Recenze: Dishonored: Death of the Outsider

Autor: chaosteorycz Publikováno: 25.9.2017, 9:01

Publikováno: 25.9.2017, 9:01

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1533 článků

Opět nás zve do svých ulic a domů Karnaca a opět to bude trochu jiné než předtím. Série Dishonored patří mezi jedny z nejosobitějších titulů, protože má originální stylizaci, otevřenou hratelnost a náplň, kterou si rádi zopakujete. Navzdory všem kladům ovšem druhý díl stále nepokořil prodejní čísla jedničky. Obsah, který by tak možná vyšel v podobě rozsáhlého DLC, rozšíření nebo jednoduše jako datadisk, putuje do obchodů jako samostatný spin-off. Zoufalost? Ne, spíše chytrý tah, jak alespoň na chvíli resuscitovat druhý díl.

Death of the Outsider neoperuje s předchozími ústředními postavami, ale posouvá na jejich místo vedlejší, konkrétně Billie Lurk, Dauda a v názvu vzpomenutého Outsidera. Kam mají vést kroky nejhledanější osoby ve městě, jejíž obličej zdobí snad každou zeď, je tedy jasné. Billie po nalezení starého mentora musí splnit několik úkolů, získat potřebné věci a postavit se Outsiderovi, jehož spoluúčast na dění v herním světě je více než značná. Díky silným schopnostem je považován za boha, tudíž na jeho eliminaci nestačí nějaká obyčejná Maryša se šálkem kávy. K pochopení všech souvislostí není nezbytně nutné mít povědomí o předchozích událostech. Na druhou stranu, hráči neznalí Dishonored asi nebudou začínat výlet do steampunku zrovna touhle částí.

Ačkoli Bille není Corvo ani Emily, přístup má naprosto stejný, jen za využití jiných serepetiček a speciálních schopností. Už potřetí tak zjistíte, jak obtížné je objevit nejméně náročnou cestu ke splnění úkolů, že pobití desetinásobné přesily bez vybavení značky Heckler & Koch chce víc, než jen štěstí a že Karnaca je překrásným místem v rukách pošahaných bláznů. Jelikož nejde o plnohodnotný díl, v repertoáru je pouze pět misí, jejichž plnění se dá zvládnout za 5 hodin nebo také za 15. V závislosti na zvolené obtížnosti, herním stylu a chuti řešit postranní kontrakty. Jelikož se řadím mezi hráče typu „Sysel“, který musí všechno prozkoumat, sebrat a splnit, nebál jsem opakováním některých úseků a neustálým pendlováním mezi okraji map strávit ve hře zhruba 10 hodin.

Získané mince se velice lehce utrácejí na černém trhu, kde se také dokupuje vybavení a vylepšuje to stávající. Jak v běžných střílečkách nemám ve zvyku používat miny a granáty, tady jsem si jich užil dosyta. Nástražná zařízení, která protivníka naporcují do psího žrádla nebo naopak připoutají k sobě, jsou nenahraditelným pomocníkem při plánování postupu. Stejně tak výbušniny, které mohou být jak smrtící, s variabilními možnostmi spouštění, tak omračující, jako tlakový granát. Hračičky z dílny pana Q doplňují speciální schopnosti, které jsou tentokrát zaměřené spíše na stealth postup.

Teleportace na krátkou vzdálenost zůstává, nicméně tentokrát ji lze připravit předem a použít až v potřebný okamžik. Vidění skrz zeď vystřídalo krátkodobé opuštění těla s možností označkovat několik nepřátel, přičemž absolutním majstrštykem je „půjčování“ obličeje. Jakkoli to zní brutálně, jde o nesmrtící schopnost, kdy Billie ostatní vidí s odlišným obličejem. V rámci energetického limitu lze takto navázat více ksichtů za sebou, což je naprosto brilantní, potřebujete-li rychle projít vícero úseky s rozdílným osazenstvem. Svoje místo mají tradičně i krysy. Nejenže jsou nakládány do kvalitního alkoholu, ale ty živé fungují coby zdroj informací, který může značně pomoci při plnění mise. Bohužel více nadpřirozených schopností hrdinka nemá, což je škoda, zejména jsou-li ve hře přítomny.

Vývojáři do hry zakomponovali ještě 3 z minule (Dark Vision, Blink a Domino), ovšem nedoplňují ty stávající, ale střídají je, a to po dohrání hry spuštěním režimu New Game +. Hezký způsob, jak přinutit k opětovnému hraní, ale buď nejsem tak velký fanoušek nebo mi jedno setkání s Outsiderem bohatě stačilo. Raději bych uvítal možnost opakování se získaným vybavením a bonecharms, které tu naopak chybí. Absenci hlásí také systém Chaos, který řídil reakce okolí v závislosti na tom, volíte-li brutální přístup nebo kradmý. Pokud tedy celou úroveň vybijete, maximálně se připravíte o kontrakty a prostředí bude připomínat indiánskou osadu po nájezdu kolonizátorů. Chování AI je obstojné, třebaže má občas i poněkud divné manýry. V jeden moment na vás nereaguje, naopak vyzývá k interakci. O několik minut později, když jste navštívili zakázaný prostor, do něhož vás nikdo neviděl jít, ani ho opouštět, už pak reaguje agresivně. Párkrát jsem proto musel volit jiný způsob hry, než bych chtěl.

To platilo i v případě kontraktů, jejichž plnění mě bavilo víc než hlavní příběhová linka. Na jedné straně tvůrci nabízejí otevřený přístup k řešení problémů, na straně druhé ho ale komplikují, jak jen to jde. Největší překážkou se ukázalo načítání hry mezi exteriéry a interiéry, kdy nelze přenášet těla. Pár kontraktů se díky tomu komplikuje až příliš a často jsem měl pocit, že jednoduše nemám jiné východisko než zabít všechno živé, abych je splnil. Nahrávacích obrazovek by celkově mohlo být méně, protože dle mého skromného úsudku, není Death of the Outsider zase tak technicky a graficky náročná, aby museli hráči čekat mezi přechodem z ulice do třípatrového domu. Nicméně, to je věc, která se táhne již od prvního dílu.

Po výtvarné stránce platí totéž, nicméně tentokrát je to spíše pochvala. Nezaměnitelný styl, kterým Arkane Studios obohatily tento rok také Prey, funguje i potřetí skvěle a na nové Dishonored je zase radost koukat. Ano, Karnaca už lehce chytá rez a neříkám, že by přetáhnutí kocábky do jiných vod nebylo vítáno, ale pod heslem „do třetice všeho dobrého“ si ji dozajista užijete. Netuším, jak je na tom eskový model konzole Xbox, ale na původním Xboxu One kazí dojem jen textury, které se tu a tam nezaostří. Pravidelně to bývají klíčové dírky, ale nezřídka jsou rozmazané celé dveře, kotel, pec nebo jiné předměty. Alespoň, že ta brutalita je vždy ostrá, jak hrdinčin meč. Nasekané kusy lidských těl asi nepotěší zastánce lidských práv, ale nám, duševně labilním jedincům, dokáží vykouzlit úsměv na rtech.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Honba za odstraněním Outsidera je příjemným návratem k sérii Dishonored, který má obstojnou délku, cenu a velkou šanci, že vás přiměje k zakoupení druhého dílu, pakliže vám stále chybí. Ke své smůle však postrádá několik jeho přednostní, které ve spojení s chybami a nedotaženou optimalizací snižují výsledný dojem. Lehce netradiční New Game + se dá odpustit, případně brát jako oživení, nicméně malé množství schopností je trnem v oku po celou dobu hraní. Fanouškům série to ale bude jedno, protože hlas srdce a touha zodpovědět nevyřčené, jsou silnější než drobná negativa. A ne, Billie není chlap.
22. 06. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Prey: Mooncrash

Podle mnohých, to prej byla jedna z nejlepších her loňského roku a další skvělý milník studia Arkane. Jiní naopak tvrdí, že směsky všech možných titulů prej nehrají, protože originalita světem otáčí. A prej už to stejně nebylo ono, protože chyběl indián, obaly od ohnivé vody a emzáci balancující mezi genialitou a parodií. Prej se to jmenovalo Prey a podle tvůrců jedna zastávka u ní rozhodně nestačí. A víte co? Já souhlasím,...

»
21. 06. 2018 • DandyCZE2

Recenze: The Elder Scrolls Online: Summerset (Xbox)

Krásný, kouzelný, nebezpečný a úžasný svět The Elder Scrolls se rozšiřuje. Musím uznat, že na tohle rozšíření jsem se hodně těšil. Svět TESO jsem si užíval od samého začátku, a to i přes mírný pokles úrovně hry a tápání autorů, kam hru posunout. Pořád jsem cítil jakýsi rozkol mezi hraním singleplayeru a týmové hry. Spousta vychytávek jako gildy procházela a stále prochází vývojem, ale za mě osobně tam vidím velký...

»
20. 06. 2018 • chaosteorycz8

Recenze: Jurassic World Evolution

Nemám rád dojení značek z mého dětství. Jednak mi kazí příjemné vzpomínky, kdy jsem byl ochotný pojít v noci žízní, jen abych náhodou nepotkal v kuchyni velociraptora a pak si myslím, že už se nikdy nemůžou vyrovnat originálu. Jsou ovšem série, a není jich příliš, u kterých jsem ochotný zalít vlastní hrdost do betonu a panáčkovat u kina jak ratlík. Stačí pár tónů od Johna Williamse, táhlý záběr na helikoptéru mířící na ostrov...

»
17. 06. 2018 • p.a.c.o4

RECENZE: MotoGP 18

Šampionát MotoGP je skvělou podívanou, kdy při žádném závodě není nouze o dramatické situace a spoustu předjíždění. Navíc upadnout může při riskantnějších manévrech každý, tudíž nic není předem dané. Tento adrenalin se nám snaží nabídnout i virtuální zpracování této značky s oficiální licencí, a i letos ho mají na svědomí Italové z Milestone. MotoGP 18 se chlubí v PR materiálech celou řadou novinek, ovšem to už je taková klasika.

»
14. 06. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Vampyr

Před čtením dalších řádků se nejprve ujistěte, že jste dostatečně vybaveni na boj s nočními predátory. Jako základ zkontrolujte zásoby česneku. Jestliže jich nemáte dostatek na rozvěšení po místnosti, udělejte si alespoň česnečku nebo topinky. Hned v závěsu rozmlaťte libovolnou židli, přednostně dřevěnou, a z rovných částí utvořte kříž. Pokud nevíte, jak vypadá, zanedbali jste některé základy vašeho vzdělání. Nic nezkazíte ani vložením složeného Masaryka do kostelní pokladničky. Lépe pak budete vyjednávat s knězem...

»
05. 06. 2018 • lindros88cze1

RECENZE: ONRUSH

Britské Evolution Studios bylo jedním ze studií, které se zabývalo čistě vývojem závodních her, a byli v tom dobří. Za dob PS2 tito tvůrci stvořili sérii WRC, kdy ještě stála za to, abyste si ji nepletli s dnešními béčky. Poté přešli na šílené akční závody MotorStorm pro PS3 a opět se jednalo o slušný úspěch, ale tuto generaci se jim moc nedařilo a Sony se rozhodla studio rozpustit. Většina vývojářů ale využila...

»
04. 06. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Aragami Shadow Edition

Ara… co? To bude nějaká logická hra o skládání papíru do těch titěrných zvířat nebo ne? Ale s tím sympatickým ninjou na obalu to asi neklapne. Trochu působí jako japonský Deadpool, což určitě naznačuje, že půjde o krvavou rubačku, plnou useknutých končetin, zatímco hlavní hrdinu bude odříkávat haiku napsanou uťatým prstem. Ale moment. Čmoudí se mu z ruky, takže Aragami bude nakonec budovatelská hra o pěstování tabáku na úpatí hory Fuji. Ne?...

»
02. 06. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Tennis World Tour

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě. To je úsloví, které sice zastánci pohybu nemají úplně v lásce, ale když se podívám po lidech ze svého okolí, skoro bych mu dal za pravdu. Pár sportovců z mého okolí to zkoušelo a problémy je dostihly, protože i zde platí, že nic se nemá přehánět. Někdo může namítnout, že v případě virtuálních sportů zranění nehrozí, což také není úplná pravda. Tenisový loket a bolavé prsty budiž...

»