RECENZE: Degrees of Separation

Autor: p.a.c.o Publikováno: 27.2.2019, 8:03

Publikováno: 27.2.2019, 8:03

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1663 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Není snad většího protikladu, než tepla a zimy. Sluníčko, příjemné počasí, sezení na zahrádce. Všechny tyhle aktivity si umíme dost dobře představit a spousta z nás se na ně těší. I zima má rozhodně něco do sebe. Nemyslím teď plískanice, hnusný šedý sníh ve městě a teploty kolem nuly. V té správné zimě je všude krásná sněhová pokrývka, teploty pod nulou, ale sluníčko mají společné, byť je pravda, že v zimním období si slunného počasí neužíváme tolik, jako třeba v létě.

Na kontrastu těchto dvou ročních období se dá postavit spousta aktivit a v herním světě tomu není jinak. Oznámení Degrees of Separation my udělalo radost, jelikož mám rád logické hry s hezkou stylizací a příjemnou muzikou, což přesně měl být i tento případ. Zejména mi učarovala ona stylizace a změny počasí podle jednotlivých hlavních hrdinů. Škoda jen, že ne všechna má očekávání se naplnila, i když to nic nemění na faktu, že se rozhodně nejedná o špatnou hru. Ale všechno pěkně po pořádku.

Rime a Ember jsou přesně ty protiklady, jež se v této hře postaví proti sobě, i když by chtěli být spolu. Ember žije ve světě tepla a zpívajících ptáků, kdežto Rime pochází z ledového království. Oba dva se potkávají při putování po světě, ovšem díky bariéře mezi jejich světy jsou sice blízko, ale jakýkoli fyzický kontakt mezi nimi není možný. Příběhová linka příjemně doplňuje hraní, ale na druhou stranu psané texty v průběhu řešení úkolů a občasné krátké scénky ve mně nedokázaly vyvolat dojem větší sounáležitosti s našimi hrdiny. Byť třeba příběh je napsaný hezky.

U logických her je samozřejmě nejdůležitější řešení hádanek, které tvoří nedílnou součást hratelnosti. Zde je všechno postaveno kolem interakce mezi teplem a zimou. Takže třeba Rime může chodit po vodě, jelikož pod jeho nohami mrzne, kdežto Ember zase může dýchat pod vodou. Hlavním cílem každé obrazovky či logické části je sebrání šály, protože pouze sebráním jejich určitého počtu se vám v hradě odemknou brány k dalším dobrodružstvím. Naštěstí nemusíme posbírat všechny šály v dané části, takže když ji někde sem tam necháme, nic tak dramatického se neděje.

Obtížnost hádanek není nějak přehnaně těžká a spíš jsem měl místy opačný problém a to ten, že jsem k řešení přistupoval až moc složitě, přičemž následné řešení bylo značně triviální. Cílem je určitým způsobem kombinovat vlastnosti zimy a tepla, takže někde něco roztajeme, jinde zase zimou snížíme lávku a teplem ji zvýšíme nebo vytváříme na lomu tepla a zimy paprsek, po němž se následně naši hrdinové mohou posunout někam dál/výš. Hrad je rozdělen na nějakých pět částí, kdy v každé z nich je nějaká propojující logická linka pro řešení hádanek.

Tak nějak mi však i přes jistou variabilitu přišly hádanky takové nemastné neslané. Asi je to tím, že postavy nemohou zemřít z jakéhokoli důvodu a vždycky je cílem dostat se jenom někam nahoru (občas i do jeskyně) pro šálu. Z toho důvodu jsem neměl moc velkou motivaci postupovat dále. Navíc některé hádanky jsou postaveny na relativně přesné pozici obou postav, což vzhledem k vzájemné interakci není vůbec snadné. A jelikož hlavní hrdinové jsou dva, je možné hrát nejen sólo, ale všechno přímo vybízí ke kooperativnímu hraní na jedné konzoli (online prvky hra žádné nemá).

Hraní s živým spoluhráčem je tou nejlepší možnou volbou už jenom kvůli ovládání. Samotný hráč musí nějakým rozumným způsobem ukočírovat obě postavy a to se mi, ať jsem se snažil, jak jsem jenom chtěl, úplně nedařilo. Postava vás buď může následovat anebo stát, čehož důsledkem musíte zastavit vámi neovládanou postavu na tom správném místě nebo se do ní přepnout, postavit ji a následně ji tam nechat. Mezi Rimem a Ember se dá libovolně přepínat, ale jak jsem řekl, pokud seženete živého spoluhráče, určitě hrajte s ním.

Při toulání světem narazíte na ukazatele s krystaly uvnitř, což je zdejší variace na checkpointy. Mezi jednotlivými body se dá následně ve formě motýla pohybovat a tak se vrátit k přeskočené části (úrovně mají někdy i více pater a tak se prostě musíme vrátit, jinak to nejde) a navíc pokaždé začínáme na úplném začátku dané úrovně. K místu, kde jste naposledy skončili se tak musíte po liniích cedulí dotransportovat a to rozhodně neberu jako uživatelsky přívětivé řešení, stejně jako celý systém těchto bodů. Na pohled je sice hezký, ale to je ve výsledku tak celé.

Hezký, ba přímo pohádkově nádherný pohled je na celou hru. Grafická stylizace do severské krajiny, přechody mezi zimou a teplem, to všechno vypadá opravdu báječně. K tomu hraje příjemná muzika, takže v těchto ohledech nemám, co bych hře vytkl. Nakonec, pokud se dovedete motivovat k plnění úkolů, tak i její délka je na indie titul pěkná.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Degrees of Separation zpracovává protiklady zimy a tepla hezkým způsobem a přetavuje je v příjemnou a poklidnou logickou oddychovku. Bohužel jí chybí svižnější tempo, které by dokázalo hráče udržet, nabudit a přimět k dalšímu plnění úkolů. U téhle hry jsem si opravdu neříkal: „ještě jeden level a už to vypnu…“ a právě to jsem v souvislosti s touto hrou čekal. Nic to však nemění na tom, že Degrees of Separation je stále lehce nadprůměrná a kdo přistoupí na její hru, mohl by být spokojen.
19. 03. 2019 • CryLineT2

Recenze: One Piece: World Seeker

Piráti nemusí mít vždy odstrašující jména a vzhled zanedbaného uživatele sociálních služeb. Jsou kultury, kde pohled na korzára připomíná návrat do dětství. Cestu zpět do let, kdy jsme s chlapci ze sousedství blbnuli v polích rostlého obilí. Na hlavě slaměný klobouk, v koutku stéblo a na sobě otrhané oblečení s krátkým střihem. To je vizuální vizitka kapitána Luffyho, hrdého vůdce Slamáků a hlavního hrdiny mangy One Piece.

»
16. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: LEGO Movie 2 Videogame

Skládání kostiček je nejen velice uklidňující, ale také zábavný způsob, jak v sobě probudit tvořivého ducha. Stavět můžeme buď podle nějakého plánku, nebo ještě lépe, podle vlastní chuti a představivosti. Kreativní jedinci si navíc v dnešní době mohou vybrat, zda se chtějí „zapotit“ při fyzickém skládání kostiček, nebo všechny své vize a fantazie otisknout do virtuálního světa. Fyzické stavění dokáže velice dobře zprostředkovat legendární stavebnice LEGO, jež má přesah i do virtuálního...

»
09. 03. 2019 • chaosteorycz8

Recenze: Devil May Cry 5

Není úplně jasné, jak se tyto dvě osobnosti potkaly. Natož, co je spojilo do jedné dějové linie, ve které jsou démoni lovným artiklem, lidé obyčejnými návnadami a svět obrovskou oborou. Možná si za to Alighieri může sám, neměl se ve své Komedii tak bratříčkovat s peklem. A ještě do toho tahat ženskou, co by buzolu světem zatracenců. A pátý římský císař? Ten by si ubytování ve vroucím kotli zasloužil krutostí, před...

»
05. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: DiRT Rally 2.0

Automobilismus je nedílnou součástí naší společnosti a spousta lidí si bez auta nedokáže svůj život ani představit. Je přitom jedno, jestli je to strejda s baretem ve Fábii, nebo týpek za volantem silného BMW. Potkat některého z nich na silnici je denní výzvou a zkouškou našich nervů. Na jednoho se nadává, druhého by člověk vyzval k závodu nebo opuštění volantu. Ať máte na silnici výbušnější povahu nebo řídíte v klidu, jedno je jisté....

»
02. 03. 2019 • lindros88cze4

RECENZE: Trials Rising

Série Trials, kterou lze kvalifikovat jako fyzikální plošinovku s motorkami, se po pětileté pauze vrací, aby nám naservírovala další návykovou jízdu, ale i frustrující zážitky, na které jste už asi zvyklí. Ačkoliv je Trials Rising již šestou hrou této značky, je nejspíše i tou nejvhodnější pro nováčky, o čemž si ale ještě napíšeme.

»
22. 02. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Yonder: The Cloud Catcher Chronicles

Herní svět to nemá snadné a stále o své místo na slunci musí bojovat. Jde hlavně o morální dilemata jako nahota či násilí, s nimiž už se filmový a hudební průmysl vypořádal, ale u her tomu tak prozatím není. I po těch letech je nám pořád předhazováno, že hry jsou násilné, sexistické a kdo víc co ještě a že z hráčů vyrůstají agresivní asociální jedinci, což samozřejmě není pravda. Většina hráčů v mainstreamu...

»
17. 02. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Jump Force

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

»
16. 02. 2019 • chaosteorycz6

Recenze: Crackdown 3

„Tak se podívej chlapče. Už máš dost let, aby si pochopil, že jsi nechtěný. Dnes tu s tebou mluvím jen díky brzké zavírací době obchodů a faktu, že moje jediná ochrana byl tehdy deštník. Šanci zbavit se tě okamžitě jsme propásli, a tak došlo na komplikovanější řešení. Do Nigérie si nedoputoval, protože jsem část peněz na poštovné propil U Fleků. A řvoucí balík byl beztak podezřelý. Snaha o prodej v internetové aukci...

»