RECENZE: DiRT Rally 2.0

Autor: p.a.c.o Publikováno: 5.3.2019, 18:39

Publikováno: 5.3.2019, 18:39

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1663 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Automobilismus je nedílnou součástí naší společnosti a spousta lidí si bez auta nedokáže svůj život ani představit. Je přitom jedno, jestli je to strejda s baretem ve Fábii, nebo týpek za volantem silného BMW. Potkat některého z nich na silnici je denní výzvou a zkouškou našich nervů. Na jednoho se nadává, druhého by člověk vyzval k závodu nebo opuštění volantu. Ať máte na silnici výbušnější povahu nebo řídíte v klidu, jedno je jisté. V herním světě se můžeme vyřádit dosytosti, protože her se závodní tématikou je jako pověstného máku.

Závodní herní nadšenci se následně při svém výběru rozdělí do dvou skupin. Ta první má svou práci snazší, protože arkádovějších nebo přímo arkádových závodů je dost, takže stačí vybrat podle značky, aut nebo možností. Vyznavač realismu má svou pozici nepatrně těžší, protože přímo na něj moc vývojářů nemíří a on se tak vždycky musí spokojit s nějakým ústupkem. Možná, že teď se již hodí říci spíše musel, jelikož DiRT Rally 2.0 má za úkol přinést závody hlavně těm, kteří spí se svým autem v garáži a po paměti by ho dokázali rozebrat a dát zase dohromady. Ani závodní panicové však nemusejí házet volant to žita. Sice se o něco více zapotí, ale nakonec by mohli dojít vyvrcholení také.

Zapomeňte na nějakou pestrou nebo divokou grafickou prezentaci. Hlavní menu takové rozhodně není, ale všechno, co budeme k hraní potřebovat najdeme pěkně po ruce. Ať už se vydáme za kariérou v rally, rally crossu nebo jenom za tréninkem či pobavením v multiplayeru, to všechno tu je. Naše výsledky se pak nahrávají na Race Net, čímž jsem dorazil k prvnímu nedostatku. Tím je nutnost být online, jelikož díky Race Netu je potřeba ukládat a stahovat informace. Bez připojení to není možné, takže nás hra nenechá hrát ani kariéru. Na druhou stranu se mi u ní líbilo, že jde hrát separátně část pro rally a rally cross, takže kdo jedno z toho nemusí, protože ho dané odvětví nebaví, prostě se mu nebude věnovat.

Jako první se podíváme na oficiální licenci pro rally cross (World RX), i když počkat, zase tak kompletní není. Nějakou chytrou hlavu napadlo, dát do plné verze jenom kus obsahu a zbytek doplnit jako DLC. Takže z toho vznikl takový licenční kočkopes a je otázkou, jak k tomu nakonec kdo přistoupí. Mě absence zase tolik nemrzela, protože po pár závodech jsem měl rally crossu dost. Je to hlavně tím, že hra kopíruje oficiální závodní schéma obnášející systém kvalifikací, semifinále a finále. To ve výsledku klidně udělá šest závodů a ono jezdit pořád dokola na jedné trati zas tak velká sranda není. Srandovní jsou však naši soupeři, protože jejich inteligence moc dovedností nepobrala, díky čemuž závodění není moc velkou výzvou. Nakonec jsem dával největší pozor na to, abych moc neponičil auto. Rally cross je hodně kontaktní závodění, což já rozhodně rád. Jenom jsem z počátku svým jízdním stylem vydělával na opravy auta, a to pro další postup hrou moc ekonomické nebylo.

Ani klasická rally není nejlevnější záležitostí a všechna auta pro závody se musí vlastnit. Trocha kreditu se dá ušetřit pořízením ojetého speciálu a je pravda, že do začátku dostaneme jeden historický kousek s náhonem přední nápravy zdarma. Povypínal jsem v menu všechny asistenty (jak hrozný to bez nich může být že) a vyjel na trať. Po prvním šampionátu jsem měl auto pevně v ruce a připadal si jak mistr světa, jelikož jsem všechny porážel o desítky sekund. Nabuzen úspěchem jsem po prvním vyhraném šampionátu nedočkavostí koupil vytouženou Fabii R5 a vyrazil na trať. Hned po startu jsem si všiml, že je něco špatně a první ostřejší zatáčka se šikanou mou domněnku jenom potvrdily. Ani následný pokus s historickou zadokolkou se neukázal jako lepší volba, takže mi došlo, že zas tak bravurní řidič, jako se mi hra snažila namluvit z počátku, rozhodně nejsem.

Rozmanitost jízdního modelu je to, co na DiRT 2.0 nejvíce obdivuji. Seznam aut nabídne nějakých 50 položek, ale díky jejich rozmanitosti v jízdním projevu s každým z nich dostanete specifický zážitek. Není to jenom o povrchu, ale také nastavení podvozku, trakce, naší zručnosti při práci s plynem a dalších faktorů. Pozitivní je, že ač je DiRT 2.0 simulátorem, s náležitým cvikem se dá velice dobře ovládnout i na gamepadu, což je hodně fajn věc. Přeci jenom ne každý chce investovat nějakou větší částku do kvalitního volantu, když si chce zajezdit jenom občas. Herní možnosti si pak každý závodník může nastavit dle libosti v menu a některé z pomocníků jde nastavit v různých stupních intenzity. Ani zapnutí všech asistentů ovšem zárukou vítězství není, protože čím lepší skupinu aut vyzvete, tím precizněji a čistěji soupeři jezdí.

Čistota by se dala použít i ve smyslu tratí. Průjezdem aut dochází k deformaci povrchů, takže poslední ve startovním poli má již docela dobře vyjetou ideální stopu, jíž se spolu s pokyny navigátoru může držet. Naopak první startující má logicky trať „čistou“ a svou cestu si určuje jenom sám. Roli to hraje při nějakém deštivějším počasí, na které jsem měl docela štěstí, takže jízdu v kalužích jsem si mohl náležitě užít. Je to zajímavý prvek, který svou přítomností zase trochu mění poměry na tratích.

A když už jsem rally tratě nakousl, určitě se hodí jim pověnovat. Dohromady na nás čeká šest destinací, kde se bude všechno odehrávat a o každé z nich se dá říct, že má nějakou charakterovou vlastnost. Nemám teď na mysli jenom povrch, jímž disponuje, ale třeba také charakteristickou přírodu nebo profil tratí. Třeba takové polské tratě jsou velice rychlé, prostředí nám velice blízké a také jsou velice záludné. Šikana s balíky v plné rychlosti nadělá pořádnou paseku na našem plechovém miláčkovi, a ne jinak je tomu při chycení krajnice a následném „škrtnutí“ o strom. Argentina je zase samá skála a doporučuji dávat pozor hlavně večer, protože bez světel se večerní nebo noční zkoušky jezdí velice špatně. Bohužel, co se tratí týče, zatím jedno mínus. Kdo se těšil na zmrzlé Švédské podmínky, bude mít smůlu, protože sníh a led se ve hře zatím nekoná. Snad tedy alespoň v budoucnu v rámci nějakého toho DLC.

Kdo si pamatuje předchozí díl, jistě ví, že zde vývojáři použili systém náhodně generující tratě. Ten do nového dílu již neprošel, a tak jsou všechny tratě navrhnuty pěkně ručně. Nejdelší z nich měří skoro 17 km a musím se přiznat, že její zdolání je skutečnou výzvou. Ono vydržet v maximální koncentraci nějakých deset minut není žádná legrace, a to tím spíš, že i sebemenší chybička může zničit skvěle rozjetou zkoušku, ideálně v poslední zatáčce před cílem. Počet tratí ale nakonec není tak vysoký, takže dost úseků se projíždí v rámci jednoho šampionátu několikrát v různém pořadí, směru nebo délce.

Nadešel čas podívat se pod kapotu samotné hře. Grafická stránka šlape jako hodinky a s plynulostí jsem na Xbox One X problémy rozhodně neměl. Co však problémy s plynulostí mělo, byly stíny a odlesky. Ty totiž ne vždy správně reflektovaly dění na obrazovce. Ve všech ohledech je to jinak klasická rally hra. Modely aut jsou pěkné, zvuky a atmosféra skvělá, ovšem okolí tratě již tak propracované není. Zejména stromy jsou dány hlavně účelně, sem tam pak někdy doskočí nějaká ta texturka nebo podobně. Je ovšem otázkou, kdo si toho v té rychlosti a při té koncentraci všimne. Mojí pozornosti ale nemohly ujít pády hry, které se občas přihlásily a vždycky to bylo v tu nejméně vhodnou dobu, jak bývá ostatně u těchto neduhů zvykem. Chtělo by to nějakou opravu, aby minimálně pády hry byly minulostí.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Ano, DiRT 2.0 je nejlepším závodním simulátorem současnosti se skvělým jízdním modelem pro všechny závodníky tělem i duší. Bohužel kde není moc velká konkurence, zde skoro nulová, není tak těžké vyniknout, a o to spíše je potřeba dbát na bezchybnost. Ta se bohužel minimálně po stránce obsahu a technické kvality tak úplně nedostavila, což je škoda. I tak koupí DiRT 2.0 rozhodně chybu neuděláte.
19. 03. 2019 • CryLineT2

Recenze: One Piece: World Seeker

Piráti nemusí mít vždy odstrašující jména a vzhled zanedbaného uživatele sociálních služeb. Jsou kultury, kde pohled na korzára připomíná návrat do dětství. Cestu zpět do let, kdy jsme s chlapci ze sousedství blbnuli v polích rostlého obilí. Na hlavě slaměný klobouk, v koutku stéblo a na sobě otrhané oblečení s krátkým střihem. To je vizuální vizitka kapitána Luffyho, hrdého vůdce Slamáků a hlavního hrdiny mangy One Piece.

»
16. 03. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: LEGO Movie 2 Videogame

Skládání kostiček je nejen velice uklidňující, ale také zábavný způsob, jak v sobě probudit tvořivého ducha. Stavět můžeme buď podle nějakého plánku, nebo ještě lépe, podle vlastní chuti a představivosti. Kreativní jedinci si navíc v dnešní době mohou vybrat, zda se chtějí „zapotit“ při fyzickém skládání kostiček, nebo všechny své vize a fantazie otisknout do virtuálního světa. Fyzické stavění dokáže velice dobře zprostředkovat legendární stavebnice LEGO, jež má přesah i do virtuálního...

»
09. 03. 2019 • chaosteorycz8

Recenze: Devil May Cry 5

Není úplně jasné, jak se tyto dvě osobnosti potkaly. Natož, co je spojilo do jedné dějové linie, ve které jsou démoni lovným artiklem, lidé obyčejnými návnadami a svět obrovskou oborou. Možná si za to Alighieri může sám, neměl se ve své Komedii tak bratříčkovat s peklem. A ještě do toho tahat ženskou, co by buzolu světem zatracenců. A pátý římský císař? Ten by si ubytování ve vroucím kotli zasloužil krutostí, před...

»
02. 03. 2019 • lindros88cze4

RECENZE: Trials Rising

Série Trials, kterou lze kvalifikovat jako fyzikální plošinovku s motorkami, se po pětileté pauze vrací, aby nám naservírovala další návykovou jízdu, ale i frustrující zážitky, na které jste už asi zvyklí. Ačkoliv je Trials Rising již šestou hrou této značky, je nejspíše i tou nejvhodnější pro nováčky, o čemž si ale ještě napíšeme.

»
27. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Degrees of Separation

Není snad většího protikladu, než tepla a zimy. Sluníčko, příjemné počasí, sezení na zahrádce. Všechny tyhle aktivity si umíme dost dobře představit a spousta z nás se na ně těší. I zima má rozhodně něco do sebe. Nemyslím teď plískanice, hnusný šedý sníh ve městě a teploty kolem nuly. V té správné zimě je všude krásná sněhová pokrývka, teploty pod nulou, ale sluníčko mají společné, byť je pravda, že v zimním období si...

»
22. 02. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Yonder: The Cloud Catcher Chronicles

Herní svět to nemá snadné a stále o své místo na slunci musí bojovat. Jde hlavně o morální dilemata jako nahota či násilí, s nimiž už se filmový a hudební průmysl vypořádal, ale u her tomu tak prozatím není. I po těch letech je nám pořád předhazováno, že hry jsou násilné, sexistické a kdo víc co ještě a že z hráčů vyrůstají agresivní asociální jedinci, což samozřejmě není pravda. Většina hráčů v mainstreamu...

»
17. 02. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Jump Force

Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.

»
16. 02. 2019 • chaosteorycz6

Recenze: Crackdown 3

„Tak se podívej chlapče. Už máš dost let, aby si pochopil, že jsi nechtěný. Dnes tu s tebou mluvím jen díky brzké zavírací době obchodů a faktu, že moje jediná ochrana byl tehdy deštník. Šanci zbavit se tě okamžitě jsme propásli, a tak došlo na komplikovanější řešení. Do Nigérie si nedoputoval, protože jsem část peněz na poštovné propil U Fleků. A řvoucí balík byl beztak podezřelý. Snaha o prodej v internetové aukci...

»