
RECENZE: Diablo IV
Moje první vzpomínky na Blizzard sahají do devadesátých let, kdy bylo hráčům představené první Diablo. To přišlo do obchodů roku 1997 a dalo vzniknout novému hernímu žánru. Od této doby se izometrickému, akčnímu RPG neřekne jinak, než Diablovka. Z dnešního pohledu nezestárnul první díl moc dobře, ale jasně definoval herní prvky, které si do budoucna propůjčila desítka dalších titulů. Největší slávu si značka zažila s příchodem druhého dílu. Díky velkému úspěchu jsme se dočkali i plnohodnotného datadisku Lord of Destruction a mohli jsme trávit stovky hodin v temném světě Sanctuary.
Třetí pokračování dorazilo až po dlouhých dvanácti letech a u skalních fanoušků nebylo přijato zrovna pozitivně. Vývojáři se rozhodli pro barevnější paletu barev, což znatelně ubralo na celkové atmosféře. Spuštění také zažilo velké problémy se servery a proběhla zde velká kontroverze okolo herní aukce. Pomyslné vykoupení za všechny chyby přišlo až s dodatkem Reaper of Souls. Čas plynul neúprosně dál a hráči se začali zajímat, kdy se dočkáme dalšího plnohodnotného pokračovaní. Nyní se přesuneme do současnosti, konkrétně do 6. června 2023, kdy do našich obchodů dorazilo Diablo IV. Očekávání bylo po takové době obrovské a my se konečně můžeme podívat na to, zdali vývojáři dokázali fanouškům přinést hru, na kterou tak dlouho čekali.

Ve čtvrtém pokračování se přesouváme o desítky let dopředu, od posledních událostí z Reaper of Souls. Svět Sanctuary je zahalený v temnotě a zbytky obyvatel se snaží vzpamatovat z těžkých časů. Válka mezi nebem a peklem bohužel ani zdaleka neskončila. Na svět přichází vzkříšená vládkyně pekla a stvořitelka celého Sanctuary, Lilith. Bude jen na vás, abyste se postavili temné straně na odpor a uvedli veškeré dění zpět do rovnováhy. A to i přesto, že by se vám to v průběhu děje nemuselo líbit. Ačkoliv je Lilith hlavní záporák a dělá na světě hrůzné věci, tak si k ní velmi rychle vytvoříte blízký vztah a možná se na chvilku přistihnete, že by jste se chtěli přidat na její stranu. Celkové vyústění příběhu, nebo jeho průběh vám samozřejmě neprozradím. Čekají na vás velmi zajímavé a nečekané situace, které vygradují ve velkém finále. Příběh je vyprávěn skrze pár cutscén, ale ve většině případů se jedná spíše o ingame videa, nebo pouhé rozhovory. Hlavní dějová linka vám zabere na dohrání okolo 25 hodin. Zde ale obsah Diabla IV ani zdaleka nekončí.

Kromě hlavního příběhu se v otevřeném světě nachází nespočet vedlejších příběhů, dungeonů, eventů a kobek. Nikdy si nebudete připadat, že jste v Sanctuary dokončili svojí pouť. Neustále se ve světě dějí nové události a v případě, že budete chtít svojí postavu dovést až na maximální level, tak se připravte na přibližně 120 – 150 hodin zábavy. Nebo bych snad měl říct nekonečného grindu? Pokud půjdete po hlavní dějové lince a občas se pozastavíte na vedlejších aktivitách, dokončíte příběh okolo 50. úrovně. To je chvíle, kdy svojí postavu můžete převést na vyšší herní obtížnost a pokračovat s novými funkcemi a těžšími nepřáteli. Bohužel se ale jedná o místo, kde bude pořád těžší a těžší získávání nových úrovní. Tento problém se jen prohloubí u poslední obtížnosti Torment, zpřístupněné od 70. úrovně. Podobně zdlouhavý systém levelování jsme měli i v Diablu II a nejsem si jistý, jestli se jedná o dobré rozhodnutí. Spousta víkendových hráčů si projde hlavní příběh společně s vedlejšími úkoly a pravděpodobně nebudou mít chuť dovést svůj charakter na samotný vrchol. A to i přes to, že se jim otevřou veškeré aktivity, budou mít dokončený build a získají nejlepší možné vybavení. Chápu, že je obtížné vybalancovat tento systém, aby se zalíbil všem hráčům, ale nyní cílí spíše na věrné fanoušky, kteří ve hře stráví s příchodem sezón tisíce hodin.

V současné době máte na výběr z pěti povolání. Patří mezi ně Necromancer, Druid, Barbarian, Sorceress a Rogue. Jednotlivé postavy mají odlišný přístup hratelnosti a záleží jen na vašich preferencích, koho si vyberete na první cestu. Každý charakter má vlastní strom schopností, díky kterému můžete postavu definovat tak, aby co nejvíce vyhovovala vašemu hernímu stylu. Necromancer bývá označován za velmi pasivní charakter, vyvolávající spoustu nemrtvých přisluhovačů pro svojí ochranu i útok. Není ale problém tento stereotyp upustit a vytvořit si Necromancera závislého jen na své osobní magii. Dobrou zprávou je, že vás hra téměř vůbec nepenalizuje za špatně investované zkušenostní body. Všechny vaše rozhodnutí smíte resetovat za drobný obnos peněz. Dostáváte tak neomezené možnosti v hledání své nejvhodnější kombinace. Je ale velká škoda, že zde vývojáři nenavrhli košatější strom dovedností, který by dostatečně uspokojil i věrné fanoušky. Diablo se v tomto ohledu snaží zavděčit co možná největšímu okruhu hráčů. Kromě aktivních a pasivních schopností si vylepšíte svojí postavu za pomoci nového vybavení a po dosažení padesáté úrovně i díky rozsáhlému paragon systému, zvyšující vaše statistiky. Zajímavou novinkou je i poměrně detailní úprava hlavního hrdiny. Tělesné proporce zůstanou sice vždy stejné, ale jinak si vyberte svojí barvu kůže, porost na hlavě, pozměníte obličej, nebo zvolíte jedno z rozsáhlých tetování.

Diablo IV je už od svého počátku vytvořené jako Online RPG. Ve finále se ale nejedná o takovou katastrofa, jak se mohlo zdát z prvních testovacích verzí. Na ostatní hráče narazíte převážně v hlavních městech, nebo u zajímavých world eventů. Dungeony a podobné instancované lokace jsou stále jen na vás, nebo na vaší skupině, kterou mohou tvořit až čtyři hráči. Hra obsahuje lokální kooperaci, díky čemu se můžete pustit do temného světa Sanctuary se svým partnerem. To ale není vše. Nově hra nabízí i kompletní cross-play multiplayer a není problém hrát s kamarády napříč všemi platformami.
Ve světě se pravidelně objevují PVP lokace, kde poměříte své síly proti ostatním hráčům. Nejedná se ale o největší zábavu. Pokud ovšem patříte mezi sběratele achievmentů, tak zde nějaký ten čas strávíte. Svět je posetý velkým množství online eventů, jako je například poražení velkého World Bosse. Bohužel se ale jedná o aktivitu, která je vázaná na přesně daný čas. Pokud v danou dobu nebudete hrát, o účast jednoduše přijdete. Tento systém se mi nelíbí a uvítal bych možnost vyvolat World Bosse osobně, nebo s partou kamarádů.

Celkovému technické zpracování není téměř co vytknout. Vývojáři se vrátili k temné a ponuré atmosféře, kterou máme na sérii Diablo rádi. Každá z pěti lokací je tvořena odlišným biomem a jsou promyšlené do posledního detailu. Prozkoumávání světa je díky tomu mnohem větší zábava. Na svých cestách narazíte na rozpadlé ruiny, roztrhaná těla, okultní oltáře, opuštěné tábory a to všechno vám naznačí, co se na daném místě odehrálo. Po grafické stránce se jedná o nejlépe vypadající hack-and-slash RPG. To vše je zabaleno do nádherného soundtracku a pomyslnou třešničku tomu všemu dodává naprosto dokonalý dabing. V současné době hru trápí velký grind, opakující se schéma dungeonů a občasná nevyváženost nepřátel. Můžete mít sebevětší level i legendární gear, ale i tak se občas stane, že vás běžný nepřítel dokáže zabít na jednu, či dvě rány. Je to ale věc, kterou zajisté brzy vylepší v nadcházejících aktualizacích.

Na závěr jen přidám, že se v Diablu IV nachází online obchod s kosmetickými předměty. Tento systém by se u her za prémiovou cenu neměl objevovat a Blizzard za to má velké mínus. Nehledě na to, že jsou ceny daných předmětů přemrštěné a dokonce nemusí zakoupené předměty fungovat na konkrétních charakterech. Doufejme, že se v obchodě do budoucna neobjeví i předměty urychlující progress, nebo zvyšující vaše statistiky.
Diablo IV je povedené pokračování, na které se vyplatilo těch dlouhých jedenáct let čekat. Bohužel se ale nejedná o bezchybnou hru a s každou další odehranou hodinou mě v tomto postoji jen utvrzovala. Pokud víte, že ve hře nebudete chtít trávit stovky hodin, tak bych vám doporučoval vyčkat na první slevu a užít si příběhové vyprávění až s odstupem. Patříte-li ale mezi fanoušky Diabla, nebo akčních RPG, tak pravděpodobně nemáte nač čekat. Brány pekla jsou otevřeny a je jen na vás, abyste ve světě Sanctuary opět nastolili rovnováhu a mír.
Tímto jste všichni vítáni do naší komunitní guildy, kterou najdete pod názvem Xboxweb.

Diablo IV vyšlo 6.6.2023 pro Xbox Series X/S a Xbox One za cenu 2099 – 2699kč.
„]
Verdikt
Diablo IV dokázalo navázat na své předchůdce a jedná se vynikající, temné RPG. Není sice bez chyby, ale s trochou času se z něho může stát vyleštěný diamant, který budeme s radostí hrát až do vydání dalšího pokračování.| příběh | mikrotransakce |
| soundtrack | bugy |
| hratelnost | nevyváženost protivníků |
| množství obsahu | repetitivnost dungeonů |
| temná atmosféra | velký grind |
RECENZE: Assassin’s Creed Black Flag Resynced
Ubisoft nemá v posledních několika letech na růžích ustláno a dobré okamžiky střídají ty horší. Stejný popis pasuje také na sérii Assassin’s Creed, která dělá, co může, aby zůstala úspěšná. Japonský Shadows se nakonec opravdu povedl a byť k němu hráči i kritici měli nějaké připomínky, je to dobrá hra. Navázat na úspěch se pokusí předělávka jednoho z nejoblíbenějších dílů. Ano, piráti a pirátky, do našich obýváků se řítí remake, tedy kompletní předělávka, Assassin’s...
RECENZE: F1 25: 2026 Season Pack
Sportovní hry a jejich každoroční vydávání, to je hrozně zrádná věc. Znáte to, vývojáři s předstihem slibují hory doly, naprostou revoluci v hratelnosti a fotorealistickou grafiku, ale když to pak poprvé zapnete, zjistíte, že jste v podstatě dostali jen loňský ročník s novými dresy nebo lehce upravenými polepy. Ono je totiž nepoměrně těžší přinést do zajetých a pravidelně vydávaných sérií něco opravdu inovativního, aniž byste nenaštvali komunitu, která je už léta...
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.































