RECENZE: Dead Ahead: Zombie Warfare

Autor: p.a.c.o Publikováno: 15.4.2018, 11:15

Publikováno: 15.4.2018, 11:15

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1621 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Na zombíky ve hrách jsme si již zvykli a to, co vypadalo jako chvilkový trend, se přetavilo v regulérní herní postavy. No postavy, prostě zombíci jsou ve hrách stále přítomní, ať se to mnohým líbí nebo ne. Většinou je likvidujeme v nekonečných zástupech na tisíce způsobů a svou troškou do tohoto mlýna přispívají i vývojáři z Mobirate, kteří na velkou platformu přinášejí malou hru.

Dead Ahead: Zombie Warfare je na první pohled hrou na mobil, která si nějakým záhadným způsobem našla cestu na Xbox. Nečekejte nějaký rozmáchlý příběh a skvělé příběhové animace. S vaší partou hrdinů si potřebujete klestit cestu skrze svět zamořený celou škálou nemrtvých nepřátel. Ti nám vždycky po nějakém úseku dokáží postavit do cesty zátaras, který je třeba zlikvidovat.

V tuto chvíli vstupujeme do hry my, jelikož naším cílem je proti hromadám nemrtvých posílat ty vyvolené, kteří se s nimi utkají. Hra je variací na Tower Defence, kdy každý hrdina stojí nějakou částku, v tomto případě vody, po jejímž získání ho můžete poslat do boje. Cílem je prorazit nepřátelskou barikádu a zároveň nedopustit, aby se útočníci dostali k autobusu. Ten má určitý „život“, po jehož spotřebování nikdo neumře, ale jenom se stáhnete, abyste mohli pozměnit řady a o překonání se pokusit znovu.

Jednotek je k dispozici velké množství, kdy základ tvoří týpek s lopatou. K němu můžete přidat někoho silnějšího a pomalejšího, střelce s pistolí nebo brokovnicí či speciálního agenta házejícího granáty. Navíc každou jednotku je možné dále vylepšovat, pokud pro ni máte dostatek surovin do každé ze tří kategorií (zdraví, útok a štěstí). Překonáváním úrovní je možné tyto věci získat, anebo později kupovat či vyměňovat za něco jiného u obchodníka.

Ani na druhé straně nejsou jednotky úplně jednotvárné a každou chvíli vás svou přítomností potěší nový druh zombíka. Ti mohou být různě rychlí, být odolní vůči ohni, kulkám, uzdravují své nemrtvé kolegy nebo svou explozí zničí přilehlé okolí. Všechny typy se navíc přehledně ukládají do zombií encyklopedie, takže si můžete osvěžit paměť, co že to ten který zombík dělá. Rozmanitost je i v tomto případě značná, takže bude stále co objevovat a překonávat.

Bohužel rozmanitost našich lidí a soupeřů je to jediné, co má nějaký vliv na hratelnost. Prostředí se sice mění, ale je to jenom jiná kulisa. Stále se chodí z leva doprava, překážkou je jenom zátaras a jinak se na mapách vůbec nic neděje. V tomto případě je to zásadní, protože díky tomu je celá hratelnost na jedno brdo, navzdory změnám v nepřátelských řadách. Přitom standardní tower defence dokáží pracovat i s prostředím, přidat překážku támhle nebo jenom omezenou cestu tuhle. Pixel artová grafika přitom hře sluší, hudební doprovod zmiňovat ani nebudu, protože celou hrou provází jedna jediná melodie.

Za každý splněný level vás hra ohodnotí až třemi hvězdičkami, ovšem nepochopil jsem systém, podle něhož jsou přidělovány. Když jsem dohrával úroveň bez poškození autobusu, dostal jsem tři hvězdy. Následně jsem to zvládl s půl zdravím a dostal jsem tři hvězdičky, abych pak u další úrovně dosáhl na 93% a dostal dvě hvězdičky. Logiku to tedy rozhodně nemá, a navíc před hraním úrovně ani nevíte, na základě čeho jsou hvězdy přidělovány. Je dobré tak jet jenom na 100% zdraví a moc u toho nepřemýšlet.

Stejně nelogická je i obtížnost. Jednou dáte easy na první pokus jako nic, následně stejně dáte hard nebo nightmare a pak shoříte po třech pokusech na normal obtížnosti. Nevyváženost vás bude provázet celou hrou a je jedno, ve kterém ze sedmi prostředí se zrovna budete nacházet. Všude to funguje stejně špatně.

To platí i pro ovládání. Není možné určit, na koho se váš hrdina půjde vrhnout, ale pouze ho vypustíte z autobusu a on už si pak jde svojí cestou. Dost často by se však hodilo určit nepřítele, s nímž si to půjde vyříkat. Někteří zombíci po chvíli opět vstanou a jdou dál. Bohužel, náš hrdina umí jít pouze v před a co se děje za ním ho už nezajímá. Ani házení zápalných sudů nebo umisťování věcí do úrovní není nijak dobře ovladatelné, protože takhle pomalé a neergonomické ovládání jsem snad ještě neviděl. Ale co bych také měl čekat od vývojářů her pro mobily, kam přesně tohle patří.

Kdo nadával na EA za jejich battlepack aféru, tady bude rozčarován ještě více. Různých způsobů, jak z hráčů dostat další penízky je zde celá řada a občas jsou prakticky docela agresivní, zejména z důvodu zmíněné nevyvážené obtížnosti. Hra vám nabízí nejen více peněz či věcí k vylepšení postav, ale také různé urychlovače, ke kterým se bez koupi dostanete jenom hodně zřídka. K tomu mě neustále štvalo upozorňování na to, abych nezapomněl hru ohodnotit, což prostě na velké konzole nepatří.

3
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Mobilní hry, včetně všech jejich nešvarů, nemají na velkých platformách bez řádného předělání co pohledávat. Jako zabavení na jízdu metrem či autobusem by bylo Dead Ahead: Zombie Warfare fajn, ale Xbox s televizí do tašky nenacpete a mikrotransakce u takto stereotypní hry by platil jenom šílenec. Dobrý nápad tak byl zničen v samotném počátku a já tak nevidím moc důvodů, proč se s touhle hrou trápit.
  • Sagat

    S hodnocením nesouhlasim, já se bavil dobře 1000géček doma. A ani jednou se mi za hru nestalo abych dostal 3 hvězdy při poškozeném autobuse,stačí jedna rána do něj a už to jsou max 2*.

    • p.a.c.o

      Ta hra má svoje kouzlo, ale velká konzole jí absolutně nesedí. Hraju to i na mobilu a tam to ovládáním a vším pasuje o dost víc…

    • Jaroslav Houdek

      Za 299 je to drahý. Kdyby tam nebyly mikrotransakce, tak to koupím třeba do tabletu, nebo telefonu. Ale nemají verzi pro Windows, takže mají smůlu. Na Xboxu si za tyhle peníze můžu zahrát daleko lepší hry.

18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»