RECENZE: Goat Simulator 3

Autor: p.a.c.o Publikováno: 23.11.2022, 19:03

Publikováno: 23.11.2022, 19:03

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2798 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Poslání her je jasnější než výbuch atomovky. Mají přinášet výborné technické zpracování, vážné příběhy, kdy místy jedno nebo obě oči nezůstanou suché a propracovanou hratelnost, která je výzvou nejen pro naše ruce, ale také hlavu. Anebo taky ne. Pokud vývojáři popustí uzdu fantazii, vymyslí něco bláznivého, bizardního či ujetého, a ještě pro jistotu k tomu přilepí přídavek simulátor.

Přesně takhle nějak si představuju, že vznikl původní nápad pro Goat Simulator, kdy se z hecu stala regulérní hra s kozou v hlavní roli. Ta všechno olizovala, do všech a všeho trkala a prožívala opravdu roztodivné věci. Aby toho neměla málo, dostalo se jí několika DLC a ve výsledku se dá říct, že přes všechny blázniviny, a nebo spíš právě kvůli nim, si ji hráči nakonec oblíbili. To se psal rok 2014 a od té doby utekla v herním světa spousta času, takže nastal čas chystat kozí návrat. A protože vývojáři z Coffee Stain Studio mají rádi něco extra, řekli si, že pokračování neponese číslovku dvě, ale skočí rovnou na tři.

Šílená koza v hlavní roli tedy prostřednictvím Goat Simulator 3 hlásí návrat a pro své akční dobrodružství nás zve na fiktivní ostrov San Angora. Do našeho nového domova se dostaneme spolu s dalšími kozami na valníku, který veze farmář na svůj statek. Cestou vypráví, co je kde zajímavého, co kdo dělá a když budete mít štěstí, cestou také přejede několik lidí. Úvod můžete přeskočit, ale vzhledem k tomu, že za jeho shlédnutí je tu první achievement, alespoň z tohoto pohledu se vyplatí ho nepřeskakovat.

Na rozdíl od prvního dílu je tu dokonce i něco jako příběhové pozadí. My, jakožto iluminátské kozy budeme po světě plnit opravdu pestrou škálu někdy méně a někdy více šílených úkolů, abych si mohli vylepšit svou centrálu prezentovanou na první pohled nenápadnou věží v našem výběhu. Vstupuje se však do ní skrze tajemný portál, takže je jasné, že to nebude obyčejná věž. V jejích útrobách najdeme bránu, a právě o její otevření se pokusíme. S každým dalším krokem se naše centrála bude zvelebovat, rozšiřovat a ukazovat svá skrytá zákoutí čítající další dodatečné úkoly.

Nejde sice o nic převratného, ale je fajn, že kozí dobrodružství dostává nějaký směr a cíl, jakým se vydat. Věží je po světě několik, kdy jejich synchronizací se nám odkryje daná část mapy a ukážou se zajímává místa. Kdo chce, může se na otevírání brány klidně vykašlat a pořádně se zakousnout do zdejšího sandboxového světa. Ten nabízí na poměry hry opravdu velkou plochu a pak už je to jenom na nás, zda vyrazíme do továrny, na venkov, do města nebo plout po moři. Jednotlivé části světa jsou pěkně zpracované, různorodé a je radost ostrov San Angora prozkoumávat.

Jak jsem zmínil, je plný opravdu různorodých úkolů, které začínají záchranou ryby z jezírka, eliminací šílené stařenky střílející z bazuky po obyčejných lidech, pokračující přes zvolení kozy prezidentem, rybaření nebo stavění hradů z písku až po obligátní odpálení atomovky. Žádný úkol není stejný a u každého je třeba se zamyslet nad jeho splněním. Nic totiž není takové, jak to na první pohled vypadá. A třeba zmíněná stařenka má ve svém sklepě ukrytou místnost s minihrou ala původní Wolfenstein. Takových odkazů a narážek na filmy, hry a celkově popkulturu je hromada a spousta dalších easter eggů je schovaná různě po světě a už jenom jejich hledání je zábava sama o sobě.

Nikdo však neříká, že koza musí plnit úkoly. Často mě bavilo prostě jenom jezdit / lítat / běhat / nebo se jinak pohybovat po světě, škodit lidem, dělat hromadné výbuchy, všude možně skákat, no prostě dělat bordel. A když jsem cestou potkal nějaký úkol, tak jsem ho splnil. Goat Simulator je skvělý ve své otevřenosti a přístupu. Kdo chce nějakou berličku, má tady příběh a úkoly, ale jinak je hra jeden velký otevřený sandbox bez pravidel, do kterého nově můžeme přizvat kamarády.

Ti mohou sedět klidně na druhé straně republiky a díky online možnostem se připojit do hry. Stejně tak není problém udělat domácí party, protože hra podporuje split screen hraní až ve čtyřech hráčích. Čím víc koz, tím více zábavy. Pro kooperativní hraní jsou po světě rozesety kooperativní minihry, takže kdo si chce zahrát fotbal nebo se nahánět s bombou? Každá koza se však klidně může rozběhnout jiným směrem a plnit úkoly, nebo se věnovat nějaké další kratochvíli. Pokud pozvete kamarády, je možné příběhovou část proběhnout opravdu velice rychle.

Hodnotit technickou stránku zrovna u téhle hry je velice ošemetné. Člověk si totiž hodně často není jistý, co je ještě zamýšlená funkce a co už je bug. Nicméně si troufnu tvrdit, že propadání se texturami nebo průchody osob zdmi nejsou úplně standardní funkce. Trochu problém pak nastává v případě, že do hry pustíte maximální počet spoluhráčů, kteří rozjedou inferno. Hra se opravdu snaží, seč jí síly stačí, ale najdou se místa, kdy se jí zkrátka nedaří udržet optimální počet snímků a dojde k nějakému propadu. Na druhou stranu, pokud vezmu, jak je svět velký, zaslouží si vývojáři pochvalu i tak.

Ani po grafické stránce nemám moc nač bych si stěžoval. Fyzika a ragdoll všech postav sice není uvěřitelná, ale je zábavná, což je ta hlavní věc, o kterou jde. Svět je různorodý a nabízí opravdu zajímavé detaily, takže v tomto případě jsem ochotný přivřít oči nad doskakujícími texturami. Ono se není ani čemu divit, když třeba s raketovým batohem se koza po světě pohybuje opravdu rychle a díky jeho relativně špatnému ovládání také velice nepředvídatelně. Vykreslení takového pohybu pak snadno působí lehké obtíže. Při sólo hraní, ale všechno skvěle funguje po většinu času, ač jsem se snažil vymýšlet všemožné situace, jak hře zatopit.

Další díl kozího dobrodružství rozšiřuje přesně ty možnosti, které jsme po první díle chtěli. Dostali jsme velký svět plný překvapení, a hlavně možnost přizvat další potrhlé kamarády pro rozpoutání toho pravého šílenství. I přes některé technické chybky jsem se neskutečně bavil, a to jsem se o všech aktivitách a možnostech zmínil hodně okrajově. Je tohoto zkrátka spousta, co nám ostrov San Angora nabízí a všechno to jenom čeká, až ho pořádně prozkoumáme do toho nejposlednějšího zákoutí.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Goat Simulator 3 je skvělým a větším rozšířením původního konceptu, včetně splitscreen a online multiplayeru. Otevřený svět je opět neskutečně zábavný svou náplní a možností, co v něm dělat. Má sice své mouchy, ale zábava je snadno dokáže odehnat. Kdo má rád bláznivé hry, bude zde ve svém živlu.
22. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Gungrave G.O.R.E

Jakmile se objevila příležitost k recenzi hry Gungrave G.O.R.E, nemohl jsem si ji nechat ujít. Ostatně první hra tohoto jména mi před lety dala přezdívku, přičemž od té doby se dočkala pouze jednoho pokračování, taktéž na PS2 (VR verzi, která dopadla velmi špatně jak u hráčů, tak u kritiků, raději ani zmiňovat nebudu). Co vedlo autory nyní, v roce 2022, probudit hlavního hrdinu Gravea z mrtvých a má jeho cesta...

»
21. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Evil West

Když jsem poprvé slyšel o další hře z produkce Focus Entertainment, příliš nadšení to ve mně nevyvolalo. Francouzský distributor je znám celou řadou titulů, které velmi snadno zapadnou do šedého průměru a poté po nich neštěkne ani pes. Poté jsem si ale vzpomněl na skvělou dvojici her A Plague Tale, což ve mně opět vzbudilo naději. Odsoudit hru na základě předsudků by ostatně byla veliká chyba a v případě Evil...

»
21. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Soulstice

Různorodost. To je ten pravý výraz, který nám pomůže pojmenovat to, co na hrách máme tak strašně rádi. Vezměte si například téma sourozenců stojících proti nebezpečí. Může z toho vzniknout báječná adventura pro dva, kde bratři putují společně lesem a řeší logické překážky. Dále lze vytvořit středověký příběh opřený o éru morové epidemie, kde se ke slovu dostává dávné prokletí. A v neposlední řadě je možné vystavět fantaskní příběh o zániku světa,...

»
18. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC Generations

Hry s oficiální licencí nám nabízejí přesně to, co od nich čekáme. Známé značky, sponzory, stáje, tratě, jezdce nebo hráče a stadiony. Na druhou stranu není snadné takovou hru připravovat v pokud možno nějakém intervalu ideálním jak pro vývojáře, tak pro hráče. A další věcí je fakt, že každá licence jednou končí, a i když se vývojářům při nakládání s ní daří, může dojít k ukončení spolupráce. Letos tímto způsobem rozloučíme hned se dvěma...

»
15. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: The Chant

Ve školním skládání herbářů nejspíš našli zalíbení jen dva typy lidí. Budoucí pěstitelé omamných látek a fanatičtí zahradníci, kterým při popěvku „rozvíjej se poupátko“ vstávalo víc než jen úsměv na rtech. Jenže nikdo nemohl tušit, že se jednou najde ostrov plný dnešních hipíků, jejichž denním plánem je opěvování přírody a dolování barevných kamínků. A do takového prostředí se dostává psychicky nevyrovnaná slečna trpící tragickou ztrátou sestry. Pomůže sekta nevyrovnané duši?...

»
14. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Pentiment

Dobrých adventur je jako šafránu. Zatímco distributoři a herní studia hledají stále nové způsoby, jak monetizovat své tituly i po vydání a jak přesvědčit hráče, že potřebují nový skin na svou zbraň, tradiční herní žánry bohužel trpí. To ovšem neznamená, že by upadly v zapomnění. Skvělým příkladem je nejnovější počin studia Obsidian Entertainment, a především Joshe Sawyera (Icewind Dale, Neverwinter Nights 2, Fallout: New Vegas, Pillars of Eternity) s názvem...

»
04. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Call of Duty: Modern Warfare II

Za sebe musím říct, že v žánru čistokrevných stříleček posledních pár let opravdu strádám. Ty časy, kdy jich do roka vyšlo několik a člověk si mohl vychutnat nespoutanou jízdu s vůni střelného prachu po kolena v krvi nepřátel, jsou ty tam. Zůstalo pouze pár přeživších, a ještě méně z nich vychází každý rok. Poslední stálící je v tomto směru Call of Duty, které rok co rok přináší nový díl. Výhodou téhle série je fakt, že...

»
27. 10. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: PGA Tour 2K23

Ač se to nemusí zdát, recenzovat golfovou hru není taková pohoda, jakou se tento sport prezentuje. Hráči jsou sice od přírody zvyklí, že musí překonávat překážky, ale jak se nějakou mechaniku naučí a dostatečně si ji osvojí, nic je na vítězné cestě už většinou nezastaví. A pak je tady golf, kdy žádný odpal není stejný a koncentrace musí být po celou dobu na nejvyšší úrovni. Každé zaváhání pak golfový bůh...

»