RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Autor: p.a.c.o Publikováno: 16.1.2018, 9:08

Publikováno: 16.1.2018, 9:08

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1507 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

Zapomeňte ale na moderní stroje se spoustu raket, pum nebo teplem naváděných střel. Flying Tigers si jako téma vybrali 2. světovou válku a jako bojiště území států Čína, Barma a Indie, takže nás čeká zlatá éra bitev, kdy na prvním místě byl zkušený pilot a spolehlivý, jednoduchý stroj. Po obsahové stránce je z čeho vybírat, ale každý hráč jistě rád nakoukne do připravené kampaně.

Ta dohromady čítá nějakých třináct misí na motivy skutečných událostí. Hra nabízí pestrou škálu historicky věrných misí, například japonský vánoční nálet na Rangún, první bojové nasazení dobrovolnické letky nad Kunmingem, bitvu nad salwinskou soutěskou, transporty přes Himaláje, letecký výcvik v Kyedawu u Taungoo, nečekanou invazi do Malajska a mnoho dalších.  Dohromady si užijeme celou řadu aktivit a najdeme v ní více jak 20 spojeneckých a japonských letadel.

Bojovat budeme proti Japoncům, a to většinou v kůži pilotů RAF nebo USAAF. Cíle jednotlivých úkolů jsou někdy jednodušší, jindy složitější, ale ve výsledku prožijeme celou řadu dobrodružství. V nich nesmí chybět klasické letecké souboje, likvidace pozemních cílů nebo torpédování lodí na moři. Jindy musíte něco bránit nebo jenom někde přistát. Možností je celá řada a za celou dobu kampaně, kterou projdete za nějakých 5 hodin jsem se ani jednou nenudil. I když třeba takového torpédování lodí bych si chtěl užít víc, ale co už. Příjemný je i fakt, že postupem času náročnost úkolů stoupá a některé z nich dají zabrat i na normální obtížnost.

Pokud kampaň pokoříte, budete jistě zkoumat, kam se vydat dál. Doporučuji se podívat na letecké souboje, kdy si můžete vybrat letadlo, nastavit letadlo pro soupeře, jejich počet a vydat se na spanilou likvidaci. Výborné jsou i výzvy, pro jejichž splnění je například nutné přežít co nejdéle, zničit lodě na čas, nebo zlikvidovat všechny pozemní jednotky v daném časovém limitu. Nudou bychom tedy trpět rozhodně neměli a je na každém, čím bude chtít trávit svůj letecký čas.

Samotné létání nabízí dvě možnosti ovládání. Prvním z nich je klasická arkáda a druhým o něco realističtější model. Pokud však čekáte simulátor létání, jděte zase o dům dál, protože na ten se tady určitě nehraje a je to jenom dobře. Stroje se ovládají velice příjemně, očekávatelně a není s nimi větší problém. Ovládání tak přejde hodně rychle do krve a člověka pohltí báječné tempo hry a její netradiční zasazení do jihovýchodní Asie. K pohledu na svět pak můžete využít buď pohled za letadlem nebo výhled z poza kniplu. Právě pohled z kabiny letadla dá celé řadě misí ten správný náboj a vy si opravdu budete připadat jako piloti.

Škoda jen, že nezbylo více peněz na vizuální stránku hry. Modely letadel jsou opravdu povedené a stejně tak i různá počasí (déšť, sněhová bouře) nebo romantické západy slunce. Krajina samotná už však moc krásy nepobrala, většinou je to prostě nějaká barevná plocha, sem tam les nebo domečky, ale ani ty neoplývají nějakým velkým detailem. Docela ošklivé pak jsou pozemní jednotky jako náklaďáky nebo tanky, což je opravdu škoda. Na druhou stranu je budete chtít opravdu rychle zlikvidovat.

Vývojáři dokonce nezapomněli ani na multiplayer, v němž se může prohánět 2-16 hráčů v různých herních módech (samostatných i týmových) a v celé řadě letadel. Jsou mezi nimi i ta, která nejsou standardně dostupná v kampani, takže se klidně můžete vydat na japonskou stranu a zatočit se spojenci. Bohužel moc hráčů hru v době psaní recenze nehrálo, takže nějaké hlubší dojmy z MP zápolení nemohu nabídnout. Třeba ale takový týmový deathmatch 2v2 byl docela těžký a trefit někoho je rovno zázraku. Nikdo nechce dát svou kůži lacino, takže bitvy jsou opravdu napínavé a na dlouho.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Flying Tigers: Shadows over China však mají rozhodně co nabídnout a dokonce, i vzhledem k jejich ceně, se nějaké ty pihy na kráse dají v pohodě přehlédnout a odpustit. Kdo si chce užít příjemné arkádové létání z druhé světové, neudělá koupí chybu. A kdo potřebuje ke spokojenosti moderní stroje, musí počkat na nový Ace Combat nebo použít svou fantazii.
  • Drátek

    Děkuji za pěknou recenzi, myslím, že mě to utvrdilo v tom, abych si to jednoho dne určitě koupil.
    Ono jde taky o to, že na XOne kromě céčkových Iron Wings a pak prvního dílu Blazing Angels ze zpětné komp. nic takového není. Časem bude samozřejmě ten novej Ace Combat a při troše štěstí a božské vůle i ten War Thunder snad někdy…
    Trochu škoda té lokace v Asii, ale i tam umírali lidé za svobodu, tak proč ne.
    Mimojiné jsem si všiml ve videu i možností bombardovat lodě, což je taky plus.

    • Jirka Waggon

      Wat thunder byl oficialne potvrzeny pro Xbox, stene jako Ace Combat. Ale pokud chces simulator, pak musis zvolit PC.

      • Drátek

        Super, jestli je War Thunder ofiko potvrzený, tak si mě potěšil 🙂
        (na krčení u pc jsem starej 😀 )

  • short

    Jako těžce přemýšlím, že si to koupím. Otázkou je, stojí to za to ? Má smysl čekat na ty další hry ? letadla mi chybí jak sviňa.

  • Zdeněk Bulín

    Dnes jsem hru koupil a nelituji. Zatím jsem zkusil kampaň a je to fajn a baví mě to. Mohu doporučit.

    • Drátek

      Naprostý souhlas, hru jsem si moc užil a ještě se vyblbnu v mulťáku a v challenge, kdyby bylo DLC, tak si ho dokoupím.

20. 08. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: State of Mind

Žánr science fiction mám rád od doby, co jsem viděl Vesmírnou odyseu. I když jsem tenkrát absolutně nechápal, co mi chce sdělit, fascinoval mě svět, jehož součástí se nikdy nestanu. Během let pozdějších, kdy jsem knihovnu plnil Asimovem, Bradburym a Heinleinem, mě ale uchvátil jiný poutník budoucností, a to Philip K. Dick. Jeho pohledy do neznáma, v nichž se lidství stává obchodním artiklem a člověk lehce nahraditelným „komponentem“, mají dodnes mrazivou...

»
16. 08. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: Graveyard Keeper

Díky hrám už jsem byl ledacos. Vesmírný nájezdník, závodník, mariňák, pirát, zemědělec, řidič hromadné dopravy, superhrdina, bláznivá koza a pravděpodobně dalších sto zaměstnání nebo poslání. Nikdy jsem ale nebyl hrobník, což se teď díky studiu Lazy Bear Games změnilo. A věřte nebo ne, i obyčejný muž s lopatou, oslíkem a ukecanou lebkou se může stát hrdinou.

»
14. 08. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Overcooked 2

Já sám ve skutečnosti moc dobrý kuchař nejsem. Nějaký ten základ sice zvládnu, ale daleko raději jídlo konzumuji, než připravuji. Do role uznávaného kuchaře jsem se dostal alespoň virtuálně díky prvnímu dílu Overcooked, kde se ve zběsilé kuchyni člověk proháněl ze strany na stranu, čekal, kde ho co zase překvapí a hlavně v kooperaci to byla neskutečně strhující zábava.

»
24. 07. 2018 • chaosteorycz17

Recenze: Bud Spencer & Terence Hill – Slaps And Beans

V letech, kdy jste už příliš staří na pleny, ale ještě nemáte nárok na občanský průkaz, jsou často vašimi hrdiny postavy stříbrného plátna. Za bezstarostných let mé generace to byla zdánlivě nesourodá dvojice Italů. Ať už byl v záběru Malý unavený Joe nebo Banánový Joe, vždy bezpráví trestali Dva machři mezi nebem a peklem. Přilepen k obrazovce jsem nečekal, až padne Sudá a lichá, protože už malé dítě ví, že Kdo najde...

»
22. 07. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Mothergunship

Střílení je super a člověk se u něj parádně vyřádí. Nebojte, nejsem žádný fanatik, který by běhal po městě s pistolí a střílel po všem, co se hne. Rád vezmu gamepad do ruky a vydám se sjednávat pořádek a zachraňovat lidstvo před zombií apokalypsou nebo třeba útokem nepřátel z vesmíru. Trochu mne mrzí, že stále více her tlačí na multiplayerovou pilu, kdy člověk k zážitku potřebuje hráče kolem sebe a pak je to...

»
21. 07. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: From The Ashes DLC – Kingdom Come

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 A je to tady. České studio Warhorse přichází s prvním DLC pro hru Kingdom Come: Deliverence. Protože mám tuto hru velmi ráda, na přídavné DLC From the Ashes jsem se moc těšila. Zejména proto, že není třeba mít odehranou celou či skoro celou hru, aby se člověk dostal k přídavku do hry. Ovšem alespoň část již odehrána být musí. Přesněji dobýt zpět Přibyslavice...

»
19. 07. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Danger Zone 2

Když v roce 2013 Electronic Arts sebrala Criterionu vývoj NFS a předala ho Ghost Games, byl to začátek konce tvůrců série Burnout. Později byly směrem k „Duchům“ přesunuty i dvě třetiny zaměstnanců a zakladatelům studia Criterion došla trpělivost. V následujícím roce Alex Ward a Fiona Sperry založili, ještě s Paulem Rossem, studio nové a oznámili, že se vrátí ke kořenům. Vznikly tak Three Fields Entertainment a „nebezpečné“ hry všeho druhu.

»
17. 07. 2018 • kristine4chaos1

Recenze: All-Star Fruit Racing

Občas se podíváte na obal hry a přesně víte, co vám může dát. Při pohledu na dnešní recenzovanou novinku správně tušíte autíčka z kategorie „kartových“ závodů. Také se nemůžete splést, pokud si je zasadíte do barevného světa, plného ovocných koktejlů a svěží atmosféry. K takovému typu her samozřejmě patří rozverná munice všeho druhu a sympatičtí závodníci na šílených strojích.

»