cílem je proti hromadám nemrtvých posílat ty vyvolené, kteří se s nimi utkají. Hra je variací na Tower Defence, kdy každý hrdina stojí nějakou částku, v tomto případě vody, po jejímž získání ho můžete poslat do boje. Cílem je prorazit nepřátelskou barikádu a zároveň nedopustit, aby se útočníci dostali k autobusu. Ten má určitý „život“, po jehož spotřebování nikdo neumře, ale jenom se stáhnete, abyste mohli pozměnit řady a o překonání se pokusit znovu.

Jednotek je k dispozici velké množství, kdy základ tvoří týpek s lopatou. K němu můžete přidat někoho silnějšího a pomalejšího, střelce s pistolí nebo brokovnicí či speciálního agenta házejícího granáty. Navíc každou jednotku je možné dále vylepšovat, pokud pro ni máte dostatek surovin do každé ze tří kategorií (zdraví, útok a štěstí). Překonáváním úrovní je možné tyto věci získat, anebo později kupovat či vyměňovat za něco jiného u obchodníka.

Ani na druhé straně nejsou jednotky úplně jednotvárné a každou chvíli vás svou přítomností potěší nový druh zombíka. Ti mohou být různě rychlí, být odolní vůči ohni, kulkám, uzdravují své nemrtvé kolegy nebo svou explozí zničí přilehlé okolí. Všechny typy se navíc přehledně ukládají do zombií encyklopedie, takže si můžete osvěžit paměť, co že to ten který zombík dělá. Rozmanitost je i v tomto případě značná, takže bude stále co objevovat a překonávat.

Bohužel rozmanitost našich lidí a soupeřů je to jediné, co má nějaký vliv na hratelnost. Prostředí se sice mění, ale je to jenom jiná kulisa. Stále se chodí z leva doprava, překážkou je jenom zátaras a jinak se na mapách vůbec nic neděje. V tomto případě je to zásadní, protože díky tomu je celá hratelnost na jedno brdo, navzdory změnám v nepřátelských řadách. Přitom standardní tower defence dokáží pracovat i s prostředím, přidat překážku támhle nebo jenom omezenou cestu tuhle. Pixel artová grafika přitom hře sluší, hudební doprovod zmiňovat ani nebudu, protože celou hrou provází jedna jediná melodie.

Za každý splněný level vás hra ohodnotí až třemi hvězdičkami, ovšem nepochopil jsem systém, podle něhož jsou přidělovány. Když jsem dohrával úroveň bez poškození autobusu, dostal jsem tři hvězdy. Následně jsem to zvládl s půl zdravím a dostal jsem tři hvězdičky, abych pak u další úrovně dosáhl na 93% a dostal dvě hvězdičky. Logiku to tedy rozhodně nemá, a navíc před hraním úrovně ani nevíte, na základě čeho jsou hvězdy přidělovány. Je dobré tak jet jenom na 100% zdraví a moc u toho nepřemýšlet.

Stejně nelogická je i obtížnost. Jednou dáte easy na první pokus jako nic, následně stejně dáte hard nebo nightmare a pak shoříte po třech pokusech na normal obtížnosti. Nevyváženost vás bude provázet celou hrou a je jedno, ve kterém ze sedmi prostředí se zrovna budete nacházet. Všude to funguje stejně špatně.

To platí i pro ovládání. Není možné určit, na koho se váš hrdina půjde vrhnout, ale pouze ho vypustíte z autobusu a on už si pak jde svojí cestou. Dost často by se však hodilo určit nepřítele, s nímž si to půjde vyříkat. Někteří zombíci po chvíli opět vstanou a jdou dál. Bohužel, náš hrdina umí jít pouze v před a co se děje za ním ho už nezajímá. Ani házení zápalných sudů nebo umisťování věcí do úrovní není nijak dobře ovladatelné, protože takhle pomalé a neergonomické ovládání jsem snad ještě neviděl. Ale co bych také měl čekat od vývojářů her pro mobily, kam přesně tohle patří.

Kdo nadával na EA za jejich battlepack aféru, tady bude rozčarován ještě více. Různých způsobů, jak z hráčů dostat další penízky je zde celá řada a občas jsou prakticky docela agresivní, zejména z důvodu zmíněné nevyvážené obtížnosti. Hra vám nabízí nejen více peněz či věcí k vylepšení postav, ale také různé urychlovače, ke kterým se bez koupi dostanete jenom hodně zřídka. K tomu mě neustále štvalo upozorňování na to, abych nezapomněl hru ohodnotit, což prostě na velké konzole nepatří.

3
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Mobilní hry, včetně všech jejich nešvarů, nemají na velkých platformách bez řádného předělání co pohledávat. Jako zabavení na jízdu metrem či autobusem by bylo Dead Ahead: Zombie Warfare fajn, ale Xbox s televizí do tašky nenacpete a mikrotransakce u takto stereotypní hry by platil jenom šílenec. Dobrý nápad tak byl zničen v samotném počátku a já tak nevidím moc důvodů, proč se s touhle hrou trápit.
  • Sagat

    S hodnocením nesouhlasim, já se bavil dobře 1000géček doma. A ani jednou se mi za hru nestalo abych dostal 3 hvězdy při poškozeném autobuse,stačí jedna rána do něj a už to jsou max 2*.

    • p.a.c.o

      Ta hra má svoje kouzlo, ale velká konzole jí absolutně nesedí. Hraju to i na mobilu a tam to ovládáním a vším pasuje o dost víc…

    • Jaroslav Houdek

      Za 299 je to drahý. Kdyby tam nebyly mikrotransakce, tak to koupím třeba do tabletu, nebo telefonu. Ale nemají verzi pro Windows, takže mají smůlu. Na Xboxu si za tyhle peníze můžu zahrát daleko lepší hry.

20. 08. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: State of Mind

Žánr science fiction mám rád od doby, co jsem viděl Vesmírnou odyseu. I když jsem tenkrát absolutně nechápal, co mi chce sdělit, fascinoval mě svět, jehož součástí se nikdy nestanu. Během let pozdějších, kdy jsem knihovnu plnil Asimovem, Bradburym a Heinleinem, mě ale uchvátil jiný poutník budoucností, a to Philip K. Dick. Jeho pohledy do neznáma, v nichž se lidství stává obchodním artiklem a člověk lehce nahraditelným „komponentem“, mají dodnes mrazivou...

»
16. 08. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: Graveyard Keeper

Díky hrám už jsem byl ledacos. Vesmírný nájezdník, závodník, mariňák, pirát, zemědělec, řidič hromadné dopravy, superhrdina, bláznivá koza a pravděpodobně dalších sto zaměstnání nebo poslání. Nikdy jsem ale nebyl hrobník, což se teď díky studiu Lazy Bear Games změnilo. A věřte nebo ne, i obyčejný muž s lopatou, oslíkem a ukecanou lebkou se může stát hrdinou.

»
14. 08. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Overcooked 2

Já sám ve skutečnosti moc dobrý kuchař nejsem. Nějaký ten základ sice zvládnu, ale daleko raději jídlo konzumuji, než připravuji. Do role uznávaného kuchaře jsem se dostal alespoň virtuálně díky prvnímu dílu Overcooked, kde se ve zběsilé kuchyni člověk proháněl ze strany na stranu, čekal, kde ho co zase překvapí a hlavně v kooperaci to byla neskutečně strhující zábava.

»
24. 07. 2018 • chaosteorycz17

Recenze: Bud Spencer & Terence Hill – Slaps And Beans

V letech, kdy jste už příliš staří na pleny, ale ještě nemáte nárok na občanský průkaz, jsou často vašimi hrdiny postavy stříbrného plátna. Za bezstarostných let mé generace to byla zdánlivě nesourodá dvojice Italů. Ať už byl v záběru Malý unavený Joe nebo Banánový Joe, vždy bezpráví trestali Dva machři mezi nebem a peklem. Přilepen k obrazovce jsem nečekal, až padne Sudá a lichá, protože už malé dítě ví, že Kdo najde...

»
22. 07. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Mothergunship

Střílení je super a člověk se u něj parádně vyřádí. Nebojte, nejsem žádný fanatik, který by běhal po městě s pistolí a střílel po všem, co se hne. Rád vezmu gamepad do ruky a vydám se sjednávat pořádek a zachraňovat lidstvo před zombií apokalypsou nebo třeba útokem nepřátel z vesmíru. Trochu mne mrzí, že stále více her tlačí na multiplayerovou pilu, kdy člověk k zážitku potřebuje hráče kolem sebe a pak je to...

»
21. 07. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: From The Ashes DLC – Kingdom Come

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 A je to tady. České studio Warhorse přichází s prvním DLC pro hru Kingdom Come: Deliverence. Protože mám tuto hru velmi ráda, na přídavné DLC From the Ashes jsem se moc těšila. Zejména proto, že není třeba mít odehranou celou či skoro celou hru, aby se člověk dostal k přídavku do hry. Ovšem alespoň část již odehrána být musí. Přesněji dobýt zpět Přibyslavice...

»
19. 07. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Danger Zone 2

Když v roce 2013 Electronic Arts sebrala Criterionu vývoj NFS a předala ho Ghost Games, byl to začátek konce tvůrců série Burnout. Později byly směrem k „Duchům“ přesunuty i dvě třetiny zaměstnanců a zakladatelům studia Criterion došla trpělivost. V následujícím roce Alex Ward a Fiona Sperry založili, ještě s Paulem Rossem, studio nové a oznámili, že se vrátí ke kořenům. Vznikly tak Three Fields Entertainment a „nebezpečné“ hry všeho druhu.

»
17. 07. 2018 • kristine4chaos1

Recenze: All-Star Fruit Racing

Občas se podíváte na obal hry a přesně víte, co vám může dát. Při pohledu na dnešní recenzovanou novinku správně tušíte autíčka z kategorie „kartových“ závodů. Také se nemůžete splést, pokud si je zasadíte do barevného světa, plného ovocných koktejlů a svěží atmosféry. K takovému typu her samozřejmě patří rozverná munice všeho druhu a sympatičtí závodníci na šílených strojích.

»