RECENZE: FIFA 19

Autor: p.a.c.o Publikováno: 2.10.2018, 18:04

Publikováno: 2.10.2018, 18:04

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1593 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Každoroční souboj sportovních her s recenzenty opět vypukl a další na řadě, kdo se nás pokusí přesvědčit o kvalitách svojí hry, jsou ostřílení borci z EA Sports. Jejich série FIFA prodává milióny kusů ročně, snaží se sem tam v konceptu i něco změnit a ani aktuální ročník FIFA 19 na tom nebude jinak. Zároveň se nabízí otázka, jak jsou na tom v porovnání s konkurencí od Konami a celá řada z vás by jistě ráda také slyšela, kterou hru z této dvojice vybrat. Přiznávám, že to není snadný úkol, ale následující řádky se o něco takového pokusí.

Nejvýraznější novinkou letošního ročníku patrnou na první pohled je fakt, že EA mají aktuálně pod svou střechou nejspíš kompletní nabídku licencí na nejrůznější soutěže, jakou kdo asi můžeme mít. Ne, že by v loňském roce byla nabídka slabá, to v žádném případě, ale k dokonalosti jedna soutěž chyběla. Byla jí prestižní Liga Mistrů, na níž vlastnila práva série Pro Evolution Soccer. Bohužel pro ni, od letošního roku to již neplatí, a i Liga Mistrů je nově obsažena ve FIFA 19. Také tento úspěch dávají EA náležitě na odiv, takže celá hra začíná zápasem Ligy Mistrů, dále tu máme kolonku, která vás přímo do Ligy Mistrů přenese, můžete si zvolit fázi této soutěže, v níž si chcete zahrát jenom tak a Alex Hunter s Danny Williamsem se nadšeně účastní svých premiérových startů v této prestižní klubové soutěži. Objektivně musím přiznat, že zpracování soutěže je opravdu na špičkové úrovni, takže si svůj pohár s Plzní, Spartou nebo Slávií může vyhrát opravdu každý.

Nabídka módů je tak ještě širší a troufnu si tvrdit, že každý milovník fotbalu si zde přijde na své. Je přitom jedno, zda se chce účastnit zmíněné Ligy Mistrů, vytvořit si svého hráče, sledovat příběh nebo si ve FIFA Ultimate Team vytvořit svůj vysnění tým. Pak už není problém desítky hodin kopat do míče a těšit se z případných úspěchů nebo zlepšovat svůj herní styl, aby se úspěchy dostavily. Jako vždy nechybí propracovaný systém tréninků a výzev, takže své herní dovednosti může každý vypilovat dle libosti. Zejména doporučuji věnovat se bránění, protože to je letos opravdu jiné, ale o tom až dále.

Teď se pojďme podívat na příběhový režim. Ten je tu do třetice všeho dobrého, měl by uzavřít příběh hlavní postavy Alexe Huntera a navíc přináší hned trojici hratelných postav. Stejně jako posledně nás čeká spousta rozhodnutí, u nichž může nastat drobný problém v případě, že jste loňský ročník vynechali a příběh nehráli. Některá z nich odkazují na události z minula, takže když nevíte, oč jde, jak se máte správně rozhodnout? Nakonec tedy prostě něco zvolíte a příběh jede vesele dál. Hra vám navíc v konkrétním okamžiku nabídne doporučení, přepnout se do jiné postavy a pokračovat jejím příběhem. Je to sice dobrovolná volba, ale doporučuji ji využívat. Díky tomu si příběh všech postav vychutnáte v nejlepším možném pořadí tak, jak to tvůrci zamýšleli, což se může hodit. Spousta událostí dává naše tři hrdiny dohromady a protkávají se nejen jejich cesty, ale v případě Alexe a Dannyho dojde i na konfrontace formou zápasů. Zde je hráč postaven před nutnost vybrat jednoho z nich, za což jsem rád. Ani napotřetí se mi moc nechtělo hrát za Alexe, který mi prostě pořád není sympatický, a raději jsem volil Dannyho nebo Alexovo sestru Kim. S povděkem kvituji fakt, že ve většině zápasů opravdu o něco jde, takže je člověk hraje s větší chutí. Příběh se mi nakonec líbil a určitě si ho projdu celý.

Z herních režimů ještě stojí za zmínku FUT, což je oblíbená kartičková kratochvíle pro sběratele fotbalistů. I tady se najdou změny, největší je asi v přestavbě herních online módů. V první řadě můžete svůj tým vysílat do týdenních výzev, kde se dají získat nejrůznější odměny a nechybí ani souboje v rámci divizí, kdy za výhry a remízy body získáváte, prohry vám nějaké ty body odeberou. Dle toho pak postupujete nebo sestupujete, ale to už je taková klasika. Hodně podobně funguje i singlplayer varianta, kdy i u ní se dá prosedět spousta hodin a budovat svůj vysněný tým. Celkově online složka hry funguje báječně, a kdo chce pohodový online zážitek se spoustou hráčů, je zde na správné adrese. Nepotěším hráče kariéry s vlastním hráčem, protože v této části se zastavil čas a nic nového se zde bohužel neodehrává.

Následovat měl odstavec toho, jak je to na trávníku stejná podívaná jako loni, ale nakonec po delším hraní vylezly na povrch změny spojené s herním modelem. Bohužel ani jednu bych neoznačil za vyloženě pozitivní, i když třeba přepracovaný systém střelby by někoho oslovit mohl. Nová funkce lépe pracuje s dotykem hráčů s míčem. Střelba probíhá tak, že klasicky zmáčknete tlačítko pro střelu a vzápětí ještě jednou. Úspěch je korunován prudkou a hezky umístěnou střelou, neúspěch střelou, za kterou by se styděl i jednonohý fotbalista. Dobré je, že tuto funkci nemusíte využívat, ale silně vám to alespoň pro online zápasy doporučuji. V případě úspěšného načasování totiž zpoza šestnáctky vypálíte takovou mordu, na níž bude celý soupeřův tým nejspíš jenom koukat a zastaví ji až síť v brance. Je otázkou, zda to nebude až moc silná zbraň do online režimů, která se bude jenom těžko bránit a možná bude muset následně dojít k její úpravě.

Komu se zdála loni hra proti Ul lehká, letos by mohl být spokojen. V oblasti, kde velice přituhlo, je obtížnost. Tam kde jsem loni v pohodě vítězil, to mám letos hodně náročné a musím se opravdu snažit. Díky tomu se výhry většinou pohybují kolem výsledku 2:1, jelikož nějaký ten gól dostanu vždy. Příčiny těžší obtížnosti jsou, řekl bych, dvě. První z nich je v úvodu zmíněné bránění. To je totiž podstatně těžší, než posledně a z toho důvodu doporučuji trénink. U mě to při zápasech vypadalo tak, že jsem čekal a snažil se vykrývat prostory na přihrávky nebo se snažil postavit hráče do cesty střele/přihrávce. Aktivně odebrat míč se mi díky upravenému koliznímu systému moc nedařilo, takže lepší v mém případě bylo spoléhat na štěstí.

Druhou příčinu těžší obtížnosti bych viděl v nevyváženosti Ul. Jednou vás tlačí, gól nedá. Pak tlačíte vy a najednou tam máte gól z protiútoku do plné obrany, kde vás dva hráči vyškolí jak malé haranty. Celkový dojem z fotbalu sice není špatný a lehký příklon k simulaci tu je. Nicméně ve většině případů jsem se modlil a doufal, ať gól dám, žádný nedostanu a nakonec mám více štěstíčka, než soupeř. Musím uznat, že prvek náhody zde hraje velkou roli, protože tolik tyčí, břeven nebo nesmyslných dorazů jsem v žádném jiném ročníku nedal a neviděl.

Hodí se zmínit, že brankáři nejsou nijak hvězdní a zanechali ve mně rozpačitý dojem. Jednou chytnou neskutečnou střelu, aby následně totálně vyhořeli v úplně banální situaci (centrované míče jsou jejich noční můrou a garantuji vám, že vaší se stanou také). Ani rozhodčí nejsou lepší ani horší. Stále u nich neprojde milimetrový offisde, ale o dost více díky novému koliznímu systému pouštějí hru tělem. Ne snad, že by za každý zákrok měla být karta, ale když jsem kolikrát sledoval dění na monitoru, až jsem se divil, že to všechno prošlo a nic se nepíská, což platí i pro ruku. Trefil jsem jich spoustu, dost jich bylo i ve vápně a stejně z toho penalta nikdy nebyla. Tohle by snad hry dneška už měli v pohodě zvládat ne, když míč dokáže ruku trefit.

Kdo prahne po skvělé grafice, zklamán rozhodně nebude. Hráči vypadají skvěle a stejně tak i hromada stadionů, na nichž se může hrát. Na původním Xbox One dle mého oka došlo k mírnému zhoršení detailů trávníků a hráčů během zápasů, ale nic dramatického. Stejně tak jsou velice nepříjemné přechody světlo-stín, kdy není v danou chvíli moc vidět dění na trávníku, ale i to se dá v pohodě přežít. Zpracování všech možných licencí a vzhledů je na parádní úrovni, jak to ostatně v EA umí.

Než se vydáme směrem k verdiktu, věnuji pár řádek otázce z úvodu. Souboj Konami a FIFA má pro nás velice dobrý vliv zejména v tom, že máme možnost volby. Hromadu licencí, příběh a příklon na stranu arkády nabídne FIFA 19. Zážitek blízký fotbalové realitě, propracovaný MyClub a skvělou atmosféru nabídne konkurenční PES, i když zde nabídka licencí rozhodně není tak rozmáchlá. A to jsou podle mě ty hlavní faktory, jaké je třeba mít při výběru hry na paměti a dle vlastních preferencí vybrat tu správnou značku. Já osobně preferuji PESko, ale musím říct, že letošní příběhový režim FIFA 19 mě opravdu zaujal.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

FIFA 19 je opravdu kvalitní značkou, která zaujme velmi širokou nabídkou herních možností a licencí k nim. Liga Mistrů hraje prim, ale není to jenom o ní. FUT nebo příběhový režim jsou také moc fajn a vyššímu hodnocení brání zmíněná negativa v herní oblasti, díky nimž jsem ze zápasů neměl tak příjemný pocit, jako jsem měl loni nebo který nabízí konkurence, a to je rozhodně škoda.
  • PPejo

    Zdravicko, idu vam online priatelske zapasy? Neviete mi s tym prosim vas niekto poradit? Mam s kamaratom zdielany ucet a ked z nas niekto vytvori zapas, druhy hrac to potvrdi, tak sa strati spojenie. Mate s tym niekto podobnu skusenost? Dakujem vam za vase odpovede

08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»
23. 11. 2018 • chaosteorycz7

Recenze: Fallout 76

O tom, jak udělat ze spokojených hráčů smečku štvavých vlků, by některé herní společnosti mohly napsat seminární práci, natočit dokument a vydat pětisvazkovou publikaci. Snaha o rozšíření hráčské základny bohužel vede i k činům, které v konečném důsledku neocení nikdo. Hráči počínaje a propocenými účetními konče. O limitech lidské trpělivosti se v minulosti přesvědčily firmy jako Microsoft, Electronic Arts či Sega. A teď to vypadá, že se u neviditelných mantinelů složí Bethesda.

»
21. 11. 2018 • p.a.c.o8

RECENZE: Farming Simulator 19

Herní svět nabízí nespočet zážitků, díky nimž se můžeme vydat, kam se nám zrovna zachce. Je libo stát se akčním hrdinou a zachraňovat svět? Tady máš zbraň a hurá na to. Chceš prozkoumávat daleké vesmíry? Tvoje loď již čeká. Klidně můžeme sáhnout po nějaké činnosti bližší reálnému světu, protože i portfolio simulátorů je dostatečně široké. A jednou z oblíbených kratochvílí je hraní si na úspěšného farmáře, k čemuž jistě velice dobře poslouží...

»