RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Autor: p.a.c.o Publikováno: 16.1.2018, 9:08

Publikováno: 16.1.2018, 9:08

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1572 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

Zapomeňte ale na moderní stroje se spoustu raket, pum nebo teplem naváděných střel. Flying Tigers si jako téma vybrali 2. světovou válku a jako bojiště území států Čína, Barma a Indie, takže nás čeká zlatá éra bitev, kdy na prvním místě byl zkušený pilot a spolehlivý, jednoduchý stroj. Po obsahové stránce je z čeho vybírat, ale každý hráč jistě rád nakoukne do připravené kampaně.

Ta dohromady čítá nějakých třináct misí na motivy skutečných událostí. Hra nabízí pestrou škálu historicky věrných misí, například japonský vánoční nálet na Rangún, první bojové nasazení dobrovolnické letky nad Kunmingem, bitvu nad salwinskou soutěskou, transporty přes Himaláje, letecký výcvik v Kyedawu u Taungoo, nečekanou invazi do Malajska a mnoho dalších.  Dohromady si užijeme celou řadu aktivit a najdeme v ní více jak 20 spojeneckých a japonských letadel.

Bojovat budeme proti Japoncům, a to většinou v kůži pilotů RAF nebo USAAF. Cíle jednotlivých úkolů jsou někdy jednodušší, jindy složitější, ale ve výsledku prožijeme celou řadu dobrodružství. V nich nesmí chybět klasické letecké souboje, likvidace pozemních cílů nebo torpédování lodí na moři. Jindy musíte něco bránit nebo jenom někde přistát. Možností je celá řada a za celou dobu kampaně, kterou projdete za nějakých 5 hodin jsem se ani jednou nenudil. I když třeba takového torpédování lodí bych si chtěl užít víc, ale co už. Příjemný je i fakt, že postupem času náročnost úkolů stoupá a některé z nich dají zabrat i na normální obtížnost.

Pokud kampaň pokoříte, budete jistě zkoumat, kam se vydat dál. Doporučuji se podívat na letecké souboje, kdy si můžete vybrat letadlo, nastavit letadlo pro soupeře, jejich počet a vydat se na spanilou likvidaci. Výborné jsou i výzvy, pro jejichž splnění je například nutné přežít co nejdéle, zničit lodě na čas, nebo zlikvidovat všechny pozemní jednotky v daném časovém limitu. Nudou bychom tedy trpět rozhodně neměli a je na každém, čím bude chtít trávit svůj letecký čas.

Samotné létání nabízí dvě možnosti ovládání. Prvním z nich je klasická arkáda a druhým o něco realističtější model. Pokud však čekáte simulátor létání, jděte zase o dům dál, protože na ten se tady určitě nehraje a je to jenom dobře. Stroje se ovládají velice příjemně, očekávatelně a není s nimi větší problém. Ovládání tak přejde hodně rychle do krve a člověka pohltí báječné tempo hry a její netradiční zasazení do jihovýchodní Asie. K pohledu na svět pak můžete využít buď pohled za letadlem nebo výhled z poza kniplu. Právě pohled z kabiny letadla dá celé řadě misí ten správný náboj a vy si opravdu budete připadat jako piloti.

Škoda jen, že nezbylo více peněz na vizuální stránku hry. Modely letadel jsou opravdu povedené a stejně tak i různá počasí (déšť, sněhová bouře) nebo romantické západy slunce. Krajina samotná už však moc krásy nepobrala, většinou je to prostě nějaká barevná plocha, sem tam les nebo domečky, ale ani ty neoplývají nějakým velkým detailem. Docela ošklivé pak jsou pozemní jednotky jako náklaďáky nebo tanky, což je opravdu škoda. Na druhou stranu je budete chtít opravdu rychle zlikvidovat.

Vývojáři dokonce nezapomněli ani na multiplayer, v němž se může prohánět 2-16 hráčů v různých herních módech (samostatných i týmových) a v celé řadě letadel. Jsou mezi nimi i ta, která nejsou standardně dostupná v kampani, takže se klidně můžete vydat na japonskou stranu a zatočit se spojenci. Bohužel moc hráčů hru v době psaní recenze nehrálo, takže nějaké hlubší dojmy z MP zápolení nemohu nabídnout. Třeba ale takový týmový deathmatch 2v2 byl docela těžký a trefit někoho je rovno zázraku. Nikdo nechce dát svou kůži lacino, takže bitvy jsou opravdu napínavé a na dlouho.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Flying Tigers: Shadows over China však mají rozhodně co nabídnout a dokonce, i vzhledem k jejich ceně, se nějaké ty pihy na kráse dají v pohodě přehlédnout a odpustit. Kdo si chce užít příjemné arkádové létání z druhé světové, neudělá koupí chybu. A kdo potřebuje ke spokojenosti moderní stroje, musí počkat na nový Ace Combat nebo použít svou fantazii.
  • Drátek

    Děkuji za pěknou recenzi, myslím, že mě to utvrdilo v tom, abych si to jednoho dne určitě koupil.
    Ono jde taky o to, že na XOne kromě céčkových Iron Wings a pak prvního dílu Blazing Angels ze zpětné komp. nic takového není. Časem bude samozřejmě ten novej Ace Combat a při troše štěstí a božské vůle i ten War Thunder snad někdy…
    Trochu škoda té lokace v Asii, ale i tam umírali lidé za svobodu, tak proč ne.
    Mimojiné jsem si všiml ve videu i možností bombardovat lodě, což je taky plus.

    • Jirka Waggon

      Wat thunder byl oficialne potvrzeny pro Xbox, stene jako Ace Combat. Ale pokud chces simulator, pak musis zvolit PC.

      • Drátek

        Super, jestli je War Thunder ofiko potvrzený, tak si mě potěšil 🙂
        (na krčení u pc jsem starej 😀 )

  • short

    Jako těžce přemýšlím, že si to koupím. Otázkou je, stojí to za to ? Má smysl čekat na ty další hry ? letadla mi chybí jak sviňa.

  • Zdeněk Bulín

    Dnes jsem hru koupil a nelituji. Zatím jsem zkusil kampaň a je to fajn a baví mě to. Mohu doporučit.

    • Drátek

      Naprostý souhlas, hru jsem si moc užil a ještě se vyblbnu v mulťáku a v challenge, kdyby bylo DLC, tak si ho dokoupím.

  • ZdBu74

    Jelikož mám doma joystick Microsoft Sidewinder Precision 2, tak mě napadlo ho zkusit ho připojit k Xboxu a otestovat, jestli nebude běhat v recenzovanè hře. No, neběhá, tak se chci zeptat, jestli jde joystick na Xboxu vůbec rozchodit ?

14. 11. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: LEGO Harry Potter Collection

Kolekce her LEGO Harry Potter konečně dorazila na Xbox One a jak asi tušíte, jedná se o zábavný remaster, i když mohl být daleko ambicióznější. Tvůrci totiž měli více než dost času, si s kolekcí pohrát, ovšem na hrách LEGO Harry Potter: Years 1-4 (2010) a LEGO Harry Potter: Years 5-7 (2011) se nic nezměnilo.

»
13. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Super Pixel Racers

Závodníci měli v herním světě vždycky dobrou pozici, protože o závodní hry nikdy nebyla, a stále není, nouze. Výběr je opravdu pestrý a záleží čistě na tom, jaký druh závodů si chceme užít a jakou míru realističnosti očekáváme. Spousta hráčů si jistě ráda odpočine při nějakém arkádovém ježdění, a i v tomto segmentu je naštěstí z čeho vybírat. Další adept pro potenciální zájemce mimo arkádové hratelnosti přihazuje také ingredienci, na níž hráči slyší...

»
10. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: The One We Found

Často melu pantem, že dnešní herní produkce vychází s balením dětských plen, dudlíkem a návodem pro nejhloupější z hloupých. Všude samé ukazatele, poznámky a vysvětlivky, přes které v konečném důsledku není pořádně vidět to nejdůležitější. Ano, jsou výjimky, a to většinou z nízkonákladové výroby, s nimiž mozkové závity roztočíte jak Wankelův motor. Do této společnosti patří survival The One We Found, který vedle temné atmosféry nabízí i pořádnou dávku logických překážek.

»
08. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: 11-11: Memories Retold

Přestože je nám každý rok prostřednictvím médií připomínáno, že první světová válka nebyla karneval v Riu a že jedno pokračování stačilo, hráči neustále touží vyrážet na fronty. Zde hrdinství bagatelizují na pouhou soutěž v rychlejší střelbě a přesnějším oku, aniž by si často uvědomovali, že jejich vrstevníci pokládali život navzdory přesvědčení, navzdory osobním sympatiím. Naštěstí herní svět není jen Call of Duty nebo Battlefield, ale také nezávislá tvorba, která tyto příběhy vypráví...

»
07. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Kingdom Come: Deliverence – The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Vydání nového DLC hry Kingdom Come: Deliverance, které nese název The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon (Milostná dobrodružství bodrého rytíře Jana Ptáčka), připomínalo ráno po velmi vydařeném mejdanu. Jindra si totiž notnou část příběhu, který prožil při plnění úkolu pro pana Jana Ptáčka, nepamatoval. Herní doba se tak mnohdy zkrátila na cca 2 hodiny, což uznávám, není mnoho. Také se...

»
06. 11. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Tyler: Model 005

Kdo nechtěl mít v devadesátých letech vlastního „Johnnyho Pětku“, byl buď stále ještě pouhou součástí genetického materiálu nebo měl v občance příliš mnoho roků, aby to přiznal. Sympatický robot, kterého zásah blesku přivedl k životu, postupně objevoval lidský svět, a přitom získával informace o své minulosti. A podobný osud má i Tyler, malý robůtek, jehož příběh začíná roku 1955. Shodou okolností za vše opět může nepříznivé počasí.

»
05. 11. 2018 • p.a.c.o10

RECENZE: Red Dead Redemption 2

Musím se přiznat, že jenom na malé procento her se před vydáním těším tolik, jako jsem to měl před příchodem druhého dílu westernové série Red Dead Redemption (dále RDR2). Důvodů, proč jsem se tolik těšil, bylo hned několik. Za prvé, Rockstar vydávají své hry ve velkých časových rozestupech (například mezi RDR1 a RDR2 je časový rozdíl 8 let), takže každá další hra je velkou událostí. Za druhé je to potom...

»
03. 11. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Call of Cthulhu

Lidská mysl a její představivost jsou velmi mocná zbraň. Dokáží tvořit, ale stejně dobře i ničit. Jedněm můžou v určitou chvíli pomoci, aby druhým o pár sekund s radostí škodily. Jsou základním kamenem jakéhokoliv projektu a posledním kotevním bodem lidské osobnosti. A když se “porouchají“, zavedou naši duši do míst, odkud už není návratu. Pak se noční můry stávají skutečností a skutečnost jen bláhovým snem zlomeného chudáka. Vítejte ve světě Howarda Phillipse...

»