RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Autor: p.a.c.o Publikováno: 16.1.2018, 9:08

Publikováno: 16.1.2018, 9:08

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1346 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

Zapomeňte ale na moderní stroje se spoustu raket, pum nebo teplem naváděných střel. Flying Tigers si jako téma vybrali 2. světovou válku a jako bojiště území států Čína, Barma a Indie, takže nás čeká zlatá éra bitev, kdy na prvním místě byl zkušený pilot a spolehlivý, jednoduchý stroj. Po obsahové stránce je z čeho vybírat, ale každý hráč jistě rád nakoukne do připravené kampaně.

Ta dohromady čítá nějakých třináct misí na motivy skutečných událostí. Hra nabízí pestrou škálu historicky věrných misí, například japonský vánoční nálet na Rangún, první bojové nasazení dobrovolnické letky nad Kunmingem, bitvu nad salwinskou soutěskou, transporty přes Himaláje, letecký výcvik v Kyedawu u Taungoo, nečekanou invazi do Malajska a mnoho dalších.  Dohromady si užijeme celou řadu aktivit a najdeme v ní více jak 20 spojeneckých a japonských letadel.

Bojovat budeme proti Japoncům, a to většinou v kůži pilotů RAF nebo USAAF. Cíle jednotlivých úkolů jsou někdy jednodušší, jindy složitější, ale ve výsledku prožijeme celou řadu dobrodružství. V nich nesmí chybět klasické letecké souboje, likvidace pozemních cílů nebo torpédování lodí na moři. Jindy musíte něco bránit nebo jenom někde přistát. Možností je celá řada a za celou dobu kampaně, kterou projdete za nějakých 5 hodin jsem se ani jednou nenudil. I když třeba takového torpédování lodí bych si chtěl užít víc, ale co už. Příjemný je i fakt, že postupem času náročnost úkolů stoupá a některé z nich dají zabrat i na normální obtížnost.

Pokud kampaň pokoříte, budete jistě zkoumat, kam se vydat dál. Doporučuji se podívat na letecké souboje, kdy si můžete vybrat letadlo, nastavit letadlo pro soupeře, jejich počet a vydat se na spanilou likvidaci. Výborné jsou i výzvy, pro jejichž splnění je například nutné přežít co nejdéle, zničit lodě na čas, nebo zlikvidovat všechny pozemní jednotky v daném časovém limitu. Nudou bychom tedy trpět rozhodně neměli a je na každém, čím bude chtít trávit svůj letecký čas.

Samotné létání nabízí dvě možnosti ovládání. Prvním z nich je klasická arkáda a druhým o něco realističtější model. Pokud však čekáte simulátor létání, jděte zase o dům dál, protože na ten se tady určitě nehraje a je to jenom dobře. Stroje se ovládají velice příjemně, očekávatelně a není s nimi větší problém. Ovládání tak přejde hodně rychle do krve a člověka pohltí báječné tempo hry a její netradiční zasazení do jihovýchodní Asie. K pohledu na svět pak můžete využít buď pohled za letadlem nebo výhled z poza kniplu. Právě pohled z kabiny letadla dá celé řadě misí ten správný náboj a vy si opravdu budete připadat jako piloti.

Škoda jen, že nezbylo více peněz na vizuální stránku hry. Modely letadel jsou opravdu povedené a stejně tak i různá počasí (déšť, sněhová bouře) nebo romantické západy slunce. Krajina samotná už však moc krásy nepobrala, většinou je to prostě nějaká barevná plocha, sem tam les nebo domečky, ale ani ty neoplývají nějakým velkým detailem. Docela ošklivé pak jsou pozemní jednotky jako náklaďáky nebo tanky, což je opravdu škoda. Na druhou stranu je budete chtít opravdu rychle zlikvidovat.

Vývojáři dokonce nezapomněli ani na multiplayer, v němž se může prohánět 2-16 hráčů v různých herních módech (samostatných i týmových) a v celé řadě letadel. Jsou mezi nimi i ta, která nejsou standardně dostupná v kampani, takže se klidně můžete vydat na japonskou stranu a zatočit se spojenci. Bohužel moc hráčů hru v době psaní recenze nehrálo, takže nějaké hlubší dojmy z MP zápolení nemohu nabídnout. Třeba ale takový týmový deathmatch 2v2 byl docela těžký a trefit někoho je rovno zázraku. Nikdo nechce dát svou kůži lacino, takže bitvy jsou opravdu napínavé a na dlouho.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Flying Tigers: Shadows over China však mají rozhodně co nabídnout a dokonce, i vzhledem k jejich ceně, se nějaké ty pihy na kráse dají v pohodě přehlédnout a odpustit. Kdo si chce užít příjemné arkádové létání z druhé světové, neudělá koupí chybu. A kdo potřebuje ke spokojenosti moderní stroje, musí počkat na nový Ace Combat nebo použít svou fantazii.
  • Drátek

    Děkuji za pěknou recenzi, myslím, že mě to utvrdilo v tom, abych si to jednoho dne určitě koupil.
    Ono jde taky o to, že na XOne kromě céčkových Iron Wings a pak prvního dílu Blazing Angels ze zpětné komp. nic takového není. Časem bude samozřejmě ten novej Ace Combat a při troše štěstí a božské vůle i ten War Thunder snad někdy…
    Trochu škoda té lokace v Asii, ale i tam umírali lidé za svobodu, tak proč ne.
    Mimojiné jsem si všiml ve videu i možností bombardovat lodě, což je taky plus.

    • Jirka Waggon

      Wat thunder byl oficialne potvrzeny pro Xbox, stene jako Ace Combat. Ale pokud chces simulator, pak musis zvolit PC.

      • Drátek

        Super, jestli je War Thunder ofiko potvrzený, tak si mě potěšil 🙂
        (na krčení u pc jsem starej 😀 )

  • short

    Jako těžce přemýšlím, že si to koupím. Otázkou je, stojí to za to ? Má smysl čekat na ty další hry ? letadla mi chybí jak sviňa.

05. 02. 2018 • DandyCZE2

Recenze Railway Empire

Začátky mého hraní dorazily na Xbox! Ano, strategie a budovatelské hry mě provázely od počátků mého hraní. Oblíbil jsem si všemožné tycoony, v nichž jsem stavěl, co šlo. Aktuálně hraji primárně na Xboxu a tam těchto her není opravdu moc. Najdou se zástupci globálnějších her jako třeba Tropico nebo Civilization, ale klasické vláčky? Ty rozhodně ne.

»
04. 02. 2018 • chaosteorycz18

Recenze: Monster Hunter World

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a...

»
22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
09. 01. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Steep – Road to the Olympics

Krásné zimní období plné sněhu a aktivit na lyžích nebo snowboardu bude mít letos pěkné sportovní vyvrcholení, o které se postarají zimní olympijské hry v Jižní Koreji. Svátek sportu to rozhodně bude, i když mnozí k tomu jistě mají svá ale. Na olympijské licenci se pokusí něco „trhnout“ i vývojářský dům Ubisoftu, který do své hry Steep přináší rozšíření Road to the Olympic.

»
28. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil VII Gold Edition

Chybí měsíc a uběhl by přesně rok, co jsem se rozloučil s Ethanem, jeho ženou Miou, rodinou Bakerových, Eveline a sedmým příspěvkem do hlavní větve série Resident Evil. Přestože jsem byl se hrou spokojený, po dohrání už jsem se k ní nikdy nevrátil. Tak nějak nebyl důvod. Dodatečné obsahy vyšly jen dva, navíc vždy v předstihu na konkurenční platformu, a jediný zajímavý DLC měl přijít až s Not a Hero. Ten tvůrci ovšem pozdrželi...

»
19. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Okami HD

Ekoteroristi se konečně dočkali. Modla všech, kteří jsou evidováni v Greenpeace anebo mají členskou knížku Dětí Země, se konečně probojovala také na nynější generaci konzolí. Nenechte se ošálit tematikou východní mytologie a rozkošnými zvířátky, tady se jede ekologická propaganda první ligy, za jejíž ztvárnění by se nestyděl ani ten poslední diktátor na světě. Pod téměř legendárním jménem se ukrývá podobenství, ve kterém proti zlovolnému ničiteli musí povstat symbol odvahy a hrdinství....

»
12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»