RECENZE: Far Cry: New Dawn

Autor: p.a.c.o Publikováno: 14.2.2019, 7:01

Publikováno: 14.2.2019, 7:01

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1780 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Pokračování zaběhnutých sérií to zejména v poslední době nemají vůbec snadné. Zde se totiž, mimo jiné, projevují sympatie či antipatie k jednotlivým značkám nebo vývojářským domům, a to radikálněji než kdy dříve. Onou otázkou a problémem je, jak moc danou hru inovovat, aby si ještě zachovala svou identitu, ale zároveň mohla hráči nabídnout něco nového. Série Asssassin’s Creed je dobrým příkladem toho, jak to může dopadnout a pomalu se toto ožehavé téma začíná dotýkat další série od francouzského Ubisoftu, Far Cry.

Kopírování stále stejných principů je věc jedna, ale identita a zvyky dané hry věc druhá. Mě osobně transformace série Assassin’s Creed nepotěšila, protože z akční hry se stává RPG, což je žánr, který prostě nechci. Měl jsem proto obavy, aby tak nedopadla další moje oblíbená akční jízda, Far Cry. Možná by si kritici měli uvědomit, že hráči si Far Cry kupují právě proto, že to je Far Cry a zdejší herní nastavení mají rádi a sedí jim. Nicméně samotní vývojáři chtějí něco inovovat, a tak tady máme Far Cry: New Dawn. Jak z názvu vyplývá, není to plnohodnotné pokračování, ale ani bláznivá odbočka, jako byl Far Cry Primal. Budou zdejší novinky stačit k uchlácholení kritiků a zároveň si hra dokáže zachovat svou osobnost?

Hned z kraje musím sám uznat, že příběhové schéma by již rozhodně potřebovalo živou vodu, jelikož od třetího dílu se prakticky nezměnilo. I v New Dawn všechno začíná ve velkém stylu, kdy najednou všechno krásné končí, a my utíkáme před přesilou, abychom si zachránili holý život. V Montaně uplynulo 17 let od konce pátého dílu, který nebyl úplně šťastný, a to jak pro hlavního hrdinu, tak celý herní svět. Již po tak krátké době se s tím však příroda tak nějak srovnala a stejně i lidé. Pomalu začíná obnova poničeného, kdy mezi přeživšími je i rodina Nicka Ryeho. Kdo si pamatuje příběh pátého dílu, ví, že se mu narodila holčička a tomuto děťátku je nyní 17 let. Tatínek je pryč, s matkou se snaží udržet v provozu poslední útočiště Prosperity a do toho všeho se přiřítí vlak naděje, vedený Thomasem Rothem a jeho skupinou.

Hlavní postavě, za kterou hrajeme my, neřekne nikdo jinak než Kapitán, a právě Kapitána se týká ono příběhové klišé ala Far Cry, protože celý vlak pomoci je přepaden, vybavení ukradeno, Kapitán se zachraňuje skokem do vody a Roth končí kdo ví kde. Po prvotním rozkoukání je třeba se postavit hlavním záporačkám Lou a Mickey (ze všech neřádů ve Far Cry mě bavily asi nejméně, na Vasse prostě nikdo nemá), které si chtějí všechny podmanit a ve světě po katastrofě vládnout, ať to stojí, co chce. Postupně budujeme Prosperity, osvobozujeme a přidáváme na svou stranu další specialisty. Máme tu ostrostřelkyni v důchodu, slepou bojovnici, Nickovo dceru a nebojte, dojde i na Josepha Seeda. Ten všechny opustil, aby zjistil, co bůh chystá dále, takže ho nejdříve musíme najít a ve zkoušce víry mu dokázat, že na to máme. Díky tomu se následně Joseph postaví na naši stranu. Na konci se pak ukáže, kdo bude vítězem boje o moc. Zda holky, Seed nebo svobodní občané. V průběhu hraní jsem nějaký zásadní herní příběhový zvrat, z něhož bych si sednul na zadek, nezaznamenal. Nicméně je fajn, že spousta narážek a pár postav hezky doplňují události po konci pátého dílu a navazují na aktuální dění. Je to prostě příběhová Far Cry klasika, z níž si nesednete na prdel a Oskara za herecký výkon také nejspíš nikdo nedostane.

Dobře říkáte si, příběh není a nikdy nebyl to hlavní, co by nějak výrazně vyčnívalo a ve výsledku definovalo sérii. Hlavní je hratelnost a ztvárnění post-apokalyptického světa. Nosnou kostrou zdejší hratelnosti je výroba a vylepšování. Prosperity je místo, odkud vyrážíme na výpravy a kde se nakonec formuje hlavní odpor proti tyranským dvojčatům. Vylepšovat ho budeme v několika oblastech, jako jsou zbraně, vozidla, zdraví, vybavení a další. Stejně jako se vylepšují jednotlivé oblasti, dá se vylepšovat i celé Prosperity, a to ve třech úrovních, kdy každá zpřístupní další úroveň v podkategoriích. Je to prostě klasické vylepšování základny, k němuž potřebujete suroviny.

Těch se po světě válí nepřeberné množství, a jelikož jich potřebujeme hodně, unese náš hrdina všechno, co kde najde, takže s nějakou kapacitou inventáře, případně jeho vylepšováním si v New Dawn nemusíme vůbec lámat hlavu. Prostě berme, co najdeme, všechno se bude hodit. Zbraně se zde nekupují, ani náboje či lékárničky. Všechno potřebné se vyrábí ze získaných surovin. A čím lepší vybavení budeme chtít získat, tím specifičtější suroviny budou třeba. Ale nebojte se, není to tak komplikované, jak se na první pohled může zdát a kupodivu je všechno hezky propracované. Hra mě dokonce donutila přemýšlet, co za vybavení opravdu chci a nevyrábět každou blbost, která zrovna vyrobit šla. Zbraně jsou rozděleny do čtyř úrovní, protože právě tolik úrovní mají i nepřátelé.

Tuto novinku vývojáři označují jako „lehký RPG systém“, kdy každý voják můžeme mít až čtyři úrovně. Na klasické vojáky první či druhé úrovně narazíte běžně, na třetí v pozdějších fázích hry a poslední level jsou vymahači, s nimiž je bez pořádného vybavení opravdu těžké pořízení. Stejně to platí i u zvířat, kdy každé má nějakou úroveň, jež je dána tak nějak logicky. Hodnější zvířata mají menší úroveň než ty největší zabijáci lesa. Systém zajímavý, díky němuž bylo dosaženo jisté variability, a v rámci jedné ze tří obtížností tu máme další škálovatelnost. Mně se nápad moc líbí, a to navzdory tomu, že nejsem nějaký velký zastánce RPG prvků v akčních hrách.

Na více úrovních obtížnosti je postaveno i tradiční osvobozování stanovišť. Hlavní surovinou pro vylepšování Prosperity je líh, a právě za stanoviště ho získáme nejvíce. Oproti předchozím dílům se však po jeho osvobození můžeme rozhodnout, zda si ho necháme nebo ho vyrabujeme, díky čemuž získáme líh navíc, ale opět se na něj vrátí nepřátelé. Poučeni předchozím nezdarem sem pošlou lepší bojovníky, mají k dispozici více alarmů a v případě vyvolání poplachu dorazí zmíněný vymahač.

Za mě skvělá novinka, protože osvobozování stanovišť a snaha o nevyvolání poplachu mě vždycky moc bavila a díky této novince se i s menším počtem stanovišť dá užít více zábavy, jejíž náročnost se stupňuje. Každé stanoviště jde obsadit až třikrát a záleží jenom na tom, jak moc si na něj budete troufat. Nutno podotknout, že získat ho na poslední úrovni není žádná legrace a jedná se o skutečnou výzvu. Rozhodně doporučuji pořádně vyladit své vybavení a talenty, protože i zde je zohledněna účinnost zbraní podle dané třídy a třídy nepřátel. Z logiky pak vyplývá, že zbraň 1. úrovně bude horší na likvidaci nepřátel druhé úrovně, ovšem lepší zbraň dokáže velice pomoci při přesile nepřátel nižší úrovně (klidně stačí i o jednu úroveň).

Díky tomu se do hry dostal větší prvek taktiky a kombinace zbraní, protože některé se dají získat z příběhových misí, na jiné je potřeba získat suroviny. Výhodou je, že jak si danou zbraň jednou uděláte, nemusíte se o ni více starat a prostě zabíjíte. A jelikož jde o post-apo, nechybí i speciální zbraně jako vrhače kotoučů od pily nebo nejrůznější palcáty. Nejsou vůbec špatné, ale nakonec jsem se přeci jenom vrátil ke klasice, jíž je pro mě samopal s tlumičem, luk a sniperka s tlumičem. Pro získání dostatku surovin je hráč tak nějak nucen i do okolních aktivit, protože projít pouze příběh od začátku do konce s prvotním vybavením opravdu nejde. Víc, než kdy jindy se vyplatí vyrazit na vedlejší mise a sběr surovin, vyrobit pořádné zbraně a pak i ten příběh jde skoro sám. Ne každému ovšem musí tento přístup sedět, to uznávám.

Přidaný „lehký RPG systém“ je hlavní novinkou, protože zbytek herních mechanik již zůstal při starém. Komu se špatně řídilo posledně, ani v New Dawn tomu nebude jinak, a to samé platí pro střelbu nebo systém talentů, i když zde můžeme v pozdější fázi hry sáhnout po speciálních abitilách spojených s Josephem Seedem, jehož víra nás obdaří speciální silou. Protože potřebujeme ve výsledku bodů talentů více, je nyní jejich získávání o něco snazší nebo se mi tak aspoň zdálo. Mé oblíbené hledání pokladů také nechybí a stejně tak společníci, jež mohou v nejrůznějších situacích pomoci. Z těch zvířecích je mimo psa možné získat divoké prase. Není to sice žádný stopař, ale dokáže provětrat nejen nepřátele, ale také nadělat paseku v jejich dopravních prostředích.

Oproti pátému dílu se mapa New Dawn o něco zmenšila, díky čemuž je všechno tak nějak blíž. New Dawn tak působí jako takové větší příběhové DLC, čemuž odpovídá i nižší cena hry. Osobně jsem měl velkou radost z toho, že oproti jiným post-apokalyptickým hrám, jako je třeba Mad Max nebo RAGE, je zdejší krajina opravdu pěkná, plná zeleně, a protože jsou hlavní protivnice ženy, růžovou vývojáři také nešetřili. Dojem apokalypsy zde navozuje hustší vegetace a zpustošené stavby, na nějakou tu planinu, kde nic neroste, ale také dojde. Celkový dojem z prostředí je ve výsledku hodně podobný tomu z pátého dílu, ale to bylo vzhledem k zasazení děje tak nějak očekávatelné.

Stejně skvěle vypadá a působí i grafické zpracování, včetně animací postav či jejich obličejových výrazů. Z rádia hrají oblíbené hity, při jejich poslechu si člověk rád užije ten okamžik, který dokáže umocnit společný úspěch při splnění úkolu s kamarádem. Ano, kooperace nechybí ani tentokráte, i když do hry můžeme pozvat pouze jednoho.

Ještě bych zmínil mikrotransakce, protože ty nechybí ani zde. Dá se za ně koupit herní měna a za ní následně zbraně. Je jich ale na výběr jenom pár, tudíž nic zásadního pro hratelnost a drtivou většinu věcí je třeba vyrobit z nasbíraných surovin. Více by mohlo pomoci nakoupení talentových bodů, pro jejich rychlejší odemykání, ale ani zde jsem nezaznamenal nějakou potřebu body kupovat, protože jsem jich měl dostatek ze samotného hraní a koupil jsem si, co jsem chtěl a potřeboval.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Po všech cestách jsem se dostal až k závěrečnému hodnocení, na které jsem se opravdu netěšil. Mé počáteční obavy z přílišného příklonu k RPG se naštěstí nepotvrdily, a nakonec mi New Dawn udělal radost a moc jsem si ho užil. Novinky tu jsou, ozvláštňují klasickou Far Cry hratelnost a hře zatím nechávají její akční ráz. Jsem moc rád, že to tak dopadlo, protože další RPG bych snad nepřežil. Může se však stát, že se najde spousta hráčů, kteří nakonec hru zhodnotí jako stále stejnou a z toho důvodu by u ní viděli raději nižší hodnocení. Já si však myslím, že si Far Cry: New Dawn výslednou známku rozhodně zaslouží a každý zájemce si ho do sytosti užije.
  • Jaroslav Houdek

    Proti Crackdown to budou mít hodně těžké…

    • Chaosteory CZ

      Recenzi pro Crackdown vydám zítra, bohužel hodnocení blížící se Metru nebo Far Cry nebude. Na druhou stranu, jako podprůměr ho nevidím.

      • Jaroslav Houdek

        Jedna věc jsou recenze a druhá věc prodeje. Podle statistik předobjednávek na Amazonu bude Crackdown 3 asi docela hit. Far Cry nebude zajímat nikoho, kdo nehrál pětku.

        • Chaosteory CZ

          Otázka je, kolik stál reskin Far Cry 5 a kolik dlouholetý vývoj Crackdwonu. Přál bych Microsoftu, aby se z podceňovaného projektu stal hit, ale moc tomu nevěřím. Hra si fanoušky najde díky Game Passu, toho se nebojím, ale točí mě do vrtule ty naprosto neobjektivní kritiky.

22. 08. 2019 • DandyCZE3

RECENZE: Age of Wonders: Planetfall

Další kvalitní strategie si přišla vybojovat svoje místo na konzoli Xbox. Paradoxu se na Xboxu asi hodně líbí, takže po poslední strategii Stellaris přináší do světa Xboxu i svoji žhavou novinku Age of Wonders: Planetfall, což je tahová strategie, která vám nabídne kompletní záběr na vše, co od kvalitní tahové strategie čekáte. Nejvíce lze hru přiblížit k podobným hrám, jako je série XCOM nebo Mutant Year Zero: Road to Eden. Nyní...

»
07. 08. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bear With Me: The Complete Collection

Adventury jsou něco jako starodávné božstvo. Jsou tu od nepaměti. Od dob, kdy přístroje byly schopny zaznamenávat víc než jen psaný text a data. A jednu éru dokonce s převahou udávaly herní směr. Nejde ale o žánr masový. V případě point and click kategorie se dá dokonce říct, že to nejlepší přinesla devadesátá léta. Hry jako Monkey Island, Broken Sword, Syberia nebo Grim Fandango.

»
02. 08. 2019 • Lukáš Urban4

Recenze: DOOM 3

Nejsem sám, kdo v poslední době vývojářům vyčítá, že se chovají jako obsluha tanku na dětském hřišti. V záchvatu modernizace likvidují jedny primitivní mechaniky za druhými a pak se diví, kam se vytratila hravost a zábava. Na obranu toho, co je nám svaté, vzpomínáme na tituly, které kdysi dávno vystavěly základy jednotlivých žánrů. A abych v tom nostalgii nenechal samotnou, jsem ochotný sáhnout po značce, kterou vlastně moc nemusím.

»
29. 07. 2019 • p.a.c.o3

RECENZE: Wolfenstein: Youngblood

Vždycky jsem si myslel, že herní hrdinové mají hlavní výhodu v tom, že jsou téměř nesmrtelní (co po stránce fyzické, tak slávy) a také že se jim vyhýbá jedna zásadní lidská vlastnost a to stárnutí. Někteří hrdinové, v tomto případě dokonce hrdinka, v rámci série omládli, aby se nakonec dostali do nejlepších let. Jinde si však vývojáři usmysleli, že bude fajn, když ikonický hlavní hrdina dostane pár šedin a celkově opravdu notně zestárne.

»
25. 07. 2019 • p.a.c.o9

RECENZE: FIA European Truck Racing Championship

Závody jsou skvělou podívanou. Nemám teď na mysli ty virtuální, ale skutečné. Všichni jistě známe rally, Formuli 1 nebo okruhové závody cestovních vozů. Všechno to jsou velice rychlé a dynamické soutěže, kde není o napětí nouze a zdejší závodní speciály mají ladné křivky. Na závodní okruhy se však vydávají i kamióny, které se, co do výkonu, mohou s ostatními směle měřit. Závody kamionů mě vždycky fascinovaly už jenom z toho důvodu, jak...

»
23. 07. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Redeemer – Enhanced Edition

Žil, byl Vasil, co armádu zkusil. Pech, zabíjet lidi tam musil. Takový způsob života se mu hnusil, a tak osud svůj spasil. Bolavou duši v chrámu božím hasil, když v tom kdosi klid mu zprasil. Pán chraň je, neb holé ruce a zbraň opět tasil. Bije, kope, mlátí ze všech sil. Však to je Vasil, bývalý člen utajených vojenských sil. Z informací, co nepřítel utrousil, až do podzemních laboratoří zabrousil. Zde se málem...

»
22. 07. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Darksiders III: Keepers of the Void

Poté, co Fury porazila všechny smrtelné hříchy a odvrátila svět od pětisté padesáté druhé apokalypsy, mohla se vydat klidně na dovolenou. Využít své získané dovednosti a opékat si zbroj v jícnu sopky, v obklopení blesků chránit deštný prales nebo s ledově chladným výrazem opečovávat medvědy za polárním kruhem. Ale to válečnice nedělají. Raději berou nabídku od kostnatého individua a mění se na Laru Croft.

»
10. 07. 2019 • Lukáš Urban5

Recenze: Car Mechanic Simulator

Na úvod jedno velké poděkování. Vám vše, kteří jste děti nevzali do zoo, protože poslední peníze zůstaly v kostelní pokladničce. I těm, jejichž dovolená vedla do Mekky namísto letní destinace u Středozemního moře. Nezapomínám ani na artritické jedince, kteří přes úmornou bolest klečí pravidelně na koberci a chorý hřbet ohýbají na svatou stranu. No a vy, jejichž dobrota skončila v komůrce s otcem představeným, všechna čest vašim padlým ideálům. A dalším padlým věcem.

»