RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Autor: p.a.c.o Publikováno: 16.1.2018, 9:08

Publikováno: 16.1.2018, 9:08

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1637 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

Zapomeňte ale na moderní stroje se spoustu raket, pum nebo teplem naváděných střel. Flying Tigers si jako téma vybrali 2. světovou válku a jako bojiště území států Čína, Barma a Indie, takže nás čeká zlatá éra bitev, kdy na prvním místě byl zkušený pilot a spolehlivý, jednoduchý stroj. Po obsahové stránce je z čeho vybírat, ale každý hráč jistě rád nakoukne do připravené kampaně.

Ta dohromady čítá nějakých třináct misí na motivy skutečných událostí. Hra nabízí pestrou škálu historicky věrných misí, například japonský vánoční nálet na Rangún, první bojové nasazení dobrovolnické letky nad Kunmingem, bitvu nad salwinskou soutěskou, transporty přes Himaláje, letecký výcvik v Kyedawu u Taungoo, nečekanou invazi do Malajska a mnoho dalších.  Dohromady si užijeme celou řadu aktivit a najdeme v ní více jak 20 spojeneckých a japonských letadel.

Bojovat budeme proti Japoncům, a to většinou v kůži pilotů RAF nebo USAAF. Cíle jednotlivých úkolů jsou někdy jednodušší, jindy složitější, ale ve výsledku prožijeme celou řadu dobrodružství. V nich nesmí chybět klasické letecké souboje, likvidace pozemních cílů nebo torpédování lodí na moři. Jindy musíte něco bránit nebo jenom někde přistát. Možností je celá řada a za celou dobu kampaně, kterou projdete za nějakých 5 hodin jsem se ani jednou nenudil. I když třeba takového torpédování lodí bych si chtěl užít víc, ale co už. Příjemný je i fakt, že postupem času náročnost úkolů stoupá a některé z nich dají zabrat i na normální obtížnost.

Pokud kampaň pokoříte, budete jistě zkoumat, kam se vydat dál. Doporučuji se podívat na letecké souboje, kdy si můžete vybrat letadlo, nastavit letadlo pro soupeře, jejich počet a vydat se na spanilou likvidaci. Výborné jsou i výzvy, pro jejichž splnění je například nutné přežít co nejdéle, zničit lodě na čas, nebo zlikvidovat všechny pozemní jednotky v daném časovém limitu. Nudou bychom tedy trpět rozhodně neměli a je na každém, čím bude chtít trávit svůj letecký čas.

Samotné létání nabízí dvě možnosti ovládání. Prvním z nich je klasická arkáda a druhým o něco realističtější model. Pokud však čekáte simulátor létání, jděte zase o dům dál, protože na ten se tady určitě nehraje a je to jenom dobře. Stroje se ovládají velice příjemně, očekávatelně a není s nimi větší problém. Ovládání tak přejde hodně rychle do krve a člověka pohltí báječné tempo hry a její netradiční zasazení do jihovýchodní Asie. K pohledu na svět pak můžete využít buď pohled za letadlem nebo výhled z poza kniplu. Právě pohled z kabiny letadla dá celé řadě misí ten správný náboj a vy si opravdu budete připadat jako piloti.

Škoda jen, že nezbylo více peněz na vizuální stránku hry. Modely letadel jsou opravdu povedené a stejně tak i různá počasí (déšť, sněhová bouře) nebo romantické západy slunce. Krajina samotná už však moc krásy nepobrala, většinou je to prostě nějaká barevná plocha, sem tam les nebo domečky, ale ani ty neoplývají nějakým velkým detailem. Docela ošklivé pak jsou pozemní jednotky jako náklaďáky nebo tanky, což je opravdu škoda. Na druhou stranu je budete chtít opravdu rychle zlikvidovat.

Vývojáři dokonce nezapomněli ani na multiplayer, v němž se může prohánět 2-16 hráčů v různých herních módech (samostatných i týmových) a v celé řadě letadel. Jsou mezi nimi i ta, která nejsou standardně dostupná v kampani, takže se klidně můžete vydat na japonskou stranu a zatočit se spojenci. Bohužel moc hráčů hru v době psaní recenze nehrálo, takže nějaké hlubší dojmy z MP zápolení nemohu nabídnout. Třeba ale takový týmový deathmatch 2v2 byl docela těžký a trefit někoho je rovno zázraku. Nikdo nechce dát svou kůži lacino, takže bitvy jsou opravdu napínavé a na dlouho.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Flying Tigers: Shadows over China však mají rozhodně co nabídnout a dokonce, i vzhledem k jejich ceně, se nějaké ty pihy na kráse dají v pohodě přehlédnout a odpustit. Kdo si chce užít příjemné arkádové létání z druhé světové, neudělá koupí chybu. A kdo potřebuje ke spokojenosti moderní stroje, musí počkat na nový Ace Combat nebo použít svou fantazii.
  • Drátek

    Děkuji za pěknou recenzi, myslím, že mě to utvrdilo v tom, abych si to jednoho dne určitě koupil.
    Ono jde taky o to, že na XOne kromě céčkových Iron Wings a pak prvního dílu Blazing Angels ze zpětné komp. nic takového není. Časem bude samozřejmě ten novej Ace Combat a při troše štěstí a božské vůle i ten War Thunder snad někdy…
    Trochu škoda té lokace v Asii, ale i tam umírali lidé za svobodu, tak proč ne.
    Mimojiné jsem si všiml ve videu i možností bombardovat lodě, což je taky plus.

    • Jirka Waggon

      Wat thunder byl oficialne potvrzeny pro Xbox, stene jako Ace Combat. Ale pokud chces simulator, pak musis zvolit PC.

      • Drátek

        Super, jestli je War Thunder ofiko potvrzený, tak si mě potěšil 🙂
        (na krčení u pc jsem starej 😀 )

  • short

    Jako těžce přemýšlím, že si to koupím. Otázkou je, stojí to za to ? Má smysl čekat na ty další hry ? letadla mi chybí jak sviňa.

  • Zdeněk Bulín

    Dnes jsem hru koupil a nelituji. Zatím jsem zkusil kampaň a je to fajn a baví mě to. Mohu doporučit.

    • Drátek

      Naprostý souhlas, hru jsem si moc užil a ještě se vyblbnu v mulťáku a v challenge, kdyby bylo DLC, tak si ho dokoupím.

  • ZdBu74

    Jelikož mám doma joystick Microsoft Sidewinder Precision 2, tak mě napadlo ho zkusit ho připojit k Xboxu a otestovat, jestli nebude běhat v recenzovanè hře. No, neběhá, tak se chci zeptat, jestli jde joystick na Xboxu vůbec rozchodit ?

14. 02. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Far Cry: New Dawn

Pokračování zaběhnutých sérií to zejména v poslední době nemají vůbec snadné. Zde se totiž, mimo jiné, projevují sympatie či antipatie k jednotlivým značkám nebo vývojářským domům, a to radikálněji než kdy dříve. Onou otázkou a problémem je, jak moc danou hru inovovat, aby si ještě zachovala svou identitu, ale zároveň mohla hráči nabídnout něco nového. Série Asssassin’s Creed je dobrým příkladem toho, jak to může dopadnout a pomalu se toto ožehavé...

»
13. 02. 2019 • chaosteorycz13

Recenze: Metro Exodus

Rusko. Řekněte bez opovržení jméno východní velmoci ve špatný čas, ve špatné společnosti a máte zaděláno na pěkný problém. V lepším případě se setkáte s ostrým slovníkem. V tom horším vás čeká hloubková lustrace, kdy se kolektiv odhodlá k osobní prohlídce, hledajíc odposlechy, rudou knížku, podepsanou fotografii Vladimíra Vladimiroviče a zbytky smrtící látky. Ale proč ta hysterie? Země rozprostírající se na asijském kontinentu dala světu i dobré věci. Tak třeba architekturu, vodku, jednoduché věci...

»
12. 02. 2019 • CryLineT0

Recenze: DreamWorks Dragons Dawn of New Riders

Rodiče to nemají lehké. Při výběru vhodné hry často bývají omráčeni krásným přebalem a lehce tak přehlédnou věkové doporučení, které je alespoň drobným návodem ke správnému věku. Ukázkovým případem byla nedávná RPG Kingdom Hearts III, která by se vnutila i nemluvněti. U dračího příběhu podobný přešlap nehrozí, protože jde o přímočarou jednohubku pro malé.

»
06. 02. 2019 • CryLineT10

Recenze: Kingdom Hearts III

Odvaha, odhodlání, láska, přátelství, spravedlnost. To jsou motivy, se kterými manipuluje každé dobrodružství, každá báchorka pro děti a každý hrdinský epos. Jako malí jsme tyto vlastnosti brali za své, stejně jako postavy, jež je ztělesňovaly. Vařečky byly našimi světelnými meči, násady od košťat symbolizovaly mušketýrské kordy a poklice od zavařovacího hrnce posloužila coby štít Kapitána Amerika. Víte co? Ono ale stačí mnohem méně. Třeba obyčejný klíč.

»
05. 02. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Genesis Alpha One

Vesmír je nekonečný a stejně tak i možnosti v něm. Kolikrát nás jeho zákonitosti až překvapí a ne jinak je tomu i v herním vesmíru. Snad poprvé se mi stalo, že hra, o kterou jsem stál, byla nakonec něco úplně jiného, než jsem původně očekával. Z počátku jsem byl trochu zklamaný, ale nakonec jsem hře přišel na chuť a byl jsem rád, že jsem se o ní zajímal.

»
29. 01. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil 2

Hra roku už na jeho počátku? Jsem si vědom drzosti mé otázky, která v některých z vás vzbudí nechápavý výraz. Čeká nás rok plný nových značek a velkolepých pokračování, tak jak si dovoluji vytahovat recyklát dvacetileté hry, který se veze na pseudo-vlně remasterů a remaků. Povím vám zatím jediné, Resident Evil 2 se neveze, on tu vlnu vede. Jestli jste někdy pochybovali, zda dnešní hráči potřebují pohlavek z minulosti, aby prozřeli ze všednosti...

»
18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»