RECENZE: Degrees of Separation

Autor: p.a.c.o Publikováno: 27.2.2019, 8:03

Publikováno: 27.2.2019, 8:03

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1707 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Není snad většího protikladu, než tepla a zimy. Sluníčko, příjemné počasí, sezení na zahrádce. Všechny tyhle aktivity si umíme dost dobře představit a spousta z nás se na ně těší. I zima má rozhodně něco do sebe. Nemyslím teď plískanice, hnusný šedý sníh ve městě a teploty kolem nuly. V té správné zimě je všude krásná sněhová pokrývka, teploty pod nulou, ale sluníčko mají společné, byť je pravda, že v zimním období si slunného počasí neužíváme tolik, jako třeba v létě.

Na kontrastu těchto dvou ročních období se dá postavit spousta aktivit a v herním světě tomu není jinak. Oznámení Degrees of Separation my udělalo radost, jelikož mám rád logické hry s hezkou stylizací a příjemnou muzikou, což přesně měl být i tento případ. Zejména mi učarovala ona stylizace a změny počasí podle jednotlivých hlavních hrdinů. Škoda jen, že ne všechna má očekávání se naplnila, i když to nic nemění na faktu, že se rozhodně nejedná o špatnou hru. Ale všechno pěkně po pořádku.

Rime a Ember jsou přesně ty protiklady, jež se v této hře postaví proti sobě, i když by chtěli být spolu. Ember žije ve světě tepla a zpívajících ptáků, kdežto Rime pochází z ledového království. Oba dva se potkávají při putování po světě, ovšem díky bariéře mezi jejich světy jsou sice blízko, ale jakýkoli fyzický kontakt mezi nimi není možný. Příběhová linka příjemně doplňuje hraní, ale na druhou stranu psané texty v průběhu řešení úkolů a občasné krátké scénky ve mně nedokázaly vyvolat dojem větší sounáležitosti s našimi hrdiny. Byť třeba příběh je napsaný hezky.

U logických her je samozřejmě nejdůležitější řešení hádanek, které tvoří nedílnou součást hratelnosti. Zde je všechno postaveno kolem interakce mezi teplem a zimou. Takže třeba Rime může chodit po vodě, jelikož pod jeho nohami mrzne, kdežto Ember zase může dýchat pod vodou. Hlavním cílem každé obrazovky či logické části je sebrání šály, protože pouze sebráním jejich určitého počtu se vám v hradě odemknou brány k dalším dobrodružstvím. Naštěstí nemusíme posbírat všechny šály v dané části, takže když ji někde sem tam necháme, nic tak dramatického se neděje.

Obtížnost hádanek není nějak přehnaně těžká a spíš jsem měl místy opačný problém a to ten, že jsem k řešení přistupoval až moc složitě, přičemž následné řešení bylo značně triviální. Cílem je určitým způsobem kombinovat vlastnosti zimy a tepla, takže někde něco roztajeme, jinde zase zimou snížíme lávku a teplem ji zvýšíme nebo vytváříme na lomu tepla a zimy paprsek, po němž se následně naši hrdinové mohou posunout někam dál/výš. Hrad je rozdělen na nějakých pět částí, kdy v každé z nich je nějaká propojující logická linka pro řešení hádanek.

Tak nějak mi však i přes jistou variabilitu přišly hádanky takové nemastné neslané. Asi je to tím, že postavy nemohou zemřít z jakéhokoli důvodu a vždycky je cílem dostat se jenom někam nahoru (občas i do jeskyně) pro šálu. Z toho důvodu jsem neměl moc velkou motivaci postupovat dále. Navíc některé hádanky jsou postaveny na relativně přesné pozici obou postav, což vzhledem k vzájemné interakci není vůbec snadné. A jelikož hlavní hrdinové jsou dva, je možné hrát nejen sólo, ale všechno přímo vybízí ke kooperativnímu hraní na jedné konzoli (online prvky hra žádné nemá).

Hraní s živým spoluhráčem je tou nejlepší možnou volbou už jenom kvůli ovládání. Samotný hráč musí nějakým rozumným způsobem ukočírovat obě postavy a to se mi, ať jsem se snažil, jak jsem jenom chtěl, úplně nedařilo. Postava vás buď může následovat anebo stát, čehož důsledkem musíte zastavit vámi neovládanou postavu na tom správném místě nebo se do ní přepnout, postavit ji a následně ji tam nechat. Mezi Rimem a Ember se dá libovolně přepínat, ale jak jsem řekl, pokud seženete živého spoluhráče, určitě hrajte s ním.

Při toulání světem narazíte na ukazatele s krystaly uvnitř, což je zdejší variace na checkpointy. Mezi jednotlivými body se dá následně ve formě motýla pohybovat a tak se vrátit k přeskočené části (úrovně mají někdy i více pater a tak se prostě musíme vrátit, jinak to nejde) a navíc pokaždé začínáme na úplném začátku dané úrovně. K místu, kde jste naposledy skončili se tak musíte po liniích cedulí dotransportovat a to rozhodně neberu jako uživatelsky přívětivé řešení, stejně jako celý systém těchto bodů. Na pohled je sice hezký, ale to je ve výsledku tak celé.

Hezký, ba přímo pohádkově nádherný pohled je na celou hru. Grafická stylizace do severské krajiny, přechody mezi zimou a teplem, to všechno vypadá opravdu báječně. K tomu hraje příjemná muzika, takže v těchto ohledech nemám, co bych hře vytkl. Nakonec, pokud se dovedete motivovat k plnění úkolů, tak i její délka je na indie titul pěkná.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Degrees of Separation zpracovává protiklady zimy a tepla hezkým způsobem a přetavuje je v příjemnou a poklidnou logickou oddychovku. Bohužel jí chybí svižnější tempo, které by dokázalo hráče udržet, nabudit a přimět k dalšímu plnění úkolů. U téhle hry jsem si opravdu neříkal: „ještě jeden level a už to vypnu…“ a právě to jsem v souvislosti s touto hrou čekal. Nic to však nemění na tom, že Degrees of Separation je stále lehce nadprůměrná a kdo přistoupí na její hru, mohl by být spokojen.
26. 05. 2019 • CryLineT0

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
24. 05. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»
23. 05. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Sniper Elite V2 Remastered

Říkáte si zase další remaster? Už tomu tak je a možná nám jen pánové ze studia Rebellion chtějí zkrátit čekání na pátý Sniper Elite. Každopádně tento měsíc už je tomu sedm let, co do obchodů dorazil Sniper Elite V2 a my se teď mrkneme na zoubek jeho remasteru pro Xbox One.

»
18. 05. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Rage 2

Dlouhé desítky let si autoři filmů, her a knih dávali práci, aby svět po globální katastrofě působil tak depresivně, že si z něho i fanoušek doom metalu má chuť podřezat žíly. Pak ale někdo přišel se studií, jak se asi bude chovat tlupa orangutanů ve skladu barev a laků. Samozřejmě udělá barevný nepořádek, který by šikovný hokynář prodal jako umělecké dílo nadčasového umělce. Nač ale dělat z neorganizovaného bince něco víc než...

»
15. 05. 2019 • lindros88cze6

Recenze: World of Warships: Legends (Game Preview)

Po úspěšném uvedení hry World of Tanks na konzole se Wargaming snaží přenést i svůj další titul: World of Warships (WOWs). Jak už název i obrázek napovídají, tak se budeme plavit v bojových lodích z období kolem 2. světové války. Hra vyšla na PC v roce 2015 a někteří si možná myslí, že jde o pouhý port hry. Dle WG a i mých dojmů se jedná o upravenou hru, která je ovšem...

»
14. 05. 2019 • tonyskate10

RECENZE: A Plague Tale: Innocence

Když byl v lednu 2017 oznámen nový projekt The Plague studia Asobo, který zaštítil francouzský vydavatel Focus Home, asi nikdo nečekal, že se z něj vyklube natolik slibná záležitost, jakou se A Plague Tale: Innocence nakonec stala. Hráči se těšili na poutavý příběh zasazený do zajímavého období, a když byla navíc potvrzena čeština, očekávání ještě více vzrostla. Budou však naplněna? Ačkoliv embargo na recenze padlo až s vydáním hry, což kolikrát nebývá dobré...

»
11. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Feudal Alloy

Přemýšleli jste někdy nad tím, nad čím pak asi dumá ta němá tvář, kterou si chováte v akvárku? Myslíte, že ji zajímá nová laciná truhla umístěná v rohu? Přemýšlí snad nad tím, že opět meškáte s vyčištěním? Nebo snad s ní o velkolepém dobrodružství v alternativním středověku? Jestli nežije v hlavě pracovitého robota, nejspíš ji zajímá jen včasné krmení.

»
08. 05. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Old Man’s Journey

Společně s rozmachem nezávislých herních studií nebo i samotných vývojářů, jsme se konečně dočkali toho, nač celá léta předtím spousta hráčů nadávala. Velká studia hrála na jistotu, sypala na nás jedno pokračování za druhým, a tak nějak se vytratili hry s větší uměleckou hodnotou nebo zajímavými nápady. A právě tohle je oblast, v níž se nezávislá scéna velice vyžívá a vznikají zde někdy až divné hry (tak moc umělecké, že to nikdo nechápe,...

»